Výzkum je pro vědce něco jako vlastní dítě, a proto se jím vždy rádi pochlubí. V ekonomii (a zřejmě i v každé jiné vědě) platí, že praktický každý má webovou stránku, na které jsou odkazy na texty vlastních článků. Jen názvy nestačí - pokud si ostatní nemohou moje práce přečíst, jako bych neexistoval.
Je pravda, že některé vědecké časopisy stále uplatňují pravidla, že uveřejněné články nesmějí být volně k dispozici jinde, například na stránkách autora. Pokud máte k danému časopisu přístup například přes univerzitu, pak to opět není problém. Pokud nemáte, pak ale nastupuje Google Scholar, který prakticky vždy nějakou verzi hledaného článku najde.
Zkrátka - je v zájmu každého vědce, který se chce prosadit, aby sám udělal svoje publikace dostupné.
V Čechách to ale často funguje jinak.
Tím nemám na mysli ty, kteří jsou navyklí na zahraniční styl vědecké práce. Mám na mysli ty, kteří se na své webové stránce chlubí desítkami nebo i stovkami publikací, z nichž se prakticky žádné nedají dohledat (nebudu zde nikoho jmenovat, abych násilně nevypichoval jednoho z mnoha, ale je jednoduché takové lidi dohledat). Zmiňované práce jsou nezřídka příspěvky do obskurních sborníků, kde se "publikační" činnost zřejmě provádí tak, že se vytiskne několik desítek až stovek výtisků, které se pak rozdají, každý je někam zastrčí a už je nikdo nikdy neotevře.
Co si o kvalitě práce takových vědeckých pracovníků myslet? Samozřejmě, je možné, že produkují kvalitní články - když nemáme články v dispozici, nemůžeme to přece ověřit. Pak ovšem nezbývá vyjít z výše uvedeného (s každou kvalitní prací se vědec rád pochlubí) a zkonstatovat, že takto schovávaný výzkum zřejmě nebude stát za nic. Ve vědeckém světě platí, že kvalita je na prvním místě, teprve potom přichází kvantita. Pokud si někdo na své stránce uvede ve svých "publikovaných" pracech článek v nerecenzovaném sborníku a nedá zároveň k dispozici odkaz na plný text, pak je nejlepší takovou práci úplně ignorovat.
Podobnou schovávací taktiku šlo dříve vypozorovat i u českých ekonomických časopisů. Dnes už je to lepší, ale třeba Politická ekonomie, vydávaná VŠE, stále uplatňuje tříměsíční okno mezi vydáním nového čísla a jeho volným zveřejněním na internetu. Proč proboha? Myslí si snad vydavatelé, že za okamžitý online přístup k Politické ekonomii bude někdo platit? (Pokud snad nyní platí, tak jsou to jen vyhozené peníze.) V Čechách se většina autorů mezi sebou zná, takže si kopii prostě přepošlou, a když už se náhodou stane, že by článek zaujal někoho zvenku, tak dotyčný se raději na článek vykašle, než aby si sháněl placený přístup. Vytvářením takovýchto prodlev poškozuje Politická ekonomie jen sama sebe a publikující autory. Finance a úvěr od tohoto nešvaru již naštěstí již upustily a zveřejňují vše, stejně tak i Zemědělská ekonomika.
Žádné komentáře:
Okomentovat