Mrtvá zóna

Výhodou adresných sociálních dávek jsou rozpočtové úspory - dávku získávají jen potřební. Nevýhodou jsou vysoké implicitní mezní daně, které odrazují od práce.

Řada sociálních dávek je vázána na výši příjmu - na dávku má domácnost nárok, pouze pokud její příjem nepřesáhne určitou hranici. Ponechme nyní stranou jiné aspekty sociálních dávek a podívejme se pouze na dopady dávek na nabídku práce.

Státem poskytované dávky skrze příjmový efekt snižují nabídku práce (tedy ochotu příjemce pracovat), to je však pouze jeden ze dvou dopadů. Druhým faktorem je mechanismus, jakým příjemce ztrácí na adresné dávky nárok s tím, jak roste jeho příjem.

Snižování adresné dávky spolu se zvyšujícím se příjmem má totiž úplně stejný dopad jako mezní daň uvalená na příjem. Pokud jsou adresné dávky nevhodně strukturované, mohou být tyto implicitní mezní daně extrémně vysoké.
Výpočet těchto implicitních mezních daní je kvůli komplikovanosti systému sociálních dávek mimořádně obtížný - většinou je zapotřebí vzít v úvahu zcela konkrétní modelovou situaci. Jednou ukázkou je například výpočet, který provedl Clifford Thies. Do úvahu bere hypotetickou tříčlennou rodinu žijící ve Virginii.

Hrubý vs. čistý příjem hypotetické tříčlenné rodiny ve Virginii. Na horizontální ose je hrubý výdělek, na vertikální ose potom hrubý výdělek mínus daně plus dávky. Seznam daní a dávek viz odkazovaný článek.

Zdroj: Mises.org

Z obrázku vyplývá, že tato rodina i s nulovým výdělkem získá na různých dávkách zhruba 35 tisíc dolarů ročně. Systém adresných dávek je přitom nastaven tak, že kdyby si tato rodina 35 tisíc dolarů ročně vydělala, pak její čistý příjem kvůli ztrátě dávek zůstane prakticky stejný. Obzvláště méně kvalifikovaní jedinci s podprůměrným potenciálním příjmem tak mají jen velmi malou motivaci pracovat.

Oblast výdělku, kde se výše čistého příjmu s rostoucím hrubým výdělkem prakticky nemění, se někdy označuje jako mrtvá zóna - v mrtvé zóně dosahují mezní daňové sazby výše sta procent a jedinec nemá prakticky žádnou motivaci zvyšovat nabídku práce.

Jak se mrtvé zóny zbavit? Když odhlédneme od odstranění sociálních dávek jako takových, tak zbývá je buď udělovat neadresně, nebo je odbourávat pomalu a plynule.

Neadresné sociální dávky mají tu nevýhodu, že jsou drahé, protože je získávají i ti, kteří je nepotřebují. Přesto třeba český systém takovou "dávku" v určitém smyslu má, a tou je odpočitatelná položka při výpočtu daně z příjmu.

Pokud však přijmeme zásadu, že nízkopříjmové skupiny by dávku získávat měly, zatímco vysokopříjmové nikoliv, pak se mrtvé zóny nezbavíme. Můžeme ji však rozložit tak, aby implicitní mezní daň napáchala co nejmenší škodu.

S takovým nápadem přišla na Slovensku například Sloboda a Solidarita Richarda Sulíka - říká mu Odvodový bonus. Sulíkův systém vypadá naprosto odlišně od stávajícího sociálního a daňového systému, nicméně z ekonomického hlediska nejde o nic jiného než o postupné a rovnoměrné odbourávání adresných dávek s rostoucím příjmem (proč to na svých stránkách vysvětlují tak komplikovaně, je poněkud mimo mé chápání).

Absence mrtvých zón by měla být jedním z důležitých cílů kvalitního sociálního systému - jinak se nízkopříjmové skupiny doslova stávají rukojmími sociálních dávek, jako třeba ona hypotetická tříčlenná rodina ve Virginii.