Dotace v zemědělství nejsou problémem jen v Evropské unii, ale i v USA. Ročně americká vláda rozděluje desítky miliard dolarů zemědělských dotací. Většina z nich podporuje výrobce kukuřice, soji, pšenice, rýže a bavlny - celkem to v roce 2005 dělalo zhruba 25 miliard dolarů. Systém je poněkud jiný než v Evropě a je založený zejména na dotacích na vypěstovanou produkci (zatímco v Evropě jsou to převážně dotace redukci výroby) - motivuje tak k vyšší výrobě.
Jak to souvisí s obezitou? NY Times přináší článek o Adamu Drewnowském z University of Washington, který hledal způsob, jak v obchodě co nejlevněji nakoupit co nejvíce kalorií.
Po staletí byla totiž problémem nejchudších vrstev podvýživa. V poslední době se však v USA karta obrací - chudší vrstvy jsou daleko obéznější než "průměrný" Američan. Jedním z důležitých faktorů je, že v supermarketech nakupují hlavně levnější potraviny - a to jsou právě ty, které obsahují největší množství cukrů a tuků.
A tady se dostáváme k dotacím. Právě sacharidy přetvořené z kukuřice a tuky ze soji představuji dominantní složku nejlevnějších potravin. Je to paradoxní - kalorie v sofistikovaných a složitě průmyslově vyráběných předpřipravených jídlech jsou levnější než kalorie v čerstvé zelenině. A miliardy státních dotací tomu napomáhají - dotace na produkci čerstvé zeleniny jsou v porovnání s dotacemi na kukuřici a soju zanedbatelné.
Adam Drewnowski tak zjistil, že zatímco reálné ceny (po očištění od inflace) čerstvé zeleniny a ovoce vzrostly od roku 1985 o 40%, reálné ceny nealkoholických nápojů plných cukrů z kukuřice klesly o 23%.
Celé to jen dokumentuje, jak má selektivní podpora velmi úzké skupiny obyvatel široké sekundární dopady na celou společnost. Americká vláda utrácí miliardy dolarů na programy pro boj s obezitou. Na druhou stranu dalšími desítkami dolarů obezitu podporuje. Vyhozené peníze.
Žádné komentáře:
Okomentovat