Fyzici u tabule

Nedávno jsem tu psal o tom, co se stane, když mě nikdo nehlídá. To fyzici, ti jdou na svoje výpočty jinak (díky madlence za tip, obrázek je z Flickru):

Zima? Ojoj!

Vítr je mrcha a venku se nedá vydržet.

Taxislužba, magistrát, korupce a regulace

Co takhle pro změnu nějaké dobré zprávy? Takové, které se hodí pro chvíle, kdy máte pocit, že lidi jsou parchanti?

"Dneska už nemůžeš nikomu věřit." Tuhle frázi slýcháváme častokrát. Nemůžete věřit doktorům, politikům, obchodníkům ani prodavači. Všichni se vás snaží jen okrást, nebo ne?

Nemusí to být tak nezbytně pravda.

Muž jménem Steven Brill se rozhodl tuhle teorii vyzkoušet. S taxikáři v New Yorku. Brill se rozhodl vydávat se za zámožného cizince se špatnou znalostí angličtiny. Svezl se několika desítkami taxíků po New Yorku, aby viděl, kolik řidičů se ho pokusí podvést. Jeho přátelé se domnívali, že většina řidičů se jeho domněle špatné angličtiny pokusí zneužít.

Podvedl ho jeden řidič z třiceti sedmi. Zbytek ho vzal přesně na místo určení a přesně mu zúčtoval taxu. Několik taxikářů ho odmítlo svézt, když byl cíl vzdálený jen jeden nebo dva bloky, a místo toho vystoupili a ukázali mu, jak je blízko. Největší ironií bylo, že ho několik taxikářů varovalo, že New York je plný podvodníků, na které se má dávat pozor.

Možná jste poznali úryvek z knížky Roberta Fulghuma Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce (ve vlastním překladu ;-)).

Proč o tom píšu? V Praze je to s taxikáři přesně naopak. Ačkoliv jsou mezi nimi určitě i poctiví jedinci, celkově pražští taxikáří nemají daleko k mafii. Excesy se stále opakují, jen za posledních 14 dnů tady a tady a tady nebo tady. Taxikáři se přitom dušují, že jsou poctiví. Magistrát si s nimi neví rady už léta a nyní už žádá o pomoc stát.

Četl jsem několik názorů, že se jedná o klasický případ tržního selhání. Opak je pravdou. Taxislužba je, alespoň na papíře, jednou z nejregulovanějších oblastí podnikání. Problém je v bující korupci mezi úředníky magistrátu, kteří přivírají oči nad prohřešky, snižují pokuty, nebo projevují podivuhodnou laxnost při řešení problémů. O tom, že to asi nebude zadarmo, není potřeba diskutovat. A taxikáři si dovolují více a více, protože vědí, že mají na magistrátu krytí.

Nejedná se o tržní selhání. Jedná se o selhání státní (resp. obecní) správy. Dlouhodobé, všeobecně známé a poškozující Prahu v zahraničí.

Ekonomický citát pro dnešní den

Happy families are all alike; every unhappy family is unhappy in its own way.

Lev Tolstoj, Anna Karenina

Complete markets are all alike (and happy); every incomplete market is incomplete in its own way (and unhappy).

Robert Lucas, parafrázovaný Tomem Sargentem

Ekonomická 3D mapa světa

V rámci projektu Geographically Based Economic Data vytvořili na Yale University 3D mapu světové ekonomické aktivity [budete potřebovat Flash]. Různě vysoké sloupečky reprezentují výši HDP vytvořenou v daném místě.

Několik zajímavostí. USA, Evropa a východní Asie (Japonsko a pobřeží Číny) jsou hustě pokryty. Ve zbytku světa jsou izolované oázy rozvoje, reprezentující buď velká města nebo prosperující ministátečky. V Jižní Americe to je Buenos Aires, Rio a Sao Paulo, v Africe jen Johannesburg, Kapské město a pobřeží Středozemního moře. V Rusku se táhne pás sloupečků evidentně podél Transsibiřské magistrály. Pár sloupečku je na Arabském poloostrově (samozřejmě ropné velmoci), mírně se rozvíjí Indie a pak už zbývají asijští tygři - Hong-Kong, Singapur, Taiwan - a australská města.

