Optické iluze

Dobrý soubor optických iluzí, a řada z nich dost neotřelých. Vyberte si.

Chudoba v rozvinutých zemích a sociální stát

Obsáhlé zprávě Rozdělení bohatství domácností ve světě (The World Distribution of Household Wealth [pdf soubor, 1,2 MB]) se dostalo mediální pozornosti hlavně kvůli zjištění, že 2 procenta nejbohatších lidí vlastní polovinu světového bohatství. Ačkoliv se toto číslo může zdát vysoké, z dlouhodobého hlediska se spíše snižuje. Celá zpráva však obsahuje spoustu dalších, mnohem zajímavějších údajů. Podívejme se například, jak si na tom stojí USA a Německo co se týče nejchudších lidí.

Předem je třeba zdůraznit, že velký majetek se nerovná vysoká životní úroveň. Mladá, dobře vydělávající rodina splácející právě koupený dům může mít prakticky nulové čisté bohatství (dům je na hypotéku), a přesto může mít dost vysoký životní standard. Naopak důchodce s velkým domem může mít poměrně malý příjem a tudíž musí i relativně dost šetřit. Rozdělení majetku je obvykle mnohem nerovnoměrnější než rozdělení příjmů, takže čísla je třeba brát s rezervou. Přesto by se dalo očekávat, že sociální stát v podání Německa bude mít relativně méně nejchudších lidí než USA.

Opak je pravdou. Dolní decil rozdělení světové populace podle majetku (tedy lidé, kteří jsou buď v dluzích nebo mají majetek nižší než 2 dolary) je tvořen z 1,4 % lidmi z USA a z 3,0 % lidmi z Německa. Pokud vezmeme v úvahu počet dospělých v USA (203 milionů) a v Německu (65 milionů), vychází, že počet lidí (relativně k celkovému obyvatelstvu), kteří jsou zcela bez majetku, je v Německu více než 6krát vyšší než v USA. V Německu má majetek nižší než 2 dolary 17 % dospělých, v porovnání k 2,5 % dospělých v USA.

Ačkoliv, jak již bylo řečeno, je čísla třeba brát s určitou rezervou (majetek nerovná se životní úroveň; je například možné, že Němci nemají potřebu hromadit majetek jako bezpečnostní rezervu pro případ ztráty zaměstnání; svou roli mohou sehrát i přistěhovalci, kteří začínají prakticky od nuly atd.), je rozdíl tak diametrální, že lze bezpečně říci, že německý sociální model zcela určitě nenabízí těm zcela nejchudším vyšší životní úroveň než méně sociálně orientovaný model v USA.

Ke spoustě dalších velmi zajímavých čísel se můžeme dostat zase někdy jindy. Studie je fantastická zejména tím, že nabízí porovnatelná čísla napříč zeměmi - údaje za jednotlivé země byly dostupné již dlouho, ale takto obsáhlých studií moc není.

Některé mýty o ochraně zemědělského sektoru

Otázka: Proč chráníme zemědělce v Evropské unii systémem cel, netarifních překážek a dotací před konkurencí z ostatních zemí? Častá odpověď protekcionisty: Protože si Evropa potřebuje udržet soběstačnost v pěstování zemědělských plodin. Námitka: Tak proč se Evropská unie nesnaží být soběstačná například v produkci banánů, jiného tropického ovoce, exotického koření, nebo třeba rýže? Dnešní technologie umožňují postavit skleníky, kde je možné simulovat tropické podmínky pro pěstování těchto plodin třeba i v severním Švédsku. Logická reakce: Ale to je přece nesmysl! To by bylo zbytečně drahé. Smeč: A pěstování nehorázně dotovaných plodin v Evropě, když je můžeme dovézt za třetinu ceny, drahé není? Snaha o obranu: Ale dotace zachrání pracovní místa v EU.... Trocha čísel na rozbití obrany: Podle Institutu pro mezinárodní ekonomii ochranářství výrobců cukru v USA znamenalo, že průměrná americká rodina platí ročně za cukr o 21 dolarů více. V 90. letech tím bylo zachráněno 2261 pracovních míst. Jedno zachráněné pracovní místo tak spotřebitele vyšlo na 826 tisíc dolarů.

Kdyby se ochranářská opatření zrušila a všem 2261 zmíněným zaměstnancům se nabídlo 400 tisíc dolarů odstupného, tak to všichni zaměstnanci rádi přijmou a spotřebitelé toto odstupné rádi zaplatí, protože na tom pořád ještě vydělají. Jediný kdo prodělá, budou firmy, které si tuto ochranu vymohly na vládě (v Evropě na Evropské unii).

Poučení: Pokud někdo argumentuje, že omezování volného trhu je důležité, je třeba se vždycky dobře podívat, pro koho je důležité. Zemědělské lobby se bravurně daří hrát na citlivou notu veřejnosti (zaměstnanost, suverenita) a tím skrývat, že ve skutečnosti hájí jen své partikulární zájmy. Zájmy velmi úzké skupiny lidí, kteří užívají státem garantované výhody na úkor ostatních.

Když v Chicagu nasněží, vlastnická práva dostávají novou podobu

Fred McChesney píše o tom, jak si obyvatelé Chicaga sami organizují vymáhání vlastnických práv k parkovacím místům.

Ve většině chicagských čtvrtí není parkování velkým problémem a parkuje se na ulicích zdarma. Dramatická změna nastane, když přes noc nasněží. Ještě v noci se do ulic vydají pluhy, takže ráno obyvatelé většinou najdou auta pohřbená pod hromadami sněhu, jak napadaného, tak vyhrnutého. Nezbývá než vzít lopaty a auto vykopat.

Problémem ale je, že v okamžiku, kdy majitel auta odjede z pracně odházeného místa do práce, může na tomto místě kdokoliv zaparkovat a místa se tak "zmocnit". Zatímco kdykoliv jindy by to nebyl problém, protože parkovacího místa je všude kolem dost, v době sněhových kalamit je odházeného místa nedostatek. Obyvatelé Chicaga se proto naučili si na odházená místa navozit různé harampádí z domu a tím si ho vyznačit pro sebe.

Chicagští sousedé navíc spolupracují mezi sebou, takže když někdo cizí zaparkuje na takto označené místo, sousedé ho upozorní, že takto to nejde, a pokud neodjede, riskuje, že skončí s vypuštěnými koly nebo rozbitým zrcátkem.

Celý systém funguje k velké spokojenosti většiny obyvatel, tedy samozřejmě s výjimkou těch, kteří dříve operovali jako černí pasažěři a využívali místa, která odházel někdo jiný. Zajímavé je, že k fungování tohoto systému není zapotřebí žádného zákona, vymáhání vlastnických práv k odházeným místům zkrátka funguje mezi sousedy.

Kouzlo systému spočívá v tom, že motivuje lidi k tomu, aby odhazovali více parkovacích míst, a to i těch, kde předtím žádné auto nestálo. Pokud si člověk nemohl odházené místo rezervovat, nešel ho odházet, protože věděl, že mu ho může kdykoliv někdo zabrat. Takto má naopak každý motivaci místo vytvořit - ví, že na odházeném místě bude moci parkovat právě on. Na ulicích se tak po sněhové bouři velmi rychle vytvoří dostatečný počet parkovacích míst.

Jedná se vlastně o fantasticky efektivní systém - k jeho fungování není zapotřebí žádná byrokracie a odhazování sněhu z parkovacích míst nemusí ani organizovat město. Dokonce bez problémů funguje i trh - běžně se vyskytují nabídky na odházení parkovacích míst. Cena za odházení? Zhruba 20 dolarů.

Milton a Rose Friedmanovi - Free to Choose

Milton Friedman byl liberál každým coulem - celý život pevně věřil, že rozhodování svobodných lidí vede k lepším výsledkům než vládní intervence jakéhokoliv druhu. Vláda by měla sloužit pouze k zajištění práva, vnitřní a vnější bezpečnosti státu a odstraňování externalit v oblastech, kde je individuální vyjednávání nemožné nebo příliš nákladné. Friedman netvrdí, že by po teoretické stránce nebylo možné zlepšit situaci v ekonomice pomocí vhodných vládních intervencí. Ovšem na nesčetně případech ukazuje, že prakticky kdykoliv se vláda (i v dobré víře) pokusila zlepšit situaci na trhu, vedlo to k daleko horším vedlejším efektům. Zkrátka a dobře, nedokonalý tržní výsledek byl nahrazen ještě horším výsledkem vládní intervence. Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly.

Friedman tak odmítá státní paternalismus "od kolébky až do hrobu" a argumentuje ve prospěch větší svobody jednotlivců. Odmítá pozitivní diskriminaci, svázaný trh práce, nebo zákony na ochranu spotřebitelů. Ne proto, že by například zákony na ochranu spotřebitelů byly špatné per se, ale proto, že nakonec vedou ke zvýhodňování úzkých zájmových skupin a byrokratického aparátu na úkor veřejnosti. Pokud trh funguje, ochrání zaměstnance nebo spotřebitele právě tržní konkurence. Vláda tak má dělat vše pro fungování trhu, a ne trh svazovat regulačními opatřeními. Ukazuje, že tato regulační opatření nakonec nejvíce škodí těm nejslabším, kteří nemají dostatečně silnou zájmovou skupinu, která by se bila za jejich partikulární zájmy.

Friedman byl velkým zastáncem svobodné volby školy a celý život prosazoval systém školních kupónů, který by dával rodičům svobodu volby školy. Prosazoval liberalizaci školství, aby větší konkurence mezi školami nutila jednotlivé školy sloužit svým zákazníkům - rodičům a jejich dětem.

Samostatnou kapitolu, která je poněkud odtržená od zbytku knihy, věnuje léčbě inflace. Ačkoliv je zde patrná monetaristická škola 50. a 60.let 20.století, dnes již podstatně přežitá, jeho doporučování střídmé monetární politiky je dnes bezesporné - i když je monetární politika řízena jinými prostředky.

Friedman byl nezlomným optimistou a věřil, že lidské individuum dokáže neustále svět rozvíjet. Dejte lidem svobodu uzavírat dobrovolné smluvní vztahy a společnost bude vzkvétat. I když každý nemusí s Friedmanem zcela souhlasit, dopad jeho práce (jak kvalitou, tak i rozsahem) je nezpochybnitelný. Snad i díky své nezlomnosti a předsvědčení se dožil 94 let.

