(Další) světový žebříček univerzit

A konečně nějaký, ve kterém je i česká univerzita.

Výzkumníci ze Shanghai Jiao Tong University sestavili další z celé řady žebříčků porovnávajících univerzity - tentokrát akademický žebříček zahrnující 500 nejlepších světových univerzit.

Kdo nejčastěji páchá sebevraždy?

Každého napadne, že to jsou jistě mladí lidé - zhrzené lásky, drogy nebo celková ztráta životní motivace udělají své.

Omyl. Nejčastěji páchají sebevraždy staří lidé nad 70 let (alespoň v USA). Mladí lidé do dvaceti let naopak páchají sebevraždy ze všech nejméně.

Glen Whitman z blogu Agoraphilia zkoumal americká data na míry sebevražednosti v jednotlivých věkových skupinách. Tady je graf:

Zdroj: Agoraphilia

Jak je vidět, míra sebevražednosti u teenagerů s věkem rychle narůstá - je však stále nižší než u zbytku populace. V průběhů života se sebevražednost drží na konstantní úrovni a vzrůstá až ve stáří.

Mimochodem, není ani pravda, že by míra sebevražednosti mezi mladými lidmi narůstala - v posledních dvaceti letech naopak mírně klesá.

Kde tedy vzniká názor, že mladí páchají často sebevraždy? Glen se domnívá, že jednou s možností je skutečnost, že sebevražda představuje o teenagerů relativně častější příčinu smrti - to je však dáno nízkou úmrtností mladých lidí a ne tím, že by mladá páchali sebevraždy často v absolutních číslech. Možná se mladí lidé i často pokoušejí o sebevraždu, jejich pokusy mohou mít ale spíše demonstrativní charakter a nevedou proto k úmrtí.

A na závěr otázka k zamyšlení - Může vyšší sebevražednost mezi starými lidmi souviset s oprávněností úvah o legalizaci eutanazie?

Ekonomický citát pro dnešní den: Simpsonovi a veřejné finance

V jednom z posledních dílů (E Pluribus Wiggum) Lisa s Bartem pronikají do principů veřejných financí. Poté, co Homer vyhodí do povětří čtvrť se všemi fast-food restauracemi, sám navrhne, aby město zbudovalo novou fast-foodovou čtvrť.

Dr. Hibbert: To raise the money, we'll need a bond issue.

Lisa: But won't that shift the burden to your children?

Bart: No, you idiot. We just pay with another bond issue. (Points to Maggie) Let her figure out someone to dump it on.

Maggie, která jako nejmladší už nemá veřejný dluh na koho hodit, se tváří značně uraženě.

Přijetí eura, kurz koruny a přerozdělování bohatství

Česká cesta k přijetí eura je, jak všichni víme, nejasná. Vláda v současné době uložila téma k ledu, za což ji zastánci přijetí eura kritizují. Existují dobré důvody jak pro rychlé přijetí, tak i pro to, s přijetím moc nespěchat - avšak nemít žádnou koncepci je ta nejhorší varianta. Bohužel i ti, co koncepci mají, většinou rádi zmiňují jen jednu stránku mince (ať už je to rub nebo líc eura).

Jeden argument mi v současné diskusi o rychlosti přijetí eura chybí - a tou je parita, na které by měla být česká koruna vůči euru fixována. Přitom je to argument naprosto klíčový - nastavením směnné parity totiž dojde k největšímu jednorázovému přerozdělení bohatství v České republice od doby kupónové privatizace.

Nastavením parity totiž centrální banka určí, kolik eur získají čeští obyvatelé za své korunové úspory. V každém jiném případě by taková manipulace s peněžní zásobou neměla žádný dlouhodobý reálný účinek (vykompenzovala by se inflací), ale výměna koruny za euro nebude mít na evropskou inflaci prakticky žádný dopad (velikost České republiky je vůči eurozóně zanedbatelná), takže kurz, při kterém výměna měny proběhne, bude mít reálné dopady na bohatství obyvatel.

Proč v USA klesá počet vloupání?

Protože je spotřební zboží tak levné.

