SMS zprávy bývají často označovány za mimořádně drahý způsob přenosu informace. Bratru dvě koruny za 160 znaků. Doručení většinou prakticky okamžitě.
To ale není nic proti telegramu. Deset slov adresa plus devět slov sdělení = 125 korun. Doba doručení = 24 hodin.
Myšlenka Pigouovské daně je již téměř sto let stará. Princip spočívá v uvalení proporcionální daně na činnosti, které vytvářejí negativní externality, resp. proporcionální dotace na ty činnosti, které přinášejí externality pozitivní. Tuto myšlenku rozpracoval Arthur Pigou ve svých dílech Wealth and Welfare (1912) a The Economics of Welfare (1920).
Myšlenka získala znovu na popularitě v posledních letech. Tedy, přesněji řečeno, jako argument byla používána již dříve. Klasickými, dlouhodobě používanými příklady byly spotřební daně na alkohol, tabák a benzín. Ovšem v těchto případech už dávno nejde o korekci externalit, ale o prosté naplnění státního rozpočtu. Třeba evropské daně na benzín jsou dnes několikanásobně vyšší než by odpovídal odhadům ekologických dopadů spalování benzínu.
Koncept Pigouovské daně je z hlediska ekonomických principů naprosto korektní a u masivních externalit typu znečišťování životního prostředí je existence takové daně opravnitelná. V poslední době se však tato myšlenka začíná objevovat v případech, kdy není tak zřejmé, jak se konkrétní externalita vlastně projevuje. Druhým problémem je, že ačkoliv určitá daň ještě možná dává sama o sobě smysl, její účinek je překryt jinými subvencemi v rámci složitého daňového systému.
Server aktuálně.cz přinesl jeden "objektivní" rozhovor s obyvatelem Cookových ostrovů, kterého si pozvalo hnutí Greenpeace, aby protestoval proti rekonstrukci Prunéřova:
Tereapii Mauriaiti: Když jsem byl malý, měl jsem na pláži svá oblíbená místa, kam jsem chodil. Teď už jsou hluboko pod vodou.
Tomáš Sedláček se v jedné se svých filozofických úvah zamýšlí, kam se poděly úspory času spojené s rozvojem informačních technologií. Ovšem úvaha se omezuje na údiv, točení hlavy a filozoficko-normativní doporučení "Zpomal, ať si to můžeš užít."
To je hledisko filozofa. Ekonom ale začne hledat a najde mnohem širší souvislosti.
Barack Obama bydlí v Chicagu jednu míli od nás (teď je samozřejmě v D.C., dům ale stále vlastní), takže Obamomania je tady opravdu silná - třeba ve Walgreens na vás prezident stále hledí z triček, hrníčků a mluvících propisovaček.
Ovšem jako naschvál musí Obama přiletět do Prahy ve stejný den jako já - takže v rámci pouhých dvou a půl dní v Čechách se můžu připravit na zpoždění na letišti, bezpečnostní zátarasy a další ztráty času.
Příspěvek Paula Krugmana k teorii volného obchodu a ekonomické geografii je důležitý a právem si za něj zasloužil Nobelovu cenu. Bohužel však Krugman trpí rozdvojením osobnosti - Krugman ekonom bojuje s Krugmanem politikem a sloupkařem. Ukážeme si dva příklady.
Kdo může za rozklad hudebního průmyslu
První poznámkou je odkaz na zamyšlení Patricka Zandla o právech k audiovizuálnímu obsahu na Marigoldu. Shrnutí historického vývoje je výborné:
Carmen Reinhart and Kenneth Rogoff ve své knížce This Time is Different: Eight Centuries of Financial Folly (via Bill Easterly) přinášejí graf vývoje logaritmu HDP v USA za posledních 140 let. Svislé čáry značí bankovní krize (podobné údaje lze nalézt i ve Friedman, Schwartz A Monetary History of the United States).
Boj s nezaměstnaností se z pochopitelných důvodů stává jedním z hlavních bodů předvolební kampaně a strany se předhánějí v návrzích, jak s ní bojovat. Realitou však je, že vláda má jen velmi omezené možnosti, jak nezaměstnanost snížit, dokud nedojde k obnovení ekonomického růstu - a i potom nezaměstnanost obvykle klesá jen pozvolna.
