Mexický prezident Felipe Calderon rozhodl o regulaci cen kukuřice v Mexiku. Prý je moc drahá, protože s ní začali spekulovat monopolističtí výrobci a obchodníci. Navíc ceny vzrostly kvůli zvýšené poptávce amerických firem produkujících etanol (kukuřice je důležitou a levnou surovinou pro výrobu etanolu).
Kukuřice je významnou složkou stravy zejména chudých Mexičanů - jejich tortilly jsou pro nás lahůdkou, tam je to však běžná strava, podobně jako u nás chleba. Růst cen kukuřice tak dopadá právě na nejchudší vrstvy, u kterých potraviny tvoří významnou část jejich rozpočtu. Prezident Calderon je hrdina.
Zároveň Calderon rozhodl o zvýšení kvót na dovoz levné kukuřice z USA...
Tak počkat.Calderon si stěžuje, že jsou ceny kukuřice příliš vysoké, zároveň ale brání dovozu levné kukuřice? Tady něco nehraje.
Jak je to tedy ve skutečnosti? Je to krásná ukázka zoufalosti ochranářské zemědělské politiky v USA a Mexiku.
V USA si producenti kukuřice vydupali na vládě dotace na pěstování kukuřice. Vláda jim je dala, dotace zaplatí daňový poplatník - spotřebitel. V Mexiku si producenti kukuřice vydupali na vládě kvóty na dovoz kukuřice z USA, aby mohli prodávat za vyšší ceny. Vyšší ceny zaplatí spotřebitel. V Mexiku se výrobci, které bez zahraniční konkurence nic netlačí k efektivitě, jali zvyšovat ceny, obzvlášť když zjistili, že možná budou moci výhodně prodávat do zahraničí. Vláda nyní začala reagulovat ceny, což je tak akorát nejlepší cesta k vytvoření černého trhu, kde ceny budou ještě daleko vyšší. Ekonomické dopady zase ponesou spotřebitelé. Jedno špatné vládní nařízení následuje další, ještě horší.
Celý případ je krásným případem toho, jak rádoby ušlechtilá myšlenka, jakou je ochrana domácích výrobců, vede do pekla. Jak už jsem psal dříve, podobná ochranářská opatření jsou skoro vždy výsadou velmi úzké skupiny lidí s dobrými lobbystickými schopnostmi na úkor všech ostatních.
Evropská unie přitom od tohoto mexického schématu není až tak vzdálená.
Žádné komentáře:
Okomentovat