Zatímco se v USA kriminalita v průměru spíše drží na stejné úrovni, počet vloupání do domů vytrvale klesá. Proč? Za tímto trendem je více příčin - experti uvádějí lepší zabezpečení domů (alarmy, detektory, sejfy na cennosti), méně lidí silně závislých na drogách, pozornost sousedů, nebo používání platebních karet místo hotovosti, která potom neleží doma.

Jedna příčina však s velkou pravděpodobností vyčnívá - a tou jsou nízké ceny spotřebního zboží, případně jejich obtížnější zcizitelnost a následná zpeněžitelnost. Běžné věci, kvůli kterým se vykrádají domy - zejména elektronika - jsou dnes tak levné a dostupné, že mizí prostor pro trh ukradeného zboží.

Čeští ornitologové nepublikují, protože pijí pivo?

Lidové noviny přinesly článek o nejnovější publikaci Tomáše Grima o vlivu pití alkoholu na publikační činnost, kterou se mu podařilo opublikovat v ornitologickém časopisu Oikos (podle všeho se jedná v daném oboru o prestižní časopis). Tomáši Grimovi se dostalo pozornosti dokonce i na stránkách New York Times (a nejen tam).

Občas je přínosné zabývat se i méně vážnými tématy, které mohou přinést zajímavé výsledky, takže proč ne. Je to ale potřeba udělat pořádně a přesně popsat, co zkoumáme. Tomáš Grim to bohužel nedělá.

Ekonomické číslo pro dnešní den: Bear Stearns a Rusko

Součástí převzetí Bear Stearns ze strany JPMorgan byla i úvěrová linka ve výši 30 miliard dolarů poskytnutá americkým Fedem na záruky za za špatná aktiva.

Když v roce 1998 byla v krizi ruská ekonomika, získala od Mezinárodního měnového fondu úvěrovou pomoc ve výši 22,6 miliard dolarů.

Obchod JPMorgan s Bear Stearns ještě nekončí

Jak už jsem zmiňoval včera, převod Bear Stearns do rukou JPMorgan ještě není definitivní. Dohodnout se toho musí ještě hodně.

Jednou z důležitých věcí, která se ještě může změnit, je i konečná cena. Je možné, že pokud budou akcionáři hodně protestovat, bude muset JPMorgan připlatit. Další alternativou je (docela reálná) možnost, že přijdou i konkurenční nabídky, které bude muset JPMorgan odrážet.

Trh takovou možnost zcela určitě nezavrhuje. V průběhu včerejška se totiž akcie Bear Stearns obchodovaly kolem 6 dolarů za kus.

Se zajímavou hypotézou, proč cena akcií Bear Stearns nespadla na ony 2 dolary, které nabídla JPMorgan, přišel Felix Salmon na Portfolio.com. Cena akcií se drží výše, protože akcie skupují věřitelé Bear Stearns, kteří se bojí, že by převod nemusel dopadnout.

Pokud totiž obchod proběhne podle plánu, přejdou závazky Bear Stearns na JPMorgan, což by se věřitelům velmi líbilo. Skupují proto sami akcie od stávajících akcionářů, aby si převod sami odhlasovali. Akcie sice nakupují s vědomím, že na nich tratí, ale pokud si tím zajistí své vlastní pohledávky, v konečném důsledku na tom vydělají.

Celá tato myšlenka sice zní zajímavě, má ale jeden háček, a tím je problém černého pasažéra. Pokud je věřitelů hodně a s malými pohledávkami, bude každý spoléhat na to, že ztrátový nákup akcií provede jiný z věřitelů. Pokud by se dohodli a každý nakoupil část, byli by na tom celkově lépe, ale protože je takováto koordinace těžko proveditelná a vymahatelná, nakonec většinový podíl neskoupí. Potřebovali by buď dominantního věřitele nebo organizátora, který by nákup koordinoval, a na jeho sehnání není moc času.

Královský obchod pro JP Morgan

Investiční firma Bear Stearns se minulý týden stala obětí bankovního runu, ze kterého ji likviditní injekcí vytáhl až americký Fed prostřednictvím úvěru poskytnutého JP Morgan. Bear Stearns byl těžce zasažený krizí na hypotečním trhu a klienti firmě prostě přestali důvěřovat - během dvou dnů z ní vybrali 17 miliard dolarů a odčerpali jí tak veškerou likviditu.