I v Evropě je jasně vidět, že zatímco italská nebo německá ekonomická aktivita je celkem rovnoměrně geograficky rozmístěná, ve Francii je to jen Paříž a jinak nic moc.

Celkově je patrné, jak obrovská plocha planety je velmi zaostalá - a změna bude trvat mnoho a mnoho desetiletí.

Vzpomínkový obřad při příležitosti dne Miltona Friedmana ... a také projev Václava Klause

Na obřad jsem nakonec zašel a byla to příjemná událost, zpestřená několika zajímavými historkami ze života Miltona Friedmana. Netušil jsem například, že Milton Friedman byl dost špatný řidič (alespoň Gary Becker to o něm tvrdil), nebo že byl naopak zručným truhlářem, který si spoustu nábytku vyrobil sám (alespoň prý v mládí).

Gary Becker mluvil o tom, jak mu Friedman téměř rozcupoval návrh jeho disertačky, ale Friedmanovy poslední dvě věty o tom, že je tam přeci jen několik zajímavých nápadů, připsané na konec návrhu, ho přesvědčily, že to přeci jen možná má smysl.

Leo Melamed, bývalý šéf Chicago Mercantile Exchange, zmínil, jak se Friedman zasloužil o založení burzy pro obchodování finančních derivátů v Chicagu - ačkoliv se k tomuto nápadu stavěla většina lidí na počátku 70. let 20. století skepticky, Melamed přednesl svůj návrh Friedmanovi a ten už svou argumentací dokázal přesvědčit vládní administrativu k souhlasu.

I Arnold Harberger zmiňoval Friedmanovu argumentační schopnost, se kterou rozcupoval například vedení amerického ministerstva obrany, které hájilo povinnou vojenskou službu. Friedman jednoznačně zastával názor, že povinná vojenská služba je nepřiměřeným zásahem státu do lidských životů a že armáda by měla být profesionální, na základě dobrovolnosti. A skutečně se mu běhěm několika let podařilo přesvědčit vládu, aby povinnou vojenskou službu v USA zrušila.

Na obřadu promluvil i Václav Klaus a mám z jeho vystoupení poněkud smíšené pocity. Samozřejmě, Klaus měl obrovskou nevýhodu v tom, že narozdíl od ostatních se s Friedmanem nijak blízce neznal - zatímco ostatní mohli projev zpestřit osobními historkami, Klaus tohle udělat nemohl. A tak spíš hovořil o tom, co pro něj Friedman a jeho učení znamenalo a odkdy se začal jeho pracem věnovat (prý už na jaře v roce 1969, kdy se poprvé podíval do USA, přišel na campus University of Chicago s tím, jak sám uvedl, že naivně doufal, že Friedmana někde potká).

Václav Klaus jen krátce zmínil dopady Friedmanových teorií a vizí na transformaci České republiky a v tom možná byla ta chyba. Měl se v projevu daleko více zaměřit na tuto stránku, protože v téhle oblasti mohl říct něco více, než ostatní řečníci. Tam byla jeho komparativní výhoda a je škoda, že ji nevyužil. Mohl udělat více reklamy České republice a jeho projev mohl být i zajímavější.

Milton Friedman Day

Dnešek, 29. ledna 2007, je dnem Miltona Friedmana, nositele Nobelovy ceny za ekonomii (resp. Ceny Švédské královské banky za ekonomické vědy k památce Aldreda Nobela) za rok 1976, který zemřel 16. listopadu 2006. Bylo mu 94 let.

Seznam akcí, které se v tento den konají, je dlouhý. University of Chicago uspořádá smuteční obřad, na kterém mimo jiné promluví Gary Becker, Arnold Harberger, a taky .... Václav Klaus. Ano, prý má opravdu přijet. Uvidíme, jestli zítra zajdu.

