V první části článku jsme argumentoval, že ekologická náročnost přepravy potravin z hlediska produkce skleníkových plynů je malá relativně k celkové náročnosti výroby potravin. Druhá část byla o tom, proč agregované statistiky zkreslují údaje o tom, že by se neefektivně převážely stejné výrobky sem a tam. Tato část už se bude méně týkat přepravy a ekologických dopadů, avšak dotýká se dalšího argumentu, který je často zkresleně používán ve prospěch lokální produkce.
Podpora lokální ekonomiky
Argument založený na podpoře lokální ekonomiky spočívá v tom, že je lepší zaplatit korunu místnímu farmáři než farmáři odjinud, protože díky tomu zůstane bohatství (ona koruna) v lokální ekonomice a náš region se proto bude mít lépe.
Tento argument byl jednu dobu velmi rozšířen. Jedná se totiž o převyprávěnou verzi merkantilismu - ekonomické teorie, která byla populární někdy v 17.století, od té doby však pro svou nelogičnost ztratila na významu.
Merkantilismus byl založený na myšlence, že bohatství lze ztotožnit s objemem drahých kovů (dnes bychom řekli finančních prostředků), který se v dané ekonomice nacházel. Protože měny byly tehdy navázány na zlato nebo jiné drahé kovy, tak za dovoz zboží se platilo zlatem, zatímco za vývozy se zlato získávalo.
Merkantilistická státní politika byla tedy postavena na maximální podpoře vývozů a naopak na bránění se dovozům. Díky kladné obchodní bilanci tak byla země schopna akumulovat zlato, což ji činilo bohatší.
A teď ona nelogičnost. Z čeho mají lidé v dané zemi prospěch? Z vývozů, dovozů, nebo snad zlata v kapsách?
Prospěch samozřejmě získávají z dovozů. Z vývozů žádný přímý prospěch není - jedná se pouze o nezbytnou oběť k tomu, abychom mohli něco dovézt. Stejně tak není žádný přímý prospěch z akumulace zlata (nebo finančních prostředků) v zemi. To, že bude v domácí ekonomice kolovat více zlatých cihliček nebo více zelených papírků, lidem v dané zemi život nezlepší. Jediným účelem akumulace zlata může být pouze to, že si za ně v budoucnu budeme moci něco dovézt.
Merkantilistická teorie tak nedává smysl - soustavná akumulace zlata nebo finančních prostředků (například dolarů) vede pouze k ochuzování domácího obyvatelstva. Jediná potenciálně smysluplná aplikace je pouze přechodná - současná generace se například může obětovat a výrazně více vyvážet než dovážet, čímž naakumuluje finanční prostředky k tomu, aby budoucí generace mohly dělat opak.
Ekonomika může zbohatnout pouze tak, že bude buď vyrábět efektivněji, nebo k tomu použije více výrobních prostředků - buď naakumuluje více kapitálu nebo budou lidé více pracovat. A nyní se dostáváme k jádru věci - obchod totiž slouží k tomu, abychom dokázali vyrábět efektivněji.
Pokud je domácí farmář (nebo kdokoliv jiný, tento argument se neomezuje pouze na produkci potravin) dostatečně efektivní, aby obstál v konkurenci, pak si ho zřejmě každý vybere bez ohledu na další motivy. Myšlenka, že zaplacením vyšší ceny méně efektivnímu domácímu farmáři podpoříme domácí ekonomiku, je však mylná. To, že v domácí ekonomice zůstane více korun, je pro životní úroveň lidí irelevantní, protože korun se nikdo nenají. Pro životní úroveň je důležitá efektivita výroby.
Ačkoliv rozvoj globálního obchodu je z agregátního hlediska jednoznačně prospěšný, neznamená to, že si každý polepší. Neefektivní farmář, který prodával v lokální ekonomice za vysoké ceny, se může mít kvůli obchodu hůře. Buď musí přijmout nižší mzdu, aby dokázal v konkurenci obstát, nebo musí dělat něco jiného.
Na to existují dvě odpovědi - jedna je normativní a ta druhá pozitivní.
Ta normativní říká, že farmář ve Španělsku je člověk stejně jako farmář ze sousedního města. Koho bude spotřebitel svým nákupem podporovat, je čistě jeho věc, a nikdo ho nemůže nutit uměle (a částečně na vlastní úkor) podporovat životní úroveň dražšího farmáře ze sousedního města, když svým nákupem může podporovat španělského farmáře, který není o nic horší. Alternativně lze jednoduše zpochybnit, proč bychom měli brát výchozí situaci bez volného obchodu za to správné rozdělení bohatství - stejně tak lze situaci obrátit a říci, že bez volného obchodu si farmář užíval neoprávněného nadměrného zisku a teprve s volným obchodem se situace znormalizovala.