Tady však celý příběh nekončí, vlastně teprve začíná. Bear Stearns možná jen chyběla likvidita (přeci jen subprime hypotéky tvořily jen malou část jejich portfolia). To, zda byla i nesolventní, se ukáže až časem. Akce Fedu však zaváněla bailoutem - tedy snahou o záchranu nesolventní firmy s cílem stabilizace celého bankovního systému.

Ekonomický citát pro dnešní den: Ronald Reagan

Government's view of the economy could be summed up in a few short phrases: If it moves, tax it. If it keeps moving, regulate it. And if it stops moving, subsidize it.

Ronald Reagan

Kam umístit ekologické zdroje energie ve střední Evropě?

Autor fotografie: DaX

Mají větrné nebo solární elektrárny ve střední Evropě smysl? Domnívám se, že pro praktické použití ne. Kromě mnoha jiných důvodů (které by vydaly na několik článků) je zde jeden Nerudovský - kam s nimi? Relativně ke svému výkonu zabírají spoustu místa v krajině a místo je vzácné.

Umístit ve střední Evropě velké množství vrtulí tak, aby nikoho nerušily, je obtížné. Není divu, že Rakušané ty svoje nastavěli až na hranici se Slovenskem a Maďarskem. Bohužel se na ně teď musejí dívat obyvatelé Bratislavy (viz obrázek výše).

U nás se v souvislosti s výstavbou větrných elektráren ve velkém měřítku mluví například o Krušných horách. Zastavět hřebeny hor ekonomicky pochybnými projekty by ale byla škoda (stačí ty, co už tam stojí).

Rozhovor s Václavem Klausem ve Wall Street Journal

Není to klasický rozhovor. Spíš článek doplněný Klausovými výroky z rozhovoru. Editor WSJ Brian M. Carney hovořil s Václavem Klausem o globálním oteplování, Rusku, Kosovu nebo systému americké protiraketové obrany.

Klausovy názory o globálním oteplování jsou v článku takové, jaké je známe. Poněkud překvapivé jsou však zmatené názory na Rusko, zejména na snahy ruských představitelů vykonávat poněkud ramenatou politiku vůči zemím v bývalé sféře sovětského vlivu - například pomocí hrozeb zastavení dodávek ropy. Klaus říká:

Lake-effect snow

Proč iDnes píše, že Chicago zažívá přívaly sněhu a když se podívám ven, tak vidím holou zem?

Chicago zažívá největší přívaly sněhu od zimy 1978-1979.

V Čechách se nezřídka objevují zprávy o počasí v USA. Stává se však, že ve zpravodajství zamění jména států nebo oblastí (povědomí českého zpravodajství o amerických státech je podobné jako povědomí Američanů o státech střední Evropy) a pak čteme zprávy o tom, že máme být postiženi záplavami, ačkoliv u nás ani nesprchlo.

Ani nyní zpráva o Chicagu není zcela přesná. Netýká se totiž současné situace, ale průběhu celé zimy. V Chicagu letos napadlo celkem už přes 130 cm sněhu, což je nejvíce od roku 1979.

Zrovna teď ale Chicago záplavami sněhu netrpí, i když se tu střídají prudké krátké vánice, které jsou však silně lokalizované - zatímco tady může být vánice, v centru Chicaga nemusí o sněhu ani vědět. A zatímco tady je vánice krátká a sníh se na zemi neudrží, o kus dále může napadnou několik desítek centimetrů.

Příčinou současného sněžení v Chicagu a jiných městech podél velkých jezer totiž není klasické frontové počasí, ale takzvaný efekt jezera (lake-effect snow). V současnosti fouká v Chicagu severovýchodní vítr, který žene přes Michiganské jezero mrazivý vzduch. Ten s sebou strhne páry, které se vytvářejí nad teplejší vodní plochou, ty zmrznou a nad břehem padají dolů v podobě sněhu. Takové počasí není v Chicagu časté, protože studený vzduch většinou přichází od severozápadu a Chicago leží na západním břehu jezera. Nynější severovýchodní vítr však vyvolává nepředvídatelné počasí, a tak i předpověd pro Chicago zněla: někde může napadnout 20 cm a jinde nic. Nakonec Chicago dopadlo dobře, naproti tomu v Buffalu u Erijského jezera dostali více než půlmetrovou nadílku.

