Jedna holandská televizní stanice spustila soutěž, ve které budou diváci SMSkami hlasovat, který ze tří soutěžících by měl získat ledviny smrtelně nemocné ženy. Každý ze soutěžících transplantaci ledvin potřebuje a získá je v okamžiku, kdy dárkyně zemře.
Proti soutěži se zvedla vlna kritiky, televizní stanice se ale brání tím, že chce poukázat na akutní nedostatek orgánů pro transplantace. Všude ve světě čekají na transplantaci orgánů statisíce lidí a většina z nich umírá, protože se na ně nedostane (v USA takto umírá zhruba 5000 lidí ročně). Vyvstává tedy otázka - pomohlo by, kdyby dárce orgánů získal finanční odměnu?
Představme si následující schéma: pokud člověk, který dal předchozí souhlas s využitím svých orgánů, zemře a jeho orgány jsou použity pro transplantaci, získají pozůstalí předem stanovený finanční obnos. Případně by si člověk, který souhlasil s dárcovstvím, mohl vybrat část odměny za svého života - s tím, že pokud by chtěl svůj souhlas odvolat zpět, musel by peníze vrátit.
Dárcovství by bylo nadále zcela dobrovolné - lidé, kteří mají morální nebo náboženské předsudky, by svůj souhlas nemuseli dávat. Stejně tak lidé, kteří by chtěli orgány darovat z čistého altruismu, by mohli odměnu odmítnout, nebo poskytnout na dobrovolné účely. Odměna by byla vázána na dobrý zdravotní stav - těžko si představit, že by třeba silný kuřák získal peníze za darovanou plíci.
Finanční částku za transplantované orgány by platili sami příjemci, případně by se dalo vyvinout schéma, kdy by orgány pro méně majetné příjemce hradila zdravotní pojišťovna (vzhledem k nákladům na transplantaci by částka v řádu například statisíců korun za orgán nebyla pro pojišťovny likvidační).
Cíl takové úpravy je jediný - motivovat lidi k dárcovství a tím zvýšit počet zachráněných lidí čekajících na transplantaci.
Řadě lidí připadá takový obchod nemorální. Ale když dnes můžete prodávat vlastní krev, tak proč ne posmrtně své vlastní orgány? Jedná se o čistě dobrovolný akt. A jak zdůvodnit morálku zákazu prodeje orgánů umírajícímu pacientovi, který na orgán marně čeká?
Druhým důvodem proti je obava s ilegálního obchodu s orgány. Jenže i taková obava je lichá. Pokud by někdo měl páky k tomu, aby orgán získal pokoutně za odměnu, může tak bezpochyby učinit i nyní. Naopak, snížením nedostatku orgánů by se riziko ilegálního získávání orgánů zmenšilo.
Konečně, poslední argument hovoří o demotivaci skutečných dárců. Teoreticky by se mohlo stát, že v případě povolení obchodu s orgány by si lidé, kteří dnes darují orgány z čistého altruismu, řekli, že orgánů je nyní dost a přestali je darovat, což by v konečném důsledku mohlo nedostatek orgánů ještě zhoršit. Nemyslím si ale, že by tohle byl pravděpodobný scénář.
Je zajímavé, jak se vlády v některých zemích finančním odměnám za orgány vehementně brání. Například v USA je situace až paradoxní. Například nedávno členové amerického Kongresu navrhli, aby dárci získávali za darované orgány medaili, což by mělo přilákat nové dárce. K čemu bude dárcům dobrá medaile, není jasné. Dobrovolní dárci darují orgány i bez medaile a těm, kterým by se nějaké ty peníze hodily, je medaile k ničemu.
Dalším návrhem jsou mohutné reklamní kampaně na získání nových dárců. Jinými slovy - nevadí, když si dárce kupujeme přes reklamu, ale hlavně jim nesmíme dát peníze do ruky. Reklamní agentura na tom vydělat může, ale ten, kdo nakonec to nejcennější dává, nesmí.