Jedním z nápadů, se kterým přišla ODS, jsou dotace na vznik nových pracovních míst:
O takové myšlence se diskutovalo v USA i některých zemích západní Evropy a je to myšlenka velmi problematická. Obtíž spočívá přesně v tom, o čem jsem psal minule - v substitutabilitě dotací.
Místopředseda rozpočtového výboru Pavel Suchánek (ODS) se domnívá, že peníze mají na sobě natištěný účel svého použití. Pochybné dotace soukromým subjektům v rámci porcování medvěda obhajuje mimo jiné slovy:
To je jednoduché, kdyby ta dotace nesplňovala stanovené podmínky, tak by ji přece ministerstvo financí nevyplatilo. Což se také párkrát stalo. Například v tom jachtklubu si za ty peníze mohli pouze vybudovat infrastrukturu nebo zavést elektřinu, ale nemohou si za ně třeba koupit novou loď.
I kdyby Sněmovna jachtklubu přímo proplatila faktury za stavbu infrastruktury, neznamená to, že zadotovala právě infrastrukturu. Každá ekonomická jednotka funguje jako celek - koruna z dotace je stejná jako koruna z výnosů nebo koruna z členských příspěvků. Abychom viděli, co dotace skutečně zafinancovala, je zapotřebí se podívat na rozdíly v ekonomickém chování jachtklubu spojené se získáním dotace.
ODS před čtyřmi lety představila myšlenku výrazného zjednodušení daňového systému, zejména u daní z příjmu. Cíl se podařilo naplnit jen částečně, a to ještě takovým způsobem, že se to teď ODS vrací i s úroky.
Předně co se nepodařilo: Nepodařilo se vymýtit kvanta výjimek, což je právě jedna z hlavních věcí, která dělá daň z příjmů tak komplikovanou. Z ekonomického hlediska je to špatně, ale z politického hlediska to tak nebolí, protože hlavní protistrana na odstraňování výjimek také nemá žádný zájem.
Co se podařilo, je zavedení konceptu superhrubé mzdy. Dělení sociálního a zdravotního pojištění na část odváděnou zaměstnancem a zaměstnavatelem je ekonomický nesmysl, který jen svádí ke lživým prohlášením, že zvýšení složky sociálního pojištění, které odvádí zaměstnavatel, se zaměstnanců nijak nedotkne. Dotkne - každé navýšení daně nebo pojištění se rozdělí mezi zaměstnavatele a zaměstnance v poměru k elasticitám nabídky práce a poptávky po práci, naprosto bez ohledu na to, kdo daň odvádí.
Vliv stahování na zaměstnanost v hudebním a filmovém průmyslu
Lidové noviny v poslední době perlí, tentokrát převzaly zprávu o dopadech stahování na hudební a filmový průmysl a z tiskové zprávy udělaly fakt. S analýzou kvality zveřejněných informací mě už předběhli ve Výzkumném ústavu, takže já se omezím pouze na specifickou záležitost, a sice čísla o zaměstnanosti.
Fonografická lobby už totiž před časem poznala, že argumentace založená na poklesu zisků v průmyslovém odvětví může být snadno rozbita stejně "kvalitním" argumentem o vyděračských megakorporacích, které si pokles zisku stejně zaslouží. Proto začala uveřejňovat statistiky o tom, kolik pracovních míst stahovači zničí. Zřejmě si přečetla knížku Bryana Caplana The Myth of the Rational Voter: Why Democracies Choose Bad Policies a jeho argument o tom, že voliči často zaměňují růst blahobytu s růstem zaměstnanosti.
Tisková zpráva převzatá Lidovými novinami uvádí, že stahování způsobí při pokračujícím trendu ztrátu 1,2 milionu pracovních míst do roku 2015. To vypadá jako velké číslo, ovšem je třeba ho dát do správného kontextu. Zaprvé - i kdyby to číslo odpovídalo realitě, je to skutečně hodně ze společenského hlediska? Zadruhé - odpovídá ono číslo vůbec realitě?
