Další poznámky k obtížnosti vyčíslení dopadů investičních pobídek

Před nedávnem jsem sepsal několik poznámek týkajících se věrohodnosti studie návratnosti investičních pobídek, kterou CzechInvest prezentoval jako doklad své úspěšnosti. Nešlo ani tak o to, že by investiční pobídky byly a priori neúčinné, ale spíše o to, že taková analýza je mnohem složitější, než se CzechInvest, Deloitte, a někteří další jedinci snaží prezentovat, a že vydávat taková čísla za pravdu je přinejmenším sporné.

Věrný čtenář blogu odkazuje na komentář, který před časem napsal současný ředitel CERGE-EI Štěpán Jurajda. V něm je velmi přístupnou formou popsáno ještě širší spektrum problémů, které s vyhodnocením dopadů investičních pobídek a samotných přímých zahraničních investic souvisejí.
Nejenže je otázka, jaký dopad měly investiční pobídky na českou ekonomiku, velmi složitá. Složité jsou ve skutečnosti i zdánlivě jednodušší otázky. A dotazníky nám moc nepomůžou.

Otázkou číslo jedna je, zda a nakolik pobídky skutečně FDI do ČR přilákaly. Odpověď není vůbec jednoduchá. Potřebujeme totiž odhadnout stav FDI v ČR v případě, že by žádné podpory nabízeny nebyly. O něco jednodušší a praktičtější otázka je, zda na příliv FDI má větší vliv lukrativnost pobídek nebo úroveň vzdělanosti či kvalita podnikatelského prostředí.

I tato jednodušší otázka je ale obtížně zodpověditelná. Ptát se zahraničních firem přímo pomocí dotazníků má tu nevýhodu, že firmy budou vždy mít důvod zdůraznit důležitost daňových prázdnin – chtějí přece co nejvýhodnější podmínky. Další problém je obvykle v tom, že se ptáme jen těch firem, které se rozhodly do ČR přijít a nevidíme ty, které jdou jinam.

Můžeme se tedy obejít bez dotazníků a použít pozorovatelná data? Jedním z prvních problémů, na který narazíme, je kauzalita:

Druhou variantou je tzv. regresní analýza, kdy s daty o mnoha zemích a letech odhadujeme vliv vzdělanosti, kvality institucí apod. na příliv FDI. Jenže žádná ze studií, a že jich je mnoho, zatím zcela přesvědčivou odpověď nedala. Klíčovým metodologickým problémem je, jak odlišit protichůdné kauzální souvislosti typu slepice a vejce. Jeden příklad za všechny: přispívá FDI k hospodářskému růstu nebo je to naopak potenciál hospodářského růstu, který láká FDI?

Štěpán Jurajda popisuje některé metody, které k rigorózní analýze mohou pomoci, zejména pokud máme detailnější data. Jednou z mikroekonometrických metod je regresní diskontinuita:

Například u pobídek, které jsou nastaveny podle okresní úrovně nezaměstnanosti (pobídky jsou k dispozici, pokud je okresní nezaměstnanost nad x procent), je možné argumentovat, že okresy těsně pod a těsně nad touto úrovní nezaměstnanosti x jsou srovnatelné co do pravděpodobného vývoje nezaměstnanosti v případě neexistence pobídek. Vývoj v okrese bez pobídek nám pak dává odpověď na hypotetickou otázku, co by se dělo v okrese s pobídkami, kdyby žádné nebyly. Srovnává se pak např. vývoj zaměstnanosti v okrese s FDI před a po investici s vývojem za stejné období ve srovnatelných okresech bez FDI.

Účetnictví a dotazníky tak k věrohodnému vyčíslení dopadů investičních pobídek nepostačí. Potřebujeme rigorózní ekonomii a ekonometrii:

Účetní vyčíslení nákladů a počtu podpořených míst může vést k identifikaci jednotlivých případů přemrštěné podpory, ale nenabízí potřebný podklad pro měření dopadů a hodnocení celé politiky podpor.