Tato reakce se potenciálně dá odmítnout tím, že bychom s lidmi žijícími blízko měli více sounáležet, a tedy být ochotni místního farmáře více podporovat (otázkou je, jestli stejně uvažuje i onen farmář o vás). Potom však stále zbývá ona pozitivní odpověď.
Ukazuje se totiž, že i když chceme více sounáležet s lidmi žijícími v našem okolí, je místo bránění volnému obchodu pro domácí ekonomiku výhodnější se do globálního obchodu zapojit a případné změny v rozdělení příjmů dodatečně kompenzovat jiným způsobem - například dotacemi sloužícími k reorientaci výroby na něco, co lze vyrábět efektivněji. V konečném důsledku je to lepší, než neustálá umělá podpora neefektivní výroby.
Závěrem
Tyto tři články nemají za úkol lokální produkci odvrhnout. Každý se může dobrovolně rozhodnout, kde nakupovat. Odběr zeleniny od souseda zemědělce může zlepšovat sousedské vztahy. Můžete mít (alespoň teoreticky) lepší kontrolu nad tím, jak se dané potraviny vyprodukovaly. Pokud to lidem stojí za to, aby platili vyšší cenu, je to v pořádku.
Farmářské trhy také mají atraktivní společenskou funkci - lidé jsou částečně ochotni platit vyšší ceny, protože se jedná o společenskou událost a je to vítané zpestření života, zábavnější než nákup v supermarketu. Pokud tak dělají dobrovolně, pak je opět vše v pořádku.
Pokud však nakupujete lokální potraviny proto, abyste šetřili životní prostředí, stojí za to vaše rozhodování znovu zvážit. Dopad takového kroku bude velmi malý a existují mnohem levnější způsoby, jak životní prostředí šetřit více - a ušetřené prostředky můžete věnovat třeba na výsadbu stromů.
Stejně tak byste neměli věřit tomu, že podporujete lokální ekonomiku. Ano, zaplacením vyšší ceny zlepšíte životní úroveň konkrétního farmáře. Ovšem stejně tak vám zbude méně prostředků na jiné nákupy a v konečném důsledku na tom bude lokální ekonomika hůře než předtím.
A ještě nakonec co se týče podpory lokální ekonomiky. Zkuste si doma zahrát hru - za hotovost, kterou máte doma, už nebudete nakupovat v obchodě, ale platit si mezi sebou.Když například budete chtít novou košili, podpořte domácí (rodinnou) ekonomiku, nekupujte ji v obchodě, ale nechte manželku, aby vám ji ušila. Dejte ji za to papírek (pardon, bankovku). Ona pak může papírek použít třeba na to, aby místo nákupu hovězího v obchodě zaplatila vaší dceři, aby celý rok pásla kravku, kterou pak můžete zabít a sníst. Tím bude také jistě podpořena domácí ekonomika. Dcera pak může papírek zase předat vám, pokud jí například vyrobíte jízdní kolo. Strávíte nad tím mnoho měsíců, ale nakonec něco vyplodíte. Dostanete za to papírek a domácí ekonomika bude opět podpořena!
OdpovědětVymazatKde je zrada? Celá tahle vaše akce bude znamenat, že nebudete moci chodit do práce a vaše dcera do školy. Nebudete tedy moci dělat to, v čem jste opravdu efektivní - nabízet vaši práci někomu, kdo ji potřebuje a je ochoten za nic zaplatit. Místo toho si budete v rámci rodiny vyměňovat služby, ve kterých jste opravdu neefektivní. V konečném důsledku se budete mít díky \"podpoře\" vaší rodinné ekonomiky mnohem hůře než předtím.
Že je tento příklad absurdní? Ano, ale je to jen extrémní příklad, jehož mírnější verze je přesně tím argumentem, který jsem popsal v článku. Tím, že si koupíte něco od prodávajícího, který stojí mimo lokální ekonomiku, sice odtečou nějaké peněžní prostředky, ale on si zase někdo zvnějšku koupí něco od někoho z vaší lokální ekonomiky - například od toho farmáře, který bude efektivněji dělat něco jiného pro někoho jiného. Ricardiánská teorie komparativní výhody, tedy teorie, která tyto přínosy volného obchodu popisuje, je stará několik století a je jednou z těch, na které se ekonomové nejvíce shodnou.
S prvním vaším argumentem souhlasím - omezovat se pouze na skleníkové plyny není úplné. Ale s těmi ostatními už méně.
