Já, Tužka

Letos v prosinci uplyne 50 let od uveřejnění slavné povídky Já, Tužka, kterou napsal Leonard Read.

Povídka je oslavou volného obchodu a volného trhu. Milton Friedman ji použil ve svém seriálu Free to Choose.

Podstatou povídky, vyprávěné samotnou tužkou v první osobě, je argument, že i na výrobě tak jednoduchého výrobku, jakým je tužka, se podílí obrovské množství lidí, přičemž v celém řetězci neexistuje ani jeden člověk, který by dokázal onu tužku smysluplným způsobem sám vyrobit. Zároveň není cílem nikoho z těch, kdo se na výrobě podílejí, tužka samotná - cílem je přispět k výrobě něčeho, co bude chtít někdo úplně jiný.

Danění příjmů z práce a kapitálu

Jan Švejnar poskytl rozhovor Lidovým novinám, který přetiskl na svém blogu. V jedné otázce se novinář otázek zdanění a Jan Švejnar říká:

Amerika nyní více zdaňuje příjem z práce než z kapitálového trhu. Obama to chce změnit. Myslím, že je to správný přístup. Něco takového zdůrazňuji i v kontextu České republiky, a to už téměř 20 let.

Tahle odpověď nutně vyvolává dvě otázky: zda je to pravda, a zda to tak má být či nikoliv.

Vyhlašovaná a skutečná úroková míra

Podle serveru Hospodářských novin je Svět v napětí: Fed zřejmě srazí sazby nejníže za 50 let. Podobný křiklavý titulek je však naprosto zbytečný - svět z tohoto hlediska vůbec napjatý není, protože snížení základní vyhlašované úrokové sazby (Federal funds rate) je v tento okamžik jen administrativní změnou čísla bez reálných dopadů.

Daňová opatření ČSSD pro období krize

ČSSD je nyní velmi aktivní v představování nejrůznějších opatření, které mají České republice pomoci v boji s přicházejícím útlumem růstu. Častým tlumočníkem sociálnědemokratických idejí je nyní i Jiří Havel prostřednictvím svého blogu. Naposledy zveřejnil obsáhlý pracovní text nazvaný Opatření pro období krize.

Řada věcí v textu zní hezky - zejména diskuse o nepružnosti státní administrativy, kde bychom byli zřejmě všichni rádi kdyby tady jednou nezůstalo jen u slov. Od sociálních demokratů překvapí i následující pasáž:

České trhy jsou z hlediska flexibility výkonu i charakteristik trhu práce ve skutečnosti také pružnější než trhy vyspělých zemí. V žádné zemi E 15 se fakticky nepropouští tak snadno a levně jako v ČR. V tomto smyslu je pro nás současná krize nejen hrozbou, ale zároveň i šancí."

Kéž by jen opakovali tyto věty (zejména poslední čtyři slova) opravdu velmi často, a to hlavně při jednání s odborovými předáky.

Velká část textu je věnována i úpravám daní. Tady je však situace mnohem tristnější.

Euro a debata Ondřeje Schneidera s Hradem

Ondřej Schneider vede už několik týdnů debatu s Hradem, která se otírá o téma, zda by bylo vhodnější v současné situaci euro mít nebo nemít.

Proč píšu, že se debata o toto téma otírá? Protože je mnohem více o obecných zásadách zdravé hospodářské politiky. Ačkoliv mají obě strany poměrně čitelný názor na to, zda euro přijmout či ne (Ondřej Schneider je pro, zástupci Hradu v čele s Václavem Klausem proti), ani jedna ze stran nemá dostatek jednoznačných argumentů, kterými by debatu zvrátila ve svůj prospěch.

Spotřební kupóny - německá SPD si myslí, že ošálí spotřebitele

Když americká vláda na jaře začala rozesílat šeky s mimořádnými daňovými úlevami, doufala, že tím vyvolá silný poptávkový šok. Nestalo se tak. Nadměrně zadlužené americké domácnosti většinu obdržených peněz uspořily, resp. je použily pro splácení dluhů - přesně v souladu s hypotézou permanentního příjmu. (Abychom byli objektivní, je dobré podotknout, že třeba Christian Broda a Jonathan Parker přeci jen v datech nalezli silnější spotřební efekty.)

Nyní se německá SPD pokouší prosadit obdobný poptávku posilující krok i u našich západních sousedů. Navrhuje, aby každý občan obdržel poukázku na 500 euro, za kterou by si mohl nakoupit zboží. Má to být jeden z kroků, jak podpořit slábnoucí ekonomiku z poptávkové strany, a stimulus v podobě poukázky má zamezit právě tomu, aby se spotřebitelé chovali podle hypotézy permanentního příjmu. Plán SPD je takový, že banky nebudou moci přijímat poukázky jako vklady, a spotřebitelé je tedy budou muset utratit.

Bailout automobilek prozatím prošel

Americká administrativa se dohodla s automobilkami na balíku krátkodobých úvěrů o objemu zhruba 15 miliard dolarů. Detaily se ještě budou dolaďovat, nicméně dohoda bude znamenat rozsáhlé zasahování vlády do řízení firem.

Jak by ale takové zásahy měly vypadat, se politici neshodou. Všichni hovoří o reorganizaci, každý si ji ale představuje jinak. Nejčastěji skloňovaným pojmem jsou "green cars" a důraz na tvrdé ekologické limity. Jenže to může být až dlouhodobý cíl, který firmám ze současné špatné situace nepomůže. V krátkém období je firmy nejprve potřeba finančně stabilizovat, seškrtat výdaje a nově nastavit vztahy s odbory a věřiteli.

Odkud pochází slovo makroekonomie?

Slovo makroekonomie pochází z klasické řečtiny a znamená v doslovném překladu hospodařit ve velkém domě nebo spravovat velký dům. Andy Harless vysvětluje:

Ekonomické číslo pro dnešní den: 20 miliard dolarů měsíčně díky klesajícím cenám benzínu

Američané v roce 2007 projezdili 142 miliard galonů (538 miliard litrů) benzínu. Vzhledem k tomu, že poptávková elasticita je u benzínu v krátkém období relativně malá, znamená růst cen benzínu o dolar negativní příjmový efekt vysoce převyšující sto miliard dolarů ročně.

Poté, co ceny benzínu v průběhu léta převýšily 4 dolary za galon, nyní spadly až pod dva dolary.

Václav Klaus a Libertas podporují politickou integraci Evropy

Největší zábranou v procesu politické integrace Evropy jsou současné politické strany. Dokud budou strany vymezeny hranicemi národních států, k opravdovému politickému sjednocení států Evropské unie nedojde.

Libertas a její tacitní stoupenec Václav Klaus to však hodlají změnit. A to si Václav Klaus říká euroskeptik. :-)

Na to, jestli má Libertas šanci uspět, jsem se už ptal. V současné době si myslím, že to v České republice příliš perspektivní projekt není - síly těch, kteří jsou na odchodu z ODS, se už teď začínají tříštit.

Autorské poplatky: Tragédie společného vlastnictví naruby

Tragédie společného vlastnictví (Tragedy of the commons) popisuje situaci, kdy ekonomičtí agenti využívají společně vlastněný (nebo volně dostupný) statek, navzájem si však konkurují ve spotřebě - spotřeba jednoho agenta negativně ovlivňuje dostupnost statku pro druhého agenta. V rovnováze tak dochází k nadměrné spotřebě v porovnání s optimálním uspořádáním.

Tragédie společného vlastnictví vzniká tam, kde jsou nedostatečně specifikovaná vlastnická práva - nikdo nemá pravomoc určit, jakým způsobem bude společný statek využíván. Obvyklým řešením je alokace vlastnických práv. Pokud se uživatelé budou moci dohodnout na tom, že někdo převezme daný statek do vlastnictví a bude moci rozhodovat o jeho využití, pak Coaseho teorém říká, že následné uspořádání bude Pareto optimální.

Pecina radí, jak obcházet zákon ...

... tedy vlastně jak odpouštět poplatky. Ono je to ale totéž.

Martin Pecina, šéf Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, je v otázce poplatků ve zdravotnictví mimořádně aktivní. Jako by chtěl vyvolat zdání, že v okamžiku, kdy bude vyhověno zákonu o veřejné podpoře podle výkladu ÚOHS, bude vlastně všechno v pořádku.

Detroitská trojka potřebuje bankrot

Minulý měsíc požádali šéfové General Motors, Fordu a Chrysleru americký Kongres o 25 miliard dolarů pomoci, která by je zachránila před bankrotem. Jak už to bývá, největší mediální pozornost vzbudila v podstatě vedlejší záležitost - totiž že šéfové letěli z Detroitu do Washingtonu firemními tryskáči. Zatímco kongresmani by přežili 25 miliard, cesta letadlem pro ně byla silné kafe. Důležitý je přitom ale zejména plán dalšího fungování automobilek.

Odpůrci dalšího bailoutu argumentovali tím, že pomoc nebude k ničemu - trojice automobilek prodělává peníze tak rychle, že 25 miliard by bylo jen dočasnou pomocí (jen GM potřebuje 4 miliardy měsíčně). Ekonomové (např. Gary Becker zde a mnozí další) se převážně stavěli za řízený bankrot - tedy přesněji za restrukturalizaci prostřednictvím kapitoly 11 amerického úpadkového zákona. Ten by umožnil firmám vypořádání s věřiteli, oddlužení a pokračování v činnosti.

Paul Samuelson a socialistická ekonomika

V dnešní době je v módě kritika stávajících ekonomických vztahů. Jistě je co kritizovat, ale i s kritikou se to má tak, že existuje kritika dobrá a kritika špatná.

Nyní si přisadil i jeden z velikánů moderní ekonomie, Paul Samuelson. Jeho článek v Businessworldu je kritiky plný, bohužel však nepřináší nic nového a celkově není ani jasné, co vlastně chce Samuelson říci. Staví se do pozice umírněného centristy, nakonec z toho ale není ani ryba ani rak.

Jak fungují trhy: Kupte si euro.... za euro šedesát!

Slovenská vláda začala prodávat balíčky s euromincemi o hodnotě 16,60 eur (500 slovenských korun). V podstatě se jedná jen o možnost, jak bez poplatku směnit slovenské koruny a dopředu si zajistit drobné mince.

Ačkoliv předem nebyl prodej nijak omezen, vláda brzy stanovila limit deseti balíčků na osobu. Lidé totiž začali balíčky skupovat po stovkách. A vzápětí se objevily nabídky na eBay. Balíček si tam můžete koupit za 26 eur, plus 4,49 eur poštovného.

Samozřejmě, že pro sběratele z Německa je to stále jednodušší než jezdit na Slovensko. Všechno je tak, jak má být.

Ekonomie spamu

Studenti a pracovníci UC Berkeley a UC San Diego infiltrovali jednu z rozsáhlých sítí infikovaných "zombie" počítačů, aby si vyzkoušeli, jaký je život spammera [TechRadar, BBC].

Z infikovaných počítačů začali masově odesílat spam. Za 26 dní poslali téměř 350 milionů emailů s obvyklými nabídkami falešných značkových hodinek, povzbuzujících pilulek a dalšího sortimentu. Výsledek? Uskutečnili 28 prodejních transakcí - tedy v průměru jednu transakci na 12,5 milionu emailů. Průměrná hodnota jedné transakce byla zhruba 100 dolarů.

Signalizace na pracovním trhu s absolventy ekonomických PhD

Těm, které by zajímalo, jak funguje pracovní trh s absolventy ekonomických PhD programů v USA, doporučuju článek Libora Duška na Leblogu.

