neděle 24. prosince 2006

Optické iluze

Dobrý soubor optických iluzí, a řada z nich dost neotřelých. Vyberte si.

sobota 23. prosince 2006

Chudoba v rozvinutých zemích a sociální stát

Obsáhlé zprávě Rozdělení bohatství domácností ve světě (The World Distribution of Household Wealth [pdf soubor, 1,2 MB]) se dostalo mediální pozornosti hlavně kvůli zjištění, že 2 procenta nejbohatších lidí vlastní polovinu světového bohatství. Ačkoliv se toto číslo může zdát vysoké, z dlouhodobého hlediska se spíše snižuje. Celá zpráva však obsahuje spoustu dalších, mnohem zajímavějších údajů. Podívejme se například, jak si na tom stojí USA a Německo co se týče nejchudších lidí.

Předem je třeba zdůraznit, že velký majetek se nerovná vysoká životní úroveň. Mladá, dobře vydělávající rodina splácející právě koupený dům může mít prakticky nulové čisté bohatství (dům je na hypotéku), a přesto může mít dost vysoký životní standard. Naopak důchodce s velkým domem může mít poměrně malý příjem a tudíž musí i relativně dost šetřit. Rozdělení majetku je obvykle mnohem nerovnoměrnější než rozdělení příjmů, takže čísla je třeba brát s rezervou. Přesto by se dalo očekávat, že sociální stát v podání Německa bude mít relativně méně nejchudších lidí než USA.

Opak je pravdou. Dolní decil rozdělení světové populace podle majetku (tedy lidé, kteří jsou buď v dluzích nebo mají majetek nižší než 2 dolary) je tvořen z 1,4 % lidmi z USA a z 3,0 % lidmi z Německa. Pokud vezmeme v úvahu počet dospělých v USA (203 milionů) a v Německu (65 milionů), vychází, že počet lidí (relativně k celkovému obyvatelstvu), kteří jsou zcela bez majetku, je v Německu více než 6krát vyšší než v USA. V Německu má majetek nižší než 2 dolary 17 % dospělých, v porovnání k 2,5 % dospělých v USA.

Ačkoliv, jak již bylo řečeno, je čísla třeba brát s určitou rezervou (majetek nerovná se životní úroveň; je například možné, že Němci nemají potřebu hromadit majetek jako bezpečnostní rezervu pro případ ztráty zaměstnání; svou roli mohou sehrát i přistěhovalci, kteří začínají prakticky od nuly atd.), je rozdíl tak diametrální, že lze bezpečně říci, že německý sociální model zcela určitě nenabízí těm zcela nejchudším vyšší životní úroveň než méně sociálně orientovaný model v USA.

Ke spoustě dalších velmi zajímavých čísel se můžeme dostat zase někdy jindy. Studie je fantastická zejména tím, že nabízí porovnatelná čísla napříč zeměmi - údaje za jednotlivé země byly dostupné již dlouho, ale takto obsáhlých studií moc není.

pátek 22. prosince 2006

Některé mýty o ochraně zemědělského sektoru

Otázka: Proč chráníme zemědělce v Evropské unii systémem cel, netarifních překážek a dotací před konkurencí z ostatních zemí? Častá odpověď protekcionisty: Protože si Evropa potřebuje udržet soběstačnost v pěstování zemědělských plodin. Námitka: Tak proč se Evropská unie nesnaží být soběstačná například v produkci banánů, jiného tropického ovoce, exotického koření, nebo třeba rýže? Dnešní technologie umožňují postavit skleníky, kde je možné simulovat tropické podmínky pro pěstování těchto plodin třeba i v severním Švédsku. Logická reakce: Ale to je přece nesmysl! To by bylo zbytečně drahé. Smeč: A pěstování nehorázně dotovaných plodin v Evropě, když je můžeme dovézt za třetinu ceny, drahé není? Snaha o obranu: Ale dotace zachrání pracovní místa v EU.... Trocha čísel na rozbití obrany: Podle Institutu pro mezinárodní ekonomii ochranářství výrobců cukru v USA znamenalo, že průměrná americká rodina platí ročně za cukr o 21 dolarů více. V 90. letech tím bylo zachráněno 2261 pracovních míst. Jedno zachráněné pracovní místo tak spotřebitele vyšlo na 826 tisíc dolarů.

Kdyby se ochranářská opatření zrušila a všem 2261 zmíněným zaměstnancům se nabídlo 400 tisíc dolarů odstupného, tak to všichni zaměstnanci rádi přijmou a spotřebitelé toto odstupné rádi zaplatí, protože na tom pořád ještě vydělají. Jediný kdo prodělá, budou firmy, které si tuto ochranu vymohly na vládě (v Evropě na Evropské unii).

