pátek 14. listopadu 2008

Myšlení keynesiánce


Paul Krugman je silným advokátem mohutného podpůrného balíku, kterým by americká vláda měla podpořit slábnoucí ekonomiku. Nutnost balíku vysvětluje tady, a následně tady počítá, že takový balíček by měl být velmi orientačně v rozsahu zhruba 600 miliard dolarů.

Výpočet je zjednodušený, takže číslo je jen velmi hrubým odhadem. To není podstatné. Důležité ale je, jak Krugmanův postup ilustruje převrácený myšlenkový proces keynesianských ekonomů.
Ve stručnosti můžeme keynesiánský postup shrnout takto:

Krok 1: Na základě jednoduché makroekonomické analýzy(posuny agregátní křivek, Okunův zákon apod.) dojdeme k závěru, že vláda má utratit x miliard dolarů.

Krok 2: Vláda utratí x miliard dolarů. Za co? Však ono se už něco najde. I kdybychom měli stavět silnice do nikam jako svého času Sarah Palin.

Takovéhle makroekonomické myšlení je základem keynesiánství, je staré již mnohem více než půl století a je už poněkud přežité. Moderní makroekonomie je postavená na mikroekonomických základech. Takže znovu a lépe.

Dejme tomu, že vláda skutečně dojde k tomu, že je vhodný čas na veřejné projekty.

Krok 1: Vláda identifikuje projekty, které by mohla financovat.

Krok 2: Vláda realizuje projekty, které jsou ekonomicky prospěšné, po započtení zátěže a přínosu pro budoucí generace, a které z nějakých důvodů v současné situaci nechce realizovat soukromý sektor.

Vytěsňování soukromého sektoru vládními investicemi je klíčovým problémem. Keynesiánci si hledí výhradně poptávkové strany ekonomiky. Je pravda, že agregátní poptávka klesá - jenže primárním důvodem je, že Američané redukují svoje dluhy, což je všeobecně považováno za správnou a nevyhnutelnou cestu. Vyřešíme však příliš velké zadlužení domácností přelitím dluhů na vládu?

Bohužel si keynesiánci při své fascinaci poptávkou stranou vůbec nevšímají, jak je na tom nabídka. Součástí masivních podpůrných balíčků budou například téměř jistě věci jako záchrana neefektivních automobilek. Jsou takové vládní výdaje efektivní? Americké automobilky v čele s General Motors mají šanci žít - ne však ve stávající podobě, se stávající strategií a se stávající pozicí odborů. To je však pro advokáty balíčku druhořadé. Nevadí, že tím jen prodlouží agónii, což bude v konečném důsledku kontraproduktivní. Peníze je prostě potřeba utratit. Operace se zdařila, pacient zemřel.

1 komentář:

  1. Která vše vláda zjistí a jak k tomuto prozření dojde.

    JAK zjistí, že \"jsou ekonomicky prospěšné\",
    JAK \"započtou zátěž\" a kde ji zjistí,
    JAK zjistí \"přínos pro budoucí generace\",
    JAK vláda ví že \"z nějakých důvodů v současné situaci nechce realizovat soukromý sektor\"

    Vláda ve většině případů jdoucí v limitě ke stu procent, ví velký a kulový k tomu. Politik, což je vláda, může jen jediné, škodit, škodit a stále jen škodit.

    Bylo by krásné \"nějakým\" politickým kouzlem se z problémů vyhrabat, ale tudy cesta vskutku nevede a NIKDY nepovede.

    Ti, co žili nad poměry se musí umravnit, nebo odejít z trhu. Jiní a musíme v to jen doufat, nabídnou jiné řešení jež bude odpovídat tepu doby. Určitě to nebudou banky a jejich geometrická \"tvorba\" peněz.

    OdpovědětVymazat