Jak zafungovaly zákazy krátkých prodejů?

V letech 2008-2009 přistoupila řada zemí k zákazu krátkých prodejů vybraných akciových titulů. Zdůrazňovanou motivací byla snaha redukovat volatilitu tržních cen a zabránit jejich propadu.

Dopadům zákazu krátkých prodejů v USA jsem se věnoval ve starším příspěvku. Alessandro Beber a Marco Pagano mají článek nazvaný Short-Selling Bans around the World: Evidence from the 2007-2009 Crisis [pdf]. V něm analyzují 17,000 akciových titulů ze 30 zemí.

Celý článek je uveden dvěma výroky Christophera Coxe, předsedy SEC. Ten 19. září 2008 zavedení zákazu krátkých prodejů obhajoval:

Nouzové opatření spočívající v dočasném zákazu krátkých prodejů u akcií finančních institucí obnoví rovnováhu na trhu.

Ovšem již 31. prosince 2008 se nechal slyšet:

Kdybychom věděli, co víme dnes, tak věřím, že by komise zákaz krátkých prodejů nezavedla. Zdá se, že náklady [spojené se zákazem krátkých prodejů] byly vyšší než přínosy.

Německo obviněno ze sociálního dumpingu

Sociální dumping je termín popisující stav, kdy firmy v určité (obvykle méně rozvinuté) zemi dosahují nižších výrobních nákladů, a tím i konkurenční výhody, díky nižším výdajům na pracovní sílu, relativně k její produktivitě.

Argument založený na sociálním dumpingu nezřídka používají firmy v rozvinutých zemích, aby prosadily protekcionistická opatření vůči dovozcům vyrábějícím v zemích s levnější pracovní silou. Lobbující firmy tvrdí, že zaprvé je taková konkurenční výhoda zahraničních výrobců nespravedlivá a zadruhé zahraniční výrobci své zaměstnance v podstatě vykořisťují, protože jim platí příliš nízké (dumpingové) mdzy a nedodržují sociální standardy nebo zásady pracovního práva běžné ve vyspělém světě.

Ponechme stranou empirickou stránku tohoto tvrzení a podívejme se na to, jak snadno je argument založený na "sociálním dumpingu" zneužitelný. Kdo například určí, co je dostatečným sociálním nebo pracovním standardem v jiné zemi, aby výrobci z dané země neměli "nespravedlivou" konkurenční výhodu?

Argumentace sociálním dumpingem byla a je zneužívána nesčetněkrát. Nový rozměr pojmu sociální dumping však nasadil Jean-Claude Juncker, lucemburský premiér předsedající zasedání ministrů financí EU, který ze sociálního dumpingu obvinil Německo (viz Luxemburger Wort).

Je školné na vysokých školách ve Velké Británii "nesmyslně" vysoké?

Nebývale logicky nekonzistentní článek se podařilo vyprodukovat Janu Čulíkovi na Britských listech. Jedná se o jeho oblíbené téma, školné na britských vysokých školách. Článek stojí za to rozebrat větu po větě:

V Británii je v těchto dnech tisk posedlý skutečností, že až 170 000 žadatelů o studium na vysokých školách se navzdory svým vynikajícím výsledkům u maturit na školu nedostane.

V Británii je v populačním ročníku dnes osmnáctiletých celkem 832 tisíc lidí. Na vysokou školu se dostane zhruba polovina těch, kteří ukončí plnou středoškolskou docházku (těch může být zhruba 700 tisíc). Oněch 170 tisíc mladých lidí, kteří se na vysokou školu nedostanou, tedy z velké části nedosahuje ani na průměr populačního ročníku. I Británii zřejmě zasáhla známková inflace, když dvě třetiny populace (a tři čtvrtiny všech maturujících) dosahují u maturit "vynikajících výsledků".

Hindenburg Omen, technická analýza a burzovní krachy

Technická analýza chování akciových trhů spočívá v odhalování statistických závislostí v kurzových datech a predikci budoucího vývoje na základě pozorování systematických vzorců v předchozích datech. Kolik různých ukazatelů lze v pomocí metod technické analýzy vykonstruovat, naznačují třeba i anglický a český článek na Wikipedii.