OdpovědětVymazatCo se týče výhodnosti pro koho (obchodní řetězec, zákazník, atd.), tak řetězec samozřejmě dodává na pult to, co jsou lidé ochotní zaplatit. Kdyby byli lidé ochotni více platit za lepší rajčata (a já souhlasím, že u rajčete je zřejmě největší rozdíl mezi tím ze zahrádky a tím z obchodu), tak by je obchodní řetězce milerády dodávaly. Ale lidé musí být ochotní platit alespoň o tolik více, o kolik jsou vyšší náklady na prodej rajčat, která jsou sice chutnější, ale méně vydrží. To, že ta dobrá rajčata třeba v Čechách v supermarketu nejsou, je jen indikací, že lidé za ně nejsou ochotni platit.
Ano, existuje jistě malá skupina obyvatel, která by byla ochotna platit - ale ta musí být dost malá na to, aby se obchodu nevyplatilo pro ně ta rajčata prodávat. Ale pro velkou většinu obyvatel dodává supermarket přesně to, co požadují.
Například v místě, kde žiju, je dostatečně velká skupina obyvatel, která je ochotna platit i za ta dobrá rajčata. A světě div se - v supermarketu skutečně jsou. Jsou obvykle dvakrát až třikrát dražší než ta standardní, jsou zabalená v plastových krabičkách po půl kile, aby se nepomačkala, ale jsou a lidé je kupují. Celkem si v obchodě můžu vybrat ze zhruba šesti druhů rajčat, nejlevnější v přepočtu někde za 40 korun za kilo a nejdražší za zhruba 120 korun za kilo. Argument, že řetězec nutí lidi do něčeho, co je výhodné jen pro řetězec, je zkrátka mylný.
Mimochodem, ta dobrá rajčata si mohu dojít koupit i na místní farmářský trh. Budou stát od 200 korun za kilo výše. I tam je někteří lidé kupují. A konenkonců i na těch farmářských trzích se více a více prosazují odolnější druhy zeleniny, protože i ten farmář musí ta rajčata poskládat a převézt.
Mám podobný problém i s argumentem ohledně množství. Farmáři se dnes mohou bez problémů sdružovat a produkci nabízet společně, aby požadovaného množství dosáhli. Navíc je i u nás velká část zemědělské výroby realizována poměrně velkými firmami. I množství spadá pod efektivitu výroby.
Co se týče farmářských trhů, tak realitou je, že vždy budou sloužit pouze jako doplněk a zpestření - naprostá většina potravin bude ještě dlouho prodávána skrze supermarkety, protože farmářské trhy nikdy nemůžou nabídnout požadovanou kapacitu. Jeden z předchozích komentátorů mluvil o \"boomu\" farmářských trhů, jenže stále to jsou (a budou) jen zlomky procenta toho, co se prodá skrze supermarkety. Dokáže si někdo představit, jak by takový farmářský trh musel vypadat, kdyby na něm celá populace měla nakoupit dejme tomu polovinu všech čerstvých potravin?
Ve vašem posledním odstavci mluvíte o farmářských trzích jako o veřejně prospěšné aktivitě. To může být lehce napadnuto, protože váš soukromý nákup dobrých rajčat je veřejně prospěšný jen velmi těžko, takže proč by ho měl někdo dotovat. Ale budiž, třeba je farmářský trh jako instituce takovým zlidšťujícím prvkem ve městě. Ale proti tomu jsem od začátku nic neměl a všude jsem tuto funkci (a některé další) zdůrazňoval.
1. Co kdyby takhle náhodou svět byl jednou obří Českou republikou? Všude by se platilo korunami a dokonce třeba i mluvilo česky? Bylo by pro ekonomiku v okolí Prahy nevýhodné kupovat rajčata od spoluobčanů z kraje \"Španělsko\"? Je to pouze hypotetická úvaha, ale pokud se nad tím zamyslíte tak je to jasné. A to, že jsou všude jiné měny, to dělá lidem jen v hlavě zmatek :-)
OdpovědětVymazatČetl jsem kdysi v Economistu, že ve skutečnosti je lokální produkce náročnější na životní prostředí, protože do toho pick-upu se vejde lokální produkce velmi málo, kdežto do nákladních letadel/lodí se té vzdálené vejde hodně, takže přepočteno na nějakou smysluplnou jednotku (třeba kJ) zatěžuje lokální produkce životní prostředí víc.