Mimochodem, lake effect je nejsilnější na východním pobřeží jezera Ontario. Tam za průměrnou zimu napadne přes 7,5 metru sněhu.

Přičiny posilování české koruny (aneb Jan Čulík zcela mimo ekonomickou realitu)

Občas se na internetu vyskytne článek tak nesmyslný, že každá jednotlivá věta je buď smyšlená nebo nelogická. Dnes se takový článek objevil z pera Jana Čulíka na jeho Britských listech. Sám článek by nestál za zmínku, ale zde poslouží alespoň k rozboru makroekonomické situace České republiky. Pojďme na to, větu po větě.

Bude u ISS dříve Evropská unie nebo soukromá kosmická loď

Šéf České kosmické kanceláře Jan Kolář tvrdí, že Evropská kosmická agentura chystá plány na vlastní kosmickou loď, která by dopravovala kosmonauty na Mezinárodní kosmickou stanici ISS.

Pokud bych se měl vsadit, zda bude u ISS první Evropská unie nebo soukromá kosmická loď, vsadil bych na soukromý kapitál. Samozřejmě, od SpaceShipOne k cestě na ISS je ještě daleko, ale Evropská unie je v tomto směru ještě daleko vzadu, navíc jen s mlhavými plány na rozvoj.

Úspory a náklady spojené s letním časem

Letní čas byl původně vymyšlen kvůli úspoře energie. Posunutím hodinek o hodinu napřed způsobíme, že večer je déle světlo a ráno (když ještě spíme) se později rozednívá, takže celkově vynaložíme méně na umělé osvětlení.

Přechod na letní čas všek nemusí být spojen jen s úsporami energie. Wall Street Journal přináší studii Matthewa Kotchena a Laury Grant [původní článek], která analyzuje spotřebu energie v Indianě. V tomto státě na letní čas ještě před dvěma lety přecházelo pouze 15 z 92 okresů (counties), takže porovnání změn ve spotřebě energie mezi těmito okresy představuje téměř ideální přirozený experiment.

Falling Slowly a Arrowova věta o nemožnosti

Lev bez hřívy poznamenává k mému předchozímu příspěvku o oscarovém hlasování:

Dobre, odhliadnime od kvality, kedze som druhe dva filmy nevidel a teda ani subjektivne nedokazem porovnat s Falling Slowly.

Ale predsa urcite vies, ako to je s hlasovanim - Arrowova veta + vsetky ostatne vety o nemoznosti v hlasovani - vzdy hlasovanie bude nejakym sposobom "perverzne"... len tento rok sa zhodou okolnosti ukazala jedna z vlastnosti vypuklo.

Má pravdu, Arrow je mrcha. Pro nezasvěcené, Arrow's impossibility theorem zjednodušeně říká, že žádný demokratický volební systém, který splňuje několik základních podmínek, nemůže generovat jednoznačné rozhodovací pravidlo, podle kterého by společnost jako celek měla vybírat z alternativ a které by zohledňovalo preference jednotlivců "rozumným" způsobem.

Zajímalo by mě ale, jestli se lze změnou mechanismu v daných podmínkách přiblížit "ideálnímu" stavu. V konkrétním oscarovém případě probíhá hlasování metodou předvýběr -> 5 kandidátů -> výběr. Jednou z implikací teorie společenské volby (kam Arrow podstatným způsobem přispěl) je i skutečnost, že výsledná volba může záviset na zvoleném mechanismu.

Falling Slowly a rizika většinového hlasování

Alex Tabarrok na Marginal Revolution nabízí jeden z důvodů, proč Falling Slowly vyhrála Oscara za nejlepší filmovou píseň - většinové hlasování. Tady jsou totiž kandidáti:

“Falling Slowly” from “Once”* “Happy Working Song” from “Enchanted” “Raise It Up” from “August Rush” “So Close” from “Enchanted” “That’s How You Know” from “Enchanted”

Enchanted získalo tři nominace, a tak se potenciální hlasy sympatizující právě s tímto filmem rozdrobily mezi tři možnosti.

