Přijetí eura, kurz koruny a přerozdělování bohatství

Česká cesta k přijetí eura je, jak všichni víme, nejasná. Vláda v současné době uložila téma k ledu, za což ji zastánci přijetí eura kritizují. Existují dobré důvody jak pro rychlé přijetí, tak i pro to, s přijetím moc nespěchat - avšak nemít žádnou koncepci je ta nejhorší varianta. Bohužel i ti, co koncepci mají, většinou rádi zmiňují jen jednu stránku mince (ať už je to rub nebo líc eura).

Jeden argument mi v současné diskusi o rychlosti přijetí eura chybí - a tou je parita, na které by měla být česká koruna vůči euru fixována. Přitom je to argument naprosto klíčový - nastavením směnné parity totiž dojde k největšímu jednorázovému přerozdělení bohatství v České republice od doby kupónové privatizace.

Nastavením parity totiž centrální banka určí, kolik eur získají čeští obyvatelé za své korunové úspory. V každém jiném případě by taková manipulace s peněžní zásobou neměla žádný dlouhodobý reálný účinek (vykompenzovala by se inflací), ale výměna koruny za euro nebude mít na evropskou inflaci prakticky žádný dopad (velikost České republiky je vůči eurozóně zanedbatelná), takže kurz, při kterém výměna měny proběhne, bude mít reálné dopady na bohatství obyvatel. Jak velký dopad to bude? Vezměme jako hrubou aproximaci za základ peněžní agregát M2, který zahrnuje likvidní finanční prostředky. Jeho objem je 2,5 bilionu korun a de facto odráží objem korunových prostředků (nejen hotovosti) v české ekonomice. Změna centrální parity koruny vůči euru o jednu korunu tak bude znamenat obohacení nebo ochuzení českých střadatelů o 100 miliard korun.

Protože peníze nerostou na stromech (there is no free lunch), je potřeba se ptát, kdo tyto rozdíly zaplatí. V konečném důsledku se jedná o přerozdělování bohatství mezi obyvateli stávajících zemí eurozóny a obyvateli České republiky.

K dalšímu přerozdělení dojde mezi spořiteli a dlužníky. Zpevnění centrální parity zvyšuje eurovou hodnotu úspor, ale zároveň i zvyšuje eurovou hodnotu dluhů - takže dlužníci budou muset splácet více euro. Pevnější centrální parita je proto také nevýhodná pro stát, protože bude muset splácet větší eurový dluh.

Protože koruna dlouhodobě posiluje (a na tom se v příštích letech pravděpodobně nic nezmění), mluví tento argument v neprospěch rychlého přijetí eura (kterého se v současné době kvůli nekoncepčnímu přístupu české vlády stejně bát nemusíme). Samozřejmě, jedná se pouze jeden z faktorů, ale je natolik důležitý, že je dobré ho brát vážně.

Centrální paritu nelze nastavit libovolně, protože nesmyslně pevný uměle nastavený kurz by trh rychle vrátil do patřičných mezí. Vývozci by z pochopitelných důvodů rádi ve vlastním zájmu viděli korunu raději slabší. Tady máme dobrý protiargument na druhou misku vah.