Ještě jedno srovnání Apple a Microsoftu

K článku o Apple a Microsoftu přidám ještě jeden postřeh.

Jak volili Češi v Chicagu a jinde v zahraničí

Tenhle příspěvek je spíše jen perličkou. Češi v zahraničí přispěli Jihočeskému kraji celkem více než 8 tisíci hlasy. Celkem bylo v Jihočeském kraji odevzdáno 333 tisíc platných hlasů, takže to výsledky zase až tak nezamíchá.

Volby v zahraničí dopadly dost odlišně - ale to se vzhledem k selekci voličů dalo předpokládat: TOP09 40%, ODS 27%, SZ 11%, ČSSD 6%, VV 5%, KDU-ČSL 4%, SPOZ 2%, KSČM 2%.

Několik postřehů z voleb do Poslanecké sněmovny

Politickým spekulacím se tento blog nevěnuje a na hodnocení dopadů voleb je stejně brzo - důležité bude, co budoucí vláda ve skutečnosti udělá. Takže jen několik neuspořádaných postřehů.

Fiskální zodpovědnost

Strany, které ve volbách fakticky zvítězily, spojuje jedna věc, na kterou voliči evidentně slyšeli - fiskální zodpovědnost. Pokud tedy vytvoří společnou vládu, nemají jedinou výmluvu - stabilní veřejné finance budou jedním z klíčových aspektů, podle kterého budou hodnoceny. Je dobré si zapamatovat jejich volební program:

Ekonomické blogy, které stojí za zaznamenání - verze 2010

Seznam ekonomických RSS, které vězí v mé RSS čtečce, od roku 2007 zastaral, a proto je na čase sepsat novou verzi.

Není to úplný výběr a naopak - rozhodně nečtu vždy všechno. Výběr z české kotliny je na konci. Mnoho dalších blogů je odkazováno z těch níže uvedených.

Pokud čtete další, které zde nejsou, ale stojí za doporučení, pište do komentářů!

Odstrašující citát dnešního dne: Jiří Krampol

Co mně je do toho, co bude za deset nebo dvacet let. Já žiju teďka momentálně.

Jiří Krampol v Lidových novinách

To si v Řecku také říkali.

Apple, Microsoft a technický pokrok

Apple se stal největší technologickou firmou světa a pokračuje v úspěšném tažení díky spektru svých i-výrobků. Pamatujete si, jak se řada lidí Applu smála, když svou poslední novinku nazval iPad (v angličtině pad znamená rovněž vložka)? Dnes si na to nikdo ani nevzpomene. Nedávno jsme si iPad vyzkoušeli v prodejně a je pravda, že co se týče uživatelské přívětivosti, je rozhraní naprosto nedostižné.

To je ale jen na okraj. Zajímavější je srovnání Applu a Microsoftu. Není od věci si připomenout tiskovou zprávu Microsoftu z roku 1997:

IDEA.cerge-ei.cz

Disclaimer: Autor je stále volně propojen s CERGE-EI.

Jan Švejnar splnil, co kdysi dávno slíbil, a rozjíždí projekt think tanku, který se má zaměřit na hospodářskou analýzu podloženou rigorózní ekonomickou teorií.

Think tank dostal název Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu - což samozřejmě vytvoří moc hezký akronym IDEA, stejný v češtině i angličtině.

Název ale není důležitý, důležité je, co instituce dělá. IDEA je bezesporu dobrou myšlenkou :-), podobný institut totiž na české scéně citelně chybí. Na výše zmiňovaném odkaze se slibem sice Ivan Langer píše, že v Česku takové think tanky dávno jsou, jenže nemá pravdu.

Kritizujete spotřebu nebo růst? Tak už se rozhodněte!

Zaměření společnosti na spotřebu a zaměření na hospodářský růst - to jsou dvě věci, které kritizují ti, kdo si představují nějakou alternativní cestu společenského rozvoje. Ani si při tom neuvědomují, že tyto dvě kritiky v podstatě stojí v rozporu.