Ekonomové si zakládají na tom, že jejich trh práce funguje dost efektivně. Dnes jsem nalezl doplňkový signalizační mechanismus, který má efektivitě dále pomoci a o kterém jsem dříve nevěděl.

Vládní administrativa v USA a v ČR - proč se u nás do vlády nedostávají ekonomové z nepolitické oblasti?

Barack Obama si do nastupující administrativy vybral řadu kvalitních ekonomů z akademické sféry - šéfkou Council of Economic Advisors bude Christina Romer z Berkeley, šéfem National Economic Council Lawrence Summers z Harvardu, blízkým poradcem zase Austan Goolsbee z University of Chicago. Další lidé přicházejí z Fedu - Timothy Geithner z pozice šéfa newyorského Fedu přejde na pozici ministra financí. Paul Volcker, dlouholetý předseda Fedu, povede výbor pro ekonomickou obnovu.

I v předchozí republikánské administrativě byli na vysokých postech uznávaní akademičtí ekonomové - Greg Mankiw, Ed Lazear, nebo Glenn Hubbard. Prezident Bush rovněž jmenoval Bena Bernankeho z Princetonu šéfem Fedu.

Kam až klesly trhy - dlouhodobější perspektiva

Není žádnou novinkou, že akciové trhy coby předbíhající indikátor (leading indicator) s příchodem recese klesají. Zároveň víme, že trhy obvykle klesají více, než by podle stávajících modelů odpovídalo poklesu ekonomické aktivity (jedná se jeden z projevů takzvané excess volatility puzzle).

Stávající pokles trhů je však svým rozsahem větší, než jsme byli v posledních desetiletích zvyklí.

Graf s vývojem akciových indexů v posledním roce jsem už rozebíral dříve. Nyní je ale vhodné se podívat na dlouhodobější vývoj. Stávající pokles trhů poslal akciové indexy zpět na úrovně, které nepamatují mnoho let.

Christina Romer, Lawrence Summers, Timothy Geithner, Peter Orszag

Aktualizováno 26.11.2008, 18:10 Obamův ekonomický tým září hvězdnými jmény. Detailně se o tom rozepisovat nemusím, protože to už udělal Ondřej Schneider na svém blogu na iHned.

Já jen dodám některé detaily. O Larrym Summersovi se dlouze debatovalo jako o potenciálním ministru financí. Nakonec byl zdánlivě "uklizen" na méně významnou pozici šéfa National Economic Council, tedy úřadu, který má hlavně koordinovat vládní hospodářskou politiku se soukromým sektorem a je hlavně prakticky zaměřený.

Ekonomický citát pro dnešní den: Lawrence Summers

All financial crises end – and when they end, they end in ways that create spectacular opportunity.

Lawrence Summers, 28.října 2008

Rocking the boat

Ministr financí Henry Paulson mění svá rozhodnutí téměř ze dne na den.

V září emotivně vysvětlil, že kapitálové trhy nutně potřebují finanční pomoc, která bude probíhat prostřednictvím výkupu problémových aktiv (TARP). Poté, co Kongres balíček v dramatickém projednávání schválil, se chvíli nic nedělo. Následoval postupný ústup od TARPu, načež se ministerstvo financí společně s Fedem přiklonilo k přímým finančním investicím. Paulson následně oznámil, že poskytování pomoci prostřednictvím přebírání problémových aktiv již není aktuální a že již nebude žádat Konres o uvolnění druhé poloviny finančních prostředků z programu TARP.

Jak hluboko klesly trhy

Většina akciových trhů poklesla o 40-60% v porovnání s maximy dosaženými v roce 2007. Pokles přitom zasáhl všechny trhy prakticky současně:

• akciové indexy dosáhly svých maxim (alespoň v tomto hospodářském cyklu) mezi červnem a říjnem 2007
• trhy vykazují vysokou korelaci výnosů, typickou pro období recese (where did the diversification effect go when we need it).

Z následujícího grafu je patrné, že je téměř jedno, jestli si jako indikátor vývoje světové ekonomiky vezmete americký, asijský, nebo evropský index. I český PX50 se vyvíjí velmi podobně.

Zahrajte si na Fed!

Federal Reserve Bank of San Francisco uveřejnila na svém webu malou aplikaci, která vám umožní si zahrát na tvůrce měnové politiky.

Stačí kliknout a pak po čtyři roky ovládat úrokovou míru tak, abyste udrželi nízko jak inflaci, tak i nezaměstnanost. Model má zabudovaná zpoždění odpovídající zhruba odhadům z VAR modelů s Taylorovým pravidlem, takže jak inflace, tak i nezaměstnanost začnou reagovat nejdříve se čtvrtročním, ale spíše půlročním zpožděním, a nezaměstnanost má zpočátku tendenci reagovat citlivěji, inflace ale zase má větší setrvačnost.

Proč Česko nezasáhla finanční krize?

Finanční systém po celém světě se zmítá ve větších či menších problémech, Česká republika jako by však byla výjimkou - domácí banky fungují dál a potíže nehlásí.

Je to proto, že by české banky byly lepší než ostatní? Pravděpodobně ne. Vypadá to, že pokud můžeme něčemu vděčit za to, že je český bankovní sektor v dnešní době relativně stabilní, je to především oligopolní struktura bankovního sektoru.

Kdo získává peníze z bailoutu

New York Times přináší přehlednou tabulku, která uvádí, které instituce získaly peníze z vládního záchranného balíčku.

Na prvním místě je pojišťovna AIG, do které podle všeho půjde zhruba 40 miliard dolarů (navrch k zárukám, které již byly poskytnuty). Za ní následuje bankovní trojka Citi, JP Morgan a Wells Fargo, každá po 25 miliardách (ty už peníze získaly).

Seznam žadatelů je opravdu dlouhý a neustále roste. Ačkoliv se hovořilo o tom, že podmínky bailoutu by měly být opravdu přísné, řada institucí operujících na finančním trhu mění svoji podobu na bankovní holdingy, aby si mohly rovněž zažádat o svůj podíl.

Překoná Zimbabwe Maďarsko?

Před měsícem dosáhla inflace v Zimbabwe 531 miliard procent. Dnes už jsme na roční míře inflace ve výši 516 trilionů procent - k takovému závěru dospěl Cato Institute na základě vývoje měnového kurzu a tržních cen.

Problémem měření jsou samozřejmě nevěrohodné oficiální statistiky a obtížná dostupnost zboží. Vláda se sice snaží regulovat ceny v obchodech, ale to jen vede k tomu, že v obchodech není nic k dostání a zboží se obchoduje na černém trhu.

Veronesi, Zingales: Paulsonův dárek

Pietro Veronesi a Luigi Zingales se snaží kvantifikovat dopady Paulsonova plánu na bankovní odvětví a daňové poplatníky. Výsledky tak trochu shrnuje už název práce: Paulson's gift.

Odhadovat tyto náklady je nesnadné a nutně zahrnuje řadu předpokladů. Navíc tím, jak se mění metody užití peněz z Paulsonova balíčku, se mění i náklady a přínosy. Nicméně se jedná o první práci, která se o nějaké kvantitativní vyhodnocení vůbec snaží.

Cena a skryté náklady

Téma tohoto příspěvku se mělo objevit původně v mém předchozím článku, který se však vyvinul ve zcela něco jiného.

Takže ještě jednou. České internetové deníky [iDnes, iHned] si vybraly 17.listopad k tomu, aby názorně ukázaly, jak se zlepšila životní úroveň Čechů od sametové revoluce.

Životní úroveň dnes a v roce 1989

České internetové deníky [iDnes, iHned] si vybraly 17.listopad k tomu, aby názorně ukázaly, jak se zlepšila životní úroveň Čechů od sametové revoluce. Vybraly si k tomu ale velmi špatnou formu.

Fakt, že se Čechům daří materiálně v průměru neporovnatelně lépe než v roce 1989 vůbec není tématem k diskusi, a to ani když data zkorigujeme o potenciální růst ekonomiky, kdyby Československo zůstalo socialistické. Pokud bychom seřadili obyvatele České republiky podle jejich inflačně očištěných příjmů dnes a v roce 1989, museli bychom jít v kvantilech rozdělení poměrně hluboko (hluboko pod medián), aby se rozdělení příjmů či bohatství protla. Je pravda, že rozdělení příjmů je dnes rozevřenější než na konci socialismu, celé se však na příjmové ose posunulo tak doprava. Pokud porovnáme jedince na stejném pořadí příjmového žebříčku (nutně to nejsou vždy identičtí lidé), pak se naprostá většina má lépe dnes než v roce 1989.

Výnosy z lobbování

V průběhu posledních deseti let utratily tři velké automobilky téměř 250 milionů dolarů na lobbování politiků ve Washingtonu - General Motors 92,9 mil., Ford 78,6 mil. a Chrysler 56,9 mil., a k tomu ještě všechny tři automobilky celkem 20 milionů dolarů na podporu prezidentských kampaní.

Myšlení keynesiánce

Paul Krugman je silným advokátem mohutného podpůrného balíku, kterým by americká vláda měla podpořit slábnoucí ekonomiku. Nutnost balíku vysvětluje tady, a následně tady počítá, že takový balíček by měl být velmi orientačně v rozsahu zhruba 600 miliard dolarů.

Výpočet je zjednodušený, takže číslo je jen velmi hrubým odhadem. To není podstatné. Důležité ale je, jak Krugmanův postup ilustruje převrácený myšlenkový proces keynesianských ekonomů.

S TARPem je konec - co teď s penězi?

Program na podporu ohrožených aktiv (TARP = Troubled assets relief program), který byl schválen na přelomu září a října, byl s velkou pravděpodobností definitivně uložen k ledu.

Program, jehož cílem měl být výkup ohrožených aktiv od finančních institucí pomocí reverzních aukcí, sklidil silnou kritiku (viz zde na blogu dříve). Před týdnem jsem psal, že americká vláda s výkupem aktiv nijak nepospíchá, a že celý plán zřejmě vyšumí do ztracena.

Diskriminace banánů

Evropská unie se rozhoupala a po dvaceti letech zrušila velkou část předpisů týkajících se povinných tvarů prodávaného ovoce a zeleniny. Normy tak například přestanou existovat u lískových oříšků, hrášku, pórku, špenátu, melounů nebo čekanky.

Summersův bumerang

Lawrence Summers už to má zase rozlité. Barack Obama o něm uvažuje jako o možném ministru financí. Přestože je Summers trochu svérázný, kvalifikaci k tomu má - ministra financí dělal už za Clintona. Napříč politickým spektrem proti němu nejsou velké odborné výhrady.

Přesto je jeho nominace nejistá. Kdo ji může zhatit? Feministky.

Nový Nový úděl? Ještě větší, než jsme čekali?

Barack Obama ještě nenastoupil do úřadu, ale o podobu jeho hospodářské politiky se bojuje už nyní. Zastánci expanzivního státu vytáhli do boje v čele s Paulem Krugmanem, který argumentuje, proč stát musí začít ve velkém utrácet.

Krugman porovnává dnešní situaci s Velkou depresí a tvrdí, že by se měl Barack Obama poučit zejména z údajně velké Rooseveltovy chyby, že jeho Nový úděl nebyl dostatečně fiskálně expanzivní.

Přehnaná očekávání

Od zvolení Baracka Obamy novým prezidentem ještě neuplynul ani týden a už tu máme spoustu názorů na to, co všechno budoucí prezident USA pro Čechy zařídí.