Zoufale neefektivní pomoc rozvojovým zemím

Aktuálně.cz nedávno přineslo článek o tom, jak neefektivní je zahraniční pomoc, kterou Evropská unie a USA poskytují rozvojovému světu. Zmiňuje studie nevládní organizace Tiri, které analyzují osm různých oblastí, kam byla v poslední době směřována masivní zahraniční pomoc: Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Kosovo, Libanon, Mosambik, Palestina, Sierra Leone a Východni Timor.

Gulášek

Ke knedlíkům po americku patří pořádný gulášek, takže tady je. Po poradě se Simčou a analýze internetových receptů jsem nakonec vyrobil toto:

Suroviny:

500 g hovězího masa 500 g cibule vegeta (v USA lze překvapivě bez problémů sehnat) hovězí bujón (taky lze sehnat) olej sůl mouka gulášové koření (pokud máte - já neměl, takže jsem použil pepř, česnek, papriku (spousty papriky), chilli a plnotučnou hořčici) cukr ocet

Maso nakrájíme na kostičky a naložíme na noc do směsi oleje a koření. Druhý den maso osmahneme, potom přidáme na krátké proužky nebo velké kostičky nakrájenou cibuli. Počkáme, až cibule změkne, potom přidáme vegetu, masox, podlijeme dostatek vody a povaříme, až je maso úplně měkké (tak 30-45 minut určitě).

Ve hrníčku vody rozmícháme mouku a vlijeme do hrnce, čímž zajistíme požadovanou hustotu. Osvědčilo se mi dochutit plnotučnou hořčicí, octem a cukrem. Abychom získali pěknou barvu a říz, rozmícháme v oleji spoustu sladké papriky a chilli a přidáme do směsi. Potom ještě krátce povaříme.

Podáváme s výše uvedenými knedlíky po americku (viz obrázek).

Doplnění: Tak prý je lepší jiný postup. Cibulku zpěnit na oleji a potom do ni vmíchat papriku (hodně papriky). Ještě chvilku držet nad ohněm (ale ne moc dlouho, aby paprika nezhořkla), a pak teprve přidáme maso na osmahnutí.

A knedlíky je možné zkusit z krupice... tedy když se krupici podaří sehnat.

Co je nejtěžší na maratonu?

Server Behej.com se za svou krátkou dobu stal asi nejlepším místem pro hledání informací o (zejména) vytrvalostní běhu. Pro všechny, kteří běhají, nebo chtějí běhat, ho vřele doporučuju.

Předevčírem na Behej.com vyše článek o mentální a fyzické rezistenci vytrvalostních běžců. Cituje studie, které tvrdí, že v případech, kdy při podávání vytrvalostních výkonů opravdu dojde na lámání chleba, je mentální odolnost daleko důležitější než fyzická:

Supervytrvalci nejsou výjimeční po fyzické stránce, ale mentálně," tvrdí jihoafrický fyziolog Tim Noakes.

Svaly, oběhový systém i plíce jsou při supervytrvaleckém výkonu vystaveny extrémní zátěži a informují o tom mozek pestrou škálou signálů. Orgány podávají mozku hlášení o míře vyčerpání nebo i poškození tkání. Mozek obyčejného smrtelníka toto SOS vyslyší a ukončí výkon dříve, než si stačí vážně ublížit. Extrémní vytrvalci mají mozek, který dokáže být k "volání o pomoc" z týraného těla hluchý. To jim dovoluje pokračovat v závodě i za stavu, kdy už ostatní padají únavou.

Toto tvrzení můžu jen potvrdit. Při mých dvou maratonech i v průběhu tréninku na ně docházelo k situacím, kdy je pokračování v běhu pouze o schopnosti přesvědčit se, že můžu ještě dál. A když dokáže mozek tělo skutečně přemluvit k pokračování, je napůl vyhráno.

Samozřejmě, že doba potřebná pro regeneraci bude po takovém sebe se překonávajícím výkonu delší. A rovněž je pravda, že tato snaha mozku přemluvit tělo k ukončení výkonu je sebeobranným mechanismem, bránícím k poškození těla. Proto je velmi riskantní se k takovýmto výkonům odhodlat bez adekvátního tréninku.