Proto se spíše přikláním k názoru, že možnost získání finanční odměny za posmrtné využití orgánů by měla být legální.
teoreticky určitě... bohužel by se musel zavést šílenej kontrolní mechanismus - a stejně by to třeba nepomohlo. takže prakticky asi ne, toť můj názor :)
OdpovědětVymazattv přístup řekl bych typisch hollands :-) ahoj
OdpovědětVymazatAutor textu nespecifikoval, jestli by se jednalo o prodej organu po smrti nebo jeste za zivota darce??
OdpovědětVymazatZ tim prvnim by se dalo jeste souhlasit.
Navic si nedovedu predstavit ze nekdo daruje organy a pak umre, nekde doma, za nekolik dni a organy jsou nepouzitelne, nebo umre ve vysokem veku a organy jsou taky nepouzitelne. Takze by ona castka za organy byla asi velmi mala, kdyz pripocteme riziko ze se organy nemusi podarit ziskat. Navic tim ze se za darovani zavede penezni odmena, ztraci to punc dobrocine akce, takze je to akt kupceni, a lidi co daruji ted kvuli svemu presvedceni, nedaruji protoze nebudou podporovat neci podnikani...
Navíc uplatňovat na všem zákony trhu není zrovna dobré. Protože to zvyhoďnuje ty co jsou bohatý na úkor lidí, kteří jsou v hmotné nouzy. Má právo 80 lety člověk co je bohatý na všechny orgány, protože si je může dovolit, a například 30 letá žena, má kvůli své chudobě umřít. Je tohle opravdu spravedlívý systém o která má ekonomie usilovat, myslím že ne.
OdpovědětVymazatObávám se, že by to mohlo vést k nátlaku na dárce, \"daruj ledvinu, zaplatíš dítěti vzdělání\", nebo tak něco. :-) Ostatně odebírání orgánů popraveným vězňům v Číně se také zdá být racionální, ale někdy prostě takové věci nefungují správně.
OdpovědětVymazatA když už se na to dívat ekonomicky, nebylo by masové prodlužování života o jednotky let pomocí neskutečně drahých transplantací plýtváním prostředků, které by šly jinak využít k vyššímu souhrnému proudloužení věku i kvality života?
jilme,
OdpovědětVymazatmasové prodlužování života neskutečně drahými operacemi ze zdravotního pojištění nemá cenu, to bychom těžko utáhli (na druhou stranu, pokud někdo přijde a řekne, že by chtěl operací o půl roku prodloužit život a zaplatí všechny náklady, je správné mu bránit?). Ale tady kvůli nedostatku orgánů umírají spousty lidí, kteří mají velmi dobrou šanci na dlouhý a kvalitní život.
A jaké jsou náklady na tyto transplantace? Náklady na jednu transplantaci jsou ve stovkách tisíc až jednotkách milionů, řekněme v průměru milion. V Čechách se dělají stovky transplantací ročně, řekněme tisíc. To je dohromady miliarda. Kdyby se podařilo zvýšit počet transplantovaných orgánů na dvojnásobek (a poptávka by byla), tak to jsou dvě miliardy.
Naproti tomu zdravotní pojišťovny proplatí za paralen a acylpyrin čtyři miliardy. Škrtni hrazený paralen a acylpyrin a náklady bohatě pokryješ ze zdravotního pojištění. A ještě navíc využiješ pojištění k tomu, k čemu má sloužit - k uhrazení nákladů v případech, kdy je léčba velmi drahá, a ne k proplácení desetikorunových prášků.
Dokonce bych nebyl ani proti tomu, aby se orgány získané od zemřelých dárců v případech, kdy se nenajde vhodný příjemce doma, nabídly například cizincům. Cizinec přijede, zaplatí operaci a získá nový orgán. Vydělají úplně všichni - pozůstalí získají alespoň nějaké peníze (vždycky je můžou odmítnout nebo dát nadaci), cizinec si prodlouží život, nemocnice získá peníze a personál další zkušenosti - a přínos v podobě zvýšeného lidského kapitálu operujících lékařů je obrovský.
