pondělí 12. února 2007

DRM na smrtelné posteli

V posledních měsících to už vypadalo, že si filmový a hudební průmysl a s ním organizace spravující autorská práva mnou ruce nad dalšími vyhranými bitvami na poli správy autorských práv v digitálních záznamech (digital rights management - DRM). Jako by začal DRM konečně vyhrávat. Ukazuje se ale, že to nakonec asi bude naopak. Ale popořadě. V Čechách OSA protlačila vládou vyhlášku č. 488/2006 Sb. [pdf, 813 kB] vedoucí k radikálnímu navýšení poplatků odváděných ze záznamových médií - např. za 250 GB disk poplatek 70 Kč, za multifukční tiskárnu v ceně 6000 Kč poplatek 450 Kč, nebo 3 % z jakéhokoliv přístroje umožňující vytváření rozmnoženin záznamů. Poplatkům se nevyhnuly ani paměťové karty, takže pokud si kupujete kartu do foťáku, odvádíte 6 Kč za každých 512 MB.

Dalším krokem bylo zjištění, že nové Windows Vista mají záměrně zabudovanou ochranu, která bude nepřetržitě kontrolovat, zda není přehráván chráněný obsah bez příslušné licence, a v případě, že tomu tak je, operační systém přehrávání zablokuje nebo zhorší jeho kvalitu (technickým detailům se věnují na serveru cdr.cz). Nutno podotknout, že určitou míru ochrany v sobě měly zabudovanou již Windows XP, tam se ale v podstatě neuplatňovala. Nyní Microsoft na nátlak filmového a hudebního průmyslu celou ochranu podstatně propracoval, takže v operačním systému bude soustavně běžet celý sledovací subsystém, který může kdykoliv převzít kontrolu nad počítačem, pokud dospěje k závěru, že probíhá akce, která není v souladu s autorskými právy.

Na přelomu roku potom proběhla tiskem informace o tom, že v ČR probíhá rozsáhlý zátah proti uživatelům P2P sítí. Nakonec se ukázalo, že zátah je ve skutečnosti menší, než se psalo - jednak proto, že Policie nemá dostatečné kapacity, a jednak proto, že kriminalizace šíření chráněného obsahu po Internetu je jak boj s větrnými mlýny.

On vůbec celý princip DRM je bojem s větrnými mlýny. Patrick Zandl se ve svém dnešním článku zaobírá novými metodami ochrany digitálních audiovizuálních děl. Problémem každé takové ochrany je, že dříve nebo později bude prolomena - a v poslední době je to spíše dříve. Přestože Patrick obsáhle popisuje nové a prý účinné metody ochrany audiovizuálního obsahu, sám nakonec přináší velmi názornou paralelu se zákazem kuší ve středověku:Po pravdě řečeno se mi ale nejeví, že by DRM mělo být ten pravý spasitel hudby. Připomíná mi to populární historku o zákazu kuší církví v ranném středověku. Rozumějte: urozený muž si koupil za veeelmi drahé peníze brnění, koně, dva panoše k tomu, meč (vše v ceně dvou vesnic) a vyrazil si do války. Čímž v armádě vytvářel neporazitelný ekvivalent tanku. Jen do doby, než muže méně urozeného, ale pragmatického, napadlo zkonstruovat kuši, tedy zařízení, které na rozdíl od luku mělo takový tah na tětivě, že šípem s ocelovou špičkou prorazilo na dvě sta kroků brnění.

Církev usoudila, že kuše je zbraně ďáblova, protože z urozeného pána dělá paňácu na odstřel. A pod hrozbou klatby zbraně zakázala. Po dalších letech se ukázalo, že zákaz jí není mnoho platen, protože běžný lapka nebo povstalec už beztak v případě prohry čekal šibenici a ne pozvánku na pobitevní párty. Nic nepomohla ani následná poznámka svatého oficia v tom smyslu, že exkomunikace znamená vyměnit šibenici za hranici, což není zrovna pohodlnější způsob úmrtí.