Zkrátka, na maraton je potřeba se dobře připravit. Ale dobrá příprava umožňuje maraton celkem v pohodě uběhnout. I za cenu toho, že budete muset vypnout mozek. Sám jsem s tím musel zápolit - a při prvním maratonu to bylo fakt utrpení. Ale při druhém už jsem věděl, co mě čeká, a tak to proběhlo bez problémů.

Což mi připomíná, že už bych zase měl začít s přípravou... Letos se mi snad podaří se dostat na říjnové Chicago.

Radary všude kolem

Se zprávami o radarech se u nás roztrhl pytel. Vláda o novém protiraketovém radaru mluví jako o hotové věci, odpůrci radaru (například prakticky kdokoliv na Britských listech nebo spousta dalších spolků (nebo spíš pseudospolků) jsou zase naopak zaslepeně proti. Občas někdo přinese střízlivé informace, jako třebav rozhovoru s generálem Štefkou.

Přitom ve skutečnosti je otázka postavená úplně jinak. Každý by se totiž měl sám sebe zeptat: Kolik by Česká republika musela získat, abych s radarem souhlasil? Pak se už stačí jen zeptat Američanů, co nebo kolik jsou ochotni nabídnout. Když to bude dostatečně výhodné, proč odmítat?

Takový radar zcela jistě přinese rizika a náklady. Otázkou je, zda případné výhody nepřinesou více. Život je vždycky otázkou vyvažování pro a proti.

Vláda se chová jako neschopný vyjednavač, když dopředu avizuje, že je pro radar, aniž by si kladla podmínky, nebo se snažila vyjednat výhody. Odpůrci radaru zase radar tvrdohlavě odmítají, aniž by se zamysleli, za jakých okolností to může být přínosné. Jedni horší než druzí.

Ruckus nabízí všem americkým studentům hudbu zdarma

Mediální průmysl nemá šanci Internet ustát.

Soutěž o nejlepší cover verzi Arnold Layne

Kamarád se svou kapelou soutěží o nejlepší cover verzi singlu Arnold Layne od Pink Floyd. A protože soutěž bude posuzovat sám David Gilmour a první cena je nahrávací den ve studiu Abbey Road, což by byl jeho splněný životní sen (kamarádův, ne Gilmourův), nemůžu nepomoci.

Hlasuje se tady na MySpace, tam si jejich verzi můžete i poslechnout. Kdybyste, stejně jako já, nemohli přijít na to, jak hlasovat, tak vězte, že nejdřív musíte vybrat počet skoro neviditelných hvězdiček pod žlutým nápisem Submit (samozřejmě, že správné číslo je pět!), a pak potvrdit.

Je teplé počasí u nás důsledkem globálního oteplování?

Řekněte to kravám v Kansasu.

Zatímco v Evropě vládne letošní zimu teplé počasí, na americkém Středozápadě panují sněhové bouře už od začátku zimy. V Coloradu měří sněhovou pokrývku v metrech už od konce listopadu. Chicagu se zatím sněhové bouře vyhýbají, ale je to spíš náhoda. V Montrealu napadlo nových 20 centimetrů, Madlenka jezdí na běžkách ;-).

Zemědělská politika po mexicku

Mexický prezident Felipe Calderon rozhodl o regulaci cen kukuřice v Mexiku. Prý je moc drahá, protože s ní začali spekulovat monopolističtí výrobci a obchodníci. Navíc ceny vzrostly kvůli zvýšené poptávce amerických firem produkujících etanol (kukuřice je důležitou a levnou surovinou pro výrobu etanolu).

Kukuřice je významnou složkou stravy zejména chudých Mexičanů - jejich tortilly jsou pro nás lahůdkou, tam je to však běžná strava, podobně jako u nás chleba. Růst cen kukuřice tak dopadá právě na nejchudší vrstvy, u kterých potraviny tvoří významnou část jejich rozpočtu. Prezident Calderon je hrdina.

Zároveň Calderon rozhodl o zvýšení kvót na dovoz levné kukuřice z USA...

