pátek 29. února 2008

Falling Slowly a Arrowova věta o nemožnosti


Lev bez hřívy poznamenává k mému předchozímu příspěvku o oscarovém hlasování:

Dobre, odhliadnime od kvality, kedze som druhe dva filmy nevidel a teda ani subjektivne nedokazem porovnat s Falling Slowly.

Ale predsa urcite vies, ako to je s hlasovanim - Arrowova veta + vsetky ostatne vety o nemoznosti v hlasovani - vzdy hlasovanie bude nejakym sposobom "perverzne"... len tento rok sa zhodou okolnosti ukazala jedna z vlastnosti vypuklo.

Má pravdu, Arrow je mrcha. Pro nezasvěcené, Arrow's impossibility theorem zjednodušeně říká, že žádný demokratický volební systém, který splňuje několik základních podmínek, nemůže generovat jednoznačné rozhodovací pravidlo, podle kterého by společnost jako celek měla vybírat z alternativ a které by zohledňovalo preference jednotlivců "rozumným" způsobem.

Zajímalo by mě ale, jestli se lze změnou mechanismu v daných podmínkách přiblížit "ideálnímu" stavu. V konkrétním oscarovém případě probíhá hlasování metodou předvýběr -> 5 kandidátů -> výběr. Jednou z implikací teorie společenské volby (kam Arrow podstatným způsobem přispěl) je i skutečnost, že výsledná volba může záviset na zvoleném mechanismu.

Falling Slowly a rizika většinového hlasování

Alex Tabarrok na Marginal Revolution nabízí jeden z důvodů, proč Falling Slowly vyhrála Oscara za nejlepší filmovou píseň - většinové hlasování. Tady jsou totiž kandidáti:

“Falling Slowly” from “Once”* “Happy Working Song” from “Enchanted” “Raise It Up” from “August Rush” “So Close” from “Enchanted” “That’s How You Know” from “Enchanted”

Enchanted získalo tři nominace, a tak se potenciální hlasy sympatizující právě s tímto filmem rozdrobily mezi tři možnosti.

Odhlédneme-li od toho, zda Falling Slowly opravdu byla nebo nebyla nejlepší (film jsem ještě neviděl, ale už mám DVD), pak současný systém hlasování, kdy každý hlasující vybírá jednoho vítěze, může Enchanted jistým způsobem znevýhodňovat. Vhodnější systém by byla metoda, která by umožňovala zaškrtnout libovolný počet kandidátů, se kterými hlasující souhlasí jako s možnými vítězi. Jiné návrhy?

čtvrtek 28. února 2008

EU kritizuje Českou republiku za vyjednávání o zrušení víz s USA

Postup České republiky, která se snaží vyjednat individuální podmínky s USA, se nelíbí Evropské unii.

Kritiky "české cesty" jednání o vízech jsou především staré členské země EU podporované předsedajícím Slovinskem. Tyto země, které mají už nyní s USA bezvízový styk, tvrdí, že by v oblastech, jako je vízová politika, měly členské státy nechat vyjednávaní na Evropské unii. A ne se do něj pouštět - jako v tomto případě Česko - na vlastní pěst.

Zemím, jejichž občané už víza do USA nepotřebují, se to mluví. Holandská europoslakyně Sophia Veldová dokonce prohlásila:

"Pre členské krajiny Schengenu platí, že vízová politika spadá do kompetencie EÚ. Mali by sme postupovať v jednotnej línii, čo sa týka osôb prichádzajúcich do EÚ a občanov EÚ cestujúcich do zahraničia. Česká republika by nemala mať odlišný režim. Je nám preto ľúto, že české úrady porušujú jednotu EÚ a podkopávajú tým spoločnú európsku pozíciu," vyhlásila holandská europoslankyňa.

Paní Veldová při výrocích o odlišném režimu zapomněla na to, že odlišný režim panuje zejména nyní -- totiž že zatímco Holanďani cestují do USA bez víz, Češi víza potřebují. Evropská unie s tím za celou dobu členství neudělala vůbec nic.

Jistě, že nová dohoda České republiky s USA bude vyžadovat určité (ne však drastické) zvýšení počtu předávaných údajů o pasažérech. To se nám nemusí líbit, informací však bude stále méně, než těch, které nyní musíme vypisovat do vízových formulářů. Vyplnění dotazníku na internetu je také mnohem snažší a levnější než chození na ambasádu.

Budeme mít stále horší podmínky, než mají staré členské země -- musíme si však uvědomit, ze na takové podmínky by USA se svou dnešní bezpečnostní politikou dnes už nepřistoupily a staré členské země neudělaly v posledních letech vůbec nic, aby se nás v těchto otázkách zastaly.