Zune vs iPod

Stěžoval jsem si na iPod? Microsoftí Zune ho v pohodě trumfne. Nejlepší pecka je, že Microsoft si v licenčním ujednání uzurpuje právo zablokovat přehrávání veškeré vámi zakoupené hudby v případě, že někdo crackne jejich DRM formát. No nekupte to.

Matematický humor

Víte, co získáte, když aplikujete matici rotace na vektor? Odpověď najdete tady.

iPod Shuffle - ano či ne?

Dostal se mi do ruky iPod Shuffle a měl jsem možnost si s ním chvilku hrát. Apple v poslední době na iPodech staví podstatnou část svého businessu a obzvlášť v Americe slaví dost velký úspěch. Tak tedy - koupit, či nekoupit?

Proč ano?

1. Je sexy. Je maličký (viz obrázek), lehoučký a krásný. Dodávaný v elegantní krabičce dělá pěkný dárek.

2. Kapacita je dostatečná - na tenhle se vejde 1 GB, ale to je v podstatě minimum.

3. Konstrukce je dost robustní, aby přežil dost drsné zacházení.

A teď proč ne (tedy alespoň proč pro mě ne).

1. Baterka je napevno zabudovaná. Když zhebne, koupíte si nový iPod.

2. Nabíjet se dá jen přes USB port. Lze dokoupit nabíječka do zásuvky, ale to je dalších pár stovek navíc.

3. Nemá displej - tohle je oběť velikosti. Na tuhle miniaturku se prostě displej nemá kam vejít.

4. iPod se sice připojí jako disk, ale když na něj zkopírujete písničky, tak je to nepřehraje - písničky se musí nahrávat přes proprietární iTunes software.

5. Software se neuvěřitelně vnucuje se svým způsobem organizace hudebních souborů. Zapomeňte, že máte alba v adresářích. Budete se muset přizpůsobit té organizaci, kterou vymyslel Apple. Sice si můžete vytvářet playlisty, ale pokud jste zvyklí na adresáře, moc to nepotěší.

6. Software má neustále tendenci prohrabávat vám disk a připojovat se na iTunes server. Bůh ví, co všechno dělá. Sice to umožňuje jednoduché kupování hudby z iTunes, ale většinou je přeci jen lepší mít počítač víc pod kontrolou.

7. Když písničky nahrajete do iPodu, tak ten software změní jejich názvy - takže když se na jiném počítači (který nemá nainstalovené iTunes) chcete podívat, co vlastně na iPodu máte, tak máte smůlu.

8. Software je velmi dotěrný s tím, co pořád dělá - a nejde to změnit. Navíc jakmile se software spustí, tak se snaží odpojovat diskovou jednotku iPodu, kterou předtím Windows XP připojily - prostě proto, aby se na iPod nedalo dívat přímo.

9. Se softwarem se nuceně instaluje i Quicktime přehrávač.

10. Na iPodu není poznat, jestli už je nabitý - podle návodu se nabíjí, když bliká oranžově. Nechal jsem ho v USB portu 16 hodin a pořád blikal. Tak nevím.

11. A nakonec - i když software povypínám, tak v systému zůstanou spuštěné iPodService.exe a iTunesHelper.exe.

Takže kolem a kolem - děkuji, nechci.

Proč nejít na Harvard?

Protože vám při recruitmentu promítají tohle:

Free to Choose je zdarma dostupné na internetu

Jedna z nejlepších knížek popularizujících ekonomii je bezesporu Free to Choose, kterou napsal Milton Friedman se svou ženou Rose. Friedmanovi v ní velmi přístupnou formou obhajují volný trh a liberální ekonomii. I když s jejich názory nemusí každý souhlasit, knížka je skvělá už jen jako nástroj na procvičování logického myšlení - argumentaci autorů je velmi obtížné rozbít.

Z knížky byl později vytvořen televizní seriál vysílaný na americké veřejnoprávní stanici PBS. A nyní, jen několik dní po smrti Miltona Friedmana, je celý seriál zdarma k dispozici online. Užijte si to!

Black Friday

Den po Thanksgiving se v Americe stal symbolem začátku předvánoční nákupní horečky. Obchody nabízejí někdy až neuvěřitelné slevy a spousta Američanů si jde v noci stoupnout před obchod, aby se ráno dostali na řadu mezi prvními.

Myslíte, že víte, jak vypadají fronty? Američané jsou schopni trumfnout i náš bývalý socialismus. Takhle to vypadalo v pět ráno před jedním z obchodů Best Buy, které prodávají elektroniku.

Fotky z Vídně

Chicago -> Manchester -> Praha -> Wien -> Praha -> London -> Chicago, to všechno za pět dnů. Trochu moc cestování najednou.

Po přednáškách na konferenci se mi podařilo se aspoň projít po Vídni. Pár fotek jsem dal na web.

Zemřel Milton Friedman

Dnes brzy ráno zemřel Milton Friedman, jedinečný ekonom, nositel Nobelovy ceny z roku 1976, zastánce volného trhu a dlouholetý profesor na University of Chicago. Dožil se požehnaných 94 let.

Tento dvouminutový úryvek z jeho televizního seriálu obsahuje více ekonomie než lecjaká kniha.

Jak vyjádřit svůj obdiv k vyučujícímu?

Takhle daleko jsme to ještě nedotáhli. K zakoupení na Amazonu...

Emise, Greenpeace a logické myšlení

Hnutí Duha, organizace Greenpeace a Centra pro dopravu a energetiku vydaly na konci října společnou tiskovou zprávu o tom, že čeští ministři údajně plánují razantní zvýšení exhalací vypouštěných českým průmyslem. Greenpeace šlo ještě dále a dokonce uspořádalo happening před Ministerstvem životního prostředí. Protože, jak uvedl mluvčí Greenpeace Karel Dolejší, "Návrh plánu předpokládá zvýšení českých emisí oxidu uhličitého oproti roku 2005 o čtvrtinu."

Karlu Dolejšímu (a zřejmě i ostatním v Greenpeace) buď chybí špetka logického myšlení, nebo záměrně zcela zkresluje skutečnost. Nový (dočasný) ministr životního prostředí totiž navrhl zvýšení počtu emisních povolenek, což je něco dost odlišného. Proč? Protože to, kolik povolenek dostanou české podniky, nemá na objem jejich exhalací prakticky žádný vliv. Ač se to zdá na první pohled podivné, je to zcela logické.

S povolenkami se obchoduje na Evropské energetické burze. Poslední cena byla zhruba 9 Eur za povolenku. Pokud nyní dostanou české podniky nějaké ty povolenky navíc, v celoevropském měřítku to bude v podstatě zanedbatelné a nebude to mít dopad na cenu. Ta by byla stále oněch zhruba 9 Eur.

Je pravda, že český průmysl je energeticky náročný a že vypouští i relativně velké množství exhalací. Proč ale průmysl nevypouští exhalací ještě více? Protože až do stávající úrovně se vyplatilo investovat do ekologických opatření a snižovat tak množství povolenek, které firma musí zakoupit. Firma ze začátku může investovat do poměrně nenáročných technologií snižujících emise, které jsou levnější než povolenky. Proč ale tedy firmy své emise dále nesnižují? Protože se už dostaly do stavu, kdy další snižování emisí už je příliš nákladné - a je proto levnější koupit povolenky. Mezní náklady na snižování emisí se vyrovnaly s cenou povolenky. Právě to je podmínka maximalizace zisku firmy.

Co se tedy stane, když firmy dostanou více povolenek? Cena povolenek zůstane v celoevropském měřítku stejná (nebo téměř stejná). Náklady se také nezmění. Firmy tedy budou vypouštět stále stejné množství emisí. Co se tedy stane s povolenkami? Firmy jich budou muset nakupovat méně. Kdyby se stalo, že firma bude mít více povolenek, než potřebuje, prostě je prodá na trhu. Je to to nejvýhodnější, co může udělat.

Samozřejmě, v celoevropském měřítku dojde k (na evropské poměry nepatrnému) zvýšení objemu povolenek, a tedy i k nepatrnému zvýšení emisí. To však bude rozloženo po celé Evropě, a nebude mít prakticky žádné dopady na české životní prostředí.

A jaký bude dopad na českou ekonomiku? Jediné, co se změní, budou zisky firem, které stoupnou (právě o tržní hodnotu povolenek, které firmy nebudou muset kupovat). Z toho vyplynou vyšší daňové odvody, a tedy potenciálně více peněz i na ekologické projekty. Ano, bude to na úkor určitého zvýšení evropských exhalací, a jedná se tedy o klasický případ beggar your neighbor politky. Ale o to se snaží v evropském systému všichni.

Jediným způsobem, jak snížit objem exhalací, je zvýšení ceny povolenek. Toho lze ale dosáhnout jen tím, že se sníží jejich objem v celoevropském měřítku. Počet povolenek pro české firmy je v celoevropském měřítku kapkou v moři a jejich snížení bude mít na české exhalace mizivý dopad, a jen za cenu toho, že by se výrazně snížily zisky firem a tím i daňové výnosy. Je zcela normální, že se český ministr snaží vybojovat pro "své" podniky co nejvyšší objem povolenek. Českému životnímu prostředí tím neublíží a české ekonomice pomůže.

Kdyby Greenpeace logicky uvažovalo, bude se snažit spíše o to, aby MŽP získané zvýšené daňové výnosy využilo na ekologické projekty v rámci České republiky, které pomůžou našemu životnímu prostředí. Tím by pomohlo sobě i České republice. Místo toho ze sebe dělá nevěrohodnou organizaci, která se snaží lidi oblbnout polopravdami a nepravdami. Tak ale životní prostředí v České republice nenapraví.

Existuje ještě jedna možnost - že Greenpeace usiluje o snižování celoevropských emisí a co nejnižší úroveň českých povolenek je k tomu prostředkem. Pak by to měli ale lidem na rovinu říci - a zároveň dodat, že čeští občané a firmy budou toto snižování všem zemím v Evropě platit. To se ale asi nikomu v České republice líbit nebude.

Letecký provoz nad USA

Našel jsem tohle krásné video vykreslující letecký provoz nad USA. Letadla jsou znázorněná jako světelné body, a přestože nejsou zakreslené obrysy kontinentu, z leteckého provozu je bezpečně poznáte.

Úžasné je, jak jsou krásně patrné všechny charakteristiky, které letecká doprava nad USA má - jak houstne, když přichází ráno, a přesouvá se od východu k západu. Odpoledne téměř naráz přilétají všechna letadla z Evropy a vzápětí zase odlétají na noční lety zpět. Jsou také vidět noční lety mezi Kalifornií a Evropou, lety mezi Floridou a Jižní Amerikou, nebo mezi Kalifornií a Havají. Nádhera.