Do pasti vlastní nekonzistence se přitom ve svých filozofických úvahách chytí i tací, kteří ekonomické vzdělání mají. Stává se to ve chvílích, kdy ekonomická logika padá na úkor snahy zalíbit se davům (následující příklad jsem vybral proto, že je na očích, nicméně není nijak výjimečný a existují i mnohem horší).

Na jednu stranu tak jsou tito autoři schopni psát o tom, že je současná společnost založena na nepřiměřené spotřebě:

Jak vidí Řecko ekonomové

Greg Mankiw odkazuje na čerstvé názory některých ekonomů na současnou situaci Řecka.

Martin Feldstein se ptá, jak omezit nezodpovědnou fiskální politiku. Za příklad dává USA, kde jednotlivé státy nesmí financovat běžné výdaje pomocí deficitů - deficitně mohou být financovány pouze investice a u nich musí být jasně specifikováno, jak bude dluh splacen:

Možná se můžeme něco naučit od USA. Ačkoliv má 50 států společnou měnu a každý si stanovuje vlastní fiskální politiku, státní deficity zůstávají nízké. Dokonce i Kalifornie má deficit pouze ve výši 1 procenta státního HDP a celkový objem vydaných dluhopisů méně než 4% státního HDP. Základní příčinou těchto malých deficitů je, že ústavy jednotlivých států zakazují půjčování na běžné výdaje.

Proč mají státy USA taková ústavní pravidla? Historicky pocházejí už z 19.století, kdy se jednotlivé státy USA chovaly fiskálně mimořádně nezodpovědně a procházely dlouhou sérií bankrotů. Tyto bankroty měly nepříznivé dopady na fungování celé unie, a proto byla do státních ústav vnucena tato přísná pravidla. Současná Evropská unie tak do určité míry přípomíná právě USA z 19.století ...

John Cochrane říká, že záchranný balíček, na kterém se evropské vlády dohodly, nemůže fungovat:

Řecko a nesmysly o credit default swaps

Credit default swaps (CDS) nemají právě na růžích ustláno. Nepřehledná struktura finančního trhu s těmito deriváty přispěla k nedávné finanční krizi a je jistě namístě zapřemýšlet, jak změnit uspořádání jejich obchodování. CDS se však nyní staly velmi snadným terčem a některá kritika není oprávněná.

Do takové mylné kritiky se pustila i Ilona Švihlíková. Protože svůj článek uveřejnila na serveru, který otiskne prakticky cokoliv, možná by to stálo za přehlédnutí. Nicméně autorka uvádí, že "vyučuje na Vysoké škole ekonomické", a to už na pouhé pokrčení rameny není.

Zmenšující se Detroit

S počtem obyvatel Detroitu to jde nahoru dolů. 300 tisíc v roce 1900, 1,8 milionu v roce 1950 a pouze 950 tisíc dnes, přičemž pokles nadále pokračuje.

Detroit se tak podobá zlatokopeckým ghost towns ve velkém měřítku. V první polovině 20.století přilákal průmyslový rozmach stovky tisíc lidí, kteří se usadili v okolí centra. Stejně rychle jako přišli však tito lidé i odešli - buď se přestěhovali do lepších oblastí dále od města, nebo opustili Detroit úplně.

Jak sociální stát postavil na hlavu keynesiánské myšlenky

Jednou z klíčových myšlenek keynesiánské školy je aktivní fiskální politika, která by zmírňovala hospodářský cyklus. John Maynard Keynes a jeho následovníci tvrdili, že recese jsou způsobené zejména poklesem poptávky. Nedůvěra spotřebitelů a firem v budoucí vývoj ekonomiky je nutí k omezení spotřeby a investic a zvýšení úspor, takže klesá hospodářský produkt. Snížení produkce zvyšuje nezaměstnanost a díle tak snižuje koupěschopnost obyvatel, takže se celý problém jen prohlubuje.