Tak počkat.

Chcete nový život?

Za několik desítek tisíc australských dolarů můžete převzít život 24letého australského surfera. Prodává svůj život na eBay.

Život zahrnuje jeho bydliště, zaměstnání, osobní věci a zaučení do jeho koníčků, mezi které patří horolezectví, surfování nebo skateboard. Získáte jeho přátele, jeho rodinu na Vánoce a bývalé přítelkyně. Všem těmto lidem budete představeni jako on sám. Budou vám i organizovat jeho narozeninovou party. Zdarma získáte i jeho piercing, když budete chtít.

Vyřešit si budete muset jen problémy s jeho bývalou (tedy potom už vaší bývalou) přítelkyní a stát se vegetariánem, i když to se prý do budoucna může změnit.

Máte zájem se vším v Čechách zkoncovat a začít znovu ve Wollongongu na australském pobřeží? Současná cena je 30,900 australských dolarů a do konce aukce zbývají tři dny.

A pak že jsou některé věci neobchodovatelné.

To se tak někdo má....

Technologická antirevoluce na Kubě

Zatímco socialistická revoluce prý na Kubě stále ještě vítězí, jedna technologická antirevoluce už zvítězila. Socialistický blok mohutně dotoval zavádění technologií do kubánského hospodářství a v zemědělství došlo k nahrazování zvířecí síly technikou.

Po rozpadu socialistického bloku však byla tato strategie neudržitelná a zvířata se začala do zemědělství vracet. Pád komunismu tak ocenili zejména kubánští volové. Zatímco v roce 1960 bylo na Kubě zhruba 500 tisíc tažných volů, v roce 1990 jich bylo již jen 163 tisíc. Na konci 90. let však jejich počet narostl na 380 tisíc. Tento nárůst nahradil 40 tisíc předtím používaných traktorů a logicky prudce zvýšil počet lidí, kteří se o tyto voly musí starat.

To jen dokazuje, jak zoufale špatně je na tom kubánská ekonomika - neschopnost udržovat zásobu kapitálu vede k nutnosti nahrazování kapitálu prací. To však logicky snižuje produktivitu práce a tím i mzdy, ale zároveň spotřebovává cenné lidské zdroje, které by se hodily k rozvoji země jinde.

Díky politice Fidela Castra se tak volům na Kubě evidentně daří - narozdíl od lidí.

Zdroj: Marginal Revolution

Index ekonomické svobody

The Heritage Foundation zveřejnila nový index ekonomické svobody pro rok 2007. Česká republika skončila na 31. místě, což je mírné zlepšení po loňské 34. příčce (přestože drobné změny lze přičíst i úpravám v metodologii). Celkově zůstává Česká republika kolem 30. místa již od roku 2001. Porovnání se Slovenskem na následujícím grafu ukazuje, že Slovensko nás po velmi slabých výsledcích ze 2. poloviny 90. let již v podstatě dohnalo.

Kdo to zase vymyslel?

Aneb jak se může nevinné zadání domácího úkolu z mikroekonomie proměnit v pekelné řešení dynamického problému pomocí Bellmanovy rovnice.

Knedlíky po americku

Po dlouhé době zase nějaký receptík - aneb jak dopadnou knedlíky ze surovin v USA. Kamarádka a bývalá spolužačka mě vyhecovala svým výtvorem k tomu, abych knedlíky taky zkusil. Takže, jdeme na to. Nemaje váhu, posloužila hrníčková metoda.

Suroviny (na dva knedlíky): 2 hrníčky mouky (Dal jsem obyčejnou hladkou (all-purpose), vyšlo to. Někdo doporučuje mouku Wondra Instant, já ji neměl.) 1 hrníček mléka kvasnice (dají se sehnat sušené - active dry yeast) 1 vajíčko 3 plátky toastového chleba půl lžičky soli

Lžičku suchých kvasnic a čtvrt lžičky cukru rozmícháme v troše teplé vody. Do mísy dáme mouku, přidáme vlažné mléko, vajíčko a sůl a začneme míchat. Až kvasnice začnou kypět, přidáme do těsta. Podle potřeby přidáme mouku nebo mléko tak, aby vzniklo hutné těsto, které se příliš nelepí na stěny. Mezitím v toastovači nebo na pánvičce opečeme toastový chleba, nakrájíme na kostky a vmícháme do těsta. Těsto necháme 10 minut odpočinout, pak z něj vyválíme dva válečky a vaříme 20 minut (po 10 minutách knedlík obrátíme).

