V minulém příspěvku jsem zmínil, jak jsou s oblibou ignorovány dlouhodobé náklady vládních stimulačních balíčků. Harald Uhlig [Uhlig (2010) Some Fiscal Stimulus, AER Papers and Proceedings, pdf] se pokouší o kvantifikaci těchto dlouhodobých dopadů v neoklasickém modelu:
Argumentuji, že krátkodobé fiskální multiplikátory mohou být mimořádně zavádějící. V modelu v tomto článku vládní výdaje podobné stimulačnímu balíčku zvyšují HDP a generují krátkodobé multiplikátory výrazně vyšší než 1. Stimulační balíček se však promění v dlouhodobý pokles HDP pod trend, což souvisí s vyšší daňovou zátěží nutnou pro splacení zvýšeného dluhu. Dlouhodobé fiskální multiplikátory se v průběhu času stávají negativními. Podle modelu a dané parametrizace jsou diskontované náklady 1 dolaru vládních výdajů celkem 5,8 dolaru obětovaného HDP.
Upřímně řečeno, o přesnosti takových odhadů lze úspěšně pochybovat. Mohou to být dva dolary, šest dolarů i deset dolarů. Nemáme dost robustní modely na to, abychom tyto náklady kvantifikovali dostatečně přesně. Nicméně je dobré mít na paměti, že tyto náklady existují.
Žádné komentáře:
Okomentovat