Půl miliardy korun na přilákání špičkových zahraničních vědců slibuje ministr Dobeš. Je to efektivní způsob, jak utrácet peníze na rozvoj vědy?
Domnívám se, že ne.
Nejprve je vhodné si udělat představu, o jakých částkách hovoříme. Půl miliardy korun je zhruba 30 milionů dolarů. Ministr Dobeš přitom tvrdí, že půl miliardy není myšleno ročně, ale jako celkové výdaje na celý program. Dejme tomu, že rozumná doba je třeba pět let.
Pro ty, které zajímalo řešení testu z makroekonomie, jsem umístil nástin řešení sem. Dosažené maximum 96 ze 100, průměr 70.3.
Závěrečný test povinného středně pokročilého kurzu makroekonomie (studenti si ho obvykle berou ve 3. ročníku bakalářského studia). Čas na vypracování 135 minut (délka testu je koncipovaná tak, aby nejlepší studenti měli právě dost času na jeho dokončení).
Otázka školného na vysokých školách je jedním z programových témat současné vlády a stále se zdá, že to se školným myslí vážně. Bohužel vláda neposkytuje příliš mnoho informací ohledně implementace a dopadů školného, ani porovnání s ostatními zeměmi. Je proto myslím namístě osvětlit, jak systém vysokoškolského školného funguje v USA, kde je školné opravdu vysoké a často se pohybuje v desítkách tisíc dolarů ročně.
Nedostatek informací o školném totiž otevírá velký prostor pro téměř konspirační teorie ohledně jeho negativních dopadů - od degradace kvality výuky, přes výhradní zaměření univerzit na tvorbu "zisku" (ať už to u neziskových univerzit znamená cokoliv), až po hluboký pokles životní úrovně obyvatelstva. Než se tedy k těm negativním dopadům propracujeme, je dobré si popsat, jak vůbec systém školného v USA funguje - alespoň některá taková tvrzení se pak rovnou podaří vyloučit jako nerealistická.
Zadruhé, ač je školné v USA opravdu vysoké, objevuje se řada významně nadsazených informací vydávaných za objektivní pravdu (například o školném ve výši 25 tisíc dolarů za semestr od našeho starého známého studenta FF). Systém školného v USA je významně heterogenní a výrazně diferencovaný podle výše příjmu studentových rodičů, což málokdo ví. Je proto dobré se na to podívat.
Cenu pro největší chucpe dnešního dne vyhrává Lukáš Zelenka, student filozofické fakulty UK, který si na stránkách Britských listů stěžuje na univerzitní školné.
Zelenka uzavírá svůj značně subjektivní a nepřesný rozbor následovně:
Nebývale logicky nekonzistentní článek se podařilo vyprodukovat Janu Čulíkovi na Britských listech. Jedná se o jeho oblíbené téma, školné na britských vysokých školách. Článek stojí za to rozebrat větu po větě:
V Británii je v populačním ročníku dnes osmnáctiletých celkem 832 tisíc lidí. Na vysokou školu se dostane zhruba polovina těch, kteří ukončí plnou středoškolskou docházku (těch může být zhruba 700 tisíc). Oněch 170 tisíc mladých lidí, kteří se na vysokou školu nedostanou, tedy z velké části nedosahuje ani na průměr populačního ročníku. I Británii zřejmě zasáhla známková inflace, když dvě třetiny populace (a tři čtvrtiny všech maturujících) dosahují u maturit "vynikajících výsledků".
Postgraduální (a nejen postgraduální) kurzy na amerických univerzitách obvykle mají kromě přednášejícího i cvičící (teaching assistants, TAs). Cvičícími jsou starší postgraduální studenti, kteří se starají o cvičení, vypracovávání vzorových řešení k domácím úkolům a opravování domácích úkolů. Rovněž vedou cvičení a mají na starosti i další administrativní záležitosti. Často je to poměrně náročná práce.