Alkohol podruhé

V pátek večer jsme si dali sraz u Fernanda a abychom nebyli na suchu, tak jsme si cestou koupili láhev vodky a dva kartony piva. Abychom se nemuseli skládat v obchodě, celý nákup platil Fernando a vyrovnali jsme se dodatečně.

Placení se ale ukázalo být o trochu složitější. Fernando nejprve nemohl najít žádný doklad totožnosti, což nás všechny ponouklo k průpovídkám, že teď se konečně provalí, že je mu méně než 21. Ačkoliv je ženatý a vypadá na třicet, pokladní to evidentně nebrala jako vtip.

Když konečně našel alespoň mexický řidičák, začala další legrace s hledáním identifikačního čísla. Nejprve jsme nechápali, ale pak nám pokladní vysvětlila, že pokud někdo večer nakupuje alkohol za více než 20 dolarů, musí ho v obchodě zaevidovat pro případ, kdyby v noci došlo k nějakým výtržnostem. To by pak byl Fernando automaticky podezřelým.

Naše další poznámky o tom, že teď to teda Fernandovi pěkně zavaříme, pokladní opět nepovažovala za příliš vtipné...

Zkrátka a dobře, prodej alkoholu podléhá extrémně přísným pravidlům. Po zákazu prodeje v neděli před jedenáctou dopoledne je tady další omezení. Evropani i Jihoameričani si musejí zvykat.

Fotky z výletu

Dneska bylo zase krásně, tak jsem na výletě z Departmentu do knihovny (pěší tůra o celkové délce asi 300 metrů) nafotil další barevné fotky.

Kromě toho jsem se z českého denního tisku dozvěděl, že hitem letošních Vánoc prý bude chrochtající koš. Veselé Vánoce!

Rektor VŠE Richard Hindls kandiduje do Senátu...

... a moc mu to nejde. Ale to se není co divit. Jaký to má vůbec smysl? Jiří Paroubek se nechal slyšet, že "Pan profesor není typický představitel ČSSD, takže si myslím, že má v Praze velkou šanci udělat slušný výsledek." Takže mu nejde o program ČSSD, jde mu hlavně o to, urvat senátorské křeslo ostatním stranám. Má snad náš bývalý premiér pocit, že by mu Richard Hindls potom šel v Senátu nějak na ruku? To asi těžko.

Ovšem Profesor Hindls asi taky nemá jasno, co by v Senátu dělal. V chatu na serveru iHned se přiznal, že se osobně s žádným z politiků nestýká (asi si dohodli kandidaturu za ČSSD emailem), Senát by zvládal i s rektorováním a svou vlastní vědeckou činností a svoji kandidaturu nespojuje se členstvím ve straně a v kampani není ovlivňován nikým jiným. Pak je ale otázkou, proč vlastně kandiduje za ČSSD? Proč nekandiduje sám za sebe? Potřebuje podporu strany? Pak by měl buď přiznat, že s ní buď sympatizuje, nebo to dělá jen z vypočítavosti. Jelikož odmítl to první, zbývá to druhé.

Zkrátka a dobře, partnerství z oboustranné vypočítavosti. A v prvním kole chybělo jen 0,4% k tomu, aby bylo hned ukončeno. Když to bereme procentem hlasů ve prospěch vítězného kandidáta, byla to nejdrtivější prohra ze všech obvodů. Ale protože Tomáš Töpfer získal "jen" 49,6%, budeme muset strávit ještě jedno kolo.

Musel by se stát zázrak, aby Richard Hindls uspěl. Pro všechny ale bude lepší, když neuspěje. I pro Prof. Hindlse, který se bude moci nadále naplno věnovat zkvalitňování mé alma mater. Třeba v oblasti vědy a výzkumu má co dělat. Není náhoda, že VŠE v nedávném hodnocení výzkumu na českých ekonomických pracovištích docela propadla. Nejlepším jednotlivcem byl Jaroslav Jílek z FIS na 35.místě, nejlepší z fakult byla FMV na 6.místě, ovšem i u ní byl výzkumný potenciál měřený kvalitou publikovaných článků naprosto zanedbatelný. (Zdroj: Daniel Münich: Measuring economics research in the Czech Republic: A comment [pdf verze])

Obrázky ze dneška

Podzim přišel. Říká se, že podzim v USA je daleko barevnější než Evropě, prostě proto, že zde rostou jiné druhy stromů. Barvy listí na campusu to zatím potvrzují. Stačí se podívat do galerie. Poslední dny je sice sychravo, ale ty barvy to trochu zpříjemňují.

Když už jsem šel po campusu, nemohl jsem nevyfotit pamětní desku na místě, kde byla v roce 1942 uskutečněna první kontrolovaná jaderná reakce. Ano, bylo to přímo uprostřed campusu. Původně se měla reakce z bezpečnostních důvodů uskutečnit daleko za Chicagem, jenže přípravy místa probíhaly hrozně pomalu, tak se vědci naštvali a reakci provedli napůl potají přímo v laboratoři na campusu. Naštěstí nedošlo ke konci světa (jak někteří prorokovali) a od té doby začal lidský jaderný věk, se všemi svými přínosy i hrůzami. Velká fotka je tady.

No a konečně ještě několik obrázků z campusu. Přípravy na Halloween jsou v plném proudu, a lidé už chystají dýně. Fotky jsou zase v té samé galerii.

Zeleninová polévka třikrát jinak

Tentokrát přichází něco pro fanoušky vegetariánské kuchyně. Zeleninová polévka třikrát jinak. Níže uvedený recept je na množství pro regiment. Obměny jsou triviální. Vynechte, co vám nechutná.

Suroviny: (hodně porcí)

1 velká cibule olej / máslo 3 brambory 1/4 hlávky bílého zelí 3 mrkve konzerva fazolových lusků konzerva sekaných rajčat mouka mléko tavený sýr nebo sýr sůl, pepř, sojová omáčka, curry

Na oleji/másle zpěníme cibulku. Pokud chcete variantu č. 1 (hustá), tak zasypte moukou, po zpražení zalijte vodou a udělejte velmi řídkou omáčku (ono to ještě zhoustne), do které přidejte na proužky nakrájené zelí, mrkev. Pokud chcete variantu č. 2 (řídká), tak přidejte na proužky nakrájené zelí a mrkev a jemně orestujte, potom přilijte vodu. K výše uvedenému (pro obě varianty) přisypeme brambory, osolíme, opepříme, a doředíme vodou na požadovanou konzistenci. Můžeme ochutit sojovkou, maggi, nebo vývarem (ani jedno být nemusí). Mně se naproti tomu ověřilo curry koření. Povaříme do změknutí. Po změknutí přidáme konzervu rajčat a konzervu fazolí a ještě chvíli vaříme. Polévku ještě dochutíme. Pokud nyní chcete variantu č. 3 (krémová), přilijte mléko. Ovšem pozor, není to nejlepší v kombinaci se sojovkou (zato to ale jde s curry). Fajnšmekři můžou v polévce nakonec ještě rozpustit tavený sýr nebo cihlu.

Pokud to uděláte podle tohoto receptu, budete mít co jíst skoro celý týden ;-).

Tiskárna

Sháníte lejzrovku? Levnou, malou, skladnou, výkonnou? Co takhle Samsung ML-2010? Je výborná - lehoučká a nezabírá místo. Jakmile se rozjede, sype jeden papír za druhým. Skvělý driver umí tisknout ve všech možných režimech. EconoSave režim ušetří dost toneru. A je levňoučká, pořídil jsem ji za 50 dolarů (newegg.com) plus 13 dolarů poštovné. Tonery jsou levnější než u HP a jdou sehnat neoriginální, ještě levnější.

Dvě drobné nevýhody ale má. Dodává se jen s tonerem na 1000 stran (standardní toner stačí na 3000). A když je v pohotovostním režimu, trošku vrčí. Vrčení ale přestane, jakmile přejde do úsporného režimu, a prodleva před automatickým přechodem lze nastavit. Takže žádná velká tragédie.

Výsledek: pohodička.

PhD comics

Studujete PhD? Přijde vám Garfield obyčejný, Dilbert z kancelářského prostředí nepochopitelný, a všechny ostatní komiksy nezajímavé? Pak je tady pro vás PhD comics. Konečně komiks, při jehož čtení si budete připadat, jako byste to zažili a zažíváte sami. Ovšem bacha, čtěte jen po čátech. Autoři ne nadarmo uvádějí:

      Reading this archive can be hazardous to your research. Proceed with caution and use only in moderation.

Zabookmarkovat si můžete nejnovější strip. A nebo se mrkněte do archivu.

No a pro ty, kteří by teď čistě náhodou zaobírali návrhem disertačky, tak je tu na vysvětlenou What is the Thesis? (příběh jde přes několik stripů, pokračujte pak kliknutím na Next).

Kofein je přítel

Závislost na kávě je strašná a zároveň nádherná. Sice na tom ještě nejsem tak špatně jako Andreas Ortmann nebo Garfield, nicméně má obliba kávy je taková, že v ní někteří již závislost spatřují. A je mi jedno, jestli se jedná o malý hrneček espressa, které si užívám doma, nebo velký kelímek ze Starbucks, na který jsem najel v USA. Pokud je káva dobrá, dokážu si užít obojí.

Není proto překvapující, že do nového bytu musí přijít i kávovar. A od včerejška je vybavení domácnosti zase o něco kompletnější. Konečně konec rozpustného Nescafé, včera zavoněla normální káva. A když kávovar večer hezky poprosím, dokáže mi přichystat kávu na ráno - čerstvou a horkou. Mňam.

Samozřejmě, k dokonalosti domů chybí ještě přístroj na espresso. Jenže snad kvůli tomu, že jsou Američané navyklí na velké kelímky kávy ze Starbucks, není vůbec snadné rozumný domácí přístroj na espresso sehnat. Ale pracuje se na tom.

Mrakodrapy všude kolem

Vyznat se v mrakodrapech v Chicagu není nic jednoduchého. Když jdete po ulici, jsou všude kolem vás a pohledem nahoru se těžko porovnává, který je vyšší. Stejně tak z pohledu na Chicago skyline to není úplně jasné - z obrázku v záhlaví téhle stránky asi těžko identifikujete tři nejvyšší budovy ve správném pořadí.

