Důchodově kompenzované poptávkové křivky mají záporný (přesněji nekladný) sklon. To je jedno ze základních tvrzení mikroekonomické teorie a platí za velmi slabých předpokladů (v podstatě stačí weak axiom of revealed preference). S nekompenzovanými (Marshallovskými) křivkami to však může být jinak - ačkoliv substituční efekt zvýšení ceny bude vždy záporný, důchodový efekt může teoreticky výsledný směr změny poptávaného množství obrátit.
Takové statky, u kterých vede zvýšení ceny ke zvýšení poptávaného množství, se nazývají Giffenovy statky. Nikdo však zatím nedokázal věrohodně potvrdit jejich existenci v reálném světě. Giffenův statek totiž musí splňovat předpoklady, které jsou vzájemně poměrně protichůdné - například musí být současně méněcenný a zároveň nemít dobré substituty. Jenže právě méněcenné statky obvykle dobré substituty mají. Giffenův statek musí rovněž tvořit podstatnou část výdajů spotřebitele - jenže méněcenné statky jsou naopak úzce definované. Takže není překvapivé, že Giffenovy statky zrovna nejsou každodenním úkazem.
Klasickým učebnicovým příkladem Giffenova statku jsou brambory v době irského hladomoru v 19.století. Levné brambory tvořily podstatnou část jídelníčku chudých Irů. Jakmile přišla neúroda, brambory zdražily. To mělo takový dopad na rozpočet irských domácností, že musely vyškrtat většinu dražších potravin. Tyto dražší potraviny však domácnosti musely nahradit něčím jiným - a vzhledem k tomu, že méněcenné brambory byly stále ještě nejlevnější, zvýšily domácnosti poptávku po nich.
Alfred Marshall pojmenoval Giffenův statek podle Roberta Giffena, který měl údajně v britském parlamentu svědčit o irském hladomoru a tento paradox popsat. V Giffenových pracech se však nepodařilo nic takového najít. V roce 1999 navíc Sherwin Rosen ukázal [Sherwin Rosen (1999) Potato Paradoxes, pdf], že se chování poptávky po bramborách v době irského hladomoru dá dobře popsat modelem, kde brambory slouží jako sadba pro další rok - tím však brambory přestávají být Giffenovým statkem. Rosen pak vyzývá k nalezení nového příkladu:
Hledání věrohodného Giffenova statku se věnovala řada lidí. Giffenovské chování bylo popsáno například v laboratorních experimentech - ale to není právě realita. V praxi se vědci zaměřovali hlavně na základní potraviny a chudé domácnosti v rozvojových zemích.
Robert Jensen a Nolan Miller nyní přišli s článkem Giffen Behavior: Theory and Evidence (na kterém pracovali řadu let), ve kterém se na mikro datech snaží prokázat, že poptávka po rýži a pšenici u velmi chudých domácností v některých oblastech Číny vykazuje Giffenovské chování. Uvidíme, jestli se rýže v Číně ujme jako nový učebnicový příklad.
Žádné komentáře:
Okomentovat