Společná evropská politika je vždy věcí dostatečné motivace členských zemí na společném postupu (v ekonomii se tomu říká participation constraints). Pokud některá země shledá, že společná politika nikam nevede, nemůžou se ostatní divit, že si (v rámci evropské legislativy) zvolí vlastní cestu.

Konečně na závěr - někteří tvrdí, že si Česká republika kupuje víza za radar. Ano, je docela dobře možné, že jsou USA mnohem vstřícnější vůči české straně hlavně díky radaru. Pokud se však už česká strana rozhodne radar odsouhlasit (a to záleží jen na České republice), je vždy lepší vyměnit radar za víza než za nic.

čtvrtek 21. února 2008

Kosovsko-srbská realita

Z moře nejrůznějších prohlášení podporujících tu či onu stranu vyčnívá jedno, které popisuje realitu mnohem přesněji než kterýkoliv z politiků. Autentickou výpověď přineslo aktuálně.cz ve svém online zpravodajství ze včerejších demonstrací v Bělehradě.

"Je těžké cizinci vysvětlit, proč je pro Srby Kosovo tak důležité. Je to srdce země, kde leží nejvýznamnější památky, a kde teď řada Srbů bude žít v chudobě a možná bude vyhnána Albánci," říká jeden z demonstrantů, učitel Tomislav Filipčič. "Všichni ale tuší, že Kosovo je ztraceno. I když tu naši politici vyřvávají, že Kosovo nedají. Snaží se lidem zalíbit svým nacionalismem," dodává učitel, který žil mnoho let ve Francii a nyní se vrací do Bělehradu. "Srbové si myslí, že je svět zradil. Ale svět nám jen vrací činy Miloševiče," říká.

Kosovo (ostatně jako velká část Balkánu) je předmětem národnostně-nábožensky-politických sporů odnepaměti. Nyní získalo samostatnost, ať se nám to líbí, či ne, a metodami, se kterými můžeme nebo nemusíme souhlasit. Hranice mezi "srdnatým bojem za nezávislost a svobodu" a "rozvracením republiky" je tenká. Proces odtržení zašel už příliš daleko, než aby s tím šlo cokoliv dělat. Za několik desítek let ale může být klidně zase všechno jinak, taková už je politika.

Povede sloučení Microsoftu a Yahoo! ke snížení konkurence?

Představme si, že se dvě významné firmy (A a B) na určitém trhu chtějí sloučit a třetí, ještě významnější firma (C) začne veřejně vyhlašovat, že by sloučení mohlo ohrozit tržní konkurenci a že by se mu mělo zabránit. Co z toho lze vysledovat? Je konkurence skutečně v ohrožení?

Předně je třeba si uvědomit, že ekonomické subjekty nemají zájem poskytovat pravdivé informace, pokud je to v jejich neprospěch. Za vytváření mechanismů, pomocí kterých lze ekonomické subjekty motivovat k pravdivosti (tzv. revelation principle) byla ostatně v loňském rice udělena Nobelova cena za ekonomii.

Zároveň platí, že čím je na trhu menší konkurence, tím více mohou zbývající subjekty uplatňovat monopolní sílu a dosahovat vyšších zisků.

Současnou situaci na výše zmíněném trhu bychom mohli označit jako monopol s konkurenčním okrajem - jeden dominantní hráč C spolu s několika většími firmami (kam patří i A a B) a tisíci drobnými firmami. C je však na trhu určujícím subjektem.

Pokud by se však firmy A a B spojily, vznikl by druhý velmi silný hráč a z trhu by se tak potenciálně stal duopol s konkurenčním okrajem. Celkový monopolní zisk odvětví přitom bývá v takovém případě obvykle nižší. Firma C by tak přišla o část svých zisků.

Nejlepší obranou je útok, a tak se firma C rozhodne proti spojení bojovat. Těžko však může veřejně vyhlásit: "Zabraňte spojení A a B, protože by se tím zvýšila konkurence!" Firma C dobře ví, že největší šanci bude mít, když veřejnost a příslušné antimonopolní úřadu naopak dojdou k závěru, že by se sloučením mohla konkurence snížit.

Jak to vypadá v praxi? Dobře víme, že se Microsoft již několik týdnů snaží ovládnout Yahoo!. Potenciálně může dojít ke spojení dvou významných firem na trhu a obava ze snížení konkurence tak může být namístě. Do takového obrázku však nezapadá urputná snaha Googlu přesvědčit všechny zainterestované strany o tom, že by spojení skutečně negativní dopady na konkurenci mělo. Pokud by to byla pravda, měl by být Google naopak rád.

Reakce Googlu je tak nejlepší zárukou toho, že antimonopolní úřady mohou případné sloučení Microsoftu a Yahoo! (pokud by k němu mělo skutečně dojít) klidně odkývat. Tržní konkurenci to nepoškodí (zda to nepoškodí samotné fúzující firmy je samozřejmě zcela jiná kapitola).

sobota 16. února 2008

Oprava laptopu

Občas není nad to vrátit se k věcem, které člověk dělal v mládí...