Naštěstí existuje SkyscraperPage.com, kde jsou všechny budovy hezky seřazené. Mají taky krásný seznam jen budov v Chicagu (který zahrnuje i navrhované nebo právě konstruované budovy). Takže si můžete vedle zmíněného náčrtku otevřít ještě mou fotku chicagské skyline a porovnávat.

Sears Tower nalevo je nejvyšší, to je jasné - je to stále třetí nejvyšší budova na světe (i když už dlouho nebude). Bílá budova AON Center je druhá, ale třetí John Hancock Tower se hledá už velmi těžko - je to ta černá lichoběžníková budova se dvěma anténami o kus vpravo od AON Center. Zbytek si můžete prohlédnout sami.

Ovšem v porovnání s tím, co se staví, budou chicagské mrakodrapy brzy jen chudým příbuzným.

Je libo na nákup?

Dnes jsem ušel půl míle do obchodu při 75 Fahrenheitech, abych si sehnal něco k jídlu. A co že jsem to koupil?

Tucet vajec, 10 uncí sýra, jeden a půl libry banánů, galon mléka, 17 uncí olivového oleje. Naštěstí už si můžu doma bez problémů uvařit, mám dvanánctipalcový hrnec a desetipalcovou pánev i spoustu menšího nádobí. Potřeboval jsem ještě toaleťák, tak jsem vzal stoyardovou roličku. Za nákup jsem zaplatil hrstí čtvrťáků.

A teď kontrolní otázka soudruzi - nakoupil jsem dost?

Půlka října a zima přišla

Zima přišla nějak brzy. Z Minnesoty se přihnal studený vzduch a začalo sněžit. Teploty kolem nuly, ale ve větru profouknete cobydup.

Příští týden má být ale zase tepleji. Snad.

A dneska naše studijní skupina prokázala v přehřáté knihovně neuvěřitelnou výkonnost a domácí úkol z mikra jsme dodělali v půl deváté večer. Ostatní byli tak v polovině. Gary Becker bude mít radost ;-)).

Mimochodem, Gary Becker (homepage na University of Chicago) i ve svých 76 letech píše blog. Spolu s Richardem Posnerem publikují své myšlenky na Becker-Posner-Blog.

Kuřecí maso s ovocem

Dnešní recept bude taková netradiční rychlovka. Měl jsem kuřecí a nevěděl jsem, co s tím. Takže nakonec s ovocem.

Suroviny: (3-4 porce)

300 g kuřecího masa 1 banán (přezrálý) 1 jablko 300 g hroznového vína červené víno med kukuřičný škrob nebo mouka na zahuštění sůl, pepř, chilli omáčka

Na nudličky nakrájené maso osolíme, opepříme a osmahneme. Přidáme na kolečka nakrájené banány, jablka na tenké plátky a hroznové víno (kuličky na půlky). Podlijeme červeným vínem a podusíme. Ochutíme medem (já použil medovou barbecue omáčku a taky nebyla špatná, bylo to pak takové pikatnější), kečupem a chilli omáčkou, podle potřeby zahustíme škrobem, alternativně ve vodě rozmíchanou moukou.

Podáváme s rýží.

Webkamera

Taková webkamera je šikovná věc. Obzvlášť, když máte dvě, každou na jiné straně oceánu.

Já jednu měl, ale nechal jsem ji v Čechách. Teď jsem tady jednu vyhrál. Nebylo to těžké vyhrával skoro každý, a kdo nevyhrál, mohl to zkusit znova. Já vyhrál digitální foťák. Měl bych ale spíš napsat "digitální foťák", protože tak je to inzerované na obalu. Umí to dělat fotky (high quality je 640x480 pixelů), má pevnou ohniskovou vzdálenost, 8 MB SDRAM a baterku, která když se vyndá, tak se fotky vymažou. Je to přívěšek na klíče a jako foťák je to úplně k ničemu.

Ale na druhou stranu to umí natáčet videa, taky 640x480. Samozřejmě, že se video na 8 MB nevejde skoro žádné. Ale když se ta věc připojí k USB, tak nepotřebuje baterku a jako webkamera funguje docela dobře. A je super maličká, nezabere žádné místo, však vidíte na obrázku.

Update: Tak se prý mám vyjadřovat přesně. Dobře, kameru jsem nenechal v Čechách, kameru jsem nechal u Kačenky. Však je v pravém horním rohu toho prvního obrázku vidět.

Máme doma internet...

... tády dády dády dáda.

Tak konečně. Dneska Bifeng (spolubydlící) dojel na poštu pro modem, já ho před chvílí zapojil a už můžeme surfovat. Všechno šlo jako po másle a internet taky šlape jako hodinky (aspoň zatím). Za 30 dolarů jsme dostali wireless modem a teď každý měsíc platíme 13 dolarů za 1,5 Mbit linku. Není to špatné, hlavně když se vezme v úvahu, že se dělíme mezi tři lidi (já, Bifeng a majitel tohodle bytu, který bydlí přímo nad náma).

Možná se na internetu dala najít nějaká lepší nabídka, jenže když už za internet platíte necelých pět dolarů měsíčně, tak už se vám ani nic levnějšího hledat nechce... ;-) Vzali jsme prostě tu standardní, od dominantního poskytovatele AT&T, což je obdoba našeho Telekomu. Teda teď už vlastně oúúú túúú.

Jen doufám, že mi s přístupem k internetu moc neklesne produktivita práce... ;-))

Hyde Park Book Fair

O víkendu se u nákupního centra na 55th Street konal bleší trh s knihami. Použité knížky prodávali za hubičku - většina stála méně než dolar. Jasně, byly použité a na některých to bylo dost vidět, ale pořád to jsou knížky. A protože je mi líto brát si novou knížku na cesty, protože je v batohu vždycky různě slisuju, tak jsem si řekl, že by nebylo špatné se předzásobit.

Na trhu měli i spoustu odpočinkové beletrie, kterou bych si koupil i novou, takže nebylo co řešit. Nakoupil jsem nějaké Crichtony, Kingy, Ludlumy a Grishamy. Z umělecky hodnotnějších knih jsem vybral jen jednu sbírku povídek a nakonec jsem náhodou objevil i jedno dílo ekonomicky zaměřené - Free to choose od Miltona a Rose Friedmanových.

Mám na dlouho co číst, však vidíte na obrázku.

Fotky z Norska

Ze srpnové dovolené v Norsku mám hromadu fotek, které se mi jakž takž podařilo vytřídit hned po příjezdu. Ke zpracování těch nejlepších jsem se ale dlouho neměl. Tak teď snad konečně: přichází první ochutnávka (odkaz 2006-10-07 >> První zpracované fotky z Norska).

Protože jsem takhle fotky přepracovával poprvé, a navíc to dělám na notebooku, jehož displej nezobrazuje barvy možná úplně nejlépe, rád uvítám vaše názory a připomínky!

České vývozy do USA

Není pravdou, že by všechny věci prodávané v IKEA nebo Walmartu byly z Číny. Nedávno jsem si v IKEA koupil zapékací mísu, takovou hezkou skleněnou. Přinesu ji domů, otočím ji, a co nevidím... IKEA po pravdě přiznala, odkud že ji pro svůj celosvětový řetězec nakupuje.

Kuřecí maso s paprikou

Dnešní recept bude trošku na čínský způsob, ale jen trošku. Chutná to smetanově-sojově a překvapivě trochu po houbách, i když tam žádné houby nejsou.

Suroviny (2-3 porce):

300 g kuřecího masa 2 papriky 1 velká cibule sezamový olej sojová omáčka (tmavá) 1 zakysaná smetana (200 ml) tavený sýr (zhruba 3 trojúhelníčky) mléko sůl

Na sezamovém oleji osmahneme na proužky nakrájené maso, které osolíme a ochutíme sojovou omáčkou. Pak přidáme na proužky nakrajenou cibuli a papriku. Podlijeme vodou, přikryjeme poklicí a dusíme.

Mezitím dáme vařit rýži.

Když paprika změkne (ale dříve než změkně moc), přidáme zakysanou smetanu a tavený sýr. Důkladně rozmícháme. Je více než pravděpodobné, že celá ta směs moc zhoustne, takže potom doředit mlékem na rozumnou konzistenci.

Přidával jsem tam i nějakou kořenící směs, ale už si nevzpomínám, co to bylo. Nechám to na vás.

Těstoviny s mletým masem

Možná nebude na škodu, když se podělím o to, co si kuchtím. Třeba se časem i sám podívám zpátky, abych zjistil, jak jsem svůj jídelníček upravil. Recepty často budou jen tak od oka - jak jsem zvyklý vařit. S nějakým dávkováním si většinou hlavu nelámu.

Začneme klasikou.

Suroviny (2-3 porce):

Mleté maso (tak 200 g) 2 cibule rajčata v plechovce (400 ml) kukuřice v plechovce (400 ml, ale stačí půlka) sůl chilli hořčice cukr kečup ocet koření (třeba provencálské, nebo tymián, rozmarýn, oregano) 500 g těstovin sýr

Mleté maso osmahneme spolu s nahrubo cibulkou a osolíme. Přidáme rajčata, která rozdrtíme, a kukuřici. Povaříme, přidáme dvě polévkové lžíce hořčice a dále ochutíme (dle vlastního uvážení) cukrem, kečupem, octem a kořením.

Mezitím uvaříme těstoviny a nastrouháme sýr.

Podáváme dle obrázku, třeba se salátem.

Windy City

Včera večer se přihnala vichřice. Neuvěřitelná bouřka, blesky lítaly jeden za druhým, ďábelský vítr. Po městě jezdili hasiči sem a tam, lámaly se větve, venku se nedalo být. A následky? Dopoledne to v Hyde Parku a na campusu vypadalo takhle. Přímo před školou vítr vyvrátil a ulámal několik stromů, větve jsou všude a úklidové čety pracují na odstraňování následků. Chicago dostálo své přezdívce `Windy City'.

Wikimapia

Přes Živě jsem objevil (alespoň pro mě) novou službu založenou na Google Maps. Je to Wikimapia. Jak název napovídá, jedná se o službu provazující mapu a encyklopedii. A jak to vypadá v praxi? Podívejte se třeba na mé současné působiště. Stačí jezdit myší po obdélníčkách a zobrazí se popisky, po kliknutí i bližší informace. Department of Economics sídlí v Rosenwald Hall. Najděte si sami. ;-)

Popisky může přidávat každý. Vzniknout tak může celosvětový popis zemského povrchu. Schválně jsem tam přidal i CERGE-EI. A funguje to, stačí kliknout.