Zkrátka a dobře, lidské orgány mi příjdou příliš cenné na to, aby se zakopávaly pod zem, když lze všechny zúčastněné motivovat k tomu, aby dobrovolně přistoupili na jejich využití. Zní to možná nemorálně, ale zkuste to vysvětlit lidem, kteří na ty orgány čekají.
jirko,
OdpovědětVymazatsouhlasím s tebou v tom, že by se mohlo stát, že lidé, kteří předtím souhlasili s dobrovolným dárcovstvím, by v novém systému nemuseli chtít orgány darovat, protože by v tom viděli byznys - také to v článku zmiňuji.
Jinak se ale zdá, že zaměňuješ dvě věci - a sice poptávku po orgánech a jejich nabídku. Máš obavu, že by bohatí lidé byli zvýhodnění. Ale tak to není. Naopak, domnívám se, že v novém systému by bohatí lidé byli zvýhodnění méně. Vysvětlím.
Problém není v poptávce po orgánech - ta je daná zdravotním stavem a nový stav by ji nezměnil. Problém je v nabídce orgánů. Cílem změny není umožnit bohatým, aby si orgány kupovali. Cílem je přimět potenciální dárce, aby s dárcovstvím souhlasili - a příslušně je odměnit, protože dávají v podstatě to nejcennější, co mají - i když samozřejmě po smrti už jim orgány k ničemu nebudou.
Tyhle finanční částky by klidně mohla hradit zdravotní pojišťovna - jak jsem psal v odpovědi jilmovi, nezruinovalo by ji to. Takže žádná nevýhoda pro chudé.
A proč by takový systém méně zvýhodňoval bohaté? Dnes, když je akutní nedostatek orgánů, má každý velkou motivaci k tomu, aby se k orgánu dostal jakoukoliv cestou. No a bohatí (tedy ti, kteří jsou ochotni uplácet) mají často velmi dobré finanční páky k tomu, aby se dostali na přední místa všech možných pořadníků. Nedělám si iluze - uplácí se všude možně a když jde někomu o život, bude uplácet tím spíš. Samozřejmě, že ti tohle nikdo nepotvrdí, ale různé drobné úplatky ve zdravotnictví jsou všeobecně známé, tak proč by to nemělo tak fungovat i při čekání na orgány? Lidé, kteří nemají na úplatky dost peněz, jsou potom bití - protože na ně dojde řada až potom. Neříkám, že to tak je vždy, ale pokud někde fungují úplatky, tak je to v případech, kdy je něčeho nedostatek.
Naopak, kdyby byl orgánů dostatek, nemá nikdo velký důvod uplácet. Potom se dostane stejně rychle na bohaté jako na chudé, na poctivé i nepoctivé.
I systém finančního odměňování, který zmiňuješ, by se dal vyřešit. Například malá částka předem a velká částka, pokud se orgány skutečně využijí. Fungovalo by to jako taková životní pojistka - když se mi něco stane, získají peníze příbuzní. Kdo by peníze nechtěl, mohl by je věnovat nadaci.
Nakonec bych se ještě zastavil u pojmu \"spravedlivý systém\", který zmiňuješ. Nic takové totiž z podstaty věci nemůže existovat. Spravedlnost můžeš definovat jedině z pozice jednotlivého člověka - máš svůj vlastní pocit o tom, co je spravedlné a co ne. Naopak, někdo jiný na to může mít jiný nazor. A nelze rozhodnout, kdo má pravdu a kdo ne. Spravedlnost je subjektivní pojem.
Takže z hlediska spravedlnosti nelze ani rozhodnout o tom, jestli má na orgán právo 80letý člověk nebo 30letá žena. Ani lékaři se při rozhodnování o tom, komu orgán přidělit, neřídí spravedlností. Řídí se tím, kdo má větší šanci na přežití a další kvalitní život. To ale nemá se spravedlností nic společného.
Takže ještě jednou - cílem změny není rozhodnout, jestli má na orgán nárok ten a nebo ten - to ať udělají lékaři. Cílem je zvýšit množství použitelných orgánů. Jestli lékaři dají orgán 80letému nebo 30leté je jich rozhodnutí a oni musí vědět, co dělají - od toho tu jsou. Ale nechat radši zemřít oba, protože jeden je možná chudý a druhý možná bohatý, to je ta největší blbost, co můžeme udělat.