Náš starý laptop začal stávkovat - konkrétně začalo zlobit napájení. Včera už byl laptop nepoužitelný.

Dnes jsme po chvíli testování zjistili, že závada není v kabelu, ale v konektoru uvnitř počítače. Po důkladném rozebrání (viz obrázek) se ukázalo, že kontakty napájecího konektoru, které jsou připájené k desce, jsou skutečně porušené - při troše hýbání dokonce přeskakovaly jiskry.

Nezbylo nic jiného, než dojít do Ace Hardware, koupit pájku a konektor připájet. Zároveň jsem trochu vylepšil připevnění konektoru, aby se při manipulaci s kabelem tak nenamáhal. Tak snad to bude držet. Laptopu táhne na šestý rok, ale pořád je v pohodě.

Po troše browsení po webu jsem přišel na to, že závada na napájecích konektorech je celkem častá a jsou firmy, které inzerují speciálně výměnu těchto konektorů. Bohužel si za to účtují zhruba 200 dolarů, což by hodnotu toho starého notebooku více než zdvojnásobilo. Navíc by Katka byla celou dobu bez počítače, a takhle ho může hned zase používat.

Oprava laptopu

pátek 15. února 2008

CERGE-EI a CEP nemají nic společného

Volba prezidenta je za námi, a tak se snad lidé dokážou zase vrátit k normálním činnostem. V posledních týdnech měla neuvěřitelná řada lidí potřebu emotivně vyjádřit svůj názor, vzduchem létaly pomluvy a nesmyslné argumenty a o fakta se nikdo nestaral.

Jistý Martin Martínek na stránkách Britských listů měl v téměř konspirativním článku na Britských listech potřebu sdělit, že v našich prezidentských volbách "nejde o prezidenta, ale jde o něco mnohem zásadnějšího a vážnějšího. ... Jde o charakter euroamerické politiky." Martinu Martínkovi bychom měli vysvětlit, že euroamerické politice je volba českého prezidenta celkem lhostejná.

Tento příspěvek ale vznikl z jiného důvodu. Martínek totiž nechápe, proč Švejnara volili také komunisté. O tom, že pro komunisty byl Jan Švejnar jen figurka na šachovnici a volili ho jen v momentech, kdy bylo jasné, že nebude zvolen, víme všichni - jiný důvod neexistoval. Martínek však má zapotřebí dát vše do souvislosti s CERGE-EI, které Švejnar spoluzakládal a kde má stále významné slovo:

Institut CERGE neprosazoval nikdy vůči jejich cílové skupině odpovědnou politiku v oblasti ekonomie. Naopak. Rozdíl mezi CERGE a CEP nebyl nikdy ani tak velký, jako mezi ČSSD a KSČM.

Martínek je úplně mimo. CERGE-EI a Centrum pro ekonomiku a politiku jsou dvě nesouvisející instituce. CEP je think-tank s politickou agendou (má to ostatně v názvu), CERGE-EI je vzdělávací instituce, která se zaobírá výzkumem v oblasti ekonomie. CERGE-EI neprovádí "odpovědnou politiku v oblasti ekonomie" vůči nikomu (bylo by ostatně zajímavé zjistit, co si Martínek pod takovou odpovědnou politikou představuje). Většina profesorského sboru je ze zahraničí, většina studentů je ze zahraničí a cílem výzkumu je publikace v zahraničních časopisech. Úvaha o tom, že by CERGE-EI mělo někomu pomáhat přihřívat českou politickou polívčičku, je absurdní.

čtvrtek 14. února 2008

Empirický článek, který má více tabulek než napozorovaných dat

Chcete napsat empirický článek, ale máte málo dat? Nevadí, i s malým počtem pozorování se dá prorazit. Jen to chce přijít s něčím zajímavým. Blanchard, Lopez-de-Silanes a Shleifer mají článek z roku 1994 (What do firms do with cash windfalls? [abstrakt a zaheslované pdf]), ve kterém používají pouhých 11 pozorování, ze kterých byli schopni vytvořit 12 tabulek.

Takže to opravdu jde, dokonce v Journal of Financial Economics. Pro začátek vědecké kariéry se ale doporučuje spíše tradičnější postup. S jedenácti pozorováními ve dvanácti tabulkách přeci jen lépe uspějete, když se jmenujete Blanchard nebo Shleifer...