Trable s T-Mobile

... aneb zákulisní pohled do světa bankovních transakcí.

25. září jsem se rozhodl, že nastal čas dobít si svou předplacenou kartu pořádným kreditem. Za 100 dolarů zůstane karta aktivní, celý rok, navíc hovory po celých USA pak budou za 10 centů za minutu. Tak hurá do toho.

Web T-Mobile z nějakého nepochopitelného důvodu moji kartu odmítal. Nezbývalo tedy, než zavolat na T-Mobilí infolinku. K živému člověku jsem se dostal rychle (na dobíjecí lince od vás chtějí peníze, takže jim to jde od ruky - na lince stížností už si musíte počkat), zadali jsme informace z platební karty a nic. Tak ještě jednou a zase nic. Českou platební kartu nebrali, tak zkusíme ještě jednou americkou. Zase nic. Všechny transakce byly zamítnuty. Nic se neděje, dohodli jsme se na zrušení všech transakcí a dobíjecí kartu jsem si koupil v obchodě.

V pátek koukám na účet a vidím na něm 68 USD v poplatcích za přečerpání účtu ze dne 25. září. Nepochopitelné, tou dobou jsem tam měl přes 700 dolarů. Následuje seznam událostí:

• Volám do National City, a tam mi sdělují, že T-Mobile se celkem sedmkrát pokoušel z mého účtu stáhnout 106 dolarů (100 + daň), banka to pokaždé schválila, ale ke stažení peněz nikdy nedošlo. Avšak banka peníze pokaždé vyblokovala pro T-Mobile a čekala na potvrzení transakce ze strany T-Mobile. Po čase došlo k tomu, že suma vyblokovaných peněz (která se neustále kumulovala) překročila objem mých prostředků na účtu, a banka začala účtovat poplatky za přečerpání (34 USD za každé, stalo se to dvakrát, takže 68).
  Po zhruba třicetiminutové diskusi mi banka odpustila polovinu poplatků a slíbili, že mi připraví výpisy transakcí, abych si mohl druhou polovinu peněz vyhádat na T-Mobile.
• Vyzvedávám si výpisy transakcí v pobočce v centru Chicaga (spojil jsem to s lehkým během podél břehu Lake Michigan).
• Jdu do pobočky T-Mobile, kde jsou všichni velmi ochotní a volají na účetní a reklamační oddělení, aby to vyřešili. Tam to nemůže řešit běžný telefonista, musí se to dát supervizorovi. Supervizorovi trvá patnáct minut, než zvedne telefon, a pak mi neochotně tvrdí, že T-Mobile všechny transakce odmítnul.
• Volám zpátky do banky, že mi na T-Mobile řekli, že T-Mobile všechny transakce odmítnul. A že tedy chci i druhou polovinu peněz od banky. V bance mi vysvětlili, že to není pravda, a že právě v tento moment jsou tyto transakce stále ještě aktivní a čekají na potvrzení.
• Volám zpátky do T-Mobile a dostávám se opět ke stejnému supervizorovi jako předtím. Ten nakonec velmi neochotně přiznává, že není pravda, že by T-Mobile ty transakce odmítnul, oni je jen nepotvrdili. To je velký rozdíl, protože standardní procedura je, že banka čeká několik dní, než se protistrana ozve s potvrzením nebo odmítnutím. Teprve potom se transakce zruší. Supervizor se mě evidentně chce zbavit, ale já se nedám. Nakonec souhlasí s tím, že jim pošlu fax s oficiální žádostí o náhradu poplatků.
• Fax posílám zítra, moc se těším na výsledek...

Vidíte tu nádheru? Firma si zablokuje peníze na vašem účtu a neobtěžuje se je uvolnit, jakmile zjistí, že je nechce. To si člověk připadá, jak někde... někde... no, však víte kde.

Pokračování příště...

Chcete si koupit láhev vína?

Tak to nesmíte být v Illinois v neděli dopoledne před jedenáctou. To vám totiž alkohol neprodají.

Chtěli jsme využít ranního klidu a vyřídit nákupy v neděli po ránu. Tak jsme vyrazili do Food4Less a Walmartu - celý nákup v pohodě, tedy kromě vína. Vybral jsem si jednu láhev z Kalifornie, jednu z Austrálie, ale neprodali mi je. Ještě nebylo jedenáct.

Asi aby lidé nechodili v podroušeném stavu do kostela...

Každý stát má své vlastní alkoholové zákony, čert aby se v tom vyznal...

První homework

Tak nám to začalo. Právě jsem z webu stáhnul zadání prvního homeworku s makra. Ještě jsem to nečetl, jen jsem si všiml, že zadání má 16 stránek. No to nám to pěkně začíná ;-))

Pendolino 007

Američtí filmaři asi neznají Jarka Nohavicu... Jinak by do nového Jamese Bonda neangažovali naše (ne)slavné Pendolino. Takže zatímco Jarek zpívá o tom, jak Pendolíno stoji u Polomy se zamrznutými CDromy, tak V Casinu Royale si to náš modrožlutý expres sviští aspoň pětistovkou (aspoň to tak vypadá). A to dokonce už v traileru. Bohužel budete potřebovat Flash.

První přednáška

Fernando Alvarez je pohodář (nebo se aspoň tak tváří), ale přednášku rozjel docela rychle. Sice tvrdil, že dneska je to ještě celkem pomalu, ale těžko říct. Kdo ty věci předtím neviděl, tak musel asi docela zírat, protože slidy jenom tak zběžně projížděl. Za 80 minut přednášky představil všechny témata, které pokryjeme, a potom ještě stihnul hyperplane separation theorem, necessary and sufficient conditions for maximization problems, envelope theorem, definition of economy, competitive equilibrium a ještě oba welfare theorems. Bude legrace!

Chicago skyline

A dnešní příspěvkovou smršť završuji obrázkem starým několik dnů... Teprve teď se mi ho podařilo sestavit dohromady (díky Majo!). A protože se obrázek nevešel na stránku (alespoň ne v nějaké rozumné podobě), uploadnul jsem Chicago skyline sem.

Campus

Před školou dnes bylo krásně. Na Main Quadrangles, přímo před budovou, kde sídlíme, svítilo sluníčko.

Nový mobilní telefon

Tohle je na samostatnou kapitolu. Bez telefonu se v Americe žít nedá. Telefonní číslo po vás chtějí všude, při zřizování účtu, při objednávkách přes Internet, je to prostě samozřejmost.

Protože doma asi moc času trávit nebudu, bylo nové mobilní číslo jasnou volbou. V podstatě jsem tak řešil už jen několik problémů:

• paušál nebo předplacenka?
• jaký poskytovatel
• jen karta s telefonem, nebo nový telefon? Případně jaký telefon?

V USA (stejně jako u nás) hodně tlačí paušály, třeba za padesát dolarů měsíčně tisíc minut a neomezené volání večer a o víkendech po celých USA, a další podobné nápady, jak přinutit lidi, aby si sami dobrovolně vysmažili elektromagnetickým zářením mozek z hlavy a ještě za to platili.

Tisíc minut nespotřebuju za měsíc ani náhodou (mimochodem, nejnižší paušál, který T-Mobile v USA nabízí, je 300 minut - v USA se sice počítají i příchozí minuty, ale to nic nemění na tom, že je to až moc), takže jsem nakonec skončil u předplacené karty. Za sto dolarů tisíc minut na rok, SMSka za desetník. Všechny mobilní společnosti mají nabídku docela podobnou, T-Mobile mi přišel o něco maličko lepší, takže jsem skončil u něj.

Tím máme vyřešeného operátora. A co telefon?

Mobilní firmy neprodávají zvlášť předplacené SIM karty, musí se koupit s telefonem. Na e-bay se dají karty koupit samostatně, za pár dolarů plus poštovné. Většinou jsou to karty z předplacených sad, protože v sadách bývají telefony za docela atraktivní ceny. Telefon sice mám třípásmový (900-1800-1900), ale 850 Mhz pásmo nemá. Amerika sice jede většinou na 1900 MHz, ale oblasti s 850 MHz má také. Navíc koupit celou sadu je jednodušší. A uplatnění pro svůj starý telefon taky najdu. Takže nový telefon.

No a jaký. Chvilku jsem o tom přemýšlel a nakonec jsem došel k závěru, že stejně potřebuju akorát volání, SMSky a budík. Takže vezmu to nejlevnější, co bude aspoň trochu rozumné. No a nakonec jsem skončil u Samsungu t209. Za 70 dolarů mám celou sadu s desetidolarovým kreditem. Telefon je to hezký (chtěl jsem modrý, ale ten neměli), malý a padne do ruky i do kapsy. Umí všechno to, co potřebuju a díky tomu, že je to véčko, se do něj mluví lépe než do mé staré SE t610. Menu je trošku omalovánka (lidi to asi mají rádi), ale displej je geniální. Je to triband 850-1800-1900, takže mi zase nepojede ve Vodafonu mimo Prahu, ale to je celkem jedno, doma si vždycky něco k telefonování najdu.

A brácha bude mít radost, protože tenhle telefon nemá foťák!

Takže kolem a kolem došlo u mě k malé revoluci. Od Vodafonu zpět k T-Mobile, od klasické konstrukce k véčku, a od Sony Ericssonu k Samsungu. No a nakonec - poprvé jsem moc nepřemýšlel o parametrech, jen jsem vybral něco, co se mi líbilo a mělo těch pár důležitých funkcí, co jsem potřeboval.

Nákupy

Včera jsem konečně vyrazil pořádně nakupovat. Walmart i další megahypermarkety jsou poněkud z ruky, takže jinak než autem se tam nedá dostat. Naštěstí mě tam vzal Andrei, který se nabídl, že tam má cestu. Ačkoliv to na mapě moc daleko nevypadá, daleko to je. V podstatě 10 mil.

Andrei přijel ve svém třílitrovém Fordu - koupil ho za tři tisíce dolarů, ale vypadá dost dobře. Teda kromě nárazníků, ty jsou obouchané ze všech stran. Když jsem se na ně zeptal, hned vysvětloval, že uvidím, jen co dojedeme k Walmartu.