Poučení: Pokud někdo argumentuje, že omezování volného trhu je důležité, je třeba se vždycky dobře podívat, pro koho je důležité. Zemědělské lobby se bravurně daří hrát na citlivou notu veřejnosti (zaměstnanost, suverenita) a tím skrývat, že ve skutečnosti hájí jen své partikulární zájmy. Zájmy velmi úzké skupiny lidí, kteří užívají státem garantované výhody na úkor ostatních.

pondělí 18. prosince 2006

Když v Chicagu nasněží, vlastnická práva dostávají novou podobu

Fred McChesney píše o tom, jak si obyvatelé Chicaga sami organizují vymáhání vlastnických práv k parkovacím místům.

Ve většině chicagských čtvrtí není parkování velkým problémem a parkuje se na ulicích zdarma. Dramatická změna nastane, když přes noc nasněží. Ještě v noci se do ulic vydají pluhy, takže ráno obyvatelé většinou najdou auta pohřbená pod hromadami sněhu, jak napadaného, tak vyhrnutého. Nezbývá než vzít lopaty a auto vykopat.

Problémem ale je, že v okamžiku, kdy majitel auta odjede z pracně odházeného místa do práce, může na tomto místě kdokoliv zaparkovat a místa se tak "zmocnit". Zatímco kdykoliv jindy by to nebyl problém, protože parkovacího místa je všude kolem dost, v době sněhových kalamit je odházeného místa nedostatek. Obyvatelé Chicaga se proto naučili si na odházená místa navozit různé harampádí z domu a tím si ho vyznačit pro sebe.

Chicagští sousedé navíc spolupracují mezi sebou, takže když někdo cizí zaparkuje na takto označené místo, sousedé ho upozorní, že takto to nejde, a pokud neodjede, riskuje, že skončí s vypuštěnými koly nebo rozbitým zrcátkem.

Celý systém funguje k velké spokojenosti většiny obyvatel, tedy samozřejmě s výjimkou těch, kteří dříve operovali jako černí pasažěři a využívali místa, která odházel někdo jiný. Zajímavé je, že k fungování tohoto systému není zapotřebí žádného zákona, vymáhání vlastnických práv k odházeným místům zkrátka funguje mezi sousedy.

Kouzlo systému spočívá v tom, že motivuje lidi k tomu, aby odhazovali více parkovacích míst, a to i těch, kde předtím žádné auto nestálo. Pokud si člověk nemohl odházené místo rezervovat, nešel ho odházet, protože věděl, že mu ho může kdykoliv někdo zabrat. Takto má naopak každý motivaci místo vytvořit - ví, že na odházeném místě bude moci parkovat právě on. Na ulicích se tak po sněhové bouři velmi rychle vytvoří dostatečný počet parkovacích míst.

Jedná se vlastně o fantasticky efektivní systém - k jeho fungování není zapotřebí žádná byrokracie a odhazování sněhu z parkovacích míst nemusí ani organizovat město. Dokonce bez problémů funguje i trh - běžně se vyskytují nabídky na odházení parkovacích míst. Cena za odházení? Zhruba 20 dolarů.

středa 13. prosince 2006

Milton a Rose Friedmanovi - Free to Choose

Milton Friedman byl liberál každým coulem - celý život pevně věřil, že rozhodování svobodných lidí vede k lepším výsledkům než vládní intervence jakéhokoliv druhu. Vláda by měla sloužit pouze k zajištění práva, vnitřní a vnější bezpečnosti státu a odstraňování externalit v oblastech, kde je individuální vyjednávání nemožné nebo příliš nákladné. Friedman netvrdí, že by po teoretické stránce nebylo možné zlepšit situaci v ekonomice pomocí vhodných vládních intervencí. Ovšem na nesčetně případech ukazuje, že prakticky kdykoliv se vláda (i v dobré víře) pokusila zlepšit situaci na trhu, vedlo to k daleko horším vedlejším efektům. Zkrátka a dobře, nedokonalý tržní výsledek byl nahrazen ještě horším výsledkem vládní intervence. Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly.

Friedman tak odmítá státní paternalismus "od kolébky až do hrobu" a argumentuje ve prospěch větší svobody jednotlivců. Odmítá pozitivní diskriminaci, svázaný trh práce, nebo zákony na ochranu spotřebitelů. Ne proto, že by například zákony na ochranu spotřebitelů byly špatné per se, ale proto, že nakonec vedou ke zvýhodňování úzkých zájmových skupin a byrokratického aparátu na úkor veřejnosti. Pokud trh funguje, ochrání zaměstnance nebo spotřebitele právě tržní konkurence. Vláda tak má dělat vše pro fungování trhu, a ne trh svazovat regulačními opatřeními. Ukazuje, že tato regulační opatření nakonec nejvíce škodí těm nejslabším, kteří nemají dostatečně silnou zájmovou skupinu, která by se bila za jejich partikulární zájmy.

Friedman byl velkým zastáncem svobodné volby školy a celý život prosazoval systém školních kupónů, který by dával rodičům svobodu volby školy. Prosazoval liberalizaci školství, aby větší konkurence mezi školami nutila jednotlivé školy sloužit svým zákazníkům - rodičům a jejich dětem.