Keynes tvrdil, že právě ve zmírňování recesí spočívá jedna z klíčových rolí vlády. V průběhu recese by vláda neměla podlehnout skeptickému názoru spotřebitelů a měla by naopak vyplnit chybějící soukromé výdaje vládní spotřebou, a to i za cenu toho, že se zadluží. Vláda tak působí jako proticyklický mechanismus - když lidé věří ve špatnou budoucnost a šetří, tak by vláda měla činit pravý opak.

Anglická Wikipedia má nový vzhled a funkce - a přímý export do PDF

Anglická verze Wikipedie prošla podstatnými úpravami.

Na první pohled si člověk všimne změny designu. To je ale to nejmenší. Důležitější je vylepšené hledání, upravení editovacího dialogu a lepší prolinkování (viz levá strana stránky v podmenu Toolbox).

Můžete si také nechat ze stránky vytvořit PDF dokument, nebo vybrané stránky poskládat do knižního formátu. PDFko velmi potěší, i když na kvalitě zobrazení matematických výrazů budou muset ještě zapracovat.

Volby nanečisto a selekční bič, který si na sebe upletla ČSSD

Volby nanečisto vypadaly jako poměrně nevinná záležitost. Studenti středních škol si měli zahrát hru na volby, výsledky se měly zagregovat a zveřejnit. Studenti se mohli dozvědět, co si myslí jejich vrstevníci, a strany třeba mohly zauvažovat nad tím, proč je teenageři volí či nevolí a co s tím dělat. Nějaké velké riziko nikomu nehrozilo - vzhledem k tomu, že se jednalo jen o hru, tak v podstatě každý mohl nad výsledky mávnout rukou s tím, že nic nevypovídají o tom, jak by studenti volili, kdyby šli k volbám doopravdy.

ČSSD však zpanikařila a ze studentské hry udělala kovbojku. Na sekvenci kroků si přitom můžeme krásně ilustrovat, jak strategicky nezvládnuté celé stranické jednání bylo.

Co mají společného cibule a Hollywood?

Před půl stoletím (v roce 1958) si američtí pěstitelé cibule vymohli úpravu zákona, který upravuje obchodování komoditních derivátů. Ten tak definuje komoditu takto:

Pojmem "komodita" se rozumí pšenice, bavlna, rýže, ... [atd. atd. atd.] ... dobytek, mražený koncentrát pomerančového džusu a všechny ostatní produkty a zboží s výjimkou cibule podle zákona 85-839 (7 USC 13-1), a všechny další služby a práva, na které se obchodují kontrakty na budoucí dodání.

Čím je cibule výjimečná? Ničím. Pěstitelé cibule však doufali (marně), že zákaz derivátových obchodů sníží volatilitu tržních cen, a měli dostatečnou lobbovací sílu, aby výjimku prosadili (nyní ji chtějí zase zrušit).

Kdo by však chtěl další výjimku získat, je hollywoodský filmový průmysl.

Zotročení kapitálu podle komunistických představ

Ano, skutečně mám na mysli zotročení kapitálu, ne zotročení kapitálem.

Rozhovor s předsedou KSČM Vojtěchem Filipem je celkem nezajímavý, až na pár výjimečných momentů. V nich Vojtěch Filip hovoří o dlouhodobých ideálech své strany.

A.cz: To se ale bavíme o technických věcech. Já se ptám spíš na to, zda vy vnímáte vaši stranu jako komunistickou?

Ano. Protože usiluje o důstojný život celé společnosti. Ty výhody nejsou jen pro ty, kteří na to mají, ale i pro ty, kteří například nemohou pracovat kvůli nemoci nebo stáří. A druhá podstatná věc v té komunistické myšlence je, že výrobní prostředky mají sloužit všem občanům, nikoliv jen vyvoleným jednotlivcům. [zvýraznění přidáno]

Komunistická myšlenka sice zní hezky, ale má vážný problém. Začíná totiž od konce - od předpokladu, že nějaké výrobní prostředky (kapitál) máme, a ty nám bude sloužit.

Volkswagen rocks! - aneb shánět kombíka ve Státech není taková legrace

Po téměř čtyřech letech v USA jsme si řekli, že bez auta už to dál nepůjde. A k radosti mnohých u nás doma jsme zůstali věrni koncernu z Vlkohradu.