Nakonec se stále častěji stávalo, že rytířská jízda se setkávala s lidmi, kteří neměli co ztratit a volili vzdálenou exkomunikaci raději, než konkrétně blízké rozšmelcování valachy a těžkou jízdou. A tito lidé kuše používat neváhali. Nakonec zákaz kuší padl. A to je přesně problém DRM. Cesta kolem vždy existuje a existovat bude, a pokud se na internetu objeví byť jen jedna kopie zbavená DRM, je celá ochrana zbytečná. Ba co více, nepohodlí spojené s aktivní (a nevypnutelnou) ochranou demotivuje ty, kteří si DRM chráněný obsah poctivě kupují.

A tím se dostáváme k ekonomické stránce věci. Za poslední desetiletí jsme si navykli, že v hudebním průmyslu existuje čtveřice velkých hudebních firem tvořících oligopol s nechutnou cenovou diskriminací. Hudební (a podobně i filmový) průmysl se nám přitom snaží celou dobu vnutit, že je to naprosto normální stav a že tomu nikdy nebylo jinak.

Když v 90. letech přišel internet a umožnil jednoduché kopírování digitálního obsahu, začal se hudební (a později i filmový) průmysl tvářit, že je mu nyní všemožně ubližováno a že by se proti tomu mělo něco dělat. Zkoušel to všelijak - přes zákony, ochranu CD a DVD, kontrolu výměnných sítí, zákazy, nebo bonzování. Nic z toho nepomohlo, a to z mnoha důvodů. Přestože se občas podaří někoho chytit, jsou šance na odhalení a následný postih minimální. CDčka i DVDčka jsou drahá, přestože hudební průmysl při zavádění CD nosičů na trh v 80. letech sliboval, že vysoká cena je jen dočasná a způsobené drahými technologiemi (dočasnost se podobně jako u spřátelených vojsk protáhla už na 20 let). Autoři, kromě těch největších hvězd, se dočkají jen zlomku původní ceny CDčka. A konečně, datová kapacita připojení k internetu neustále roste.

A protože hudbu dneska stahuje kdekdo, je důsledná kriminalizace takového chování z celkového pohledu nereálná.

Kromě toho se na trhu s hudbou a filmem objevují noví hráči z IT průmyslu, kteří si hodlají z koláče také ukousnost - ať už je to velmi úspěřný Apple se svým iTunes, nebo o několik kroků pozadu jdoucí Microsoft.

Až doteď se tedy hudební a filmový průmysl choval jako klasický monopolista - nabízel produkt, který on chtěl, za cenu, kterou stanovil. V okamžiku, kdy se blížila konkurence (ať už ta nelegální nebo ta legální), zaujal výše popsanou defenzivní taktiku. Ta se však ukazuje jako neudržitelná. Stahovat se bude, stejně jako se budou prolamovat ochrany. Hudebnímu i filmovému průmyslu klesají zisky, ale vinit z toho internet je stejné jako vinit lokomotivy z toho, že zanikly koněspřežky. Hudební a filmový průmysl se bude muset přizpůsobit novému, více tržnímu prostředí.

A vypadá to, že už to začíná i chápat. Nedávno jsem psal o tom, že Ruckus Network začal nabízet hudbu studentům zdarma. Hudba je chráněná DRM a nejde tedy přehrát mimo počítač, ale i to už je pokrok.

Nyní se nechal slyšet Steve Jobs, že kdyby bylo na něm, DRM ochranu hudebních nahrávek by na iTunes zrušil, že mu v tom ale brání smlouvy s hudebními studii. Od Apple je to zajímavý obrat, protože Apple je mistrem v prosazování různých proprietárních omezení spojených s počítačovým průmyslem. Ale asi i Steve Jobs si nakonec uvědomil, že tudy cesta nevede.

A včera uveřejnily USA Today zprávu, že EMI zvažuje zrušení DRM ochrany u svých nahrávek. Šéf Yahoo Music Dave Goldberg tipuje, celý proces půjde velmi rychle a do Vánoc bude většina nahrávek v katalogu Yahoo bez DRM ochrany. Odhaduje, že odstranění DRM zvýší prodeje digitální hudby o 15-20 %.