U postgraduálních studentů se zároveň předpokládá samostatnost. Zatímco u bakalářského kurzu je pravidlem, že studenti mají na vzorová řešení k domácím úkolům nárok, u postgraduálních kurzů se má za to, že pokud cvičící vzorová řešení nezveřejní, musí si student poradit sám.
Samozřejmě, že je normální se cvičícího zeptat, jestli vzorové řešení ještě vypracuje. Ve výjimečných případech se však stává, že student zapomene, že již není v bakalářském studiu, a pošle rozhořčený email, ve kterém si vzorové řešení nárokuje:
Neuvěřitelně předražené náklady na organizaci státních maturit, které vyčísluje státní příspěvková organizace CERMAT, se opět zvýší o absurdně vysokou položku.
CERMAT vypsal výběrové řízení na rozvoz maturitních otázek za 58 milionů korun. Při 1500 školách a dvou zkušebních termínech to znamená, že rozvoj zásilky do jedné školy stojí dvacet tisíc korun.
Nebo jinak - při 100 tisících studentech jenom zaslání otázek vyjde každého studenta na 600 Kč (platí státní rozpočet).
Při podávání přihlášky na vysokou školu do USA je potřeba vyplnit testy (GRE, TOEFL apod.). Zhruba 100 dolarů za test se řadě lidí zdá být celkem dost. Státní maturitní zkoušky už nyní mají provozní náklady více než 3000 Kč na studenta, a to nezapočítáváme vstupní investice, vysoce přesahující půl miliardy korun.
Jsem zastáncem standardizovaných maturit (v nějaké formě). Pokud je maturita zkouškou, kterou stát v určitých situacích vyžaduje, pak by měl také zajistit, aby byly nároky na její složení pro každého stejné. V současné podobě se však ze státních maturit stává černá díra na peníze. CERMAT, což by měla být státní organizace, se zcela vymknul nákladové kontrole.
Jednotná maturitní zkouška se zřejmě ani v roce 2011 neuskuteční. Vloni v červnu jsem nevěřil Jiřímu Havlovi, když chtěl odložit zavedení zkoušky z roku 2010 na rok 2011. Nyní chce Jiří Havel odklad o další rok. To už ani nikoho nemůže překvapit.
Kamojedov na VÚČAKO má však další dobrou poznámku (s lehkým uzarděním kopíruji):
Tento příspěvek je přímou reakcí do diskuse na aktualne.cz, takže nezasvěceným pomůže, když si nejprve přečtou příspěvek Daniela Münicha.
Dan Münich upozornil na zajímavý fakt - totiž že absolventi přírodovědeckých fakult vykazují v období od 6 měsíců do 1 roku od ukončení studia vyšší míru nezaměstnanosti než absolventi jiných fakult týž vysokých škol. Dokumentoval to na údajích za rok 2009 pro šest vysokých škol.
Způsob, jak nikdy nezavést jednotnou maturitní zkoušku a zároveň se zbavit odpovědnosti, názorně ilustroval Jiří Havel na svém blogu, když svůj příspěvek ukončil následujícím vyjádřením:
To od Jiřího Havla vypadá jako velmi rozumné - nikdo by nechtěl, aby se rozhodnutí o tak důležité zkoušce stalo politikem. Znamená to však, že chce Jiří Havel odložit jednotnou maturitu právě o jeden rok a pak ji ČSSD už jednoznačně podpoří? V žádném případě! Vyjádření totiž pokračuje:
Zatímco u malých dětí může mít dobrá známka udělená pouze za snahu motivační efekt, hrozí nebezpečí, že opakování takových postupů bude mít zcela opačné dopady - totiž že děti budou takové metody známkování do budoucna už očekávat a na dobrou známku si dělat nárok, i když tomu nebude výsledek odpovídat.
Libor Dušek na Leblogu v listopadu popsal, jak funguje akademický trh s PhD absolventy v ekonomii.