Technická analýza je takovou rezignací na ekonomii. Nezajímá ji stav ekonomiky a výhled do budoucna. Zajímá ji odhalování pravidel typu "když ceny tři dny po sobě rostly, tak čtvrtý den poklesnou", na jejichž základě lze údajně pomocí vhodných obchodních strategií dosahovat abnormálních výnosů.

Rezignace na ekonomii samozřejmě způsobuje, že technická analýza nemůže nikdy přežít Lucasovu kritiku. Zároveň technická analýza popírá i sama sebe - pokud by skutečně spolehlivě fungovala, tak by se budoucí trend okamžitě odrazil v dnešních cenách a trend by zmizel. Zastánci technické analýzy musí tedy doufat, že jejich metoda funguje a zároveň ji přitom nesmí používat mnoho lidí, aby se kurzotvorné signály, které technická analýza odhalí, v tržních cenách nestačily projevit.

Definitivní důkaz toho, že Západ ve studené válce vyhrál

Americká vláda má schodek státního rozpočtu vyšší než je celá ruská ekonomika.

Schodek státního rozpočtu USA v roce 2010: 1,3 bilionu USD [Washington Post] HDP Ruské federace v roce 2009: 1,23 bilionu USD [IMF]

Zdroj: odposlechnuto na Facebooku.

Jak je během jednoho života možné přijít k miliardovému majetku

Čtenář Václav Vomáčka se na Britských listech ptá:

Nemáme v ČR novináře, který by prolomil tabu a pokusil se zjistit to, o čem běžní lidé hovoří, a sice: Jak je možné během jednoho života přijít k miliardovému majetku. Asi je to příliš nebezpečné, jak známe z Ruska. Škoda, míní čtenář Václav Vomáčka.

Budu jen rád, když toto tabu prolomím. Můžeme začít například zde:

Prodej aut v Německu - kompenzace nárůstu spojeného se šrotovným pokračuje

Přestože se v Německu objevují známky hospodářského oživení, prodej osobních aut podle očekávání zaostávají. Po červnu, který dopadl o něco lépe, byl červenec co se týče prodejů nejhorším červencem (přinejmenším) od roku 1990.

Registrace osobních aut v Německu do července 2010. Zelená čára je průměr za roky 1999-2008, černá čára rok 2009, fialová čára rok 2010. Modrá čára znázorňuje rozdíl mezi rokem 2009 a průměrem let 1999-2008, oranžová čára rozdíl mezi průměrem let 1999-2008 a rokem 2010.

Zdroj: KBA, kfz-betrieb online

Polyhistor

Po vážnějším tématu z poněkud lehčího soudku.

K řadě významných osobností od Aristotela po Leonarda da Vinciho, jejichž oblast působnosti zahrnovala široké spektrum oborů, můžeme přiřadit dalšího jedince:

Jak české ekonomické časopisy ohýbají citační systém

V minulém roce vylétl jako kometa nově impaktovaný časopis Zemědělská ekonomika vydávaný Českou zemědělskou univerzitou v Praze, kterému byl přiřazen impact factor 0,716. To je o hodně více než dosavadní české a slovenské ekonomické časopisy Finance a úvěr (IF 0,264, vydává FSV UK), Politická ekonomie (IF 0,500, vydává VŠE) a Ekonomický časopis (IF 0,237, vydává Slovenská akademie věd). Aby to nestačilo, Zemědělská ekonomika dokonce přeskočila i svou známou anglickou jmenovkyni Agricultural Economics, která má impact factor 0,673.

Tím pohár trpělivosti přetekl. V tomto článku si na datech z Web of Science ukážeme, jak české ekonomické časopisy rozsáhlým způsobem ohýbají podstatu citačních mechanismů, aby dosáhly vysokých impact factorů. Převážná většina citací jsou autocitace článků v rámci daného časopisu. Například Zemědělské ekonomice klesne impact factor po vyřazení autocitací z 0,716 na pouhých 0,099 (zatímco třeba Agricultural Economics zůstane téměř neměnná z 0,673 na 0,630). Takové rozsáhlé manipulace by se klidně daly označit jako přesahující hranice akademické etiky.

