Kdo má největší šanci v Eurovision Song Contest?

Kabát v Eurovision Song Contest neuspěl, skončil v semifinále poslední. Opravdu tedy nezaujal. Záleží při soutěži ale opravdu jen na kvalitě, resp. na tom, jak se soutěžící strefí do stylu diváků (ať už je ten styl jakýkoliv)? Nebo hrají roli i jiné faktory?

Ukazuje se, že kromě kvality soutěžících je důležitým faktorem společná historie s ostatními zeměmi. Pojďme se na to podívat. Pravidla soutěže jsou zajímavá. V semifinále diváci z každé účastnické země hlasují pro soutěžící, ale nemohou hlasovat pro svou vlastní zemi. V každé zemi se z hlasování sestaví pořadí a vítěz v dané zemi získá 12 bodů, druhý 10, třetí 8, soutěžící na dalších místech 7, 6, 5, 4, 3, 2, a 1 bod.

Nezáleží tedy na tom, jak velká daná země je a kolik v ní danou soutěž sleduje diváků. Německo má stejnou váhu jako Estonsko. Mělo by tedy být výhodné snažit se zaujmout velkou skupinu malých zemí než jednu velkou. Může tedy soutěž ovlivnit geografie a vztahy mezi jednotlivými zeměmi?

Samozřejmě, pokud bude v soutěži jeden kandidát, který jasně dominuje, pak posbírá hlasy ze všech zemí a vyhraje. Porovnávat tímto způsobem soutěžící ze Srbska a náš Kabát tedy nemá cenu, v tomhle případě je dominantním faktorem to, jak se daný soutěžící líbí napříč Evropou. Můžeme se však podívat na konkrétní kandidáty a prozkoumat, ze kterých zemí získali nejvíce hlasů.

Pracovní hypotéza je, že kandidát bude preferován v sousedních zemích, v zemích s provázanou historií a podobnou kulturou. Data nám poskytne podrobná tabulka výsledků semifinále.

První v semifinále skončilo Srbsko. Které země daly Srbsko na první místo? Rakousko, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Česká republika, Makedonie, Maďarsko, Černá Hora, Slovinsko a Švýcarsko. Přestože Srbsko získalo dost bodů i z jiných zemí, není určitě náhoda, že ho na první místo daly všechny země bývalé Jugoslávie.

Soutěže se účastnilo celkem šest zemí bývalé Jugoslávie a i ostatní země dopadly podobně. Z celkem 41 států, které mohly pro danou zemi hlasovat, tak bylo pět z bývalého společného státu, tedy méně než jedna osmina.

Sedmé Slovinsko získalo od svých bývalých spoluobčanů 36 bodů ze 140, tedy více než čtvrtinu. Devátá Makedonie 45 z 97, to už je skoro polovina! Kdyby ostatní země bývalé Jugoslávie hlasovaly standartně, tak by se Makedonie do finále nedostala.

Šestnácté Chorvatsko získalo z bývalé Jugoslávie 37 z 54 bodů a dvacátá třetí Černá Hora dokonce 26 z 33 bodů. Celkově si mohly bývalé země Jugoslávie mezi sebe přerozdělit maximálně 228 bodů, kdyby se vzájemně napsaly na první příčky pořadí před všechny ostatní země. Prakticky se jim to podařilo - vzájemně si udělily 204 bodů! Na první příčce Srbska by se nic nezměnilo, ale zbývající pořadí by vypadalo dost odlišně.

A můžeme jít i dále - čtvrté Bělorusko skončilo na prvním nebo druhém místě v Arménii, na Kypru, v Izraeli, Litvě, Lotyšsku, Moldavsku, Rusku a Ukrajině. Tedy dominantně v postsovětských zemích. Vzájemně se na první a druhá místa psaly pobaltské státy. Island skončil až třináctý, ale získal tři první místa - ze Švédska, Norska a Finska. Dánsko dalo Island na druhé místo.

Zároveň se jednalo i tak trochu o soutěž mezi západem a východem Evropy - nejlepší země ze západní Evropy, Portugalsko na jedenáctém místě, získalo 53 z 88 hlasů ze západní Evropy, přestože zemí ze západní Evropy byla méně než polovina.

Pokud tedy chcete sázet na vítěze a podle kvality a hudebního stylu nevychází žádný favorit, sázejte jednoznačně na země, které mají hodně sousedů se společnou historií. Postjugoslávské a postsovětské republiky jsou jednoznačnými kandidáty. Západní Evropa nemá moc šancí, východoevropské země jsou v převaze a hlasy si přerozdělují mezi sebou.

Nakonec ještě jeden pozitivní závěr. Ačkoliv stále vídáme projevy zášti mezi jednotlivými zeměmi bývalé Jugoslávie, je vidět, že když dojde na soutěž s ostatními, jsou schopné a ochotné se vzájemně podpořit. To je přeci jen dobrým příslibem do budoucna.