Odhlédneme-li od toho, zda Falling Slowly opravdu byla nebo nebyla nejlepší (film jsem ještě neviděl, ale už mám DVD), pak současný systém hlasování, kdy každý hlasující vybírá jednoho vítěze, může Enchanted jistým způsobem znevýhodňovat. Vhodnější systém by byla metoda, která by umožňovala zaškrtnout libovolný počet kandidátů, se kterými hlasující souhlasí jako s možnými vítězi. Jiné návrhy?

EU kritizuje Českou republiku za vyjednávání o zrušení víz s USA

Postup České republiky, která se snaží vyjednat individuální podmínky s USA, se nelíbí Evropské unii.

Kritiky "české cesty" jednání o vízech jsou především staré členské země EU podporované předsedajícím Slovinskem. Tyto země, které mají už nyní s USA bezvízový styk, tvrdí, že by v oblastech, jako je vízová politika, měly členské státy nechat vyjednávaní na Evropské unii. A ne se do něj pouštět - jako v tomto případě Česko - na vlastní pěst.

Zemím, jejichž občané už víza do USA nepotřebují, se to mluví. Holandská europoslakyně Sophia Veldová dokonce prohlásila:

"Pre členské krajiny Schengenu platí, že vízová politika spadá do kompetencie EÚ. Mali by sme postupovať v jednotnej línii, čo sa týka osôb prichádzajúcich do EÚ a občanov EÚ cestujúcich do zahraničia. Česká republika by nemala mať odlišný režim. Je nám preto ľúto, že české úrady porušujú jednotu EÚ a podkopávajú tým spoločnú európsku pozíciu," vyhlásila holandská europoslankyňa.

Paní Veldová při výrocích o odlišném režimu zapomněla na to, že odlišný režim panuje zejména nyní -- totiž že zatímco Holanďani cestují do USA bez víz, Češi víza potřebují. Evropská unie s tím za celou dobu členství neudělala vůbec nic.

Jistě, že nová dohoda České republiky s USA bude vyžadovat určité (ne však drastické) zvýšení počtu předávaných údajů o pasažérech. To se nám nemusí líbit, informací však bude stále méně, než těch, které nyní musíme vypisovat do vízových formulářů. Vyplnění dotazníku na internetu je také mnohem snažší a levnější než chození na ambasádu.

Budeme mít stále horší podmínky, než mají staré členské země -- musíme si však uvědomit, ze na takové podmínky by USA se svou dnešní bezpečnostní politikou dnes už nepřistoupily a staré členské země neudělaly v posledních letech vůbec nic, aby se nás v těchto otázkách zastaly.

Společná evropská politika je vždy věcí dostatečné motivace členských zemí na společném postupu (v ekonomii se tomu říká participation constraints). Pokud některá země shledá, že společná politika nikam nevede, nemůžou se ostatní divit, že si (v rámci evropské legislativy) zvolí vlastní cestu.

Konečně na závěr - někteří tvrdí, že si Česká republika kupuje víza za radar. Ano, je docela dobře možné, že jsou USA mnohem vstřícnější vůči české straně hlavně díky radaru. Pokud se však už česká strana rozhodne radar odsouhlasit (a to záleží jen na České republice), je vždy lepší vyměnit radar za víza než za nic.

Kosovsko-srbská realita

Z moře nejrůznějších prohlášení podporujících tu či onu stranu vyčnívá jedno, které popisuje realitu mnohem přesněji než kterýkoliv z politiků. Autentickou výpověď přineslo aktuálně.cz ve svém online zpravodajství ze včerejších demonstrací v Bělehradě.

"Je těžké cizinci vysvětlit, proč je pro Srby Kosovo tak důležité. Je to srdce země, kde leží nejvýznamnější památky, a kde teď řada Srbů bude žít v chudobě a možná bude vyhnána Albánci," říká jeden z demonstrantů, učitel Tomislav Filipčič. "Všichni ale tuší, že Kosovo je ztraceno. I když tu naši politici vyřvávají, že Kosovo nedají. Snaží se lidem zalíbit svým nacionalismem," dodává učitel, který žil mnoho let ve Francii a nyní se vrací do Bělehradu. "Srbové si myslí, že je svět zradil. Ale svět nám jen vrací činy Miloševiče," říká.

