O rozporuplných plánech současné prezidentské kandidátky francouzské socialistické strany týkajících se zvyšování minimální mzdy a současně snahy vyřešit sociální problémy na francouzských předměstích jsem již psal.
To ale není jediná kontradikce v jejím programu. Projev Ségolène Royal byl celý prošpikován řešeními ekonomických otázek z kategorie sci-fi. Sci-fi je to i proto, že níže uvedené návrhy nemají být doprovázeny zvyšováním daní (jak Royal prohlásila v jiném rozhovoru).
Co všechno tedy slíbila? Z ekonomických reforem například toto:
Zvýšit penze.
Hezké. Ale jak to udělá? Royal by lidem říci, co to bude stát. Buď bude muset zvýšit věk odchodu do důchodu (ve Francii muži dnes odcházejí do důchodu průměrně v 59,2 letech, a evidentně se jim to líbí, protože jen 15% mužů mezi 60 a 65 lety pracuje), nebo zvýšit sociální odvody, nebo brutálně změnit demografický vývoj, rapidně navýšit porodnost a všechny narozené děti okamžitě učinit práceschopnými, aby ze svých odvodů zvýšené důchody pokryly. Vzhledem k tomu, že metoda číslo tři je poněkud problematická a metodu číslo dvě Royal sama zavrhla (pokud pod nezvyšováním daní rozumíme i nezvyšování jiných odvodů), pak zbývá metoda číslo jedna. Pak by to ale Royal měla lidem na rovinu říci.
Zvýšit minimální mzdu na 1500 euro měsíčně.
O tomhle jsem už psal dříve. Ačkoliv to některým lidem, kteří jsou pod hranicí 1500 euro měsíčně, částečně pomůže, taková minimální mzda dále zhorší sociální poměry na předměstích.
Zajištěné pracovní místo nebo další trénink pro každého absolventa vysoké školy do šesti měsíců po absolutoriu.
Ano, nezaměstnanost čerstvých absolventů je ve Francii velmi rozšířená. Jedním z hlavních důvodů jsou přebujelý sociální stát, který moc nenutí mladé lidi práci hledat, a komplikované pracovní právo, které znesnadňuje propouštění - takže firmy raději mladé lidi nepřijímají, protože pokud se neosvědčí, nemohou se jich pak zbavit. Nabízí se otázka, jakým způsobem by Royal chtěla pracovní místa direktivně vytvářet.
Zlepšit studijních podmínek pro žáky z předměstí.
Alespoň jeden rozumný návrh. Vzdělání je důležité. Implementace takových řešení je však extrémně obtížná a je to vždy běh na dlouhou trať. Uvidíme.
Zvyšovat zdanění kapitálových zisků v porovnání se zdaněním mezd.
Danit kapitálové zisky je z ekonomického hlediska horší než danit mzdy. Zdanění kapitálu totiž demotivuje investice a (zjednodušeně řečeno) vzhledem k tomu, že tvorba kapitálu má dlouhodobé dopady, ekonomika pak dlouhodobě roste pomaleji, než by mohla.
Pokud chcete vytvořit kvalitní systém zdanění, který nebrání dlouhodobému růstu, daňte jen tu část zisků, která přesahuje reinvestovaný zisk. To je pravidlo číslo jedna. Další pravidla pro tvorbu ideálního zdaňovacího systému jsou komplexní a nelze jen tak říci, jaký systém je nejlepší, bez toho, aniž bychom popsali chování ekonomiky.
V červnu se má konat národní konference o tom, jak zvýšit mzdy.
Tohle je opravdu perla. Jak si asi Royal představuje, že konference dopadne? Bude chtít firmám zvýšení mezd administrativně nařídit? Pokud ano, jak na to asi firmy zareagují? Prostě část lidí propustí.
Omezovat mzdy a ceny shora jsme v historii často zažili, většinou ve spojitosti se snahou kontrolovat inflaci. Tlak na celkový růst mezd bude ale novinkou. Jedinou cestou jak zvyšovat mzdy je růst produktivity práce.
Lobbovat za to, aby Evropská centrální banka brala v úvahu nejen inflační cíl, ale i zaměstnanost a růst.
Ačkoliv zaměstnanost a růst jedním z cílů centrálních bank nezřídka bývá, není jasné, jak by to v praxi vypadalo v případě Evropské centrální banky, i kdyby to dostala za jeden ze svých úkolů. Centrální banky se mohou snažit podpořit růst ekonomiky snižováním úrokových sazeb, a to za cenu rizika růstu inflace. Dnešní monetární politika je záležitost velmi jemného ladění, protože si centrální bankéři dobře uvědomují, že cíl nízké inflace a podpory růstu jsou z hlediska monetární politiky protichůdné. To nejlepší, co může centrální banka udělat, je vytvořit dlouhodobě stabilní neinflační prostředí, ve kterém se bude ekonomika dobře rozvíjet.
Tak se i Evropská centrální banka v podstatě chová. Inflace je nízká a stabilní,což odbourává nejistotu firem ohledně cenového vývoje, a ty pak mohou investovat s větší jistotou. Pokud by centrální banka měla výrazně podpořit krátkodobý růst (protože dlouhodobě se to pomocí monetární politiky podařit nemůže), musela by poměrně výrazně snížit úrokové sazby. Jenže to moc nejde - v současnosti je klíčová úroková sazba ECB pro refinanční operace na 3,5% a v posledních pěti letech se pohybovala pod 3%.
"Nechci Evropu, kde by byl každý proti každému a kde sociální a fiskální dumping nahradí solidaritu".
Tenhle výrok Ségolène Royal bychom měli zaregistrovat hlavně my. Royal v něm v podstatě říká, že se jí nelíbí, když jiné země v Evropské unii snižují své daňové zatížení pod francouzskou úroveň a že by se jim to mělo zakázat. Pokud si Royal myslí, že francouzské problémy vyřeší nařízením zvýšení daní v ostatních zemích, tak je na omylu. Měla by se sama nejdřív zamyslet, jak Francie vyřeší své ekonomické problémy sama. Například redukcí byrokratického aparátu a zpružněním ekonomiky.
Pokud se nad tím zamyslet nechce, měli bychom začít doufat v to, že socialisté prezidentské volby nevyhrají.
Žádné komentáře:
Okomentovat