úterý 12. února 2008

Knižní monopoly v Čechách a ve Francii


Nakladatelství Albatros vydalo poslední díl série o Harry Potterovi. Aby předešlo cenové přestřelce vedené hlavně supermarkety, distribuovalo knihu jen do zavedených knihkupectví. Ta si totiž stěžovala, že na předchozích dílech nevydělala tak, jak by si představovala, protože nemohla cenově konkurovat hypermarketům, nabízejícím knihy v rámci akčních nabídek za výrazně nižší ceny.

Tesco však knihu odněkud sehnalo a začalo ji nabízet samo o padesátikorunu levněji. Albatros neváhal a podal trestní oznámení. Ačkoliv není jasné, zda Tesco nezískalo knihu přes třetí stranu, která při tom porušila nějakou smlouvu s Albatrosem, Albatros si při své akci podnikal velmi neopatrně a stal se sám předmětem vyšetřování.

pátek 8. února 2008

Veřejná nebo tajná volba, a co na to ekonomická teorie


Někteří poslanci, nejhlasitěji David Rath, dávají najevo, že tajná volba prezidenta zavání korupcí a hlasy se budou kupovat. Je taková úvaha racionální?

středa 6. února 2008

Nejcitovanější články v ekonomii

Kritérií, jak posuzovat úspěšnost odborných článku, je mnoho. Jedním z nich je i počet citací a jednou z databází, z nichž lze údaje čerpat, je i RePEc (Research Papers in Economics), volně přístupná databáze citací více než půl milionu článků.

RePEc pravidelně zveřejňuje seznamy nejcitovanějších článků. Jak vypadá seznam těch historicky nejúspěšnějších?

Hansen, Lars Peter, 1982. "Large Sample Properties of Generalized Method of Moments Estimators," Econometrica
Lucas, Robert Jr., 1988. "On the mechanics of economic development," Journal of Monetary Economics
Taylor, John B., 1993. "Discretion versus policy rules in practice
Kydland, Finn E & Prescott, Edward C, 1982. "Time to Build and Aggregate Fluctuations," Econometrica
Mehra, Rajnish & Prescott, Edward C., 1985. "The equity premium: A puzzle," Journal of Monetary Economics
Newey, Whitney K & West, Kenneth D, 1987. "A Simple, Positive Semi-definite, Heteroskedasticity and Autocorrelation Consistent Covariance Matrix," Econometrica
Dixit, Avinash K & Stiglitz, Joseph E, 1977. "Monopolistic Competition and Optimum Product Diversity," American Economic Review
Jensen, Michael C. & Meckling, William H., 1976. "Theory of the firm: Managerial behavior, agency costs and ownership structure," Journal of Financial Economics
Heckman, James J, 1979. "Sample Selection Bias as a Specification Error," Econometrica
Calvo, Guillermo A., 1983. "Staggered prices in a utility-maximizing framework," Journal of Monetary Economics

Vzhledem k tomu, že první dva a devátý v pořadí přednášejí na University of Chicago, tak se na to nekouká špatně :-). Samozřejmě, existuje spousta dalších žebríčků, ale tenhle je obzvláště fajn.

úterý 5. února 2008

Volební superúterý je tu

Dnes v primárkách volí téměř polovina států USA a je docela možné, že večer bude o kandidátech obou největších stran rozhodnuto. V tomto okamžiku to vypadá, že o republikánském kandidátovi bude rozhodnuto téměř jistě -- John McCain má před druhým Mittem Romneym obrovský náskok. U demokratů je to jisté mnohem méně -- intrade dává Hillary Clinton a Baracku Obamovi téměř stejné šance. Je tedy možné, že boj u demokratů bude pokračovat i po dnešku.

Situace v obou táborech je tak přesně opačná než před několika měsíci -- tehdy u demokratů dominovala Hillary Clinton, zatímco u republikánů soupeřili čtyři vyrovnaní kandidáti.

Jednu věc nelze McCainovi upřít. Ačkoliv to nemusí být nutně nejlepší republikánský kandidát, má zřejmě největší šanci porazit demokratického oponenta -- ať už jím bude Hillary nebo Barack.

pondělí 4. února 2008

Zákon nechtěných důsledků


Zákon nechtěných důsledků zachycuje situace, kdy původně dobře myšlený čin má tak silné vedlejší účinky, že výsledný efekt je zcela opačný než ten zamýšlený. V životě se se zákonem nechtěných důsledků setkáváme poměrně často - někteří lidé vybírají zkratky neznámými místy, aby jim nakonec cesta trvala mnohem déle, jiní zase jedou přes celé město, aby ušetřili několik korun, zatímco utratí mnohem víc za benzín.

Zdaleka největší oblastí uplatnění zákona nechtěných důsledků jsou však vládní politiky. Zatímco většina lidí se ze svého neefektivního chování poučí, v případě státu je to jiné. Protože stát používá cizí peníze na financování cizích potřeb a je snadným terčem nejrůznějších zájmových skupin, zpravidla jej nic netlačí k efektivitě.