Walmart (alespoň ten na jihu Chicaga, v Ciceru) je hypermarket, který se úrovní prodeje blíží žumpě. Věci často naházené na sobě, uličky plné nevychovaných dětí, neútulné prostředí. Ale na druhou stranu máte skoro všechny věci pohromadě pod jednou střechou a můžete si vybrat kvalitní věci za dost rozumnou cenu. A setkání s spodní společenskou třídou taky může být zážitek - když něco lidé shodí z regálu, neobtěžují se to zvednout, klidně si rozbalí jakékoliv zboží a nepřipadá jim divné, když nákupním košíkem najedou do vašeho auta. To se mimochodem stalo i Andreiovi - když jsme se vrátili z nákupu, měl nákupní košík zaparkovaný o nárazník, takže jsem se rázem přestal divit, odkud pocházejí všechny ty škrábance.

Nakupování ale nakonec dopadlo docela úspěšně, takže jsem doma potom měl co rozbalovat. Jen pro deku, polštář a povlečení jsem zašel do sousedního Targetu, kde jsem při té příležitosti koupil i mobil, takže jsem už zase komunikativní.

Registrace a focení

Department of Economics má na Chicagu takovou tradici, že všechny lidi z prvního ročníku na začátku jejich studia vyfotí, a pak to celé pověsí na nástěnku. Dneska jsme se fotili i my. Bude to asi dost srandovní fotka, s mojí fotogeničností určitě. Jako ilustraci nabízím fotky starších ročníků. Ano, nevybíral jsem náhodně. ;-)) Našel jsem všechny čtyři Čechy, o kterých vím, že tu byli. Až bude hotová i moje fotka, přidám ji sem.

Vzápětí na to jsme se zaregistrovali i do podzimního semestru. Z nějakého podivného důvodu (prý tradice, ale je to spíš proto, že Chicago musí být vždycky trochu jiné), se tu mikro nejmenuje mikro, ale Price Theory, makro je Theory of Income, a ekonometrie Empirical Analysis. V ročníku je nás 27, takže to proběhlo rychle. V pondělí začínáme.

Konečně v Chicagu

Konečně v Chicagu. Po týdnu hektického dodělávání věcí, stěhování a balení (to se nakonec omezilo na poslední noc před odjezdem) jsem v sobotu odletěl. Na sepsání delšího vyprávění jsem se ještě nezmohl, ale už mám alespoň nějaké fotky. Takže tady jsou první fotky z Chicaga.

Norsko 2006

Byli jsme v Norsku. Bylo nás deset, a bylo to fajn. Prvních pár fotek je ve fotogalerii.

Bedna 2006

Za hodinu začíná Bedna 2006, takže jdeme na to! A držte palce Českomoravské fúzi, konkurence je tvrdá, ale my se jen tak lehce nedáme!

PIM 2006 - jaké to bylo

Sedím u počítače a snažím se relaxovat. Druhý maraton mám úspešně za sebou. Byl to opět nářez, ale užil jsem si to mnohem víc než ten první. Tentokrát už jsem aspoň trochu věděl, co mě opravdu čeká, a mohl se na to připravit. A nakonec to i dobře dopadlo. A jak to celé proběhlo?

Fotogalerie: Nějaké fotky od Honzy Myslivečka jsou tady.

(Nejen) jarní cestování způsobilo, že se můj čítač tréninkových kilometrů zastavil na čísle 380. To není nic moc, ale i tak jsem měl celkem dobrý pocit z toho, jak se mi běhá. Po loňských 3:31:13 jsem si řekl, že budu silně neskromný a nasadím si vysoký cíl: 3:20:00. Prostě to k tomu času budu směřovat a uvidí se.

Ráno nemůžu dospat, vyrážíme s Korki s dostatečným předstihem, přeci jen to bude chtít jít ještě dvakrát na záchod. Po vykonání potřeb a nějakém tom rozcvičení mi Korki bere věci a já se jdu seřadit. Po loňských útrapách s křečemi do sebe preventivně hážu jednu magneziovou tabletu a jde se na věc. S číslem 1219 bych měl být docela vepředu. Není mi ale tak úplně jasné, proč se organizátoři vůbec zabývají vytyčováním sektorů, když to stejně skoro nikdo nedodržuje a lidé si stojí, kde chtějí. Výsledkem je, že po odstartování řada lidí blokuje lepší borce za sebou, obzvláště v prvních kilometrech úzkými uličkami centra Prahy a na Karlově mostě.

Naštěstí po krátkém průběhu Malou Stranou se trasa stáčí na nábřeží, kde je na předbíhání dost místa. Běžím volně, zhruba 4:40/km a docela to jde, až na ten vítr. Probíháme Holešovicemi a Karlínem a končíme prvních deset kilometrů, které mám za 46:24 (501.místo). Docela slušně se tak držím stanoveného tempa, je to o trochu rychlejší, ale v toleranci. Vracíme se do centra a myslím na to, že se nesmím nechat vyhecovat davem, natož spolužáky fandícími ostošest. Pěší zóna je také v podstatě jediné místo, kde je alespoň trochu více povzbuzujících diváků, jinak mě kulisa trochu zklamala, určitě fandilo méně lidí než loni.

S úsměvem na rtech mířím na Výtoň, teď už se běží po stejne trase jako před rokem, jen nyní už máme v nohách o 7 km víc. Výrazným zpestřením jsou nápisy na zemi povzbuzující Tragéd team - ty byly rozesety v podstatě všude, a Tragédí realizační tým si s tím určitě dal velkou práci. Všechna čest! To byla pro server www.behej.com ta nejlepší možná reklama. Po cestě podél Vyšehradu se zcela náhodně chytám jednoho ze členů Tragéd týmu (Mirka Kostlivého - podle čísla) a běžím s ním (nebo jemu na dohled) asi 10 kilometrů - nakonec mi ale uteče a dokončuje maraton o tři minuty přede mnou.

Půlmaraton mám za 1:37:31, je to pomalejší než loni (na 23.km ztrácím asi 3 minuty), ale mám z běhu daleko lepší pocit a je mi jasné, že tentokrát krize přijde mnohem později. Při třetím průběhu přes Výtoň fasuju od bráchy Carbnosnack, lámu ho do sebe před občerstvením na 25 km, a jde se na Strakonickou. Ta mě loni úplně usmažila, kroutil jsem se tam v křečích, a když teď těmi místy zase běžím, nemůžu si nevzpomenout. Teď je úsek po Strakonické sice kratší, ale zase je v pozdější fázi závodu a navíc taky docela větrný. No, čeká mě opět martyrium...

Běžím po Strakonické dolů, podbíhám Barrandovák a docela dlouho se zdržuju na 30.km na pořádném občerstvení, protože toho začínám mít tak akorát. To už mám v sobě tři magnézia a hrst soli, ve které jsem ještě netakticky omatlal banán, takže se mi z toho všeho chce zvracet (obzvlášť poté, co to proleju Isostarem). Pořád ale běžím, sice začínám cítit tahání na zadní straně stehen, ale dá se to protáhnout za běhu. Na otočce na 32.km zabíhám ke křoví, abych si ulevil a pokračuju dál. Před občerstvením na 35.km do sebe vyždímu druhý Carbosnack a těším se, jak ho hned zapiju, jenže ouvej - občerstvení nikde. Bylo až na 36., a ten jeden kilometr s nasucho sněděným Carbosnackem byl fakt utrpení. Na 36.km si tak dávám poslední pořadné občerstvení a je mi jasné, že teď už to bude jen na krev. Průměrné tempo (hlavně kvůli zastávkám na občerstvení) klesá k 5:05/km a vím, že 3:20 už nedám.

Je mi blbě a mám chuť to zabalit. Ještěže vím, že za chvíli budu probíhat kolem skupinek mých kamarádů a příbuzných, u kterých si prostě nemůžu udělat ostudu. :-)) Tak to lámu dál, co to jde, a držím se zhruba nastejno s ostatními. Na 39.km podbíháme Palackého most a odteď už jen odpočítávám mosty - Jiráskův, Legií, Karlův, Mánesův, Čechův... Přítomnost rodičů a spolužáku mě ale nakopla a poslední kilometr dávám v silném protivětru za 4:43. Dobíhám do cíle, mačkám hodinky a je to 3:22:26 (real time).

Svůj silně optimistický cíl jsem tedy nesplnil, ale i tak je to zlepšeni skoro o 9 minut. A pozice 390 ve výsledkové listině. Nemůžu si stěžovat.

A jak PIM 2006 hodnotit? Pražský maraton asi potřebuje nějaký nový impuls. Letos méně běžců, méně diváku, a přes příjemnější podmínky (až na ten vítr) horší nejlepší čas. Povzbuzování v průměru žádný zázrak - kromě pěší zóny a doběhu do cíle v Pařížské. Zpestřením tak pro mě byli jen mí "osobní" fanoušci a nápisy na zemi povzbuzující Tragéd team. Kdo ale v Praze žádné známe neměl a Tragéd team nezná, tak si asi moc zábavy neužil. Já osobně jsem rád za dosažený čas, ale zajímaly by mě názory ostatních.

Samozřejme se mi to těžko hodnotí, protože jsem jiný maraton než PIM zatím neběžel. Uvidíme příští rok - to PIM skoro určitě nezvládnu, takže se budu muset poohlédnout po něčem jiném.

Maraton se blíží

Takže, Pražský mezinárodní maraton se blíží, start je v neděli 14.května 2006 v 9:00 ráno na Staromáku, cíl tamtéž v dosud neznámou hodinu. Počasí má být příjemné, kolem 22°C, možná sem tam nějaká příjemná přeháňka. A jelikož si nemáme dávat nízké cíle, tak si frajersky nastavím cílový čas na 3:20 a uvidím, jak dopadnu. Tomuhle času odpovídá i rozpis na mapě (originál v PDF na stránkách PIM). Takže kdybyste chtěli povzbuzovat, tak přijďtě, určitě si to užijete.

Letos se běží jinak než loni - a má to jak výhody, tak i nevýhody. Výhodou je, že se méně běží po dlažbě v centru, přes Karlův most se běží na začátku a ne na konci. Nevýhodou je jednak malinko členitější trať, ale hlavně posunutí ubíjejícího úseku po čtyřproudé Strakonické blíže ke konci závodu. Takže zatímco loni jsem cestu podél Vltavy na jih ještě přežil a vyhebnul jsem až při běhu zpátky, teď zhebnu už při cestě tam.

Mé startovní číslo je 1219 a budu mít na sobě přesně to, co loni (viz obrázek).

Co nakoupit v USA?