V první řadě stojí samozřejmě otázka radaru v Brdech. Zatímco ODS doufá, že Obama radar nezruší, poslankyně Strany zelených už mu pro jistotu rovnou píší, aby umístění radaru přehodnotil:

Chicago GSB = Booth School of Business

Business school na University of Chicago se připojila ke Sternu, Sloanu, Haasu a dalším a zpeněžila svoje jméno. Od nynějška se oficiálně jmenuje University of Chicago Booth School of Business.

David Booth, absolvent z roku 1971 a zakladatel hedgového fondu Dimensional Fund Advisors škole věnoval 300 milionů dolarů.

Booth se nikdy netajil tím, že jeho největším mentorem byl Eugene Fama. A Fama, kromě stále pozice na univerzitě, u Bootha v Dimensional Fund Advisors už dlouho dělá ředitele výzkumu.

P.S. Vloni dostala business school dar ve výši 60 milionů dolarů od Charlese Harpera. To stačilo na pojmenování hlavní budovy.

Když v datech vidíte víc, než v nich je

Volatilita na akciových trzích je v posledních měsících v porovnání s předchozími roky obrovská. Akciové indexy skáčou nahoru a dolu a extrakce cenotvorných informací z tržních dat je mimořádně obtížná.

Přesto to některým lidem nebrání, aby v jednodenních pohybech viděli dopady dlouhodobých faktorů. Předáváme slovo článku na serveru Finmag, který se zabývá vlivem politických událostí, v tomto případě amerických prezidentských voleb, na akciové kurzy.

McCain si svůj nejlepší projev nechal na konec

V Arizoně smutní. John McCain si nechal svůj nejlepší projev až na samý konec volební kampaně. Bohužel pro něj v něm musel přiznat svou porážku. Mluvil jako státník (a měl dost rozumu, aby k mikrofonu následně nepustil Sarah Palin).

Zato v Chicagu propukly mohutné oslavy. Grant Park v centru města byl uzavřený už od včerejška a dnes (tedy už včera) pozdě večer se tam sešlo více než 70 tisíc lidí, aby oslavili vítězství Baracka Obamy. Vstup byl pouze na vstupenky, které se rozdávaly zdarma, ale vzápětí se prodávaly na černém trhu za stovky dolarů. Volby v USA opravdu vypadají zcela jinak než v Čechách.

Vzpomínáte si na Paulsonův plán?

Kdo by si nevzpomněl. 19.září představil ministr financí Henry Paulson svůj sedmsetmiliardový plán na záchranu finančního sektoru. Plán byl od začátku velmi špatně postavený a v podstatě nekontrolovatelný, nicméně Paulson zdůrazňoval, že je třeba spěchat bez ohledu na potenciální plýtvání, protože jinak se americký finanční sektor rozloží.

Plán se nakonec podařilo schválit 3.října, spolu s přílepky zatěžujícími federální rozpočet další téměř stovkou miliard dolarů.

Prezidentské volby za dveřmi, vyhraje Barack Obama

Bylo by velkým překvapením, kdyby to dopadlo jinak.

Milton Friedman Institute for Research in Economics

Původně se měl jmenovat prostě Milton Friedman Institute. Vedení univerzity chtělo být více specifické, a tak navrhlo název prodloužit na Milton Friedman Institute for studies in economics and society.

Proti institutu se zvedl odpor části členů profesorského sboru. Namítali leccos - velikost institutu, potenciální ztrátu nezávislosti, Friedmanovy myšlenky i jeho epizodu s Pinochetovým režimem. Sestavili petici a dokonce vytvořili konkurenční iniciativu CORES, která na campus pozvala mimo jiné známou bojovnici proti globalizaci Naomi Klein.

Víza do USA budou zrušena, i když ČSSD tvrdí opak

Po dlouhých devatenácti letech od sametové revoluce se administrativa USA rozhoupala a rozhodla o zrušení turistických a "business" víz pro Čechy a občany některých dalších zemí. V posledních letech už byla asymetrie česko-amerického vízového vztahu dost ostudná, takže buďme rádi, že došlo k narovnání.

Někteří jedinci mají pocit, že nahrazení víz elektronickým formulářem znamená, že žádná víza vlastně zrušena nebyla. Že totiž cestování do USA stále není dostatečně "bez překážek". ČSSD kvůli tomu dokonce vydala tiskovou zprávu, která je plná takových fabulací, že se mi na ni ani nechtělo reagovat.

Obamův a McCainův daňový plán a motivace Grega Mankiwa

Grega Mankiw na svém blogu porovnává, jak ho motivují k práci daňové plány, které navrhují John McCain a Barack Obama. Obamův daňový plán přitom z porovnání vychází dost zle. Mankiw sice provádí jen zjednodušený výpočet, díky složenému úročení jsou ale rozdíly tak dramatické, že nějaká zaokrouhlení mohou rozdíly těžko smazat.

Naše diskuse na Facebooku upozorňuje na některá Mankiwova důležitá opomenutí.

Co se stane, když v Chicagu neplatíte pokuty

Pokutu za dopravní přestupky v Chicagu dostanete, ani se nenadějete. Nejčastějším přestupkem je samozřejmě chybné parkování. Tomu se nevyhnula už ani Katka, i když jen jako spolujezdkyně. Podle udržované urban legend rozdává město tolik pokut zejména proto, že starostova manželka chce peníze na údržbu rozsáhlých městských parků (pokutované motoristy tak snad může hřát u srdce, že možná přispěli na veřejný statek).

Jak se proti udělené pokutě bránit?

Křížová elasticita poptávky: ropa a jízda autem

V letošním roce došlo v USA k prudkému poklesu ujetých mílí.

Meziroční změny v ujetých mílích, USA, modře vyznačené jsou období recese.

Zdroj: Calculated Risk

Jak vidí české krajské volby na Slovensku

Malá neekonomická vsuvka. České krajské volby a příčiny neúspěchu vládních stran rozebírá Tomáš Hudák ve své pravidelné relaci. Kromě toho i bonus v podobě rozklíčování akronymu PEPSI.

Ceny a množství a proč jedním není (vždy) možné vyvracet druhé

Ve včerejším příspěvku jsem zmiňoval článek, ve kterém Chari, Christiano a Kehoe ukazují data, která zpochybňují tvrzení, že dochází k prudkému poklesu objemu úvěrů.

Na to zareagoval Kamojedov:

Udaje nanestesti existuji - a to hned o report vedle té H8, na kterou se autoři odkazují. Viz. http://tinyurl.com/5g4umw

Pozornosti doporučuji zejména druhý a čtvrtý graf.

Náklady obětované příležitosti

V recesích stoupá nezaměstnanost primárně ne proto, že by byli zaměstnanci propouštěni, ale hlavně proto, že nejsou přijímáni noví. A co udělá absolvent, když nenajde místo? Jde studovat PhD!

Tenhle graf z PhD comicsu je pro přírodní a technické vědy, ale v ekonomii to platí zrovna tak.

Blog ekonoma strany nabídky

Data vrhající trochu jiné světlo na současnou finanční krizi v USA, které jsem zmiňoval v předchozím příspěvku, diskutuje také Casey Mulligan na svém nedávno založeném blogu.

Casey Mulligan se na celou finanční krizi dívá jako ekonom strany nabídky (ostatně ne náhodou se jeho blog jmenuje Supply and demand (in that order)). A pokud chcete znát názory někoho, kdo nevnímá finanční sektor jako střed světa, najdete tam dost zajímavých postřehů.

Jak vážná je ve skutečnosti finanční krize?

Na celé finanční krizi není podstatné, jestli zkrachují některé banky (vzhledem k tomu, že finanční sektor v USA je nyní pravděpodobně větší než by bylo optimální, tak bude muset k pročištění trhu stejně dojít). Klíčové je, aby krize ve finančním sektoru neohrozila fungování reálné ekonomiky. Pokud "krize důvěry" (což je nový buzzword pojem pro situaci, kdy si banky nechtějí navzájem půjčovat peníze) přeroste v neochotu bank půjčovat firmám, začnou mít firmy problémy s financováním výroby a investic, což bude mít neblahé důsledky hospodářský růst.

Ti, kteří zdůrazňují vážnost krize, operují právě s tímhle faktorem. Jenže nikdo nebyl schopen přinést žádná data.

Jednorázové efekty a statistiky

Časové řady národních účtů a dalších makroekonomických veličin jsou ekonomy detailně sledované. Každý ekonom-praktik zná kalendář zveřejňování nových makroekonomických dat. Ačkoliv nové informace jsou samozřejmě užitečné, vyvozovat závěry ohledně trendů na základě jedné změny je velkou chybou (přesto to tak řada lidí dělá). Většina informace obsažená ve změnách makroekonomických dat ve dvou po sobě jdoucích obdobích je totiž náhodný šum, způsobený zaokrouhlovacími chybami, nedělitelností transakcí, způsobem vykazování a sběru účetních údajů či jednorázovými neopakovatelnými událostmi.

Sliby EU ohledně snižování emisí se rozpadají ještě dříve, než jsme čekali

Finanční krize má v Evropské unii už i politické dopady. Návrh dlouhodobého snižování emisí skleníkových plynů, oznámený před 18 měsíci, který měl být schválený v průběhu francouzského předsednictví, se odkládá na neurčito.

Proti plánu se postavilo 8 zemí - Itálie, Polsko, Bulharsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko a Slovensko.

Doping ve sportu? Tudy cesta nevede

O přípustnosti dopingu ve špičkovém sportu se vedou vášnivé diskuse. Jeho zastánci argumentují tím, že doping je v podstatě nevymýtitelný a diváci chtějí vidět lepší a lepší výkony, což dopingu jen nahrává. Odpůrci hovoří o férovosti, zdravotních následcích a špatných sportovních vzorech pro zbytek populace.

Obě skupiny se ale často vzácně shodují v tom, že rostoucí komercializace sportu dalšímu dopingu jen nahrává. Je tomu ale opravdu nezbytně tak? A vyřešila by se situace, kdyby byly odměny sportovců výrazně nižší?

Jak se Václav Klaus mýlí ohledně Nobelovy ceny

Nobelovu cenu za ekonomii včera získal Paul Krugman. K tomu se vyjádřil Václav Klaus:

Prezident České republiky a zároveň profesor ekonomie Václav Klaus byl tímto rozhodnutím výboru překvapený. "Ukazuje to, že tato cena za ekonomii se již nedává za vědu. Je to první oceněný v této kategori, který napsal více článků do novin než vědeckých textů a prací," uvedl pro HN Klaus.

Zdroj: HN

Nobelovu cenu za ekonomii získal Paul Krugman

Paul Krugman získal Nobelovu cenu za "analýzu struktury mezinárodního obchodu a rozmístění ekonomické aktivity".

Krugman si cenu jistě zaslouží za svou dřívější práci, přesto je pro mě poněkud překvapivým laureátem - v posledních letech se z něj totiž stal spíše politický komentátor, v jehož sloupcích někdy vítězila politická orientace nad logickým ekonomickým uvažováním. Krugman jako by žil dva životy - na jedné straně brilantní Krugman ekonom a na straně druhé Krugman jako sžíravý, nicméně ne tak analyticky přesný sloupkař. Komise to nicméně nevzala jako negativum.

Spoustu relevantních odkazů na Krugmanovu práci shrnul Tyler Cowen. A Alex Tabarrok stručně shrnuje Krugmanův raný model mezinárodního obchodu (Krugman (1979)).

Jak začala hypoteční krize: Joey and Monica style

K celé řadě příčin, které přispěly k prudkému růstu cen realit a následující hypoteční krizi, patří i volná měnová politika Fedu snižující úrokové míry a nabídka subprime hypoték pro lidi, kteří by normálně na hypotéku nedosáhli.