Řecký morální hazard

Mentalitu Řeků podle vlastních zkušeností na svém blogu popisuje pěkně píšící Češka žijící na Korfu.

Řekové jsou hrdí. Jsou to pohodáři, kteří práci moc nedají (jediní opravdu tvrdě pracující Řekové, které znám, jsou Adonis, trávící 12 hodin denně ve své dílně, a místní pohřebák, který snad nikdy nespí). Mám takový dojem, že jejich životní názor je, ať každý dělá to, co mu jde nejlíp: tedy Řekové ať sedí u kafe, v čemž jsou přeborníci, a Němci, ať pracují, dělají to přece rádi. No a aby byla nějaká spravedlnost, tak ať platí ti, kteří mají peníze...

Řecko - kam až sahají počátky současných problémů?

Současná řecká katastrofa je ukázkou toho, jak je možné odsouvat problémy, vytvořené příšernou hospodářskou politikou, po několik desetiletí do budoucnosti - a to pomocí kumulování vládního dluhu, masivních subvencí z evropských fondů, falšování vlastních statistik i nízkých úrokových měr, které Řecku v podstatě spadly z nebe po vstupu do eurozóny.

Falšování i nízké úrokové míry však přišly až v okamžiku, kdy už Řecko v problémech bylo. Pro pochopení toho, jak se Řecko do potíží dostalo, je potřeba jít až do 70.let, kdy se Řecko zbavilo vojenské diktatury. Skutečným hrobníkem Řecka byl prakticky bezpochyby Andreas Papandreou a jeho první vláda v letech 1981-89. O tom, jak se této vládě podařilo zvýšit státní dluh, píše například Pavel Kohout. Tady se podíváme na širší ekonomickou perspektivu.

Teorie mezního užitku nijak neospravedlňuje progresivní zdanění

Názor, že klesající mezní užitek ospravedlňuje progresivní zdanění, se objevuje stále znovu, a proto je potřeba stále znovu tento omyl vyvracet.

Tentokrát píše Jan Čapek z Ernst and Young:

Studovaní příznivci progresivní daně poukazují na uznávané ekonomické teorie. Progresivní daň lze nejlépe ospravedlnit teorií mezního užitku. Čím vyšší mám příjem, tím menší potěšení mi přináší další milión. Čím menší potěšení mi přináší, tím menší újmu představuje daň, která mě o jeho část obere. Pokud tedy platím z desátého miliónu daň (například) 45 %, trpím stejně jako poplatník, který platí z prvního miliónu daň 15 %. Je tedy spravedlivé, abych platil z desátého miliónů 3krát vyšší sazbu než méně majetný, protože trpíme stejně.

Žádná taková ekonomická teorie bohužel neexistuje a Jan Čapek se dopouští hned dvou omylů.

Prodeje aut v Německu - mezičasová substituce pokračuje

Po dvou měsících je opět dobré se podívat na pokračování německého experimentu se šrotovným. Před dvěma měsíci jsem psal:

Dají se odhadnout prodeje v roce 2010? Bez velké ekonomie - v prvním přiblížení může být pokles zhruba takový, jaký byl nárůst v roce 2009 (recese zhruba vykompenzuje mezizbožovou substituci). Pokud budou nové registrace v příštím půlroce dosahovat 250 tisíc aut měsíčně, bude to úspěch. A to vše za 5 miliard euro dotací ze státního rozpočtu.

A jak vypadá realita?

250 tisíc korun na každého Řeka

A nikdo neví, jestli to bude stačit.

Členské země Eurozóny se společně s MMF nakonec dohodly na poskytnutí pomoci Řecku. Protože 110 miliard eur je poněkud obtížně představitelných, je možná vhodné jiné přirovnání - v přepočtu na jednoho obyvatele je to zhruba trojnásobek toho, co vláda USA vydala na pomoc finančnímu sektoru, automobilovému průmyslu a na stimulační balíček dohromady.