V jednom z předchozích článků jsem argumentoval, že počet odpracovaných hodin za týden v přepočtu na jednu osobu zůstává v USA (ale i dalších zemích) přibližně konstantní. Agregátní data však skrývají řadu trendů u jednotlivých skupin obyvatel, které se vzájemně zhruba vyruší.
Předně - oproti všem proklamacím, že nás moderní doba nutí více a více pracovat, opak je pravdou. Průměrný počet týdenně odpracovaných hodin pro ty, kteří skutečně pracují, dlouhodobě klesá. V první polovině 19.století činil průměrný pracovní týden v USA téměř 70 hodin, na začátku 20.století to bylo ještě více než 55 hodin. Kolem roku 1970 se počet odpracovaných hodin v přepočtu na jednoho zaměstnance stabilizoval na dnešní úrovni. Následující graf skládá časové řady z několika zdrojů:
Přestože hodiny na jednoho člověka zůstaly přibližně konstantní (alespoň ve 20.století), hodiny na jednoho zaměstnance klesly, protože se prudce zvýšila zaměstnanost. Ještě v roce 1950 pracovalo zhruba 52% populace, zatímco v roce 1961 už to bylo 61%.
Převážnou část nárůstu tvořilo zvýšení zaměstnanosti žen. S poklesem porodnosti a rozvojem automatických domácích spotřebičů už nebylo k chodu domácnosti zapotřebí celodenní ženské práce. Zatímco muži v průměru (tady započítáváme všechny muže, tedy i ty bez práce) odpracovali 33,5 hodin týdně v roce 1950 a toto číslo pokleslo na 28,5 hodin v roce 1990, ženy pracovaly v průměru jen 11 hodin týdně v roce 1950 a toto číslo narostlo na 19 hodin v roce 1990 a dále rostlo.
Všechny údaje se týkají práce v tržním sektoru. Přestože ženy v tržním sektoru začaly pracovat více, týdenní počet celkem odpracovaných hodin u nich přesto poklesl - protože výrazně poklesl počet hodin odpracovaných v domácnosti.
Přesto ženy pracují v domácnosti výrazně více než muži. Když se sečte práce v tržním sektoru a práce v domácnosti, jsou čísla zhruba vyrovnaná - a pro muže i ženy tato čísla výrazně klesají.
Všechny tyto efekty mají výrazné dopady na růst objemu volného času. Robert Fogel ve své knize The Fourth Great Awakening and the Future of Egalitarianism počítá, že zatímco v roce 1880 měl Američan v průměru za celý život k dispozici 44 tisíc hodin volného času (po odpočítání doby nezbytné na práci, spánek, jídlo a hygienu), v roce 1995 se toto číslo zvýšilo na 176 tisíc hodin.
Je snadné žehrat na to, jak je dnešní společnost přepracovaná. Pro ty, kteří by snad byli nespokojeni, můžeme nabídnout "nepřepracovanou" společnost třeba před sto lety. Typický den se skládal z dvanáctihodinové šichty s fyzickou námahou, o které se nám ani nezdá, za mnohem menší reálný výdělek. I péče o domácnost byla fyzicky skutečně namáhavá, když nebyly k dispozici vymoženosti od sporáku přes ústřední topení až k vysavači. A k tomu ke všemu jste se při narození mohli těšit na očekávanou délku dožití 40 let.
To je zřejmě doba, kterou mají na mysli ti, kteří poznamenávají, že práce někdy v minulosti narozdíl od dneška bývala příjemná.
Podobně viz srovnání 25 zemí různé úrovně vyspělosti a různých kultur v Burda, Hamermesh and Weil (2007, IZA DP no. 2705), kteří ukazjí negativní vztah HDP per capita and rozdílu mezi celkovými odpracovanými hodinami mezi muži a ženami.
OdpovědětVymazat