Monica, Chandler a Joey o tom mluví úvodu dílu 9.07 (The One With Ross's Inappropriate Song), kdy Monica radí Joyemu, jak nejlépe zainvestovat peníze.

Ig Nobelova cena za ekonomii

Před začátkem cyklu udělování Nobelových cen jsou už od roku 1991 předávány Ig Nobelovy ceny - za "výzkum, nad kterým se nejprve zasmějete, a potom nad ním začnete přemýšlet". Cenu předává časopis Annals of Improbable Research na ceremoniálu na Harvardově univerzitě.

Wells Fargo vyběhla se Citigroup

V průběhu týdne přišel další z pádů významnějších bank, když se na pokraji bankrotu ocitla Wachovia. Pád se nakonec podařilo odvrátit, když s nabídkou převzetí přispěchala Citigroup. Nabídka nebyla pro akcionáře Wachovie nijak výhodná (zhruba dolar na akcii) a zahrnovala i státní pomoc, nicméně to vypadalo, že je to hotová věc.

V pátek se ale vše změnilo, když Wachovia oznámila, že vyjednává s finanční institucí Wells Fargo, která údajně nabídla celkem 15 miliard dolarů (7 dolarů na akcii) a nevyžaduje žádnou státní podporu.

Inflace v Zimbabwe: 531 miliard procent

Pokud nemáte dost špatných zpráv z rozvinutého světa, stačí se podívat do Zimbabwe.

Steve Hanke z John Hopkins University z tržních cen odvodil, že tamní inflace dosáhla 531 miliard procent.

A co s tím udělala centrální banka? Zakázala elektronické peněžní transakce mezi bankami, prý kvůli tomu že byly používány k ilegálním transakcím se zahraničními měnami a k účtování nepřiměřených cen za zboží a služby.

Praktická aplikace hypotézy permanentního příjmu

Jednou z implikací hypotézy permanentního příjmu je, že pokud racionálně uvažující lidé obdrží jednorázově určitou částku, nespotřebují ji okamžitě, ale uspoří ji a utrácejí ji postupně v průběhu života, aby jejich spotřební křivka neměla výrazné výkyvy.

Na jaře začala vláda USA rozesílat lidem šeky s daňovými vratkami v naději, že lidé tyto peníze utratí, čímž oživí klesající poptávku. Vláda zkrátka doufala, že hypotéza permanentního příjmu neplatí.

Nobelova cena za ekonomii - tipování začíná

Příští týden se začnou udělovat Nobelovy ceny, ekonomie přijde na řadu v pondělí 13. října. Už nyní ale začíná hra na to, kdo uhodne vítěze.

Thomson Scientific používající statistické citační metody predikuje na prvním místě trojici Lars Peter Hansen, Tom Sargent a Chris Sims a protože v tomto případě nejsem nestranný, tak s touto nominací musím souhlasit ;-). Ocenění by měli získat za svůj přínos pro dynamické ekonometrické modelování.

Bailout: Přílepkování návrhů jak z českého parlamentu

Pondělní návrh bailoutu neprošel americkým Senátem, a na dnešek se proto připravuje nové hlasování. Aby si navrhovatelé pojistili co nejvíce hlasů hlavně za strany Republikánských odpůrců, začal se návrh doplňovat o řadu nesouvisejících přílepků.

Předně byl návrh doplněn o snižování daní. Ačkoliv nízké daně jsou v principu žádoucí, jejich snižování takovýmto způsobem je kardinálním příkladem špatné daňové politiky.

Další humor na téma bailout

První příspěvek je akademický...

Velmi hrubá kalkulace

Pokles Dow Jones Industrial Average po zamítnutí Paulsonova plánu: zhruba 400 bodů, čili zhruba 4% Výše balíčku: 700 mld USD Tržní kapitalizace obchodovaných firem v USA: zhruba 17 bil USD 700 mld / 17 bil ~ 4%

Trh to tedy spočítal správně :-).

P.S. Samozřejmě jsem si vědom všech opomenutí - apriorní rozdělení, pravděpodobnost, že plán bude stejně schválen, rozsah čisté pomoci, rebounce trhu atd. Tato hrubá kalkulace nepředstavuje žádné investiční doporučení :-)).

Zdroj: Yahoo! Finance

Co je a co není morální hazard

Morální hazard je v poslední době jedním z nejčastěji zmiňovaných ekonomických pojmů. V řadě případů se však používá chybně. Co se tedy pod pojmem morální hazard po ekonomické stránce skutečně rozumí?

Morální hazard je situace, kdy si je jedinec vědom, že neponese v plné míře (negativní) následky svého jednání, a proto se chová jinak (obvykle riskatněji), než kdyby tyto následky skutečně nesl. Dotyčný jedinec si je přitom vědom toho, že tyto následky mohou nastat a že je v konečném důsledku ponese někdo jiný.

Co tedy morální hazard v ekonomické teorii zejména není:

Politická ekonomie bailoutu

Robert Shimer se obává, že bailout může mít negativní dopady na formování ekonomických struktur po celém světě. A má pravdu.

In closing, let me mention one other issue that I take very seriously. I recognize that this might not matter much to my Congressman, but in my view it may be the most important issue for global welfare. The U.S. has long been a beacon of free markets. When economic conditions turn sour in Argentina or Indonesia, we give very clear instructions on what to do: balance the budget, cut government employment, maintain free trade and the rule of law, and do not prop up failing enterprises. Opponents of free markets argue that this advice benefits international financiers, not the domestic market. I have always believed (at least since I began to understand economics) that the U.S. approach was correct. But when the U.S. ignores its own advice in this situation, it reduces the credibility of this stance. Rewriting the rules of the game at this stage will therefore have serious ramifications not only for people in this country but for the future of global capitalism. The social cost of that is far, far greater than USD 700 billion.

Bailout a černý humor

Lidová tvořivost na sebe nenechala dlouho čekat. Američané jsou posedlí zkratkami, a tak už vědí, jak bailout pojmenovat, aby zkratka hezky vyzněla (díky Petrovi Ch.).

Na scénu ale přichází i Joker a Dark Bailout:

První předvolební debata: nuda

John McCain a Barack Obama se střetli v první ze třech předvolebních debat - tentokrát na téma zahraniční politika. Výsledek? Nuda, nuda a zase nuda.

Postoje Obamy i McCaina jsou v tomto ohledu v podstatě známé a liší se od sebe o dost méně, než by si Češi mohli myslet. Z českého pohledu stál za zmínku výrok Baracka Obamy, který nepotěší odpůrce radaru - Obama se vyslovil pro pokračování výstavby protiraketové obrany, pokud se systém ukáže po technické stránce jako funkční.

Bude se finanční sektor v USA zmenšovat?

Ve světle pádů a slučování bank by otázka měla spíše znít: O kolik se finanční sektor zmenší? Matěj Šuster v komentářích upozornil na článek Arnolda Klinga, který mimo jiné porovnává stav finančního sektoru v průběhu Velké deprese a nyní:

Warren Buffett sází na bailout

Warren Buffett prostřednictvím své investiční firmy Berkshire Hathaway koupil akcie Goldman Sachs za 5 miliard USD, plus opce na akcie za dalších 5 miliard.

Sází Buffett na kvalitu Goldman Sachs? Nikoliv, ve skutečnosti sází na to, že bailout amerického ministerstva financí projde. A ani se tím netají:

If I didn't think the government was going to act I wouldn't have done anything.

Dá se za takové situace Buffettovi věřit, když přijde s prohlášením, že bailout je naprosto nezbytný?

Billionaire investor Warren Buffett, calling the market turmoil "an economic Pearl Harbor," said Treasury Secretary Henry Paulson's $700 billion proposal to prop up the U.S. financial system is "absolutely necessary."

Po koupi podílu v Goldman Sachs ztratil takový Buffettův výrok jakoukoliv výpovědní hodnotu.

Historicky nejlepší doba pro nákup akcií?

Od současné finanční krize trochu zpět do minulosti. Pavel Kohout píše:

Nejlepší doba pro nákup amerických akcií v historii byla v roce 1933, v době, kdy vrcholila Velká deprese, milióny lidí byly bez práce a výkonnost ekonomiky poklesla o desítky procent. Poté se ekonomika vzpamatovala a akcie „udělaly“ během krátké doby stovky procent.

Tohle tvrzení má přinejmenším dvě vady. Zaprvé, kouká se na historická data z pohledu dnešního investora, který ví, kam se ekonomika následně vydala. Zadruhé, kouká se na investiční příležitosti z pohledu dnešního investora, který má k dispozici dostatek finančních prostředků. A teď vysvětlení.

Proč je Paulsonův plán bailoutu špatný

Po nějakou tu dobu to vypadalo, že americké ministerstvo financí společně s Fedem postupují vůči finančním institucím, které se ocitly v problémech, relativně tvrdě. Akcionáři Bear Stearns o svou firmu v podstatě přišli, stejně jako vlastníci Lehman Brothers. Merrill Lynch se snaží zachránit spojením s Bank of America. Pojišťovna AIG a hypoteční instituce Fannie Mae a Freddie Mac byly sice zachráněny masivní podporou, ale za mohutného krvácení stávajících akcionářů. Problémy nedopadly na věřitele, jejichž úvěry byly zachráněny, což možná není úplně správné (i když zde je to trochu složitější), ale dá se říct, že se vláda s morálním hazardem vypořádávala lépe než obvykle.

Nový plán ministra financí Henryho Paulsona, který hodlá vysekat finanční průmysl z problémů pomocí 700 miliard dolarů státní pomoci, však zcela likviduje veškeré snahy o časově konzistentní politiku.

Několik poznámek k finanční krizi v USA

Několik velmi stručných a neucelených poznámek.

1. Nejprve otázka, na kterou by dnes rád znal odpověď každý. Byl bankrot Lehman Brothers, (pravděpodobný) nucený prodej Merrill Lynch a podobně nucený odprodej pojišťovny AIG do rukou státu tou hlavní ranou, nebo nás to nejhorší ještě čeká? Opravdu těžko říct. Zatím se zdá, že trh nezanevřel na finanční sektor jako takový. I když Goldman Sachs včera oznámil velmi špatné hospodářské výsledky, trh banku neposlal ke dnu - po ranním propadu se akcie vzpamatovaly a na konci dne tak ztrácely jen necelá dvě procenta. To je nadějná zpráva - akcie firem, které ohlásily bankrot, se sice logicky zhroutily, investoři ale neodepisují zbytek finančního sektoru bez toho, aby měli důvod. Panika tedy (alespoň zatím) nenastala.

Bere Jiří Paroubek Jana Švejnara vážně?

Když Jiří Paroubek vloni oznámil, že ČSSD bude oficiálně podporovat Jana Švejnara jako kandidáta na prezidenta České republiky, byla to v podstatě strategická volba. Vzhledem k oficiální politice ČSSD byl Švejnar ekonomicky příliš liberální a politicky příliš proamerický. Paroubek ale usoudil, že Švejnar má nejlepší předpoklady porazit Václava Klause, a tak šla ideologie stranou a zvítězil čirý pragmatismus.

Zahraniční politická konkurence

[Podnikatel Declan Ganley] před pár dny vášnivě diskutoval na půdě Evropského parlamentu, aby poslancům připomněl, že [irské] "Ne, znamená Ne". Sdělil jim, že hodlá založit stranu a postavit do eurovoleb kandidátky hned v několika zemích Unie.

Zdroj: Týden

Může se projekt strany, která by prosazovala zájmy svých přívrženců napříč zeměmi, v Evropské unii prosadit?

