čtvrtek 8. února 2007

Venezuela a Zimbabwe - (ne)náhodné podobnosti

Venezuela - delta Orinoka
Zimbabwe
Venezuela a Zimbabwe toho mají hodně společného. Nádhernou přírodu. Boj o nezávislost (i když Venezuela o dost dříve). Potenciální obrovské bohatství na nerostné suroviny. Rozšířenou chudobu. A šíleného vládce v čele, který tvrdí, že mu jde o dobro obyvatel.

Robert Mugabe vládne v Zimbabwe již 27 let. Zpočátku vlády byl rozvinutým světem opěvován a podporován a doma milován. Ale v posledních deseti letech se to všechno nějak zvrtlo. Nejprve vyvlastnil převážně bílým farmářům jejich farmy a vyhnal je ze země. Rozhodl se, že půdu rozdělí drobným pěstitelům, kteří tak získají majetek. Neuvědomil si, že drobní, převážně nevzdělaní rolníci nemají ponětí, jak vypěstované plodiny zpracovávat a jak je prodat. Zemědělský sektor zůstal v troskách.

Když jsem Zimbabwe v roce 2000 navštívil, ještě nebyla situace tak hrozná. Sice již byly běžné výpadky v dodávkách benzínu, dolar se obchodoval na černém trhu za zcela jiný kurz než ten oficiální (přestože to bylo nelegální), a turistů přijíždělo podle místních obyvatel méně než obvykle, ale přesto země jakž takž fungovala.

Od té doby šla ale situace jen k horšímu. Zatímco Mugabe si žije v přepychu, ekonomika země se rozpadla [NY Times]. Zimbabwská měna se na černém trhu směnuje za dolar za dvacetinásobek oficiálního kurzu. Benzín není, a když se vláda ve snaze podpořit skomírající zemědělství rozhodne zemědělcům prodat levnou naftu, ti ji obratem na černém trhu prodají za desetinásobek. A pole dále leží ladem. Turistický ruch kvůli bezpečnostním rizikům téměř utichl a země není ani schopna organizovat těžbu nerostného bohatství, díky němuž by se mohla slibně rozvíjet.

Hyperinflace (ceny za posledních dvanáct měsíců vzrostly o téměř 1300 %) způsobená soustavným tištěním peněz znehodnotila veškeré mzdy a státní zaměstnanci stávkují. Nepokoje se objevují rovněž v armádě. Výpadky elektřiny a dodávek vody jsou na každodenní pořádku. Ve snaze zastavit růst cen zmrazila vláda pod pohrůžkou vězení ceny. Jediným výsledkem ale bude další rozmach černého trhu, který ještě více zhorší dostupnost potravin a dalšího zboží.

Přesto všechno drží Robert Mugabe otěže země pevně ve svých rukou, potlačuje opozici a vše svádí na spiknutí Západu proti jeho zemi. Absolutní kolaps se ale velmi rychle blíží a ze země, která se ještě v 90. letech minulého století slibně rozvíjela, se může stát další africké bojiště pro civilní válku.

A teď se můžeme přesunout směrem na západ. Hugo Chávez vládne své zemi také čím dál pevnější rukou. Ve Venezuele jsem byl na jaře roku 2002, těsně před krátkým povstáním, během kterého byl Chávez svržen, aby se vzápětí vrátil k moci. Již tehdy byla země rozdělená na ty, kteří ho milovali a ty, kteří ho nenáviděli.

I Chávez populisticky vykřikuje, že mu jde o lid a že Západ je ďábel. A lid mu uvěřil - v prosinci mu ve víceméně demokratických volbách svůj hlas dalo 60 % Venezuelanů. Od té doby začal Chávez praktikovat směřování země směrem k socialismu, zřejmě inspirován kubánským vzorem.

Ještě poměrně neškodný nápad obrátit koně na státní vlajce [aktuálně.cz] tak, aby cválal doleva mu prý vnukla jeho devítiletá dcera. Další rozhodnutí už ale byla vážnější - vynutil si větší státní kontrolu nad těžbou ropy, rozhodl o znárodnění telekomunikací a dodavatelů elektřiny a sebral licenci opoziční televizní stanici.

Na konci ledna pak venezuelské Národní shromáždění (ve kterém zasedají jen Chávezovi sympatizanti, protože opozice parlamentní volby v roce 2005 bojkotovala) předalo Chávezovi na 18 měsíců pravomoc rozhodovat pomocí dekretů [NY Times], tedy bez nutnosti vyžadovat souhlas parlamentu při většině rozhodnutí. Prezidentka Národního shromáždění Cilia Flores jen dokázala, jakou je loutkou, když prohlásila, že toto opatření je nástrojem od lidí a pro lidi. Ano, jistě je velmi demokratické, když se veškerá moc soustředí do rukou jednoho člověka.

Jednání obou diktátorů, Mugabeho a Chaveze, má mnoho společných rysů. Skončí tak Venezuela jako Zimbabwe? Je to docela dost dobře možné. Venezuela sice může profitovat z těžby ropy, kterou Chávez využívá k vytváření pocitu sociálního státu, ale Chávezovy kroky mohou lehce vést k podobnému rozvratu jako dnes zažívá Zimbabwe. A pak již ani ropa nepomůže, protože ji Venezuela ani nebude schopna těžit.

Žádné komentáře:

Okomentovat