Je vždy nejlepší udržovat obchodní tajemství tajné?

Alex Tabarrok z Marginal Revolution cituje velmi zajímavou zprávu z Business Weeku o torontské těžařské společnosti Goldcorp Inc., těžící - jak název napovídá - zlato.

V druhé polovine 90. let na tom byla Goldcorp bídně - prakticky na pokraji krachu. Žádná nová ložiska, stávající ložiska docházela a firemní geologové nebyli schopní nic najít. Když už to vypadalo na zavření obchodu, dostal CEO Rob McEwen geniální nápad - zveřejnil veškerá geologická data, která Goldcorp vlastnila a na základě kterých plánovala těžbu, na Internetu a nabídl přes půl milionu dolarů jako cenu pro ty, kdo přijdou s nejlepšími metodami další těžby a nejlepšími odhady.

Krok to byl neuvěřitelný - do té doby si všechny těžařské společnosti svá geologická data úzkostlivě hlídali jako přísně střežené obchodní tajemství. Kuriozně však tato soutěž perfektně zafungovala. Návrhy v soutěži přinesly 110 míst, kde by bylo vhodné těžit, z nichž 80 % skutečně bylo bohatých na zlato. Přínos? 8 milionů uncí zlata za více než 3 miliardy dolarů.

Za půl milionu dolarů prize money to určitě nebyl špatný obchod. Stačí se podívat, jak se změnila tržní hodnota akcií Goldcorp za za posledních 10 let.

Obvyklá poučka ve světě businessu zní, že když mám informace, které nemá někdo jiný, mám informační, a tím i konkurenční výhodu. Ukazuje se, že takové unikátní informace jsou k ničemu, když nevím, co si s nimi počít. V dnešním světě, kdy objemy zpracovávaných dat narůstají exponenciálně, začíná být jejich vyhodnocování opravdovým oříškem. Dočkáme se času, kdy bude podobné zveřejňování dat běžné, protože jednotlivá firma prostě nebude schopna sama taková kvanta dat zpracovat? Myslím, že to je reálná představa.