Pokud k tomu dojde, byla by to velmi dobrá zpráva pro zastánce další politické integrace Evropy. To je poněkud paradoxní, protože Declan Ganley bojuje proti Lisabonské smlouvě, která je vnímána právě jako jeden ze symbolů evropské politické integrace (i když proti Lisabonské smlouvě lze bojovat i z různých jiných důvodů).

Globální oteplování - kam jsme se posunuli rok a půl po zprávě IPCC?

Od zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC), který vyvolal masivní zájem médií a téměř panické obavy v otázkách vývoje klimatu, uplynul rok a půl, takže stojí za to se podívat, kam jsme se za tu dobu pohnuli.

Aljaška: Když je hlavní město opravdu daleko

S nominací Sarah Palin na viceprezidentku USA se Aljaška samozřejmě dostala do popředí zájmu sdělovacích prostředků, takže se o ní lze dozvědět celou řadu zajímavostí.

V USA je poměrně běžné, že v jednotlivých státech Unie není hlavní město zároveň největším městem daného státu. Jedním z důvodů je překotný vývoj v průběhu kolonizace Severní Ameriky, kdy se jednotlivé státy připojovaly k Unii. Státy byly velmi mladé, a tak se hlavní město často vybíralo z několika kandidátských městeček. Teprve v průběhu doby vykrystalizovala dominantní ekonomická centra. Státní byrokracie je však poněkud méně pružná (stačí si vzpomenout na pravidelné diskuse o přesunu Evropského parlamentu), a tak správa státní moci zůstala tam, kde byla původně umístěna.

Ve většině případů to zase až tak nevadí, protože jsou hlavní města dobře dostupná. Aljaška je však extrémní.

Milton Friedman Institute: Odpověď odpůrce

Tohle je informace hlavně pro ty, které zajímá pokračování diskuse ohledně vzniku Milton Friedman Institute na University of Chicago. Tvrdá kritika petice proti založení MFI z pera Johna Cochrana nezůstala bez odezvy. Odpověděl jeden z nejhlasitějších odpůrců, Yali Amit z Department of Statistics. Obrázek si každý může udělat sám.

Bez ohledu na odpověď Yali Amita se na projektu dále pokračuje. Teď přijde na řadu získávání peněz od dárců. Cílem zůstává 200 milionů dolarů.

Heterogeneous beliefs under recursive preferences

Poslední dobou jsem blog poněkud zanedbával, protože mě zaměstnávaly věci s větší prioritou. PDF je ke stažení zde. Přípomínky jsou vítány. Samozřejmě se jedná o velmi předběžnou verzi.

Jsou ekonomové sobečtí parchanti?

Na serveru boingboing se objevil článek o podivně asociálním jednání studentů ekonomie. Článek cituje práci Robert H. Frank, Thomas Gilovich, and Dennis T. Regan, "Does Studying Economics Inhibit Cooperation?" z loňského roku, která cituje ještě starší práci Gerald Marwell, and Ruth E. Ames, "Economists free ride, does anyone else? : Experiments on the provision of public goods, IV".

Ten úplně prvotní článek popisuje výsledky experimentu, kdy skupina jedinců dostala do rukou peníze, které měla rozdělit na dvě hromádky - soukromou a veřejnou. Peníze ze soukromé hromádky si daná osoba mohla nechat, peníze z veřejné hromádky se vynásobily určitým číslem větším než jedna (a zřejmě menším než počet účastníků), a poté se rozdělily rovnoměrně mezi všechny zúčastněné.

Google Chrome: Od webových aplikací přes prohlížeč až po operační systém?

Google se vydal cestou "když ti nevyhovuje žádný produkt na trhu, je třeba si ho udělat sám" a uveřejnil beta verzi zbrusu nového prohlížeče Google Chrome. Co všechno má Chrome přinést, tvůrci celkem vtipně shrnuli v komiksové podobě.

Celý prohlížeč ke open source, renderovací jádro založené na Webkitu, prohlížeč má zvládat velmi rychle zpracovávat rozsáhlé Javascriptové aplikace a jednotlivé komponenty prohlížeče poběží jako samostatné procesy, takže když se zhroutí rendering jedné stránky, vše ostatní poběží dál. O detailech nemá cenu psát, určitě to udělají jiní. A samozřejmě je zatím ještě předčasné výsledek hodnotit, i když historické úspěchy Google dávají důvod k optimismu.

Proč má obchod s emisními povolenkami smysl

Z diskuze k jednomu z předchozích příspěvků:

Mimochodem, připadá mi směšné, že na jedné straně se deklaruje snaha o snižování emisí skleníkových plynů a na straně druhé se čile obchoduje s emisními limity. Takže ti co znečišťují méně, umožňují ostatním aby znečišťovali více.

Takový názor není zdaleka ojedinělý a je bohužel mylný. Proč není obchod s emisemi v rozporu se snahou snižovat emise skleníkových plynů?

Má smysl jíst lokálně?

"Eat local" se stalo společným heslem odpůrců globalizace a zastánců potřeby snižování emisí. Myšlenkou je, že lokálně pěstovaná produkce potravin má menší dopady na životní prostředí, protože se nemusí převážet tisíce kilometrů a spotřebovává se tam, kde byla vyprodukována.

Snižování produkce skleníkových plynů je jistě záslužná činnost, je však dobré porovnat přínosy s náklady a posoudit alternativy.

Jak se podvádí v biomedicíně

Klíčovou otázkou každého výzkumu je jeho nezávislost, a to obzvláště v oblastech, kde je výzkum obtížně zopakovatelný a verifikovatelný. Jednou za takových oblastí je biomedicína. Nezávislost výzkumu jednoznačně dodává výsledkům punc věrohodnosti.

Skupina autorů se zaměřila na zkoumání původních vědeckých článků týkajících se léku Rofecoxib, který se stal předmětem soudního sporů kvůli vedlejším účinkům. Výsledky zkoumání jsou k dispozici v článku Guest Authorship and Ghostwriting in Publications Related to Rofecoxib.

Levná pracovní síla překladatelská

Stížnosti na konkurenci levné pracovní síly z Asie slýcháme často. Literární překladatelé si mohou na podobnou konkurenci stěžovat jen těžko, nepřítele však nakonec odhalili ve vlastních řadách.

Překladatel Petr Fantys a předsedkyně Obce překladatelů Hana Linhartová píší o tom, jak překladatelé mezi sebou soupeří a jsou ochotni pracovat za "dumpingové ceny" a že by se tomu mělo zabránit (Chudý jako český překladatel a Překladatel bere 150 korun za stránku, ale měl by brát třikrát tolik).

Jak nemotivovat vysoké školství

ČSSD představila svou Zelenou knihu, obsahujících návrhy změn ve vysokém školství. Mimo jiné obsahuje i možnost penalizačních poplatků pro špatné studenty. Studenti prý mají mít pocit, že studium není zdarma, a poplatky mají rovněž motivovat k lepším studijním výsledkům. Například pokud by student pražské vysoké školy měl špatný prospěch, musel by jednou za semestr dojít na studijní oddělení a odevzdat zde čtyři neprocvaknuté lístky na MHD. Tak si to představuje stínový ministr školství Jiří Havel:

Chceme zavést penalizační školné. Za opakovanou zkoušku by student mohl platit například dvě stě korun, za horší prospěch pak sto korun za semestr.

Jednotlivé politické strany nalevo i napravo se zkrátka předhánějí v tom, kdo představí perverznější metody finanční motivace ve školství. Úroveň navrhovaných reforem z posledních téměř dvou desetiletí obsažených v mnoha knihách různých barev je však taková, že mě udivuje, že si vysoké školy tohle všechno po takovou dobu nechávají líbit a nevystupují mnohem razantněji s požadavkem, aby si mohly ve větší míře určovat, jaký objem prostředků budou formou školného od studentů vybírat. Místo toho však do značné míry jen tiše sedí, nadávají na status quo a čekají, jaká novinka zase přijde z ministerstva. A protože ministerská novinka je často jen dalším nedodělaným paskvilem, může se vesele nadávat dál.

Gaussova křivka, extrémní pozorování a Usain Bolt

Gaussovo normální rozdělení (případně rozdělení log-normální, pro veličiny charakteristické multiplikativním růstem) má v přírodních i společenských vědách široké uplatnění. Normální rozdělení však nelze očekávat tam, kde jsou data vybírána nenáhodnými výběry na základě závislé proměnné. Vzorky extrémních pozorování jsou jedním z příkladů.

Zpět z dovolené

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                             

Noční můra s letem do Las Vegas

Pondělí, 4.srpna, 7:00: Balíme se, nad Chicagem zuří bouřka.

11:00 Přijíždíme na letiště, mezitím se vyjasnilo. Náš let AA 1715 do Las Vegas ve 12:50 je však kvůli špatnému počasí zrušen, stejně jako řada dalších letů.

12:30 Dostávám se na řadu na přepážce pro přebookování letenky. Všechny přímé lety do Las Vegas jsou beznadějně plné. Dostáváme místa na letu AA 1815 do Salt Lake City v 18:40, s navazujícím letem do Las Vegas. Místo ve 14:35 máme dorazit ve 22:40. Jsme na waiting listu na odpolední přímý let do Las Vegas, ale je to beznadějné. Tím letem mají letět alespoň zavazadla.

Proč jsou mezi špičkovými matematiky hlavně muži?

Argumentace vrozenými rozdíly ve schopnostech mezi pohlavími není právě politicky korektní. Bývalý prezident Harvard University Larry Summers sklidil těžkou kritiku za to, že před více než třemi lety vyslovil názor, že nepoměr mezi muži a ženami u špičkových matematicky a technicky orientovaných profesí je do velké míry způsoben právě biologickými rozdíly. Summersovi bylo vkládáno do úst, že si myslí, že muži jsou chytřejší než ženy, což byla voda na mlýn zejména feministicky zaměřených organizací.

Nic takového však Summers neřekl. Naprosta většina studií a statistických analýz také ukazuje, že mezi chlapci a dívkami nejsou v matematice v průměru žádné statisticky významné rozdíly. Klíčové je zde však ono v průměru. Zatímco průměrné výsledky jsou statisticky nerozlišitelné, studie systematicky ukazují, že chlapci mají ve výsledcích větší rozptyl, a tento rozdíl v rozptylech statisticky významný je. Větší rozptyl tak znamená, že rozdělení výsledků u chlapců má tlustší chvosty (fatter tails), tedy že je více chlapců než dívek jak v oblasti nejlepších, tak i v oblasti nejhorších výsledků. Převaha chlapců je tím větší, čím dále od průměru jdeme (a to oběma směry).

The saga continues...

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                             

Citát pro dnešní den: Batman Begins

Bruce: You attacked Gotham before?

Henri Ducard (Ra's Al Ghul): Of course. Over the ages our weapons have grown more sophisticated. With Gotham we tried a new one. Economics.

Priceline.com a cenová diskriminace

Blogger podnikající v USA poukazuje na službu Priceline.com, pomocí které lze získat v amerických městech velmi levné ubytování v hotelích (zde je původní článek):

Je to neco jako aukce. Napiste kolik jste ochotni zaplatit za noc. A kdyz jsou volne pokoje a nedate az moc nizkou nabidku tak vam cenu akceptuji.

Na Priceline.com skutečně navrhuje cenu zákazník, i když to není tak jednoduché, jak výše uvedený komentář naznačuje. Ekonomický mechanismus Priceline.com je sám o sobě velmi zajímavý.

Česká republika chce rozdávát peníze

Aneb jak funguje mechanismus emisních povolenek a jak mu naši poslanci vůbec nerozumí.

Martin Froněk na Leblogu ve svém zajímavém příspěvku upozorňuje na návrh zákona, kterým se chce Česká republika jednostranně zavázat k postupnému snižování emisí tak, aby v roce 2050 Česká republika dosáhla snížení emisí o 50% oproti dnešnímu stavu.