Aleš Michl se snaží rozložit schodek státního rozpočtu na cyklickou a strukturální složku - viz článek na aktuálně.cz a jeho vlastní blog (hat tip: Filip). To je ve své podstatě zajímavá a užitečná věc, i když je v praxi dosti obtížná. Cyklická složka deficitu je způsobená kolísáním hospodářského cyklu, zatímco strukturální část je deficit, který bychom pozorovali, kdyby se ekonomika pohybovala po stabilní (stabilně rostoucí) trajektorii, a lze ho tedy přičíst dlouhodobé nevyrovnanosti státních financí.
Abychom mohli takový rozklad provést, musíme nejprve vytvořit hypotézu (counterfactual) o tom, jak by ekonomika vypadala, kdyby se skutečně nacházela v bodě na stabilní trajektorii. Protože takovou ekonomiku nepozorujeme, je zapotřebí k tomu sestavit teoretický model.
Ten model může být čistě ekonometrický, založený pouze na analýze časových řad, nebo třeba strukturální makroekonomický. Aleš Michl nepíše, jaký model sestavil, ale to je pro účely tohoto příspěvku vedlejší. Tento příspěvek je o tom, jak lze i potenciálně kvalitní ekonomickou analýzu zabít použitím nevhodného znázornění výsledků.
Příběh řeckých státních financí si v ničem nezadá s klasickou řeckou tragédií. Řecká vláda se v rámci domácích politických půtek snažila problémy, které sama vytvořila, hodit na kdekoho - od zlých spekulantů až po válečné Německo. Posledním v řadě obviněných je banka Goldman Sachs, která měla řecké vládě prostřednictvím šikovných finančních transakcí pomoci obrovské schodky zamaskovat.
Rozhovor řecké vlády s Goldman Sachs mohl vypadat asi takto: Řecká vláda: Zdravím, chtěli bychom zamaskovat schodek státního rozpočtu. Goldman Sachs: Můžeme vám dluhopisy zkonvertovat na finanční instrumenty, které se ve vašem účetnictví nemusí vykazovat jako schodek. Jak je vykážete, je vaše věc. Řecká vláda: Super, to je přesně, co potřebujeme, o vykazování se nebojte, to už si zařídíme (jsme přece vláda).
O rozložení viny nechť si každý udělá obrázek sám. Důležitější otázka však je - lze s tím něco dělat?
Ačkoliv jsem rád za každou podrobnou databázi využitelnou k výzkumu, obecně platí, že stát by neměl občany zatěžovat nadbytečným dotazováním, obzvláště pokud může potřebné informace zjistit jiným způsobem. Sčítání lidu v USA a v Česku plní poněkud rozdílné úlohy, takže následující berte jako konstatování faktu, nikoliv hodnotící soud.
Dnes přišel domů formulář na Census 2010. Federální vláda se ptá, kolik lidí bydlí v našem bytě, zda byt vlastníme nebo si ho pronajímáme, a pak ke každé osobě chce jméno, příjmení, datum narození, pohlaví, rasovou příslušnost a vztah k první osobě. To je všechno.
Kompletní údaje z Censu budou veřejné za 72 let.
České sčítání lidu, chystané na březen 2011, vypadá jinak. Ze zákona č.296/2009 Sb. vyplývá:
Gary Gorton z Yale University se detailně zabývá mechanismy, které přispěly ke vzniku finanční krize, a v současnosti platí za jednoho z největších odborníků. Pro ty, kteří se ve finančním světě tak neorientují, nyní sepsal čtivý text, Otázky a odpovědi o finanční krizi. Jednoznačně doporučuji.
Gorton vidí jako hlavního viníka finanční krize trh s repo instrumenty. Repo (repurchase agreement) je dohoda o zpětném odkupu - jedná se v podstatě o krátkodobou půjčku, kde dlužník musí věřiteli poskytnout do zástavy kvalitní cenné papíry. Na finanční operaci se nevztahuje zákon o bankrotu, takže pokud dlužník zbankrotuje, věřitel si nechá zástavu a nemusí zdlouhavě vyjednávat s běžnými věřiteli.