Kosovo (ostatně jako velká část Balkánu) je předmětem národnostně-nábožensky-politických sporů odnepaměti. Nyní získalo samostatnost, ať se nám to líbí, či ne, a metodami, se kterými můžeme nebo nemusíme souhlasit. Hranice mezi "srdnatým bojem za nezávislost a svobodu" a "rozvracením republiky" je tenká. Proces odtržení zašel už příliš daleko, než aby s tím šlo cokoliv dělat. Za několik desítek let ale může být klidně zase všechno jinak, taková už je politika.

Povede sloučení Microsoftu a Yahoo! ke snížení konkurence?

Představme si, že se dvě významné firmy (A a B) na určitém trhu chtějí sloučit a třetí, ještě významnější firma (C) začne veřejně vyhlašovat, že by sloučení mohlo ohrozit tržní konkurenci a že by se mu mělo zabránit. Co z toho lze vysledovat? Je konkurence skutečně v ohrožení?

Předně je třeba si uvědomit, že ekonomické subjekty nemají zájem poskytovat pravdivé informace, pokud je to v jejich neprospěch. Za vytváření mechanismů, pomocí kterých lze ekonomické subjekty motivovat k pravdivosti (tzv. revelation principle) byla ostatně v loňském rice udělena Nobelova cena za ekonomii.

Zároveň platí, že čím je na trhu menší konkurence, tím více mohou zbývající subjekty uplatňovat monopolní sílu a dosahovat vyšších zisků.

Současnou situaci na výše zmíněném trhu bychom mohli označit jako monopol s konkurenčním okrajem - jeden dominantní hráč C spolu s několika většími firmami (kam patří i A a B) a tisíci drobnými firmami. C je však na trhu určujícím subjektem.

Pokud by se však firmy A a B spojily, vznikl by druhý velmi silný hráč a z trhu by se tak potenciálně stal duopol s konkurenčním okrajem. Celkový monopolní zisk odvětví přitom bývá v takovém případě obvykle nižší. Firma C by tak přišla o část svých zisků.

Nejlepší obranou je útok, a tak se firma C rozhodne proti spojení bojovat. Těžko však může veřejně vyhlásit: "Zabraňte spojení A a B, protože by se tím zvýšila konkurence!" Firma C dobře ví, že největší šanci bude mít, když veřejnost a příslušné antimonopolní úřadu naopak dojdou k závěru, že by se sloučením mohla konkurence snížit.

Jak to vypadá v praxi? Dobře víme, že se Microsoft již několik týdnů snaží ovládnout Yahoo!. Potenciálně může dojít ke spojení dvou významných firem na trhu a obava ze snížení konkurence tak může být namístě. Do takového obrázku však nezapadá urputná snaha Googlu přesvědčit všechny zainterestované strany o tom, že by spojení skutečně negativní dopady na konkurenci mělo. Pokud by to byla pravda, měl by být Google naopak rád.

Reakce Googlu je tak nejlepší zárukou toho, že antimonopolní úřady mohou případné sloučení Microsoftu a Yahoo! (pokud by k němu mělo skutečně dojít) klidně odkývat. Tržní konkurenci to nepoškodí (zda to nepoškodí samotné fúzující firmy je samozřejmě zcela jiná kapitola).

Oprava laptopu

Občas není nad to vrátit se k věcem, které člověk dělal v mládí...

Náš starý laptop začal stávkovat - konkrétně začalo zlobit napájení. Včera už byl laptop nepoužitelný.

Dnes jsme po chvíli testování zjistili, že závada není v kabelu, ale v konektoru uvnitř počítače. Po důkladném rozebrání (viz obrázek) se ukázalo, že kontakty napájecího konektoru, které jsou připájené k desce, jsou skutečně porušené - při troše hýbání dokonce přeskakovaly jiskry.

Nezbylo nic jiného, než dojít do Ace Hardware, koupit pájku a konektor připájet. Zároveň jsem trochu vylepšil připevnění konektoru, aby se při manipulaci s kabelem tak nenamáhal. Tak snad to bude držet. Laptopu táhne na šestý rok, ale pořád je v pohodě.