Nezbytné poznámky: Dva válečky jsou nutné, knedlíky při vaření nakynou, což jsem podcenil - udělal jsem jeden a byl obrovský, navíc byl po 20 minutách uprostřed ještě syrový. Toastový chleba je lepší tmavý, já měl po ruce jen světlý. Nebo použít cokoliv, co bude více připomínat naši housku.

I přes drobné nedostatky mňam mňam, zítra ke knedlíkům dodělám gulášek. ;-)

Neefektivita bank ve střední a východní Evropě

S Tigranem Poghosyanem se zabýváme analýzou nákladové neefektivity bank v postsocialistických zemích střední a východní Evropy. Používáme metodu stochastické hranice (SFA - Stochastic Frontier Analysis) a kontrolujeme mimo jiné na endogenitu převzetí banky zahraničním vlastníkem. Sledované období jsou roky 1994-2004, nemáme data na všechny banky, ale je to podstatná část bankovních sektorů sledovaných zemí.

Jedním z výstupů je následující graf průměrné nákladové neefektivity v jednotlivých zemích. Faktor 0,1 znamená, že banky v dané zemi jsou v průměru o 10 % méně efektivní než by odpovídalo jejich potenciálu při podmínkách v dané zemi.

Na grafu níže je zachycena průměrná nákladová neefektivita sledovaných bank v jednotlivých zemích. Jak je vidět, Česká republika ze srovnání vychází dost zoufale. Horší už je jen Albánie. Třetí nejhorší je Slovensko.

Zkratky zemí: AL - Albania, AM - Armenia, AZ - Azerbaijan, BG - Bulgaria, BY - Belarus, CZ - Czech Republic, EE - Estonia, GE - Georgia, HR - Croatia, HU - Hungary, KZ - Kazakhstan, LT - Lithuania, LV - Latvia, MD - Moldova, PL - Poland, RO - Romania, SI - Slovenia, SK - Slovakia, UA - Ukraine

Mapa navštívených zemí

Kde už jsem všude byl? (Nepočítaje v to zastávky na letištích a nášlapy přes hraniční čáru... ;-))

Chcete si vytvořit vlastní mapu?

Býváte nervózní při prezentaci? To chce víc sexu!

Jak zjistil Prof. Stuart Brody z University of Paisley, pokud pravidelně souložíte, jste schopni mnohem klidněji a lépe zvládnout prezentaci nebo proslov na veřejnosti. Nezvýší se vám tolik krevní tlak a rychleji se uklidníte.

Ale funguje to jen se souložením, jiné formy sexuálního uspokojování, jako například masturbace, jsou mnohem méně účinné. Ale je to prý pořád lepší než nedělat vůbec nic.

Vzhledem k tomu, že Kačenka je na druhé straně oceánu, jsem docela rád, že mě nečeká žádná prezentace ;-).

Dnešní přednáška z makroekonomie

Student: I don't see where this is all going. Tom Sargent: Is this an MBA class?

Koule - Věda na Zeměploše

Pod stromečkem jsem našel druhou knížku Terryho Pratchetta, Iana Stewarta a Jacka Cohena o vědě na Zeměploše, a protože se mi první knížka, ve které mágové při pokusu o rozbití thaumu omylem stvoří vesmír se Zemí, opravdu líbila, tahle druhá se v knihovně dlouho neohřála.

