Předvolební doporučení českých deníků

Několik českých deníků se před volbami rozhodlo jasně podpořit buď politický směr nebo přímo jednotlivé strany. Jako příklad lze uvést článek šéfredaktora Petra Šimůnka, který rozebírá jednotlivé alternativy a uzavírá:

Čtenář těchto novin ví, jaké hodnoty HN dlouhodobě propagují a zastávají. Nepřekvapí proto, že nevidíme jako dobré řešení pro Česko vládu žádné z levicových stran. Nechceme nikomu vnucovat či doporučovat, koho volit. Ideální strana bez poskvrnky z minulosti tu není.

Nejsilnější pravicová strana, ODS, je na začátku svého obrození a táhne s sebou nepřehlédnutelný balvan korupce a klientelismu. Odhodlání se ho zbavit i program vypadají nicméně důvěryhodně. Tyto volby by měly přinést změnu. Odvahu řešit léta neřešené problémy. Mít vizi. A vrátit politice slušnost a důvěru. Zdá se nám, že přes výhrady k programu i personálnímu obsazení toto dnes splňují zejména TOP 09 a Strana zelených. I když ani jedna z nich sestavovat vládu nebude, čím silnější budou, tím lépe mohou prosazovat hodnoty, na nichž nám záleží.

Podobná doporučení zveřejnily například také Lidové noviny nebo MF Dnes. Tento na Česko nezvyklý krok deníky převzaly z některých západních zemí, kde jsou taková doporučení běžná.

Ne každému se takový přístup líbí. Pro řadu lidí by noviny měly být zdrojem čistě objektivních informací (jakkoliv je to často nemožné) a mají pocit, že takový jednoznačný postoj v předvolební kampani znamená, že i ostatní články v daném deníku potom budou laděné podobným směrem. Lidé s takovým názorem nechápou kauzalitu - pokud budou noviny chtít ovlivňovat objektivní zpravodajství určitým směrem, nezáleží přece na tom, zda předvolební doporučení uveřejní, či ne. Předvolební doporučení může (ale nemusí) být důsledkem absence nestrannosti. V žádném případě však nemůže být její příčinou.

Upřímně řečeno, předvolební doporučení líbit sama o sobě, i když si nemyslíte, že by měla nějakou souvislost s ostatním zpravodajstvím. Takový názor je zcela legitimní a nemusíte ho ani nijak zdůvodňovat.

Jiří Pehe však cítil nutnou potřebu svou nelibost zdůvodnit. A udělal to velmi špatným způsobem - porovnáním doporučení českých deníků s těmi americkými. Podstatou argumentu je, že zatímco americká doporučení jsou vyvážená, ta česká nejsou.

Když v USA chtějí seriózní noviny sdělit svůj názor na důležitou věc, například koho preferují ve volbách, můžeme si přečíst tzv. editorial, což je obvykle kolektivní dílo--vyvážený výsledek společné práce vedení redakce, komentátorů a novinářských hvězd. Když chtějí takový názor sdělit české pravicové deníky, vylezou z novinářského záhrobí jejich šéfredaktoři, kteří nejsou jinak známi ani jako dobří novináři, ani jako přední komentátoři, ani jako intelektuální kapacity na cokoliv. ... Je to všechno dost trapné. Ani dvacet let po pádu komunismu nejsou přední média schopná nahlížet věci střízlivě, informovat místo agitování, mluvit normálním jazykem místo výkřiků z časů třídního boje. Dopředu vědí, jak to s námi dopadne, zvítězí-li levice. [zvýraznění přidána]

Tak se podívejme, jak předloni "neagitovaly" New York Times, když otevřeně podpořily Baracka Obamu. Editorial začíná takto:

Přehánění je měnou prezidentských kampaní, avšak letos visí budoucnost celého národa skutečně na vlásku. [Následuje vylíčení současných USA v těch nejčernějších barvách.]

Ačkoliv časy jsou opravdu těžké, výběr nového prezidenta je jednoduchý. Po téměř dvou letech unavné a ošklivé kampaně dokázal senátor Barack Obama z Illinois, že je tou správnou volbou, aby se stal 44. prezidentem USA.

Pan Obama se stavěl jedné výzvě za druhou a vyrostl ve vůdce, který dělá skutečné první kroky ke splnění svých slibů o naději a změně. Ukázal, že umí zachovat chladnou hlavu a zdravý rozum. Jsme přesvědčení, že má vůli a schopnost ukovat široký politický koncensus, který je podstatný k nalezení řešení současných problémů našeho národa.

Naproti tomu senátor John McCain z Arizony ustoupil hlouběji a hlouběji na samý okraj americké politiky, vedl předvolební kampaň na základě stranického dělení, třídního boje a dokonce náznaků rasismu.

A zbytek dlouhého editorialu pokračuje v podobném duchu (přečíst si můžete sami). Netřeba připomínat, že obvinění z rasismu je jedno z nejhorších obvinění, které v USA můžete vyřknout.

Předvolební doporučení se vám můžou a nemusí líbit. Osobně proti nim nic nemám, jak už jsem argumentoval výše, kvalitu zbylého zpravodajství ovlivnit nemůžou, a redakce alespoň vysloví jasný názor. Ale argumenty, že ta česká jsou oproti těm americkým politicky nevyvážená, jsou úplně mimo mísu.

Jiřímu Pehemu jde zřejmě o to, že ta česká doporučení se týkala pravice, zatímco většina amerických deníků před dvěma lety doporučila kandidáta, jenž stojí nalevo - jen se mu to nechce říci otevřeně. Jeho maskovací taktika je tak nakonec ještě horší, než taktika redakcí, které svůj názor otevřeně řeknou.