Pod návrhem zákona jsou podepsaní poslanci Böhnisch, Ambrozek, Zaorálek, Hašek, Wolf, Látka a "další".

Petice proti Milton Friedman Institute

Plánovaný Milton Friedman Institute se nerodí snadno. Nesouhlas se ozval i zevnitř univerzity - 101 profesorů a vyučujících (8% celkového poctu) podepsalo petici proti jeho vytvoření.

Milton Friedman Institute se tak načas stal na univerzitě politicky ožehavým tématem. Někteří odpůrci institutu si neberou servítky. Naproti tomu zastánci v rámci univerzity se snažili spíše zklidňovat situaci.

Diverzifikace rizika na fotbalovém trhu

Vypadá to skoro jako Fantasy Football v reálném životě. V Brazílii vznikají investiční firmy, které podepisují smlouvy s mladými hráči, hráče následně půjčují fotbalovým klubům a pokud z hráče vyroste mladá hvězda, prodají ho do Evropy a s klubem a hráčem se rozdělí o zisk.

Pro nepříliš finančně silné kluby je to způsob, jak diverzifikovat riziko. Prodej hráčů do Evropy je pro ně vítaným zdrojem příjmů - jen málokterý nadějný hráč ale vyroste v přestupovou bombu. Spoluprací s investičními firmami si tak zajišťují stabilnější zdroj příjmů. Pro investory ochotné nést riziko je to zase zajímavá finanční investice.

Je podobný mechanismus pro menší kluby perspektivní? Záleží asi hlavně na tom, jak ho přijmou fanoušci, kterým by systém pronajímání hráčů mohl připadat jako příliš neosobní. Identifikace fanoušků z kluby je pro fotbal klíčovou záležitostí. Už dnes ale ve fotbale existují složité vlastnické struktury a nevypadá to, že by se fanoušci odvraceli.

Via: Marginal Revolution

Zimbabwe uvede stomiliardovou bankovku, ale na Německo stále ještě nemá

Hyperinflace podle oficiálních čísel dosáhla v Zimbabwe 2,2 milionu procent ročně a neustále se zrychluje.

Zimbabwská vláda je nepoučitelná a v součinnosti s centrální bankou tiskne nové a nové peníze. Nejnověji vydává stomiliardovou bankovku.

ČSA létají do Toronta na levnější kerosin

Musí to zřejmě tak být. ČSA oznámily další zvyšování palivového příplatku:

Podle oznámení, které již aerolinky odeslaly prodejcům letenek, nezdraží ale všechny trasy. Beze změny zůstane například sezonní linka do Toronta a některé evropské trasy. Na nich se palivový příplatek pohybuje podle destinace. Nejdražší je do Ruska: 60 eur. Nejvíce, o deset eur, podraží lety do Španělska.

ČSA buď nějakým způsobem vymyslely do Toronta úspornější trasu, posunuly Toronto blíže ku Praze, a nebo používají pro let do Toronta levnější kerosin.

iHNed.cz radí: Chcete získat vyšší plat? Střídejte místa

Ve skutečnosti to ale nebude tak žhavé.

iHNed.cz píše:

Starší kolega, náš vzor? Tak tohle pravidlo platí jenom, co se týče zkušeností. V platovém hledisku platí jiné pravidlo - tři roky a dost. Právě během prvních tří až pěti let totiž zaměstnancům rostou platy nejvíc. Kdo vsadí na jistotu a ve firmě zůstává déle než deset let, musí počítat s tím, že jeho služebně mladší kolegové, kteří neváhají jít za lepším, si na výplatní pásce přečtou mnohem větší sumy.

Představy Evropské komise o cenách SMS

Evropská komise pokračuje ve svém boji za levnější SMS ze zahraničí.

"Viděla jsem čísla, která zveřejnila asociace mobilních operátorů, a průměrná cena SMS zprávy posílané ze zahraničí se od ledna snížila z 29 eurocentů (7,1 koruny) na 28 eurocentů (6,8 koruny). To na mě tedy rozhodně dojem neudělalo," uvedla již v červnu na zasedání ministrů telekomunikací EU [eurokomisařka Viviane Reding].

Ani na mě takové ceny za SMS dojem neudělají. Obecně je mobilní komunikace v Evropě celkem drahá, ať už je to z jakéhokoliv důvodu (cenová strategie operátorů, vysoká poptávka, nedostatek konkurence, systém administrativně stanovovaných propojovacích poplatků, nebo snaha operátorů se zahojit třeba po fiasku s UMTS licencemi).

Demokracie podle politických stran

ČSSD je proti podpisu česko-americké smlouvy o vybudování protiraketového radaru na územi České republiky. Ohání se mimo jiné tím, že si většina obyvatel radar nepřeje. ODS je pro radar a argumentuje, že většinový názor obyvatelstva není v této otázce podstatný.

ODS je proti ratifikaci Lisabonské smlouvy. Ohání se mimo jiné tím, že si Lisabonskou smlouvu většina obyvatel nepřeje. ČSSD je pro smlouvu a mimo jiné argumentuje, že většinový názor obyvatelstva není v této otázce podstatný.

Vidí v tom někdo nějakou zákonitost?

Voda na příděl

Milan Vodička na iDnes píše o nedostatku vody v Zaragoze:

V Zaragoze je voda v obdobích sucha na příděl už více než deset let.

Pokud je něco vzácné (jako voda v Zaragoze), mělo by to být drahé. Místo toho, aby voda odpovídajícím způsobem zdražila, uchylují se však úřady k těžko pochopitelným přídělovým opatřením.

Moderní otroci

Šéf FIFA Sepp Blatter si zřejmě popletl slovíčka. Podle něj je Cristiano Ronaldo, v současnosti zřejmě nejlepší fotbalista světa, který zcela dobrovolně a s velkou pompou podepsal královskou smlouvu v Manchester United, zajišťující mu plat 120 tisíc liber týdně, novodobým otrokem (v češtině například tady). Blatterovi vadí, že Manchester United po Ronaldovi chce, aby dodržel platnou smlouvu a nechce svého nejlepšího hráče prodat do Realu Madrid.

Bývalý děkan Světlík, akademická integrita a seznam neuvěřitelných výroků

Nedávná diskuse na Leblogu a můj předchozí příspěvěk dostávají nový impuls.

Etická komise Zlínské univerzity dospěla po třech měsících zkoumání k závěru, že (dnes už bývalý) děkan Jaroslav Světlík opsal většinu habilitační práce ze své doktorské práce. Případ není žádnou novinkou, ale citovaný článek obsahuje celý sled výroků svědčících o tom, jaké u nás panují představy o akademické práci.

Cibulový svět bez spekulantů

Existují lidé, kteří jsou přesvědčeni, že existence finančních trhů, na kterých se obchodují komoditní futures, je jednou z příčin vysoké volatility zemědělských produktů a surovin. Zkrátka že spekulanti manipulují s cenami, což má negativní dopady na výrobce i spotřebitele.

Za drahé jídlo může zbytečné plýtvání

Tak tomu prý je podle britského premiéra Gordona Browna a analýzy, jejíž zpracování trvalo 10 měsíců. A nebo je to spíš úplně naopak, jak tomu velí ekonomická logika: lidé potravinami plýtvají, protože jsou stále dost levné?

Vysoké ceny potravin opět nutí politiky k sebezviditelňování v soutěži, kdo přijde se šílenějším zajímavějším nápadem, jak ceny stlačit dolů. Nyní je to Gordon Brown a plýtvání.

Jsou papírové noviny mrtvé?

Tohle téma diskutují Gary Becker a Richard Posner. A zejména Becker se domnívá, že nespecializovné papírové noviny to mají spočítané.

V USA klesá význam papírových novin od počátků televizního vysílání a Internet tento ústup ze slávy dále urychlil. Noviny ztratily svou obrovskou výhodu - informační monopol, který jim umožňoval spojovat do jednoho balíku velké množství produktů, které si čtenář musel nutně koupit, počínaje všeobecným zpravodajstvím, přes finanční zprávy, po sport, reklamy, názory a nejrůznější přílohy. Internet dnes tohle všechno nabízí v oddělené podobě. Větším problémem je naopak efektivní filtrování kvalitních informací, ale to dnes dělá řada bloggerů nebo informačních agregátorů.

Boj proti plagiátorství na českých univerzitách

Libor Dušek na Leblogu píchnul do vosího hnízda problematiky plagiátorství na českých univerzitách. Tohle téma je diskutované už dlouhou dobu a týká se nejen studentských prací, ale i tvorby samotných pedagogů. Asi nejznámějším případem (stále poněkud nevyjasněného) plagiátorství mezi pedogogy a vědci je bývalý prorektor Ivo Budil ze Západočeské univerzity, ale na seznam akademických hříšníků kandiduje i Jaroslav Světlík, zřejmě neuvěřitelně naivní děkan Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, který opsal část své habilitační práce ze své vlastní práce doktorské. Na tom by ještě nemuselo být nic nesprávného, výzkum je proces, ve kterém se často přepracovávají výsledky předchozích prací, musí ale být zřejmé, co už bylo jednou publikováno. Světlíkův problém spočíval ale mimo jiné v tom, že závěry habilitační práce se doslovně kryly se závěry doktorské práce, což naznačuje, že mnoho nových poznatků habilitační práce nepřinesla.

Chcete také daňovou úlevu aneb filmařský lobbing a prokletí vítěze

Vypadá to, že se opět blíží projednávání podpor pro český filmový průmysl, a tak se na stránkách českého tisku začaly opět objevovat články o tom, jak jsou na tom česká filmová studia špatně, a jak je zapotřebí zavést "daňové pobídky" (rozuměj státní dotace soukromým subjektům).

Loni byla velmi aktivní Mirka Spáčilová na stránkach iDnes, nyní štafetu převzala Irena Hejdová na aktualne.cz.

Zuby a příjmy obyvatel

Ekonomové bývají kritizováni za to, že často používají veličiny jako HDP nebo reálné příjmy obyvatel jako měřítko blahobytu. Poukazují na to, že blahobyt nelze měřit pouze penězi, zkrátka že některé věci si za peníze nekoupíš.

Ve skutečnosti HDP nebo reálné příjmy s blahobytem velmi úzce souvisejí. Betsey Stevenson a Justin Wolfers nedávno zpracovali studii, ve které ukazují, že bohatší lidé se opravdu cítí spokojenější. Kromě toho jsou tyto veličiny v datech silně korelované s měřítky kvality života. Ačkoliv veličiny jako HDP nebo příjmy obyvatelstva v žádném případě nemohou pojmout celé kvalitativní spektrum lidského blahobytu, patří k jeho nejlepším jednorozměrným agregacím. To souvisí se vzájemnou kauzalitou hmotného bohatství a blahobytu - bohatší společnost si může dovolit vynakládat více usilí na zlepšení celkových životních podmínek a zároveň lepší životní podmínky vedou k vyšší produktivitě.

Je průběžné důchodové spoření rizikovější než státní důchod?

A jak změnit věci k lepšímu?

Jedním z argumentů kritiků soukromého spoření na důchod je jeho potenciálně větší rizikovost. Pokud člověk spoří prostřednictvím důchodového fondu, existuje riziko, že finanční trhy poklesnou a člověk tak bude poté, co odpracuje desítky let, potenciálně odkázán na nižší důchod. Je to však v porovnání se státem poskytovaným průběžným systémem o tolik horší?

Co je pozitivního na znečištění v Číně?

