Investiční pobídky - jak (ne)zjistit pravdu dotazníkem

V médiích se před několika dny objevily závěry studie, která připisuje mimořádně velké úspěchy investičním pobídkám, které poskytly předchozí vlády:

Investiční pobídky vydělaly Česku od roku 1998, kdy byly zavedeny, celkem 230 miliard korun a vytvořily 308.000 nových pracovních míst. Stát tuzemským a zahraničním investorům poskytl podporu 30,068 miliardy korun a na firemních daních a odvodech za zaměstnance pak od těchto společností a jejich dodavatelů vybral 260,41 miliardy korun. Vyplývá to ze zveřejněné studie poradenské společnosti Deloitte. "Každá jedna koruna poskytnutá jako investiční pobídka se tak do státního rozpočtu vrátila víc než 8,5násobně," komentovala výsledky studie pověřená generální ředitelka CzechInvestu Alexandra Rudyšarová.

Ovšem už jen letmé čtení naznačuje, že nadšené závěry jsou přinejmenším nadnesené. Klíčové pro správné vyhodnocení dopadů investičních pobídek je však porovnání se situací, která by nastala, kdyby se investiční pobídky nezavedly.
Zaprvé: Kdyby investiční pobídky nebyly zavedeny, kolik zahraničních firem by v České republice investovalo?

Z ekonomické logiky vyplývá, že by takových firem bylo méně. Ale o kolik méně?

Studie Deloitte tvrdí, že bez investičních pobídek by přišlo jen velmi málo firem. O co se opírají? O dotazníkové šetření KPMG:

Podle průzkumu společnosti KPMG investiční pobídky ovlivnily rozhodování investorů o umístění investic. Pouhých 27 procent investic by přišlo bez investičních pobídek. Téměř třetina investorů uvedla, že investiční pobídky měly zásadní vliv na jejich rozhodování.

Takže si to představme. Pošlu dotazník do firmy, která obdržela štědrou investiční pobídku, i když by investovala i bez ní. Jakou má firma motivaci k tomu, odpovídat pravdivě? Velmi malou. Přeci nebude veřejně prohlašovat, že se jí podařilo ze státu vyždímat dotaci aniž by ji potřebovala, obzvláště v situaci, kdy to může v budoucnosti zopakovat.

Dotazníková šetření jsou v takovýchto otázkách často velmi nespolehlivé.

Zadruhé: Jak by vypadala ekonomika bez investičních pobídek?

Kvantitativní dopady jsou spočítány tak, že staví investiční pobídky do toho nejlepšího možného světla. Výše uvedených 230 miliard přínosu investičních pobídek je totiž čistým přínosem pouze v případě, že by bez investičních dotací nepřišel ani jeden jejich příjemce a zároveň by všichni lidé zaměstnaní u těchto firem a jejich dodavatelů zůstali bez práce.

To je samozřejmě naprosto nerealistická extrémní situace. Dodavatelé by přinejmenším z části nalezli jiné zákazníky. Ty domácí firmy, které na pobídky neměly nárok, by se staly konkurenceschopnějšími, protože by měly k dispozici více volné pracovní síly. Část lidí, která by nenašla práci u zahraničního dodavatele, by založila vlastní firmy.

Zatřetí: Jak drahé jsou alternativní způsoby přilákání zahraničních investorů?

Konečně je třeba porovnat náklady na investiční pobídky s alternativními způsoby, jak udělat z České republiky alternativní zemi pro zahraniční investice. Začít můžeme třeba se soudnictvím nebo korupcí. Investor vždy hledí na celou řadu kritérií.

Samozřejmě, v každé situaci je možné si zahraničního investora koupit dostatečně velkou investiční pobídkou. Ovšem řada alternativ by prospěla všem, nejen selektivně vybraným investorům, a byla by i levnější.

Příchod zahraničních investorů měl pro českou ekonomiku bezesporu řadu pozitivních dopadů. Ovšem vyhodnocování efektivity investičních pobídek způsobem, jakým to udělali Deloitte, neposkytuje právě ekonomicky věrohodné závěry.