I když jeho odhad je dost podobný věštění z křišťálové koule, objem prodejů skutečně skoro jistě stoupne. Jak totiž Goldberg sám správně poznamenává, DRM není nic jiného než uvalená daň na poctivé spotřebitele. Kdo totiž hudbu nechce kupovat, bez problémů si ji stáhne z internetu. Kdo si hudbu koupit chce, je DRM omezován takovým způsobem, že se mu kupování legální hudby znechutí. Skutečná cena legální nahrávky, zahrnující i nepříjemnosti spojené s DRM, je tak mnohem vyšší. Funguje tak substituční efekt, kdy se potenciální poctivý kupující raději obráti na internet a výměnné sítě.

Pokud chce hudební (a potažmo i filmový) průmysl uspět, musí nejprve zpříjemnit nakupování hudby těm, kteří hudbu kupovat chtějí. Odbourání DRM, možnost nakupování jednotlivých písní, flexibilita nákupu a rozšíření sortimentu jsou prvními kroky. Internet navíc umožňuje velmi levnou distribuci, takže by mělo být logické, že začínající autoři budou k dispozici za zlomek ceny. Tímto způsobem se může průmyslu po dobrém přesvědčit lidi, že normální je hudbu nakupovat, ne ji stahovat. Musí to být po dobrém, protože po zlém to firmy zkoušely deset let a nikam to nevedlo. A potom má hudební i filmový průmysl šanci přežít.

Poslední události ukazují, že to začínají chápat i lidé sedící ve vedení firem. DRM je před smrtí. Všichni se máme na co těšit.

4 komentáře:

  1. hudbu nestahuju - ani s drm ani bez, ale brzy budeme muset - protože díky předraženým cd a jejich mizivému odbytu se už firmám kromě čtvrtletních zlatých prémií nevyplatí vyvíjet žádnou jinou činnost.
    občas si ještě pořídím zajímavé cd dokud vycházejí :) ale nehodlám už testovat, s jakou mechanikou zas bude cd nekompatibilní, číst jaký nový rootkit sony zkouší na své kupující zákazníky, riskovat na jaké cd zas emi umístilo starou verzi cactus100 která shazuje pc - všem cd s ochranou se už vyhýbám.

    OdpovědětVymazat
  2. Hudbu ani filmy nestahuju. Občas si dokonce i nějaké to cd v originále koupím. Ovšem i když se v této problematice moc nevyznám přijde mi jako hnus zpoplatnění médií jen na základě údajné možnosti, že by se na něj dalo nelegálně cosi stáhnout. Stejně tak je nemravné, aby majitel webové stránky, která umožňuje zdarma stahování muziky od českých amatérských kapel platil poplatky OSA, když žádná z těch kapel není jejich členem. Dopadne to nakonec tak, že peníze odvedené za tyto \"nečlenské\" kapely si rozdělí umělci sdružení v organizaci. Není to krádež?

    OdpovědětVymazat
  3. Mnohem zajimavejsi aspon v CR je to, ze ty prachy za velky harddisk dostane OSA. Ale ruku na srdce, kdo ma kazdy software legalne (ja teda doopravdy vsechno nainstalovane mam legalne, ale u matematickeho a statistickeho softwaru je to dano celouniverzitni licenci). Neni tam i nejaky ten nelegalni software? Vim, neni to tak prostorove narocne, ale stejne... nemely by ty penize, kdyz se uz vybiraji, plynout i nejen OSE???

    OdpovědětVymazat
  4. to Peta: Ano, tady totiž o producentech software není vůbec řeč. Jedná se pouze o poplatky kolektivním správcům autorských práv k audiovizuálním dílům.

    Ačkoliv je software po právní stránce pokryt podobně (s různými odchylkami), producenti software tuhle hru na DRM nehrají - a to z několika důvodů, teď hned mě napadají přinejmenším tři.

    Prvním je velké množství vzájemně si konkurujících firem - vůbec není jasné, jak by se podobné poplatky dělily mezi producenty. Druhým je dost vysoká konkurence - ač se to nezdá, tak kromě operačního systému a úzce specializovaných aplikací trh pro domácí spotřebitele funguje dost dobře. No a za třetí - producenti software nemají tak silnou politickou pozici jako labely + OSA/RIAA. Tedy jeden má, ale ta je tak negativní, že si nedovolí něco podobného jako univerzální poplatky vůbec nadhodit :-)).

    OdpovědětVymazat