Snad jedině to, že už to jen těžko může být horší. A také to, že lidem už znečištění znepříjemňuje život natolik, že s tím chtějí něco dělat a obětovat zdroje na nápravu ekologických škod. Bohužel jim v tom často brání neflexibilní státní aparát.

Obsáhlý článek Jamese Fallowse na The Atlantic ekologickou situaci v Číně široce rozebírá. Nechybí samozřejmě ani poznámky k organizaci olympijských her a týkající se problémů s kvalitou vzduchu v Pekingu.

Učit se, učit se, učit se

James Heckman vytvořil další obsáhlou práci zabývající se rolí vzdělání, výchovy v rodině a kognitivních a mimokognitivních schopností na ekonomické výsledky jednotlivců [pdf, 95 stran]. Zdůrazňuje, že pokud se dětem nedostane dostatečné výchovy a vzdělání, těžko se to v dospělosti dohání:

Chicago L

Chicagské metro se dostalo mezi deset nejobdivuhodnějších meter na světě. Magazín Wired komentuje, že chicagské L (familiární zkratka pro elevated train) je obvykle nacpané a pekelně hlučné, ale obyvatelé Chicaga své metro prostě milují.

Tuhle lásku jsem dodnes nepochopil, protože když nadzemka projíždí centrem Chicaga, zní to, jako kdyby se blížílo zemětřesení. Metro na úrovni druhého patra domů vypadá pro návštěvníka atraktivně, ale ulice pod ním jsou celkem temné. Jedinou výhodou je, že se člověk dostane v centru z vlaku na ulici velmi rychle, narozdíl třeba od hluboko zakopaných tunelů pražského metra.

Irské ne

Referenda mají často tu nepříjemnou vlastnost, že se zvrhnou v hlasování o něčem úplně jiném. Ačkoliv může být otázka jednoznačně daná, voliči si klidně můžou (celkem legitimně) vyložit všelidové hlasování jako příležitost k protestu proti vládě, spíše než k vyjádření svého názoru o konkrétní otázce. Nutkání využít svůj hlas jako formu protestu bude o to silnější, čím méně bezprostředně relevantní je otázka v referendu pro život voličů.

Hlasování o věcech jako je Lisabonská smlouva poskytuje v tomto směru téměř ideální příležitost. Protestní hlasy přispěly k tomu, že neprošla předchozí verze, tehdy ještě označovaná jako ústavní smlouva. Tehdy se však záporně vyjádřily i některé větší země. Nynější ne zaznělo z maličkého Irska, které si tentokrát jako jediné trouflo předložit občanům smlouvu v referendu.

(Ne)ekonomický citát dne: Tusk a Fico

Donald Tusk a Robert Fico si přitakali na zasedání Visegrádské čtyřky.

[Roberta Fica] podporil poľský kolega Donald Tusk, keď zdôraznil, že EÚ sa nemôže otočiť chrbtom ku kľúčovej otázke akou sú ceny potravín. Pre občana je dôležité, aby dokázala prijať rozhodnutie, ktoré svetový rast cien zastaví.

Škoda, že pánové nenaznačili, jak by to bruselští byrokraté měli zařídit.

Warren Buffett se sází

Warren Buffett se vsadil s investiční firmou Protégé Partners, spravující skupinu hedgových fondů, že vybrané portfolio fondů seskupujících hedgové fondy nedosáhne v průběhu příštích deseti let výnosu, kterého dosáhne pasivní fond sledující index S&P 500, který prodává investiční firma Vanguard.

Každá strana nakoupí vládní dluhopisy za 320 tisíc dolarů, takže celková cílová částka bude 1 milion dolarů. Výtěžek půjde na charitu. Sázce dodává na věrohodnosti, že je zprostředkována přes sázkový mechanismus Long Bets.

Fed studuje Second Life

David Altig má v oblibě Second Life. Nyní pracuje ve Fedu v Atlantě a spolu se svými kolegy se zabývá vznikem a fungováním bankovních systémů v online světěch, zejména právě v Second Life.

Nedávno o jejich snažení vyšel populární článek na stránkách richmondského Fedu. Zpočátku vznikaly banky v Second Life jako houby po dešti. Brzy ale fungování bank narazilo na problém, jak zajistit vymahatelné vyplácení vkladů ve světě, který je v podstatě anonymní. Banky totiž pravidelně krachovaly a přestože někteří virtuální bankéři vyplatili vkladatele z vlastní kapsy, většina z nich tak nikdy neučinila.

Libertariánský paternalismus

Tento zdánlivý protimluv vyjadřuje politiku, kdy stát sice přímo nevydává nařízení nebo zákazy, ale doporučuje nebo usměrňuje volby lidí pomocí cíleného standardního nastavení systému.

Myšlenka je založená na tom, že lidi nejsou zcela racionální nebo mají náklady spojené s rozhodováním, které je vedou k tomu, že si často ponechávají volbu, kterou jim pravidla systému nastaví jako výchozí. Často uváděným příkladem je například zdravotní pojištění v USA - pokud zaměstnavatel zaměstnancům dal možnost zdravotního pojištění a lidé se do plánu museli sami přihlásit (opt in), většina lidí zůstala mimo. Na druhou stranu, pokud zaměstnavatel všechny zaměstnance do plánu přihlásil a dal jim možnost vystoupit (opt out), většina lidí zůstala pojištěná.

Jak ratingové agentury likvidují zákon velkých čísel

Ratingové firmy nemají na růžích ustláno a narušenou pověst se jim nepodařilo vylepšit ani v průběhu nedávné finanční krize. Kromě chyb v softwaru se však děly mnohem horší věci.

Jedním z důležitých faktorů ovlivňujících hloubku krize byla i skutečnost, že banky slučovaly subprime hypotéky do rozsáhlých balíků, které potom složitým způsobem naporcovaly na menší tranše podle rizikovosti a na tyto tranše pak získávaly rating. Klidně se tak mohlo stát, že nejméně riziková tranše z balíku subprime hypoték mohla získat nejvyšší AAA rating.

Milton Friedman a povinná vojenská služba

V předešlém příspěvku o vytvoření Milton Friedman Institute jsem citoval výroky Caroline Herzenberg, které Milton Friedman evidentně leží v žaludku. Ekonomické nesmysly stranou, Herzenberg mimo jiné píše:

Milton Friedman was also mentor to the neocons who have dragged us into unnecessary wars as well as causing such economic destruction to our nation and other nations.

Je zajímavé, že Herzenberg naráží na válečné úsilí americké vlády a souvislost s Friedmanem. Ve skutečnosti se totiž Friedman významně zasloužil o omezení možností americké vlády vést války.

Milton Friedman Institute

Milton Friedman zemřel v listopadu 2006. Nyní chce univerzita vybudovat institut pojmenovaný na jeho počest.

Milton Fridman Institute by měl začít fungovat od podzimu 2008 a v podstatě zastřešovat výzkum, který je na pomezí současného Department of Economics, GSB a Law School. Sídlit bude v budově teologického semináře na půli cesty mezi departmentem a GSB.

Equity premium puzzle

Jednou z nevyřešených problémů finanční teorie je otázka, proč akcie mají dlouhodobě tak vysoké výnosy. Empirický fakt, který v roce 1985 jako jedni z prvních popsali Mehra a Prescott (The Equity Premium: A Puzzle) je dnes běžně označován jako equity premium puzzle.

Co je podstatou equity premium puzzle? Zatímco skutečný rozdíl výnosů mezi akciovým indexem a dluhopisy (akciová prémie) se v USA pohybuje dlouhodobě kolem 7%, standardní modely teorie oceňování aktiv generují prémii mnohem nižší - většinou méně než tři procenta.

Stát jako minoritní akcionář všech firem

Přestože stát nemusí vlastnit žádné akcie soukromých firem, je v podstatě největším minoritním akcionářem každé z nich.

Proč? Hodnota firmy pro akcionáře je současnou hodnotou všech budoucích částek, které firma akcionářům vyplatí - pro zjednodušení nechť to jsou dividendy. Stát si však z každé dividendy odkrojí daň. V konečném důsledku je tak stát minoritním akcionářem (bez hlasovacích práv), kde je výše podílu rovná průměrné daňové sazbě, kterou budou zatíženy budoucí vyplacené dividendy.

Z tohoto důvodu by mělo být v zájmu státu poskytnout potřebnou ochranu minoritním akcionářům, aby majoritní vlastníci nebo management nemohli vyvádět aktiva z firem jinými způsoby, které minoritní akcionáře (a tím i stát) poškozují.

Proč v České republice trvalo vytvoření takových zákonů takovou dobu? Milton Friedman říkal, že když se někdo snaží cizími penězi uspokojit cizí potřeby, je to ta nejhorší možná kombinace. A to je přesně situace státu, kterému na tom zkrátka moc nezáleželo.

V Eurovision song contest 2008 zvítězil Sovětský svaz

Jak dopadl letošní Eurovision song contest? V podstatě sem můžu okopírovat svůj názor z loňského roku - totiž že klíčovou roli hraje geografie.

Zatímco loni se spolčil Balkán a zvítězila Marija Šerifović ze Srbska, letos země bývalého Sovětského svazu ve velkém podpořily ruského zpěváka Dimu Bilana.

Z výsledků je patrné, že na první místo Rusa dali diváci z Izraele (s početnou ruskou menšinou), Estonska, Litvy, Lotyšska, Ukrajiny, Běloruska a Arménie. A to stačilo na vítězství.

Stejně jako loni si nazvájem hlasy dávaly balkánské země (tentokrát to na výhru nestačilo) a Skandinávci. V podstatě se dá říct, že pokud nejste z jednoho z těchto tří bloků, jsou šance na výhru velmi malé.

Z naší dnešní diskuse

"Co by se stalo, kdybychom vymysleli stroj času?" "To by bylo časově nekonzistentních mnohem víc věcí než jen měnová politika centrálních bank..."

Fixní náklady a benzínové pumpy

V ekonomice s perfektně pružnými cenami by se ceny měnily s každou drobnou změnou nákladů výrobců. Ve skutečnosti tomu tak není. Ceny jsou delší dobu němenné a následně přijde větši skok.

Proč tomu tak je? Se změnou cen jsou spojené fixní náklady - musí se připravit nové ceníky, podepsat nové smlouvy a změnit všechen reklamní materiál a obaly obsahující ceny. Kromě toho je řada marketingových kampaní zaměřená na určitou propagovanou cenu, takže změna může být ještě složitější. V ekonomii se pro tyto náklady vžil název menu costs, tedy náklady spojené s vytištěním nového jídelního lístku.

Obecně se má za to, že tyto náklady nemají z agregátního hlediska velké dopady. Vytisknout nový jídelní lístek moc nestojí. Jsou však výjimky.

V USA se cena benzínu přehoupla už přes 4 dolary. A starší benzínové stanice mají problém, protože mechanické čítače končí na 3,99 za galon. Podobně je i celková cena omezená na 99.99 dolarů, takže velké džípy nemohou natankovat plnou nádrž. S benzínem za 4 dolary zkrátka nikdo nepočítal.

Výměna stojanů není levná. Ale i kdyby o ni měl majitel zájem, je po výměnách obrovská poptávka, takže je čekací doba dost dlouhá.

Co zbývá? Řešení není tak složité. Majitelé budou muset vzít kalkulačky, nastavit cenu za půlgalon a celkovou částku násobit dvěma.

Zdržuje to, ale trocha matematiky nikdy neuškodí.

Via: Marginal Revolution

Vedlejší účinky: Džungle v Chicagu

Spisovatel Upton Sinclair se proslavil svými knihami, ve kterých se věnoval sociální nerovnosti v USA první poloviny 20.století. Asi nejslavnější je jeho kniha The Jungle, ve které chtěl upozornit na velmi těžké a nehygienické podmínky pracovníků na jatkách v Chicagu na počátku 20.století.