Terry Pratchett si pro sepsání těchhle dvou knížek přizval Iana Stewarta a Jacka Cohena, matematika a biologa, aby se podíval na výzkum vývoje Země-koule (v první knížce) a lidské společnosti (v knížce druhé) očima Zeměplošských mágů. Knížky tak jsou nejen příběhem, ale mají i vzdělávací účel - střídají se kapitoly, ve kterých se odehrává příběh, s kapitolami, ve kterých autoři vysvětlují vědeckou podstatu.

Jak už jsem řekl, první z této dvojice knížek, Věda na Zeměploše mě opravdu zaujala. Bohužel, druhá, Koule - Věda na Zeměploše, už tak čtivá není. Příběh zde tvoří jen menší část knihy, což by ještě nebylo na škodu, ale naneštěstí jsou kapitoly u vědecké podstatě děje dost zdlouhavé, zejména v prostřední části knihy, kdy autoři zabíhají do sáhodlouhých sociologicko-psychologických pojednání a často se opakují. Příběh o mázích je sice zpestřením, ale příliš krátkým mezi dlouhými poněkud nudnými pasážemi.

Ačkoliv zmíněné vědecké pasáže obsahují dost zajímavých informací, je Koule - Věda na Zeměploše první Pratchettovou knížkou, kdy jsem některé stránky opravdu jen přelétl očima. "Pane Ctibume, dokážeme se teď dostat domů, doufám? Potřebovali bychom poslat semaforovou zprávu." "To bychom mohli, pane, ale nemusíme to dělat. Hex to dokáže udělat sám a přímo," řekl Rozšafín dřív, než se dokázal zarazit. "Jak to?" podíval se na něj Výsměšek. "Já... totiž... víte, připojil jsem ho na semafor Neviditelné univerzity..." "Takže Hex dokáže vysílat a přijímat zprávy? ... Ale to musí stát celé jmění! Doufám, že to jde z vašeho rozpočtu, člověče!" "Ehm... ne, pane, protože ono je to ve skutečnosti hrozně levné, přesněji řečeno... ono je to ve skutečnosti vlastně zadarmo ... Hex rozluštil řadu kódů, chápete? ... Hex tedy začal přidávat k našim zprávám kódy cechu Vrahů nebo cechu Šašků a ti si těžko všimnou, že jim na účtech naběhlo o nějakou sumu víc..." "Takže ... to jako ... my krademe?" řekl Výsměšek. "No, jak bych vám to, pane, to... Svým způsobem ano, ale je velmi těžké vlastně říci co." ... "To jsou velmi znepokojivé novinky, Ctibume," prohlásil Výsměšek vážně. "Ano, pane," přikývl Rozšafín a sklopil oči ke špičkám svých bot. "Cítím se povinován položit vám teď jednu velmi zásadní a znepokojivou otázku: Je možné, že by to mohl někdo odhalit?" "To ne, pane. V žádném případě. Je nemožné něco takového vystopovat." ... "Výborně, takže to by bylo v pořádku," rozjasnil se Výsměškovi obličej.

Patrik Štefan a Aleš Hemský se podíleli na nejšílenějším gólu v historii

Všichni si pamatujete na japonské hokejové harakiri z mistrovství světa v hokeji z roku 2004, kdy Japonec Sugawara omylem skóruje do vlastní sítě, radostně zvedne ruce, aby si ve zlomku sekundy uvědomil, co to provedl? Tady je pro připomenutí.

Čtvrteční zápas Edmontonu proti Dallasu to ale možná i překonal - a zařídili to Češi. Do konce zbýva deset vteřin, Dallas vede 5:4, Edmonton hraje power play. Patrik Štefan z Dallasu vybojuje puk a dováží ho do prázdné brány. Metr před brankou ale puk skočí na hrbolatém ledě, přeskočí mu hokejku, Patrik ve snaze přihrát alespoň spoluhráči upadne a přihraje soupeři, který bleskově rozehraje na druhou stranu, kde Aleš Hemský vyrovnává 2 vteřiny před koncem na 5:5.

Podívejte se sami. Na YouTube je teď tahle akce v desítkách kopií. Ještě že Dallas vyhrál aspoň na penalty.

Uvaří se žába v pomalu ohřívané vodě?