Jak vypadá letošní trh? Nic moc. Univerzity ztratily hodně peněz ze svých investičních fondů a musí šetřit. Pokles finančních trhů postihl v tomto okamžiku hlavně soukromé školy, pro které jsou jejich nadační fondy klíčové. Některé dobře zajištěné instituce se sice snaží najímat agresivněji, vědomy si toho, že na poptávkové straně je menší konkurence, ale celkově to nabídku pracovních míst nezachrání.
Dvě poznámky zdánlivě ze zcela odlišných oblastí.
Wall Street Journal přináší žebříček povolání od nejlepších až po ty nejhorší. Žebříček není sestaven podle subjektivní oblíbenosti z průzkumů, ale podle (relativně) objektivních kritérií mezi které patří pracovní prostředí, příjem, výhled do budoucna, fyzická náročnost a stres (kompletní seznam kritérií je zde).
Výsledek? Nejlepším povoláním je matematik. Povolání, která silně využívají matematiku, techniku a přírodní vědy se vůbec umístila vysoko - v první dvacítce byl rovněž statistik, biolog, softwarový inženýr, průmyslový návrhář, ekonom, fyzik, meteorolog, programátor nebo astronom.
Těm, které by zajímalo, jak funguje pracovní trh s absolventy ekonomických PhD programů v USA, doporučuju článek Libora Duška na Leblogu.
Ekonomové si zakládají na tom, že jejich trh práce funguje dost efektivně. Dnes jsem nalezl doplňkový signalizační mechanismus, který má efektivitě dále pomoci a o kterém jsem dříve nevěděl.
Business school na University of Chicago se připojila ke Sternu, Sloanu, Haasu a dalším a zpeněžila svoje jméno. Od nynějška se oficiálně jmenuje University of Chicago Booth School of Business.
David Booth, absolvent z roku 1971 a zakladatel hedgového fondu Dimensional Fund Advisors škole věnoval 300 milionů dolarů.
Booth se nikdy netajil tím, že jeho největším mentorem byl Eugene Fama. A Fama, kromě stále pozice na univerzitě, u Bootha v Dimensional Fund Advisors už dlouho dělá ředitele výzkumu.
P.S. Vloni dostala business school dar ve výši 60 milionů dolarů od Charlese Harpera. To stačilo na pojmenování hlavní budovy.
Původně se měl jmenovat prostě Milton Friedman Institute. Vedení univerzity chtělo být více specifické, a tak navrhlo název prodloužit na Milton Friedman Institute for studies in economics and society.
Proti institutu se zvedl odpor části členů profesorského sboru. Namítali leccos - velikost institutu, potenciální ztrátu nezávislosti, Friedmanovy myšlenky i jeho epizodu s Pinochetovým režimem. Sestavili petici a dokonce vytvořili konkurenční iniciativu CORES, která na campus pozvala mimo jiné známou bojovnici proti globalizaci Naomi Klein.
Tohle je informace hlavně pro ty, které zajímá pokračování diskuse ohledně vzniku Milton Friedman Institute na University of Chicago. Tvrdá kritika petice proti založení MFI z pera Johna Cochrana nezůstala bez odezvy. Odpověděl jeden z nejhlasitějších odpůrců, Yali Amit z Department of Statistics. Obrázek si každý může udělat sám.
Bez ohledu na odpověď Yali Amita se na projektu dále pokračuje. Teď přijde na řadu získávání peněz od dárců. Cílem zůstává 200 milionů dolarů.
Klíčovou otázkou každého výzkumu je jeho nezávislost, a to obzvláště v oblastech, kde je výzkum obtížně zopakovatelný a verifikovatelný. Jednou za takových oblastí je biomedicína. Nezávislost výzkumu jednoznačně dodává výsledkům punc věrohodnosti.
Skupina autorů se zaměřila na zkoumání původních vědeckých článků týkajících se léku Rofecoxib, který se stal předmětem soudního sporů kvůli vedlejším účinkům. Výsledky zkoumání jsou k dispozici v článku Guest Authorship and Ghostwriting in Publications Related to Rofecoxib.
