Když dojde na vyčíslení budoucích nákladů na dotace solární energie v Česku, létají vzduchem stamiliardy korun. Ve skutečnosti samozřejmě přesně nevíme, kolik to bude, dokud na konci roku nezjistíme, kolik zdrojů se podařilo investorům do sítě připojit. Co však můžeme udělat, je alespoň zjistit, jak současné náklady vlastně vypočítat.
Jak správně poznamenává aktivistický novinář ve službách aktuálně.cz, sečíst nominální hodnoty nestačí. Musíme diskontovat.
Novinář se odvolává na "renomovanou Českou agenturu pro obnovitelné zdroje". O tom, zda je agentura renomovaná, si můžeme udělat obrázek již podle toho, že dokázala namodelovat vývoj cen elektrické energie až do roku 2035, který "dokazuje", že dominantní nárůst ceny bude způsoben "liberalizací trhu". Co tím agentura myslí, nezjistíme, protože plná znění jejich studií jsou k dispozici jen za peníze.
Agentura však slibuje seriózně diskontovaný výpočet nákladů na dotace, takže se na něj můžeme podívat. Opět neznáme metodiku, ale tu lze zpětným inženýrstvím odhadnout.
Ve studii posuzují dva scénáře, podle toho, kolik zdrojů se připojí do sítě. Vezměme do úvahy ten mírnější, který počítá s menšími náklady. Podle něj bude v příštích dvaceti letech nediskontovaný součet nákladů na dotace činit 467 mld. Kč. Autoři však správně poznamenávají, že musíme diskontovat.
Jakou sazbou? To je klíčová otázka, protože to dramaticky ovlivní výsledky. A autoři studie se s tím nepářou a nasadí rovnou 7%. Díky nim se jim podpora solární energie smrskne na "pouhých" 241 miliard.
Odkud se vzalo 7 %? Nevíme. Avšak vzhledem k tomu, že se jedná o bezririzkovou, státem zajištěnou investici, tak by měla diskontní míra odpovídat výnosu státního dluhopisu.
České vládě se přitom právě tento týden podařilo prodat desetileté dluhopisy (což přesně odpovídá průměrné duraci dotačních plateb) za zhruba 3,5% výnos. Takže nikoliv 7 %, ale 3,5 %.
A to ještě není všechno. Zákonná úprava dotací (cenové rozhodnutí ERU 7/2007, vyhláška 150/2007Sb.) hovoří o zvyšování výkupních cen o inflaci. Předpis hovoří o úpravu o index cen průmyslových výrobců v rozsahu 2 - 4 % ročně.
Brali autoři studie inflaci v potaz? Opět nevíme, ale několikeré pokusy zpětně odhalit, jakou metodikou se autoři ke svým závěrům dostali, indikují, že výkupní ceny o inflaci neupravují.
Pokud to tak je, pak je i 3,5 % mnoho, relevantní je v tomto případě reálná výnosová míra. A ta je v případě dluhopisů někde kolem 1 - 2 % ročně. Můžeme brát 2 %.
Pak se ale nedostaneme k nákladům ve výši 241 miliard, ale skončíme na 380 miliardách. Výpočet, kdy diskontaci prostě ignorujeme, je tak přesnější, než to, co předvedla Česká agentura pro obnovitelné zdroje.
Žádné komentáře:
Okomentovat