The Jungle vyvolala mezi čtenáři patřičné rozhorčení, nikoliv však takové, jaké Sinclair zamýšlel. Sinclair chtěl upozornit na podmínky, ve kterých museli zaměstnanci pracovat -- čtenáře však místo toho pobouřily nehygienické poměry, ve kterých se zpracovává maso, které následně kupují.

Kniha tak silně přispěla k uzákonění legislativy pro kontrolu potravin a ke vzniku Agentury na kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug Administration).

Sinclair to později komentoval slovy: "Chtěl jsem zasáhnout srdce veřejnosti a místo toho jsem zasáhl žaludky."

Regulace podnikání a bankovního sektoru

V Británii v polovině 19.století nesměl podnikat každý a podnikání jako takové nebylo právem, ale výsadou. Podobně na tom byly i další země. To samozřejmě vytvářelo obrovské renty pro ty, kteří tuto výsadu měli.

Když se kolem poloviny 19.století začaly časy měnit a myšlenka svobodného podnikání získávala na síle, měli její odpůrci (kteří z velké části sestávali ze stávajících podnikatelů bránících se potenciální konkurenci) zásadní argument: Pokud by se podnikání umožnilo každému, vedlo by to k obrovským spekulacím, nestabilní ekonomice a soustavným krizím.

Dnes si ekonomiku bez svobodného podnikání již nedokážeme představit (respektive pamětníci socialistických časů si dobře vybavují, jak ekonomika bez svobodného podnikání vypadala). Zajímavé ale je, že stávající zastánci zpřísnění regulace bankovního sektoru argumentují přesně stejnými důvody.

Ano, mezi bankovním a běžným podnikáním existují rozdíly. Nicméně stejná argumentace odpůrců vybízí k zamyšlení.

LTCM, Bear Sterns a Fed

Někdy se zdá, že přísloví o tom, že na každého jednou dojde, má skutečně něco do sebe.

V roce 1998 padnul hedgový fond LTCM. Když už to vypadalo, že se začne krize šířit bankovním systémem, zorganizoval americký Fed záchrannou akci. Pozval všechny hlavní věřitele a přesvědčil je, aby se mezi sebou dohodli na záchraně fondu. Těžko říci, jakých přesvědčovacích prostředků Fed použil, ale každopádně uspěl - věřitelé společně do LTCM nalili peníze a fond převzali.

Jediný, kdo se odmítnul zúčastnit, byla banka Bear Sterns. Zlomyslní jazykové prorokovali, že jim to Fed jednou vrátí i s úroky.

Uplynulo skoro přesně 10 let a prorokové si musí mnout ruce. Do potíží se dostala sama Bear Sterns. Fed mohl Bear Stearns pomoci tím, že poskytne bance záruky (bylo by to špatné řešení, ale takových už bylo). Místo toho domluvil prodej Bear Stearns do rukou JPMorgan Chase a záruky poskytnul až novému vlastníkovi.

Prodej byl pro akcionáře bolestivý. Ještě v lednu se akcie Bear Stearns obchodovaly za 172 dolarů. Ben Bernanke prý navrhoval prodej za dolar za akcii, Bear Stearns nakonec ukecal 2 dolary a přestože obchod ještě nebyl dokončen, bude konečná cena někde kolem 10 dolarů.

Ve Fedu si musí mnout ruce.

Za peníze si štěstí nekoupíš. Nebo ano?

Ekonomická teorie říká, že užitek člověka se řídí jeho vlastní spotřebou statků, volného času a tak dále. Základní myšlenkou teorie relativních cen (což je základ moderní mikroekonomie) je předpoklad, že můj vlastní užitek nezávisí na tom, kolik spotřebovávají ostatní (nyní vynecháváme různé externality a nepřímé efekty).

Někteří ekonomové říkají, že tomu tak není a že osobní užitek závisí rovněž na tom, jak na tom jsou lidé kolem. V angličtině se pro tento jev vžilo označení Keeping up with the Joneses, tedy, volně přeloženo, Držet krok s průměrnou rodinou. Člověk z bohaté čtvrti, který používá omlácené auto, z něj má menší užitek než kdyby ten samý člověk používal auto tímž způsobem ve čtvrti chudé - prostě proto, že se cítí ve společnosti bohatších lidí subjektivně chudší.

University of Chicago bude mít novou knihovnu

Přes všechny vymoženosti elektronického skladování informací se knižní fond univerzity neustále rozrůstá, takže jsou potřeba nové skladovací prostory. Univerzita postaví novou knihovnu z 25-milionového daru, který nedávno získala.

Knihy se budou uschovávat v podzemí pomocí automatického systému, který je podobný tomu, jenž navrhl Kaplický pro svou pražskou knihovnu.

Otázkou je, jestli se moderní kupole na campus hodí. Ovšem vzhledem k tomu, že hned v sousedství stojí dost strašná Regenstein Library, to mnoho zhoršit nemůže.

Zdroj: University of Chicago

Nerovnoměrný růst vzdělání

Nedávno jsem psal o Mankiwově argumentaci, že vzrůstající příjmová nerovnost v USA souvisí se zpomalením růstu vzdělávání. Ten způsobuje, že dostatečně vzdělaných lidí je nedostatek, a tak roste prémie za vzdělání - mzdy na kvalifikovaných místech rostou rychleji než na těch nekvalifikovaných.

Mankiw argumentoval jen pomocí agregátních dat. Altonji, Bharadwaj a Lange na VoxEU nyní ukazují výsledky svého vlastního výzkumu na disagregovaných datech.

Výhody a nevýhody Facebooku

Facebooku jsem nepřišel na chuť. Přestože mám v seznamu stovku přátel, nenašel jsem důvod, proč Facebook nějak systematicky používat. Naopak jsem našel několik důvodů, proč Facebook nepoužívat, z nichž ten hlavní je, že vytváří další redundantní komunikační kanál, který zabíjí produktivní čas. Ze stejného důvodu ignoruju třeba Gmail chat (a poštu z Gmailu stahuju Thunderbirdem).

Několik z mých přátel si však v poslední době vyzkoušelo mnohem závažnější dopady Facebooku (pozitivní i negativní) než je zabitý čas.

Rostoucí ceny ropy zachraňují velbloudy

Přirozenou reakcí na stoupající ceny benzínu je hledání substitutů. V rozvinutém světě to mohou být úspornější auta nebo hromadná doprava. V těch méně rozvinutých zemích přicházejí v úvahu i neotřelejší způsoby.

V indickém státě Rajastán jsou to velbloudi. Tržní ceny velbloudů, které dlouhodobě pruce klesaly kvůli stále dostupnějším motorizovaným dopravním prostředků, se zase začaly zvyšovat. Tím se zvyšuje i motivace chovatelů velbloudy chovat.

Samozřejmě, že masový přechod od traktorů zpět k velbloudům by znamenal výrazný pokles produktivity v zemědělství, takže bude zřejmě lepší, když k němu nedojde. Ale se zdražujicí se ropou má velbloud určitě větší šanci najít si skulinu na trhu, ve které se dokáže uplatnit.

Slovensko, euro a inflace

Slovensko je na nejlepší cestě k přijetí eura - výměně slovenské koruny za euro může zabránit už jen prudká změna politického názoru nebo nečekaný finanční kolaps.

Ačkoliv Slovensko bude profitovat z mnoha výhod s eurem spojených, na jedno si budou muset Slováci zvyknout - na mnohem rychlejší změny cen. Ne při samotném přechodu na euro, tam bude dopad s největší pravděpodobností jen malý, ale dlouhodobě v průběhu příštích let.

Doteď cenová konvergence vůči západoevropským zemím probíhala prostřednictvím kurzové apreciace. Tento kanál se uzavře a k dalšímu přibližování bude moci docházet pouze pomocí úprav nominálních cen. Slováci to budou muset vzít jako hotovou věc - je to cena, kterou se rozhodli zaplatit.

Cena benzínu se začíná projevovat

Ceny benzínu se v USA za poslední čtyři roky více než zdvojnásobily.

Ceny 92-93 oktanového benzínu v Texasu (individuální záznamy, nikoliv oficiální statistika)

Zdroj: RandomUseless

.Zatímco v krátkém období je poptávka po benzínu poměrně neelastická (při zvýšení cen benzínu lidé sice mají tendenci jezdit méně, ale efekt je dost slabý), v dlouhém období je situace výrazně odlišná.

Projevuje se totiž vliv křížové elasticity poptávky - dlouhodobá poptávka po benzínu je elastická proto, že lidé vyměňují auta za efektivnější. To samozřejmě neudělají hned, ale pokud ceny benzínu rostou jako rostly v posledních čtyřech letech, je spotřeba vozidla při rozhodování o koupě nového vozidla důležitým faktorem.

Poslední čtyři roky stačily k tomu, aby se v USA zásadně změnila poptávka po vozidlech. Lidé vyměňují svá SUV za menší a úspornější (k tomu navíc přispívá i ekonomika stojící na pokraji recese) - a firmy se tomu přizpůsobují. K hitům patří Honda Fit, Toyota Yaris, Ford Focus, ale i hybridní Toyota Prius

Spotřeba prodávaných aut se stále ještě nevyrovná evropským poměrům - 7 litrů mimo město udávaných výrobcem je mezi nehybrydy špičkový výsledek. Zároveň to stíží pozici amerických automobilek, které dlouhodobě na spotřebu nehleděly tak jako japonské nebo evropské značky. Za dalších 10 let ale bude americký vozový park pravděpodobně o dost odlišnější než dnes.

Ekonomická renta z větrných elektráren

Investoři do větrných elektráren mají skvělý byznys. Ekologické dotace a zajištěné výkupní ceny na mnoho let dopředu udělaly ze stavby větrných elektráren výnosné podnikání.

Nyní se však karta poněkud obrací. Vhodných míst na stavbu větrných elektráren totiž v České republice není mnoho. To si začínají uvědomovat obce, do jejichž katastrů vhodná místa pro stavbu patří.

Z těchto obcí se totiž rázem stávají monopolisté s dominantní vyjednávací pozicí při vyjednávání s investory o stavbě dalších větrných elektráren. Ekonomická teorie ukazuje, že v takovém případě získá veškerou ekonomickou rentu (rozdíl mezi realizovaným a běžným ekonomickým ziskem) právě subjekt s monopolním postavením.

Jak to vypadá v praxi? Investoři musí obcím platit stále více za to, že smějí větrné elektrárny na jejich katastru postavit. Dnes to jsou už statisíce korun ročně za každou vrtuli.

Podle aktualne.cz se postup investorů nelíbí aktivistům, kteří slibování milonů korun označují za korupci. Ve skutečnosti se pouze jedná o transfer peněz ze státního rozpočtu do rozpočtů obcí stojících na větrných místech. Stát uměle vytvořil odvětví, ve kterém lze dosahovat abnormálních zisků. Tyto abnormální zisky nakonec musí nutně skončit v kapsách těch, kteří mají v rukou nejvzácnější zdroje - a těmi jsou v tomto případě povolení k provozu a vhodné místo.

Daně na benzín a populismus politiků

Skoro to vypadá, že Hillary Clinton a John McCain opisují od českých politiků. Oba totiž shodně prohlásili, že chtějí zabránit vysokým cenám benzínu tím, že dočasně zruší federální daň z benzínu. Ta v USA činí poměrně zanedbatelných 18,4 centu za galon, zatímco cena benzínu se například v Illinois pohybuje kolem 3,50 dolaru za galon.