Po troše browsení po webu jsem přišel na to, že závada na napájecích konektorech je celkem častá a jsou firmy, které inzerují speciálně výměnu těchto konektorů. Bohužel si za to účtují zhruba 200 dolarů, což by hodnotu toho starého notebooku více než zdvojnásobilo. Navíc by Katka byla celou dobu bez počítače, a takhle ho může hned zase používat.

CERGE-EI a CEP nemají nic společného

Volba prezidenta je za námi, a tak se snad lidé dokážou zase vrátit k normálním činnostem. V posledních týdnech měla neuvěřitelná řada lidí potřebu emotivně vyjádřit svůj názor, vzduchem létaly pomluvy a nesmyslné argumenty a o fakta se nikdo nestaral.

Jistý Martin Martínek na stránkách Britských listů měl v téměř konspirativním článku na Britských listech potřebu sdělit, že v našich prezidentských volbách "nejde o prezidenta, ale jde o něco mnohem zásadnějšího a vážnějšího. ... Jde o charakter euroamerické politiky." Martinu Martínkovi bychom měli vysvětlit, že euroamerické politice je volba českého prezidenta celkem lhostejná.

Tento příspěvek ale vznikl z jiného důvodu. Martínek totiž nechápe, proč Švejnara volili také komunisté. O tom, že pro komunisty byl Jan Švejnar jen figurka na šachovnici a volili ho jen v momentech, kdy bylo jasné, že nebude zvolen, víme všichni - jiný důvod neexistoval. Martínek však má zapotřebí dát vše do souvislosti s CERGE-EI, které Švejnar spoluzakládal a kde má stále významné slovo:

Institut CERGE neprosazoval nikdy vůči jejich cílové skupině odpovědnou politiku v oblasti ekonomie. Naopak. Rozdíl mezi CERGE a CEP nebyl nikdy ani tak velký, jako mezi ČSSD a KSČM.

Martínek je úplně mimo. CERGE-EI a Centrum pro ekonomiku a politiku jsou dvě nesouvisející instituce. CEP je think-tank s politickou agendou (má to ostatně v názvu), CERGE-EI je vzdělávací instituce, která se zaobírá výzkumem v oblasti ekonomie. CERGE-EI neprovádí "odpovědnou politiku v oblasti ekonomie" vůči nikomu (bylo by ostatně zajímavé zjistit, co si Martínek pod takovou odpovědnou politikou představuje). Většina profesorského sboru je ze zahraničí, většina studentů je ze zahraničí a cílem výzkumu je publikace v zahraničních časopisech. Úvaha o tom, že by CERGE-EI mělo někomu pomáhat přihřívat českou politickou polívčičku, je absurdní.

Empirický článek, který má více tabulek než napozorovaných dat

Chcete napsat empirický článek, ale máte málo dat? Nevadí, i s malým počtem pozorování se dá prorazit. Jen to chce přijít s něčím zajímavým. Blanchard, Lopez-de-Silanes a Shleifer mají článek z roku 1994 (What do firms do with cash windfalls? [abstrakt a zaheslované pdf]), ve kterém používají pouhých 11 pozorování, ze kterých byli schopni vytvořit 12 tabulek.

Takže to opravdu jde, dokonce v Journal of Financial Economics. Pro začátek vědecké kariéry se ale doporučuje spíše tradičnější postup. S jedenácti pozorováními ve dvanácti tabulkách přeci jen lépe uspějete, když se jmenujete Blanchard nebo Shleifer...

Knižní monopoly v Čechách a ve Francii

Nakladatelství Albatros vydalo poslední díl série o Harry Potterovi. Aby předešlo cenové přestřelce vedené hlavně supermarkety, distribuovalo knihu jen do zavedených knihkupectví. Ta si totiž stěžovala, že na předchozích dílech nevydělala tak, jak by si představovala, protože nemohla cenově konkurovat hypermarketům, nabízejícím knihy v rámci akčních nabídek za výrazně nižší ceny.

Tesco však knihu odněkud sehnalo a začalo ji nabízet samo o padesátikorunu levněji. Albatros neváhal a podal trestní oznámení. Ačkoliv není jasné, zda Tesco nezískalo knihu přes třetí stranu, která při tom porušila nějakou smlouvu s Albatrosem, Albatros si při své akci podnikal velmi neopatrně a stal se sám předmětem vyšetřování.