Viděli jste film Ostrov (The Island)? Tam to bylo dotažené k dokonalosti a bohatí lidé si nechávali orgány vypěstovat v jiných lidech, které pak kvůli orgánům zabili.
OdpovědětVymazatTo by bylo určitě taky řešení - udělat něco jako offshore kliniku, kde by si člověk objednal orgán, zaplatil a oraganizace by mu ho šla ulovit do zemí třetího světa, kde lidský život nemá takovou cenu.
milí pinusi.
OdpovědětVymazatV případě, že by pojištovna platila tyto kompenzace za darcovství, tak by se museli zvednout odvody na pojištění nebo by stát musel dalši peníze nalít, takže by to zaplatili všichni občané (pojištovna by nechtěla aby se jí zvedli výdaje, jednak za vyplacení dobrovolného darcovství, a pak za proplacení samotných operací, když organy nejsou tak nejde operovat ). Takže je to pro pojištovnu nevýhodné do doby než jí to někdo bude financovat.
Dostatek orgánu nikdy nebude, protože každý organ co je transplantován, v cizím těle vydrží jenom pár let a musí dojít k opětovné transplantaci, orgán se v cizím těle opotřebovává rychleji než ve vlastním. Tudíž každý člověk co úspěšně získá nový orgán se stavá budoucím poptavajícím po dalším.
Toť začarovaní kruh, který vysvětluje že orgánu dost nebude. Argumentace o uspokojení poptávky je tudíž lichá.
Spravedlnost je samozřejmě pro každého jiná,ale ekonomie se snaží dosáhnout, toho co většina lidí považuje za spravné.
Daleko moudřější se mi zdá aplikovat model co máme u nás doma v čr, považovat všeobecný souhlas s darcovstvím, pokuď dotyční, neprohlasí že nesouhlasí. Je to vlastně takový všeobecný příspěvek všech do systému, který si v případě, že budou potřebovat mužou vybrat.
Proč vymýšlet něco nového, když se dá aplikovat, to co jinde funguje :-)
pro zajímavost, transplantace srdce se musí provést, zhruba každých 5 let, a během života s cizím srdcem, bere pacient, dost hodně prašků, co potlačují obrané reakce proti cizímu orgánu v tělě.
OdpovědětVymazatjirko,
OdpovědětVymazatsrdce se po pěti letech retransplantuje? To je mi novinka. Nikde o takové věci není ani zmínka. Na wikipedii
http://en.wikipedia.org/wiki/Heart_transplant
mají podrobný popis transplantační procedury a nikde nutnost retransplantace nezmiňují. Naopak, lidé dnes žijí s transplantovaným srdcem desítky let (a vezmi navíc v úvahu, že lidé, kteří dnes žijí s transplantovaným srdcem desítky let, byli operovaní někdy v 70. a 80.letech, kdy se s transplantacemi jen začínalo - dnes umíme daleko více). Jediné, v čem máš pravdu, je to, že lidé zůstavají po celý zbytek života na práškách. Pokud bys měl pocit, že máš pravdu ty, pošli odkaz na nějaký věrohodný zdroj, který to zmiňuje, a rád svůj názor opravím.
S finanční neúnosností to není tak hrozné. Přečti si prosím mou odpověď jilmovi níže. Ano, stálo by to v řádu miliard ročně, ale to dnes pojišťovny platí za proplácení acylpyrinu a paralenu. Škrtni tyhle léky ze seznamu proplácených léků a uhradíš transplantace a ještě ti peníze zbudou.
Konečně, tvrzení, že \"ekonomie se snaží dosáhnout, toho co většina lidí považuje za spravné\" nedává žádný smysl. To, co jsi popsal, se nazývá politika, ne ekonomie. Ale to je na celý článek, který brzy napíšu.
Nyní jsem sám v tíživé situaci a klidně bych prodal třeba ledvinu,když by to mělo pomoci mojí rodině.Nevidím v tom nic nemorálního vždyť ten orgán je můj a rozhoduji o svém životě sám a nikdo jiný.Bohužel neexistuje u nás žádná legální cesta,která by toto umožnila.
OdpovědětVymazatprodam svoje organý třeba až do ciziný
OdpovědětVymazat