Kdo získává peníze z bailoutu

New York Times přináší přehlednou tabulku, která uvádí, které instituce získaly peníze z vládního záchranného balíčku.

Na prvním místě je pojišťovna AIG, do které podle všeho půjde zhruba 40 miliard dolarů (navrch k zárukám, které již byly poskytnuty). Za ní následuje bankovní trojka Citi, JP Morgan a Wells Fargo, každá po 25 miliardách (ty už peníze získaly).

Seznam žadatelů je opravdu dlouhý a neustále roste. Ačkoliv se hovořilo o tom, že podmínky bailoutu by měly být opravdu přísné, řada institucí operujících na finančním trhu mění svoji podobu na bankovní holdingy, aby si mohly rovněž zažádat o svůj podíl.
Zatímco ekonomika je v recesi, lobbisté ve Washingtonu mají práce, že nevědí, kde jim hlava stojí. Prvních tři sta padesát miliard z balíčku už je téměř rozdaných a Henry Paulson se nechal slyšet, že o druhou polovinu nebude Kongres žádat (což se ale u Paulsona může změnit ze dne na den). Boj o zbytky je nelítostný.

O státní peníze se válčí i na jiných stranách. Lobbisty si například najaly úklidové a čistící firmy, které by chtěly získat zakázky na čištění a úklid domů, které propadnou Fannie Mae a Freddie Mac kvůli neplacení hypotečních splátek.

Abychom se ale ještě vrátili k výše uvedené tabulce - je pravda, že největší banky za poslední rok odepsaly desítky miliard dolarů špatných aktiv, na druhou stranu ale většina z nich dokázala upsat více nového kapitálu, než činily odpisy. (V posledních týdnech je situace jiná, ale předpokládám, že až začne Citi rozprodávat části firmy, strhne se o ně bitka - a i to je způsob získávání kapitálu.)

Tahle čísla také ilustrují, jak nepřesně lidé vnímají objemy a směry finančních toků v bankovním sektoru. Zatímco o odepisovaných aktivech každý ví, o úpisech nového kapitálu ze soukromých prostředků se příliš nemluví. Finanční pomoc vlády je tak často mylně vnímána jako jediná možnost, jak se banky mohou financovat.

Podobná je situace i třeba v otázce manažerských odměn. Média rozsáhle řeší miliony pro manažery, ale je jim celkem jedno, že banky nadále vyplácejí miliardy v dividendách. Jakkoliv je otázka uspořádání manažerských kontraktů důležitá (a složitá a nejednoznačná), z hlediska stability banky je celkem zanedbatelná.

Média i politici však zcela chybně (resp. zbytečně) tlačili na Paulsona, aby vázal poskytnutí finanční podpory bankám na omezení manažerských odměn - správným postupem přitom měl být zákaz vyplácení dividend.