OdpovědětVymazatUrčitě nepřekvapí, že mně osobně je bližší pohled Martina Begera. Pinovy argumenty mi připadají příliš redukcionistické: abstrahují od všeho, co se nedá změřit, zvážit a zaúčtovat, a naopak staví na piedestal trh, obchod (nevím, jestli je i toto nějaký -ismus). Podle mého, pine, ignorujete například takové aspekty, jakými jsou udržení produkčního know-how a příslušného technického potenciálu, nebo faktory, na kterých je ona mýtická efektivita zahraniční a vzdálené (jde primárně o vzdálenost, nikoliv o politické hranice) založeny, a jakými jsou často dětská či otrocká práce, nebo nižší (žádné) sociálně-právní standardy.
OdpovědětVymazatDalším faktorem je možnost volby spotřebitele, která je omezena jednak nabídkou (velké super-duper-hyper markety nabízejí pouze takový sortiment, na kterém jsou schopny nejvíce vydělat), jednak kupní silou (bohatství země se kumuluje v rukou úzké vlastnické elity, jejíž spotřeba má své limity), jednak vůlí k takové volbě, která může být ovlivněna společenskou atmosférou a marketingem.
Tím vším nechci říct, pine, že si vymýšlíte, chci pouze poukázat na to, že problematika je mnohem širší a lze ji nazírat i jinak, než prizmatem ekonomie.
Podle Vás je volba spotřebitele omezena nabídkou?? No tak to je dozajista, vždy byla a vždy bude. A prosímvás, v jaké době, na jakém místě byla nabídka např. potravin větší než je dnes v jakémkoli supermarketu?? A že chtějí co nejvíce vydělat?? Noo neee, to je opravdu překvapení. A ukažte mi dobu a místo kde obchodníci prodávali zboží na kterém chtěli co nejméně vydělat....
OdpovědětVymazatTak otrocká práce snad ani ne (to zase už tak moc běžné není), ale dětská práce se zdá možná nám šokující, ale jsou země, kde prostě děti musí jít do práci, aby vydělali peníze. Takže to, že jim dáme práci a pravděpodobně i kvalitnější pracovní podmínky než je v dané zemi standartem je špatné? (pokud se jedná o zahraniční firmu) viz. případ s Adidasem, který byl za dětskou práci kritizován, tak děti vyhodil a najal dospělé. Co myslíte, že se stalo s dětmi? Myslíte, že si šly dřepnout k počítači, nebo do školy? Naopak, jejich život se akorát zhoršil, viz. případy mladých slečen, které hold musely dělat prostituci.... Prostě náš \"zlidštěný\" pohled na dětskou práci je špatný a těmto dětem může jen uškodit.
\"bohatství země se kumuluje v rukou úzké vlastnické elity, jejíž spotřeba má své limity\" - zaprvé to není tak úplně pravda a zadruhé to nemá nic společného s tématem...
\"jednak vůlí k takové volbě, která může být ovlivněna společenskou atmosférou a marketingem.\" - jako že společenská atmosféra mě donutí kupovat španělská rajčata?? :-)))
Problematika je určitě širší, ale toto je blog a ne disertační práce. Redukcionismus je jaksi nutností. Když jedete na výlet, tak máte mapu a ta má nějaké měřítko, ale vsadím se, že nikdy nebude mít měřítko 1:1 a ekonomie je tu od toho, aby Vám mapu s nějakým solidním měřítkem nabídla. Ano, z mapy nevyčtete jak je na silnici hustý provoz a jaké stromy jsou vysázeny okolo vozovky, ale svůj účel splní, dovede Vás z místa A do místa B. Popis ekonomie to samozřejmě není úplně přesný, ale v této situaci dostačující. Myslím, že byste se měl o ekonomii začít více zajímat. Pak Vám argumenty Pinuse přijdou naprosto logické a správné, jsou sice redukcí, ale dovedou vás z místa A do místa B. ;-)
ačkoliv máte pravdu o neúplnosti argumentu, nedá mi, abych nepoznamenal, že vaše připomínka je ve stylu onoho slavného vtipu \" ... a vy zase bijete černochy\" (a to je obecná připomínka ke komentářům tohoto typu, ne přímo k tomu vašemu komentáři).
OdpovědětVymazatNa začátku série jsem jasně řekl, že se bude týkat třech konkrétních často používaných argumentů. Ty jsem také rozebral a podložil buď daty nebo teorií. Nikdy jsem neřekl, že rozeberu všechny - ba naopak, i v závěru jsem zdůraznil, že jsou to pouze tyto tři argumenty (ačkoliv jsou velmi důležité).
Pokud bychom se měli rigorózně zabývat úplně všemi aspekty problému, tak
a) to buď vydá na celou knihu,
b) nebo sklouzneme do povrchních a nepodložených argumentů a skončíme jen nesmyslným obecným blábolením (například jsem nikdy neslyšel o problému otrocké práce při pěstování salátu v Holandsku nebo jablek ve Španělsku).