Trh s repo operacemi narostl díky tomu, jakým způsobem se za posledních třicet let vyvinul bankovní systém. Vedle klasického bankovního sektoru, na kterém banky přijímají vklady a poskytují úvěry, se vyvinul paralelní stínový sektor. Na něm ukládaly finanční instituce jako podílové fondy do bank volné finanční prostředky. A využívaly k tomu právě repo operace.
Lidové noviny v pátek přinesly nový článek s titulkem Platy loni rostly jen bohatým, sociální nůžky se nebezpečně rozevírají.
Protože jsem o mediánové a průměrné mzdě psal před rokem, není nic snažšího než aktualizovat data, která jsou volně dostupná na webu.
Než se k nim dostaneme, je dobré upozornit na jednu věc. Lidové noviny se rozhodly porovnat vývoj průměrné a mediánové mzdy. Mediánovou mzdu sleduje Ministerstvo práce a sociálních věcí prostřednictvím Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV), které pro něj provádí Trexima. Průměrnou mzdu sleduje stejný průzkum ISPV, ovšem zároveň také Český statistický úřad. Metodiky se však liší. Data na měsíční mzdu u ISPV pro čtvrté čtvrtletí roku jsou ve skutečnosti kumulativně za první až čtvrté čtvrtletí, zatímco u Českého statistického úřadu jsou data za čtvrté čtvrtletí skutečně jen za čtvrté čtvrtletí. Časové řady tak nejsou vzájemně konzistentní.
Makroekonomické modely často pracují s Cobb-Douglasovou agregátní produkční funkcí, například 
Dobrý model by samozřejmě měl poskytovat dobré predikce ohledně veličin, které modeluje. Spolehlivá ekonomická data ukazují, že v moderní historii (v USA od Velké deprese) jsou tyto podíly skutečně přibližně konstantní. Podobné výsledky ukazují i odhady třeba pro 19.století.
Gregory Clark z UC Davis teď zašel mnohem dál a ze všech možných dostupných dat se pokusil odhadnout řadu ekonomických veličin v Anglii zpětně až do roku 1200. Následující obrázek ukazuje podíl faktoru práce na celkovém HDP:
Dejme tomu, že chceme, aby rozvoj sportu financoval stát. Třeba proto, že aktivní sportovní činnost přináší řadu kladných společenských externalit. Důvody nyní nejsou podstatné. Chceme se zeptat, jaký způsob financování je vhodný.
Jiří Paroubek má opět nápad:
Politická strategie je tady identická s tou, kterou na Slovensku už léta provozuje Robert Fico. Velké firmy jsou veřejným nepřítelem, odírají poctivé občany a proto je v pořádku z nich dostat více peněz.
Z ekonomického hlediska je to však jeden z nejhloupějších nápadů, jak sport financovat.
Jemen je v nezáviděníhodné situaci. Ačkoliv leží na Arabském poloostrově, nemá právě velká naleziště ropy. A možná ještě horší to je se zásobami vody.
Populace Jemenu rychle roste, to však není největší problém. Nejvíce vody se spotřebuje na pěstování katy, která je díky vysokému obsahu omamných alkaloidů mezi Jemenci velmi oblíbená, je ale také zároveň náročná na zavlažování.
Mezičasová substituce začíná fungovat. Článek na iDnes se sice snaží najít pozitiva:
jenže realita tak růžová není. Leden 2010 byl v registracích nových aut nejhorším lednem za posledních dvanáct let a pravděpodobně nejhorším od sjednocení Německa (v devadesátých letech nemám údaje za každý rok). Únor 2010 je potom druhým nejhorším únorem. A lepší čísla se nedají očekávat ani v příštích měsících.
Následující graf je z článku Philippon, Reshef (2008) Wage and human capital in the U.S. financial industry: 1909-2006 [pdf].
Červená křivka je mzda ve finančním průmyslu relativně ke mzdě v celém soukromém sektoru (mimo zemědělství). Zeleně je vyznačen podíl zaměstnanců ve finančním průmyslu s vyšším než středoškolským vzděláním mínus stejný podíl v celém soukromém sektoru.