Každý jasně řekne, že elektroniku - foťáky, laptopy, mp3 přehrávače a tak dále. Jenže celá věc má několik háčků:

• Hlavně u běžně dostupné elektroniky se ceny už docela srovnaly. Konkurence v prodeji počítačových dílů v České republice úřaduje docela drsně, takže rozdíly nejsou až tak velké. Samozřejmě, v USA nezaplatíte při koupi přes Internet žádnou sales tax a v ČR vám vyměří 19% DPH, takže se nějaký ten rozdíl vytvoří. Ale překvapivě to celkem není tak moc. Navíc, když si domů povezete LCDčko, laptop a tři foťáky pro kamarády, tak máte i dost velkou šanci, že vás na letišti vyhmátnou a DPH stejně doplatíte. Doby, kdy byly ceny elektroniky v USA poloviční, už jsou u velké části výrobků pryč.

I tady existuje několik výjimek. Třeba doprodeje nebo bonusové akce se slevovými kupóny. Ty se ale týkají jen vybraných typů zboží a při výběru se budete muset uskrovnit. Občas se dá nějaký ten foťák ulovit výrazně levněji, ale většinou se rozdíl pohybuje kolem 10-15%. Prostě musíte mít kliku. Druhou skupinou zboží jsou věci, které se prudce zlevňují z šílených cenových výšin na rozumnou úroveň - klasickým příkladem jsou LCD televize, které tady lze sehnat určitě mnohem levněji než v Evropě. Jenže za dva měsíce ceny spadnou i u nás. Takže buď televizi vozit odsud nebo pár měsíců počkat. Pořád ještě má smysl vozit laptopy, i když i tady se cenový rozdíl snižuje.

Druhým, ještě větším problémem jsou záruky. Na většinu elektroniky (včetně digitálních foťáků) se vztahuje pouze jednoletá záruka na území USA. Třeba vám Canon 350D v Čechách do záruční opravy vezmou, i když je koupený v USA. Ale těžko říct. Víte někdo něco bližšího? Kdo si někdy nechával foťák opravit, ví, kolik to stojí. To ještě víc reálné ceny v USA a v Evropě srovnává.

Tak co tedy v USA kupovat? Oblečení, spotřební zboží, věci s celosvětovou zárukou, nebo věci špatně rozbitné. Levisky u nás stojí dva tisíce, tady pět set. Trička z mikrovláken dvě stovky. Sportovní obuv je v podstatě za polovinu. Značková zavazadla (Samsonite apod.) taky.

A kuriozitka na závěr - u nás stojí deset acylpyrinů 11 korun. Tady 4 dolary. Jenže těch tabletek je ve skleničce 1000. Přepočet si každý udělá sám.

Nové fotky z Ann Arbor

Na web jsem přidal nějaké nové fotky z Ann Arbor.

Terry Pratchett a jeho životopisné údaje

U nás je většinou v knížkách Úžasné Zeměplochy uvedeno, že Terry Pratchett se narodil roku 1948, doposud nezemřel a nechce o sobě poskytovat žádné životopisné údaje s tím, že to čtenáře stejně nezajímá. A co stojí v amerických vydáních jeho knížek?

Terry Pratchett lives in England, an island off the coast of France, where he spends his time writing Discworld novels in accordance with the Very Strong Anthropic Principle, which holds that the entire Purpose of the Universe is to make possible a being that will live in England, an island off the coast of France, and spend his time writing Discworld novels. Which is exactly what he does. Which proves the whole business true. Any questions?

Zkrátka Terry Pratchett píše Zeměplochu, aby mohl psát Zeměplochu. Protože kdyby ji nepsal, nemohl by ji psát. Tím cyklicky zdůvodní existenci sama sebe i svých knížek a kouzelně se tím vyhne debatě o tom, jestli pochází z opice nebo ho stvořil Bůh. Terry Pratchett totiž evidentně nepotřebuje ani jedno.

Milovníci Hlídky jistě potěší, že další díl Zeměplochy bude právě o ní. V angličtině vyšel pod názvem Thud! a český překlad se již chystá. Samuel Elánius je Vetinarim pověřen k vyšetřování vraždy jistého trpasličího demagoga v době, kdy sílí napětí mezi trolly a trpaslíky. Do Hlídky je přijata nová upírka, která se připojí do vyšetřovacího týmu ke Karotkovi a Angue. Mezitím Noby Nóblhóch a Fred Tračník vyšetřující zdánlivě nesouvisející krádež patnáctimetrového obrazu z městského muzea...

A co chystá Terry Pratchett dále? Podle Wikipedie další knížku o Toničce Bolavé, která v angličtině vyjde v říjnu. A také pokračování příbehu Zaslané pošty, na které se obzvlášť těším. Informace o dalších dílech jsou zatím jen náznakové.

Když už jsem zmínil, že Terry Pratchett nepotřebuje ani evoluci ani Boha, musím přiznat, že mě šokovalo, kolik univerzitně vzdělaných lidí v USA je schopno vážně tvrdit, že když se v hodinách biologie přednáší evoluce, tak by se měl přednášet i kreacionismus. Ale o tom zas až někdy jindy.

Teda to je zima, že se ani nechce jít běhat.

Dneska se přihnal vítr ze severozápadu a z kanadských lesů k nám zanesl pořádnou zimu. Což o to, -13°C není tak hrozných, obzvlášť když je slunečno. Ale ten vítr z toho dělá peklo - předpověď počasí (doporučuju přepnou skoro úplně na konci stránky na metrickou soustavu) hlásila ukrutnou pocitovou teplotu -19°C (stačí mrknout na obrázek).

Nejdřív jsem myslel, že ani nevyrazím. Kolem oken našeho superutěsněného obydlí byl cítit znatelný průvan. Ale slunečné počasí mě nakonec přemluvilo, s tím, že zkusím deset a když to nepůjde, tak se vrátím.

Opět se ukázalo, že lenost často dovede člověka k těm nejnáročnějším řešením. Ze začátku jsem běžel po větru a vždycky, když už jsem si říkal, že bych to měl zalomit, jsem si uvědomil, že pak to bude proti větru. Takže z toho nakonec bylo takové obří kolo kolem podstatné části Ann Arbor, skoro 24 kiláků. Proti větru byla samozřejme nakonec většina trasy. Tak už to bývá, když je jeden líný.

Dnes poprvé jsem podél řeky prakticky nikoho běžícího nepotkal, s výjimkou jedné holky, která běžela proti a zima ji viditelně trápila ještě víc než mě. Čokoládová tyčinka, kterou jsem si vzal, že bych mohl cestou zakousnout, zmrzla, takže jsem měl smůlu, nešla ukousnout. Vodu jsem si ani nebral, protože bylo jasné, že ta by dlouho v tekutém stavu nepřežila.

Ále co, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Jen mám obavu, že to bude jako loni - všechny tréninky v zimě a jakmile přijde maraton, tak bude třicet nad nulou.

Dvě hodiny venku mě pořádně provětraly, takže o tom, že si večeři zasloužím, nebylo pochyb. Vyrazili jsme všichni spolubydlící společně, a volba padla na místečko kousek od školy, kde servírují skvělé quesadilly. Tentokrát jsem měl tak vyhládlo, že jsem neměl nejmenší problém celou porci spořádat.

Melanie (naše nová spolubydlící) se přiznala, že taky ráda běhá. No tak jsme se dohodli, že vyrazíme zítra. Už má být tepleji, hlásí -6°C. Uvidíme, kolik toho vydrží - beru to jako relaxační běh po dnešní námaze, tak snad to tak i bude. Doufám, že se z ní nevyklube německá Paula Radcliffe a já nebudu za saláta ;-)

Dánsko uprostřed (téměř) bitevní vřavy

Dánové se ocitli v nezáviděníhodné pozici. Jistě, zobrazování Mohammeda je podle přísných interpretací Koránu (nikoliv však podle Koránu samotného ) zakázáno a některé z oněch dvanácti karikatur dávají Mohammeda do souvislosti s terorismem, ale to, co se strhlo poté, opravdu překročilo všechny hranice.

Fanatické reakce z některých muslimských zemí, které jsme všichni viděli na obrázcích, mě ale znechutily daleko méně, než zoufale malá podpora evropských zemí Dánsku. Evropa (s výjimkou některých reakcí z ostatních severských zemí) v lepším případě sedí a čeká, v horším případě ustupuje násilí a výhružkám. Autoři karikatur obdrželi tolik výhružek, že jim byla přidělena ochrana a skrývají se. Dánským vojákům v zahraničí bylo doporučeno, aby ze svých uniforem odstranili dánské symboly a dánské lodě mají vyměnit dánskou vlajku za mezinárodní. Redaktoři novin, které karikatury otiskly, byli povětšinou propuštěni (mimochodem, v Cardiffu za otištění jedné z karikatur dokonce suspendovali radu studentského časopisu na University of Cardiff).

Nestlé publikuje v novinách inzeráty, ve kterým informuje o tom, že jejich produkty rozhodně nepocházejí z Dánska. Prý to funguje. Carrefour v Egyptě dokonce stáhl z prodeje dánské zboží a místo nich vyvěsil cedule s textem: Vážení zákazníci, abychom vyjádřili podporu islámskému a egyptskému světu, neprodáváme dánské zboží. Hrdinní chlapíci z Carrefouru tak nějak pozapomněli, že karikatury byly otištěny i ve francouzských novinách. Jestlipak budou důslední a přestanou prodávat i svoje vlastní, francouzské zboží?

Ani reakce politických kruhů nebyla v nijak žhavá, spíše naopak. Jako by se každý bál cokoliv říct.

Přitom reakce řady muslimů jsou velmi rozumné. Řada z nich se shoduje na tom, že karikatury sice nebyly příliš taktní a mohly působit urážlivě, ale že to není v žádném případě důvod pro tak nesnášenlivou reakci. Jenže tyto hlasy v podstatě nejsou slyšet - a když už se redakce v muslimské zemi rozhodne některé z fotografií spolu s vysvětlujícím a rozumným komentářem otisknout, jsou redaktoři vyhození také, stejně jako ti evropští, a jsou dokonce i souzeni.

Dánsko má prostě v dnešní době zoufale malou podporu. Místo toho, aby se evropští představitelé snažili arabskému světu vysvětlit, že náš hodnotový a kulturní systém dovoluje zpochybňovat dogmata, a to i dogmata církevní (přeci jen existuje odluka církve od státu), že se tak běžně děje a že karikovat nerovná se chtít urazit, snaží se jen ustupovat a alibisticky se omlouvat. My Češi bychom ale měli dobře vědět, kam podobné ustupování vede - ve 20.století jsme se naustupovali (a nebo jsme byli naustupováni) víc než dost.