Filipika proti hypermarketům: Patrick Zandl vs. Kamojedov

Otázku, zda by měly být neděli zavřené hypermarkety, můžeme rozebrat ze dvou pohledů. Prvním přístupem je subjektivní hodnotový soud - v neděli by mělo zavřeno, protože se nám to tak prostě líbí. Už Stigler a Becker ve svém De Gustibus Non Est Disputandum argumentovali, že pokud se ekonomická diskuse dostane až na úroveň preferencí jednotlivých lidí, pak není o čem diskutovat - když má někdo přímý užitek ze zavřených hypermarketů, pak to musíme brát jako fakt. Pokud je tento užitek dostatečně velký u dostatečně velké skupiny lidí, pak je zřejmě optimální hospodářskou politikou v neděli obchody zavřít. (Samozřejmě při tom musíme vyřešit kolizi s jinými hodnotovými soudy, zejména ohledně osobních svobod a toho, jaká má společnost pravidla pro nařizování vynutitelných pravidel, ale to je pro podstatu tohoto příspěvku vedlejší.)

Problém s tímto přístupem je dvojí. Zaprvé, takové preference jsou poměrně těžko empiricky ověřitelné. Asi jen málo lidí bolí srdce z toho, že je někde na kraji města v neděli otevřený hypermarket, protože máme vždy svobodnou volbu tam nejít. Zadruhé, tento přístup nemůže nikoho přesvědčit k tomu, aby začal politiku zavřených hypermarketů podporovat. Pokud druhá osoba řekne, že mu nedělní otevřené obchody nevadí, pak to podporovatel zavření musí akceptovat, protože oba názory jsou stejně relevantní.

Nešvar českého ekonomického výzkumu - schovávání výsledků

Výzkum je pro vědce něco jako vlastní dítě, a proto se jím vždy rádi pochlubí. V ekonomii (a zřejmě i v každé jiné vědě) platí, že praktický každý má webovou stránku, na které jsou odkazy na texty vlastních článků. Jen názvy nestačí - pokud si ostatní nemohou moje práce přečíst, jako bych neexistoval.

Je pravda, že některé vědecké časopisy stále uplatňují pravidla, že uveřejněné články nesmějí být volně k dispozici jinde, například na stránkách autora. Pokud máte k danému časopisu přístup například přes univerzitu, pak to opět není problém. Pokud nemáte, pak ale nastupuje Google Scholar, který prakticky vždy nějakou verzi hledaného článku najde.

Zkrátka - je v zájmu každého vědce, který se chce prosadit, aby sám udělal svoje publikace dostupné.

V Čechách to ale často funguje jinak.

Historický vývoj přístupu ke studiu vědy ... a co s tím má do činění ekonomie

V dalším ze svých pravidelných článků pro Hospodářské noviny se Tomáš Sedláček pouští do kritiky současného přístupu k výuce ekonomie. Vadí mu, že se učí "mainstreamová" matematická ekonomie, místo toho aby se používalo podobné pojetí jako třeba ve filozofii, kde se nejprve podrobně rozpitvává historický vývoj:

Je to velký paradox: ze všech společenských věd je to právě ekonomie, která nejvíce věří (a doufá a obhajuje) ve svobodu člověka. Přitom je to právě ekonomie, kde se jejím studentům nedovoluje svoboda volby ekonomické školy. ... Prostě ekonomie se učí (chtělo by se skoro říci prostírá) tak, že se první roky studia učí hlavní proud ekonomického myšlení. Až když jsou daný adept nebo adeptka ve své víře dost pevní, jsou jim představeny (na chvíli ukázány) apokryfní, alternativní školy - a to spíše pro úplnost a spíše v rámci přehlídky anomálií.

Od Tomáše Sedláčka zřejmě ani jiný postoj očekávat nemůžeme. Ovšem jeho kritika je mylná. Studium ekonomie se totiž vyvíjí úplně stejně jako každá jiná nauka, ve které převládla vědecká metoda. Stačí se podívat na fyziku, chemii nebo biologii - tam se studenti prvního ročníku vysoké školy také dopodrobna učí aktuální stav poznání v daném oboru, nikoliv to, jak se obor historicky vyvíjel. Studentům fyziky také není dána volba, jestli se budou o světle učit jako o vlně, nebo o částici - soudobým poznáním je dualismus vlna-částice, a tak se to také budou učit.