Známé to tvrzení - pokud hodíte žábu do vařící vody, pokusí se vyskočit. Pokud ji dáte do studené a budete vodu pomalu ohřívat, zvykne si a nechá se uvařit zaživa, aniž by chtěla utéci.

Není to pravda. Je to jen jedna z mnoha urban legends, pověr, které se tak dlouho předávaly, až se začaly všeobecně přijímat za pravdivé. Zde je vysvětlení. Pokusy na žábách ukázaly, že žáby se pokoušejí vyskočit i z pomalu ohřívané vody.

Zdroj: Marginal Revolution blog

Je státní moc v něčem opravdu dobrá?

Je. V zabíjení lidí. Rudolph J. Rummel ve své knize Power Kills odhaduje, že ve 20. století zemřelo v přímém důsledku vládních akcí a rozhodnutí 170 milionů lidí.

Zdroj: The Austrian Economists website

ČSA - aneb jak státní trafiky odrovnaly rozvíjející se podnik

Aerolinky nemají na růžích ustláno. 11. září, hrozba terorismu a s tím spojené nepříjemné bezpečnostní kontroly, SARS, velká procykličnost odvětví a velká konkurence na zavedených linkách dělají z leteckého průmyslu náročné podnikání. Ale to, co se v posledních letech děje s ČSA, je katastrofální.

Na přelomu tisíciletí slibně se rozvíjející podnik se potopil do hluboké krize. K pádu nastalo po roce 2003, kdy do ČSA nastoupil Jaroslav Tvrdík. O rozvratu ČSA se napsalo mnohé, například server FinExpert se situaci v ČSA věnuje v sérii článků, např. zde, zde nebo zde. Naposledy dnes píší (mimo jiné) o tom, že ČSA možná zcela odbourá dálkovou flotilu.

Proč o tom píšu? V roce 1992 zavedly ČSA přímou linku do Chicaga. Ta byla posléze zrušena a ČSA dnes létají na severoamerický kontinent pouze do New Yorku, Toronta nebo Montrealu. Tajně jsem doufal, že by se časem mohla přímá linka do Chicaga vrátit. V Chicagu a okolí žije obrovská česká a východoevropská menšina, která by mohla mít o lety do Prahy s následným přesednutím do některého východoevropského města velký zájem. Pokud ovšem ČSA rozpustí dálkovou flotilu, můžu si o tom nechat jen zdát. Ledaže by United Airlines nebo American Airlines, pro které je letiště Chicago O'Hare jednou z domácích základen zavedly linku do Prahy. Ty však preferují lety do velkých evropských měst s následným přesednutím na let dopravce v rámci letecké aliance.

Takže nezbyde než dále létat s přesedáním. Předvčerejší přesedání na Zürich Kloten bylo v pohodě, Zürich je vynikající letiště, přesto bych přímým letem ušetřil zhruba 3 hodiny na cestě, a to už bych ocenil.

Bono na to jde špatně

Cesta letadlem má jen málo výhod, z nichž jednou je, že člověk má čas projít skutečně celé noviny. Například ve Financial Times zmiňují, že Bono chystá novou kampaň na pomoc rozvojovým zemím. Bohužel, zase na to jde špatně.

Místo toho, aby se snažil Evropskou unii přimět ke snížení ochranářských bariér v zemědělském sektoru, což by umožnilo zemím třetího světa vyvážet zemědělské plodiny, bude se Bono snažit přimět země G8, aby zvýšily finanční pomoc rozvojovým zemím. Prý až o 50 miliard dolarů ročně do roku 2010.

Místo toho, aby Evropská unie umožnila rozvojovým zemím postavit se na vlastní nohy a vytvořit si soběstačnou ekonomiku, hází jim ochranářskou politikou klacky pod nohy a pak je chlácholí finančními balíčky, na kterých si nejvíce namastí kapsy prostředníci (většinou firmy z rozvinutých zemí spřátelené s jejich vládami) a byrokracie v rozvojových zemích.

Kdo ve skutečnosti vydělává na ochranářské politice, kterou praktikuje rozvinutý svět, jsem už psal dříve.