Samostatnou kapitolu, která je poněkud odtržená od zbytku knihy, věnuje léčbě inflace. Ačkoliv je zde patrná monetaristická škola 50. a 60.let 20.století, dnes již podstatně přežitá, jeho doporučování střídmé monetární politiky je dnes bezesporné - i když je monetární politika řízena jinými prostředky.

Friedman byl nezlomným optimistou a věřil, že lidské individuum dokáže neustále svět rozvíjet. Dejte lidem svobodu uzavírat dobrovolné smluvní vztahy a společnost bude vzkvétat. I když každý nemusí s Friedmanem zcela souhlasit, dopad jeho práce (jak kvalitou, tak i rozsahem) je nezpochybnitelný. Snad i díky své nezlomnosti a předsvědčení se dožil 94 let.

Zune vs iPod

Stěžoval jsem si na iPod? Microsoftí Zune ho v pohodě trumfne. Nejlepší pecka je, že Microsoft si v licenčním ujednání uzurpuje právo zablokovat přehrávání veškeré vámi zakoupené hudby v případě, že někdo crackne jejich DRM formát. No nekupte to.

pondělí 11. prosince 2006

Matematický humor

Víte, co získáte, když aplikujete matici rotace na vektor? Odpověď najdete tady.

neděle 10. prosince 2006

iPod Shuffle - ano či ne?

iPod Shuffle
Dostal se mi do ruky iPod Shuffle a měl jsem možnost si s ním chvilku hrát. Apple v poslední době na iPodech staví podstatnou část svého businessu a obzvlášť v Americe slaví dost velký úspěch. Tak tedy - koupit, či nekoupit?

Proč ano?

1. Je sexy. Je maličký (viz obrázek), lehoučký a krásný. Dodávaný v elegantní krabičce dělá pěkný dárek.

2. Kapacita je dostatečná - na tenhle se vejde 1 GB, ale to je v podstatě minimum.

3. Konstrukce je dost robustní, aby přežil dost drsné zacházení.

A teď proč ne (tedy alespoň proč pro mě ne).

1. Baterka je napevno zabudovaná. Když zhebne, koupíte si nový iPod.

2. Nabíjet se dá jen přes USB port. Lze dokoupit nabíječka do zásuvky, ale to je dalších pár stovek navíc.

3. Nemá displej - tohle je oběť velikosti. Na tuhle miniaturku se prostě displej nemá kam vejít.

4. iPod se sice připojí jako disk, ale když na něj zkopírujete písničky, tak je to nepřehraje - písničky se musí nahrávat přes proprietární iTunes software.

5. Software se neuvěřitelně vnucuje se svým způsobem organizace hudebních souborů. Zapomeňte, že máte alba v adresářích. Budete se muset přizpůsobit té organizaci, kterou vymyslel Apple. Sice si můžete vytvářet playlisty, ale pokud jste zvyklí na adresáře, moc to nepotěší.

6. Software má neustále tendenci prohrabávat vám disk a připojovat se na iTunes server. Bůh ví, co všechno dělá. Sice to umožňuje jednoduché kupování hudby z iTunes, ale většinou je přeci jen lepší mít počítač víc pod kontrolou.

7. Když písničky nahrajete do iPodu, tak ten software změní jejich názvy - takže když se na jiném počítači (který nemá nainstalovené iTunes) chcete podívat, co vlastně na iPodu máte, tak máte smůlu.

8. Software je velmi dotěrný s tím, co pořád dělá - a nejde to změnit. Navíc jakmile se software spustí, tak se snaží odpojovat diskovou jednotku iPodu, kterou předtím Windows XP připojily - prostě proto, aby se na iPod nedalo dívat přímo.

9. Se softwarem se nuceně instaluje i Quicktime přehrávač.

10. Na iPodu není poznat, jestli už je nabitý - podle návodu se nabíjí, když bliká oranžově. Nechal jsem ho v USB portu 16 hodin a pořád blikal. Tak nevím.

11. A nakonec - i když software povypínám, tak v systému zůstanou spuštěné iPodService.exe a iTunesHelper.exe.

Takže kolem a kolem - děkuji, nechci.

neděle 3. prosince 2006

Proč nejít na Harvard?

Protože vám při recruitmentu promítají tohle:

pátek 1. prosince 2006

Free to Choose je zdarma dostupné na internetu

Jedna z nejlepších knížek popularizujících ekonomii je bezesporu Free to Choose, kterou napsal Milton Friedman se svou ženou Rose. Friedmanovi v ní velmi přístupnou formou obhajují volný trh a liberální ekonomii. I když s jejich názory nemusí každý souhlasit, knížka je skvělá už jen jako nástroj na procvičování logického myšlení - argumentaci autorů je velmi obtížné rozbít.

Z knížky byl později vytvořen televizní seriál vysílaný na americké veřejnoprávní stanici PBS. A nyní, jen několik dní po smrti Miltona Friedmana, je celý seriál zdarma k dispozici online. Užijte si to!