Na letním institutu NBER prezentovali Charles Jones a Peter Klenow článek, který vyhodnocuje životní úroveň obyvatel jednotlivých zemí (Beyond GDP? Welfare across Countries and Time [pdf]. Místo obvyklého HDP konstruují agregátní užitkovou funkci, která bere do úvahy průměrnou úroveň spotřeby, délku dožití, objem volného času a rozdělení spotřeby (nebo bohatství) v dané společnosti.
Myšlenka vzít do úvahy míru nerovnosti ve spotřebě je založená na morálním konceptu Rawlsovského závoje nevědomosti. Ten uvažuje váš užitek z toho, že se narodíte jako náhodně vybraný člen dané společnosti. Averze k riziku pak způsobí, že velká příjmová nerovnost ex ante negativně ovlivňuje očekávaný užitek.
Jones a Klenow tak nepočítají, v jaké zemi by se konkrétnímu člověku žilo nejlépe, ale do které země je nejlepší se narodit jako náhodně vybraný člen dané populace (tedy včetně genového fondu (který ovlivňuje například délku dožití)).
První graf ukazuje, že jejich míra životní úrovně (vertikální osa) je silně korelovaná s HDP (horizontální osa).
Korelace ja 0.95 (to by nás ale nemělo překvapit, určité rozdíly ale mezi oběma mírami přesto existují. Jedním z nich je, že životní úroveň má mezi zeměmi ještě větší disperzi než HDP. To je ale pochopitelné, protože míra dožití je s HDP silně korelovaná, což rozdíly v HDP dále prohloubí. Chudší země také vykazují vyšší nerovnosti ve spotřebě:
Nejmenší nerovnost ze všech sledovaných zemí má Slovensko.
Jones a Klenow ukazují, že jejich míra životní úrovně do velké míry snižuje náskok, který mají USA před dalšími velkými rozvinutými zeměmi, když bereme v úvahu pouze HDP:
To si zaslouží několik poznámek. Část zmenšení rozdílů je jednoznačně správná - když přijmeme Rawlsovský přístup, tak USA musí být znevýhodněné větší příjmovou nerovností (a to i když vezmeme v úvahu, že do USA proudí více relativně chudých imigrantů, kteří by správně měli být odečteni). Stejně tak je v USA i něco málo nižší délka dožití. Trošku větším problémem je volný čas - Evropané oproti Američanům skutečně méně pracují, pokud vezmeme do úvahy počet odpracovaných hodin v přepočtu na jednoho práceschopného obyvatele, ale v Evropě je (tedy ještě před nedávnem byla) i výrazně vyšší nezaměstnanost a nezaměstnaní si u Jonese a Klenowa užívají opravdu hodně volného času, což zvyšuje životní úroveň.
V článku je ještě jedna zrada, kterou autoři diskutují. Jones a Klenow se snaží přijít na dlouhodobé rozdíly v životní úrovni. Jejich model ale nebere v úvahu dynamické efekty - pokud dnes Čína obětuje více HDP na investice místo na spotřebu, bude mít u nižší naměřenou životní úroveň, přestože investice umožní zvýšit životní úroveň v budoucnu. Jones a Klenow v jedné z tabulek provádějí korekci, která náskok USA opět o něco zvýší - Německo a Francie pak budou zhruba na 0.9 úrovně USA.
V čem je přínos článku? Existuje řada "alternativních" indikátorů životní úrovně, které se snaží nahradit například HDP. Většinou se jedná o různé kompozitní indikátory, které jsou váženými průměry několika veličin. Ale kdo vybírá váhy? Ty jsou určeny zcela nahodile.
Přístup, který Jones a Klenow používají, vybere váhy z jasně specifikovaného modelu preferencí, tedy z něčeho, co má ekonomické opodstatnění a implikace pro lidské rozhodování.
Druhy a treti graf su take iste - nejde o chybu?
OdpovědětVymazatten poslední graf je asi zaměněn (je tam po druhé a žádné sloupce neobsahuje)
OdpovědětVymazatOpraveno, dekuji.
OdpovědětVymazat