Takže znovu říkám, co jsem řekl v článku několikrát: Jsou argumenty pro podporu lokální produkce a jsou argumenty proti ní. Já jsem pouze z množiny argumentů PRO lokální produkce vyškrtl některé, které jsou používané chybně nebo zkresleně.
Pokud tady chcete argumentovat argumenty ve prospěch lokální produkce, bezpochyby můžete a budu jedině rád. Napište něco konkrétního o tom, jak se používá ona otrocká práce třeba pro pěstování mrkve v Polsku. Nebo o tom, jak kvůli dovozu brambor z Německa ztrácíme technologický potenciál v orbě půdy (bratranci Veverkové se zřejmě v hrobě obracejí). Ano, tento poslední odstavec je nadsázkou, ale váš příspěvek je jen plný ničím nepodložené dojmologie. A takové se z mé strany setkají jen s malým pochopením.
že jsem se na Vašem blogu tak rozohnil.
OdpovědětVymazatPojem \"ekologická náročnost přepravy \" je bezobsažná hovadnost \"nonplusultra\". Buď nevíte, že ekologie je věda o vztazích mezi organismy a jejich společenstvími navzájem včetně vlivů prostředí, nebo záměrně užíváte nesmyslná slovní spojení, abyste svým lžím dodal zdání vědeckosti a tím vytvořil klamný dojem jejich pravdivosti.
OdpovědětVymazatPokud bude chuť a kvalita rajčat pro zákazníka nevýhodná, nebude je kupovat. Kdo si koupí něco, co mu nechutná? Jedině pomatenec, který si myslí, že si to koupit musí, aby se \"zdravě stravoval\". Žádný duševně zdravý člověk to, co mu nechutná, nejí, a tedy ani nekupuje.
Tradičním druhem plodiny je vše, co se dá tradovat, česky prodat. Asi totiž neznáte ani význam slova \"tradice\", což je obchod předáním z ruky do ruky. Myslíte-li však slovem tradiční jeho přenesený význam užívaný v popisu lidské kultury a lidských zvyků, tedy věc předávanou z generace na generaci po aspoň 4 generace, pak nutno konstatovat, že v tomto přeneseném smyslu tradiční druh plodiny jsou u nás pouze lístkové oříšky z divokých lísek, lesní jahody, ostružiny, maliny, šípky, trnky apod. Všechny dnešní zemědělské plodiny u nás pěstované jsou nepřirozené a netradiční. Žádná jablka, třešně, hrušky a jiné zemědělské plody nejsou tradiční, zděděné po předchozích generacích. Vše je nově vyšlechťěno a stále šlechtěno a odrůdy plodin, pěstované předky, dnes nikdo nepěstuje vyjma šlechtitelských ústavů v rámci tzv. archivu. Taková míšeňská jablíčka (například) by si dnes v krámu nikdo nekoupil. Ani vy.
Vaše blábolení o monokulturách je směšné. Každé pole je monokultura. Každé. Ještě nikdy jsem neviděl společné pěstování třeba ovsa a pšenice, nebo cukrové řepy a salátu atd. atd. Monokulturnost je pravou podstatou zemědělství, monokulturnost pěstování rostlin je začátkem eneolitu.
Vaše žvásty pod odrážkou čtvrtou vašeho přípisu jsou pak už stěží uvěřitelné, jak krutě se míjejí s historickou zkušeností. To, co tam popisujete jako žádoucí stav, jsme tady měli po staletí: a lidé rozhodně nebyli bohatší, ale právě naopak (a také se dožívali podstatně nižšího věku).
Vaše představa \"podpory místních trhů\" pak prokazuje naprostou neznalost problematiky. Vůbec netušíte, co obce a města pro místní tržiště a trhy dělají, jak je organizují, co na nich zvýhodňují nebo naopak nezvýhodňují ... ve zjevně nemáte zkušenost s organizováním ani jednoho jediného trhu. Nevíte nic a blábolíte opakováním nesmyslů, které vypouští ekoteroristická organizace Hnutí Duha, jíž se ostatně sám dovoláváte. Organizace, která zakazuje demokracii a je organizačně vystavěna na důsledném führerprinzipu a naprosté bezprávnosti členů bez sebemenšího náznaku možnosti vnitřní kontroly zdola... Tahle protidemokratická organizace měla být dávno zakázána a kdo se jí dovolává, je zhruba stejně důvěryhodnou osobou jako třeba pan Vandas nebo pan Sládek.