Já proto dánský boj za svobodu slova podporuju. Pokud Evropa dopustí, aby bylo Dánsko zahnáno do kouta, zažene do kouta sebe sama.

And who said there is no free lunch?

Hlady tady tedy určitě netrpíme. Obzvlášť, když se ve škole konají akce, po kterých toho hodně zbude.

Seznam vylepšuje mapový server

Jak informuje Ivo Lukačovič, Seznam pustil do světa beta verzi vylepšeného mapového serveru. Ano, je to okopírované Google Maps bez špetky invence. Ale funguje to a pro Českou republiku to má fantasticky detailní mapy, kam se hrabe Google. Například Bezděz, Bezdědice, Náchod - Babí, Zbýšov, nebo Sněžka. Vypadá to dost dobře, jen mapy v menším rozlišení nejsou tak ostré jako u Google.

Jak se běhá v Ann Arbor

Toho, jak se bude dát v Ann Arbor běhat, jsem se bál, a to hlavně kvůli zimě a sněhu, které jsem očekával. Protože moje staré dobré běžecké boty jsou spíše lehké, na léto, tak jsem ještě před odjezdem narychlo sháněl pevnější obuv. Nakonec jsem si vybral v prodejně Triexpert krosovky Asics Gel Enduro s tím, že se do sněhu a terénu budou hodit. Mimochodem, prodejnu Triexpert (na Podolí kousek od plaveckého bazénu u zastávky Dvorce) můžu vřele doporučit, pokud si vybíráte boty, tak vás majitel nechá proběhnout na běžeckém pásu, abyste se mohli ujistit, že vám boty opravdu sedí.

Po příletu do Detroitu nás cestou do Ann Arbor čekala mlha a sychravé počasí s teplotami těsně nad nulou. Hned mě napadlo, že jsem se asi při koukání na internetové informace o typických teplotách spletl - v Ann Arbor jsou celkem obvyklé teploty kolem deseti až dvaceti pod nulou a hromady sněhu. Hned přes noc ale teplota na těch mínus deset klesla a zároveň napadlo tak deset centimetrů, takže jsem byl na jednu stranu rád, že jsem na internetu skutečně četl správně, na druhou stranu mi bylo jasné, že když to bude pokračovat, tak bude běžecký trénink pěkný mazec.

No, abych to zkrátil. Nakonec jsem ve sněhu a mraze absolvoval jen jeden výběh. Potom sníh roztál a od té doby se denní teploty pohybují kolem nuly, sice občas nějaký sníh spadne, ale brzy zase roztaje. A dneska bylo dokonce osm nad nulou. V porovnání se současným počasím v Praze je tady Itálie ;-)). Jedinou slabinou tohodle super počasí je vítr - větrno tu bývá často, a když je kolem nuly, tak vítr na pohodě při běhání nepřidá.

A jak se tedy běhá v Ann Arbor? Předně, běhá tady dost lidí, takže pořád někoho potkáváte. Ať už přímo na ulicích, nebo v parcích. Ann Arbor není žadné velkoměsto, a tak i když každý jezdí autem, tak je tu provoz snesitelný, jezdí se tu pomaleji než u nás, takže nemusíte mít strach, že vás při přebíhání ulice sejme šílenec ve sto třiceti, a navíc jsou všude dobré a široké chodníky. Co je ale ještě lepší, Ann Arbor má spoustu parků. Městem protéká řeka Huron a v jejím údolí je na dobrých patnácti kilometrech jeden park za druhým, které jsou propojené stezkami pro pěší. Najdete zde asfaltové i nezpevněné cesty, nebo prostě můžete běžet po trávě podél nich.

Alternativou je jít na volně přístupný atletický ovál, který patří univerzitě a je od našeho domu vzdálený tak 500 metrů. Skvěle se hodí na kratší rychlé tréninky.

Za prvních deset dnů jsem tak naběhal zhruba 60 kilometrů a motivaci k dalšímu běhání zatím pořád mám. Aspoň celkem dobře poznám celé město, protože jinak se pořád pohybuju na campusu, který je v centru a ze kterého to mám domů pět minut pěšky.

Detroit Auto Show

Detroitská Auto Show (North American International Auto Show 2006) patří k největším světovým výstavám automobilů a přinejmenším na severoamerickém kontinentu je to událost číslo jedna. Letošní ročník měl pomoci americkým automobilkám z krize, a proto na něj patřičně zbrojily. Okolo stánků Fordu, General Motors a dalších amerických výrobců se sice motalo nejvíce lidí (jak také jinak, když jsme v USA), ale podle mého názoru zase až tak neoslnily.

Výstava, která se koná v Cobo Conference Center v centru Detroitu (hned vedle hokejového stadionu Detroit Red Wings) nadchne jak laika, tak i odborníka. Představují se koncepty i inovované modely - automobilky ve snaze "být o krok napřed" už představují modelové řady 2007, které se začnou prodávat brzy na jaře 2006. Škodovky mezi exponáty chyběly, přeci jen se Škoda na americký trh nijak nehrne.

Takže co všechno bylo k vidění. Celou fotogalerii naleznete tady. Nutno říct, že jsem všechno ani nestačil ofotit, protože zhruba ve třech čtvrtinách mi současně došly baterie a kapacita paměťové karty.

Zaměření na severoamerický trh se projevuje zejména ve velikosti vystavovaných aut. Zatímco u nás Hummer působí jako monstrum, v Detroitu velikostně nijak nevyčníval.

Určitě zaujal koncept Inifiniti, odnože Nissanu. Supermoderní auto, nacpané elektronikou. Místo zpětných zrcátek kamery, snímající prostor vzadu. Přitom podobné technické vymoženosti se objevují již i v prodávaných autech, jak dokazuje sedan třídy M. Kamera za předním sklem vedle zrcátka snímá čáry na silnici a přenáší data do počítače, který upozorní řidiče, když jede mimo jízdní pruh (LDW - Lane Departure Warning System). V tomhle autíčku je rovněž zabudován z volantu ovládanýadaptivní tempomat (Adaptive Cruise Control), který přibrzdí, když se auto příliš přiblíží autu vpředu. Kamera na zádi promítá na displej prostor za autem během couvání. Zapalování je samozřejmě bez klíčku.

Nacpat auto technologiemi je přitom jasný trend. GPS je standard a kromě výše zmíněných vychytávek se dodávají třeba satelitní rádia, zabudované harddiskové MP3 přehrávače se stahováním hudby z internetu, nebo nejrůznější systémy pro podporu bezpečnosti jízdy (brzdy, trakce, tlumiče...). V případě nehody se řidič má jako v bavlnce, jak názorně ukazuje Hyundai.

Ekologii zdůrazňovaly, jak již je obvyklé, zejména japonské automobilky. O tom, že hybridní pohon nepatří jen do minivozítek do města, přesvědčoval luxusní Lexus, obrovský koncept minivanu Toyota F3R, nebo futuristický koncept Mitsubishi CT.

Audi nabídlo svůj Roadjet Concept. BMW inovovalo svoje coupé na prototyp Z4. BMW již rovněž nabízí svůj adaptivní tempomat (pod názvem Active Cruise Control), a nacpalo ho například do svého hybridního konceptu X3 - čidlo radaru je šikmo vlevo pod plochou pro SPZku. Nissan si vyhrál na svém krásném autíčku, které vypadá jako angličák, a to i zevnitř. Pro pořadné Američany ale Nissan nabízí něco většího - svou čtyřkolku Armada, model 2006. Volkswageny pro americký trh se, stejně jako u jiných automobilek, liší designem od evropských modelů, jak ukazuje tento Passat Wagon. Zalíbilo se mi zavírání pátých dveří na tlačítko, ve vzpěrách pátých dveří musí být nějaká šikovná hydraulika, která dveře samočinně jak zvedá, tak i zavírá. Prakticky identické ovládání má už ale i BMW.

Mini Cooper se snažil zaujmout autíčkem pro lyžaře, které má prostor pro lyžařské potřeby místo bočního okénka. Hodně lidí se shlukovalo kolem konceptu Dodge Challenger, který má údajně blízko k výrobě. Mně ale více zaujal mnohem praktičtější koncept Dodge Caliber, který ukazuje, že Američani dokážou vyrobit i auto pro Evropana. Pro labužníky je naopak obrovský Chrysler Imperial (a ještě tady a tady). Zatímco ten je jen v prototypu, tohle Maserati se již prodává.

Lamborghini se chtělo pochlubit svým konceptem Miura, ale řekl bych, že Diablo je prostě Diablo. Naproti tomu hračička Toyota Fine-T je prostě líbivá. Stejně tak líbivá je ale i klasika od Chevroletu, i když nejvíce lidí se hromadilo kolem jejich nového konceptu Camaro.

Bohužel potom už jsem neměl na co fotit, takže jen v zoufalé kvalitě z mobilního telefonu můžu zprostředkovat koncept Ford Super Chief (a zezadu), Land Rover vybavený adaptivním tempomatem s ovládáním na volantu, velmi povedený CUV Ford Edge, nebo snad ještě krásnější SUV Mazda CX-7. No a nakonec překvapivě líbivý koncept Volvo C30. Na moji přímou otázku, jestli se toto auto dostane někdy do výroby, se mi dostalo odpovědi, že jako oficiální produkční vůz by měl být představen v září v Paříži. Máme se na co těšit. Volvo mělo vůbec velmi líbivou prezentaci, to byla taková třešnička na dortu na závěr.

Spoustu dalších fotek najdete v kompletní fotogalerii, takže si je užijte ;-)).

První série fotek z Ann Arbor

Do školy to máme fakt kousek - tak pět minut pěšky. Bydlíme ve čtvrti plné dřevěných domků, které sice vypadají navenek hezky, ale zevnitř může být kvalita rozdílná. Kolem bydlí spousta dalších studentů, což je znát hlavně v noci - obzvlášť v pátek a v sobotu. Pár fotek z cesty do školy je tady a podobně vypadá většina Ann Arbor, žádné mrakodrapy tady nenajdete.

Zítra se chystáme do Detroitu na Auto Show, už se těším na spoustu špičkové automobilové techniky.

Začínám...

Ačkoliv bych rád zveřejňoval příspevky na mé vlastní stránce, nemám čas ji spravovat, takže lépe bude, když využiju hotových nástrojů a o svoje zážitky se budu dělit zde.