úterý 6. ledna 2009

Problémy s predikcemi


Dlouhodobé predikce budoucího vývoje jsou vždy ošidné. Největším problémem přitom je vliv zásadních, avšak prakticky nepředpokládatelných změn v rozvoji lidské společnosti. Zatímco je ještě poměrně bezpečné předvídat, že z dlouhodobého hlediska bude společnost dále zvyšovat životní standardy, způsoby, jakými toho bude dosaženo, jsou velmi nejasné.

Do této pasti se například chytají věrozvěsti vyčerpání nerostných surovin (a zejména fosilních paliv), které má údajně vést k úpadku lidské civilizace. Tito lidé (kteří paradoxně často bývají razantními kritiky extrapolace pomocí růstových modelů) vycházejí z toho, že v budoucnu nebude existovat žádná alternativa ke stávajícím zdrojům.
Už v roce 1865 počítal ekonom William Stanley Jevons, že v průběhu následujících 50 let dosáhne ve Velké Británii vrcholu těžba tehdy klíčového uhlí, po kterém bude následovat rozsáhlý hospodářský úpadek. S čím však Jevons nepočítal, byla ropa. Vrcholu těžby ve Velké Británii tak sice bylo skutečně dosaženo v roce 1913, avšak uhlí bylo zcela nahrazeno ropou. Žádný úpadek se nekonal.

Geologové v době, kdy Jevons uveřejnil svou studii, odhadovali, že světové zásoby uhlí budou vytěženy v podobném horizontu jako ve Velké Británii. To se ukázalo být zásadním omylem.

Negativní scénáře se často objevují v době prudkého růstu cen surovin - plno jich bylo například v 70.letech 20.století. I prezident Jimmy Carter se nechal strhnout, když v roce 1977 prohlásil, že "lidstvo by mohlo spotřebovat všechny známé zásoby ropy na konci 80.let". 30 let po předpokládaném konci lidstvo ropu těží nezmírněným tempem.

Zastánci hypotézy blízkého vyčerpání ropy argumentují tím, že prudký růst cen ropy v průběhu roku 2008 byl jasným signálem, že mají pravdu a že nabídka dostupné ropy prudce klesá. Skutečnost je ovšem taková, že v případě trhu s ropou jsou jak nabídka tak i poptávka silně neelastické - a tak i malé pohyby buď poptávky nebo nabídky mohou vést k velkým výkyvům cen. Výrazný pokles (růstu) cen v souvislosti se stávající recesí je toho dokladem.

Bylo by samozřejmě naivní předpokládat, že ropa zůstane dominantní energetickou surovinou navždy. Konec dominance ropy však téměř jistě nebude znamenat rozvrat společnosti - lidstvo nalezne jiná řešení. V této souvislosti mě však stále zaráží, že razantní zastánci toho, že nalézání alternativních zdrojů energie je vhodné popostrčit vhodnými vládními politikami, tak málo mluví například o masové podpoře výstavby ITERu. Rozsáhlé investice do urychlení výzkumu jaderné fúze vypadají jako opatření s mnohem větším očekávaným užitkem než třeba neustále omílaná podpora biopaliv.

10 komentářů:

  1. Geologové v době, kdy Jevons uveřejnil svou studii, že světové zásoby uhlí budou vytěženy v podobném horizontu jako ve Velké Británii.

    – nechybí tam aspoň sloveso?

    OdpovědětVymazat
  2. Mormegil: chybi, dekuji :-).

    OdpovědětVymazat
  3. Dobrý den,

    doporučuji k přečtení knihu Václava Cílka a Martina Kašíka _Nejistý plamen_ (Dokořán, 2007), v níž je zdůvodněno, proč je v rámci současných technologických možností ropa nezastupitelná. Důvodem je především využitelná energie v poměru k náročnosti zpracování. Mj. přesně z tohoto důvodu se přešlo od uhlí k ropě. Možných zdrojů energie není k dispozici zase tak moc.

    O tom, že jaderná fúze bude k dispozici (a pokud možno při pokojové teplotě) do deseti let, jsem četl poprvé jako hravé dítko někdy před pětadvaceti lety. Stejně jako není rozumné přeceňovat možné problémy chybějících zdrojů s existujícím substitutem, není ani žádoucí být zbytečně optimistický u technologie, která (přes poměrně triviální fyzikální podstatu) má celou řadu technologických \"jemných potíží\". Neboli \"kdyby trh racionálně cítil, že se blíží v této oblasti průlom, nebylo by nutno ji masivně dotovat\", jak by řekl náš pan profesor prezident (a je jen na laskavém čtenáři, jako míru ironie cítí v podtextu).

    Ale zpět k tématu článku. Co když společnost vyvine jednoduchou metodu, jak syntetizovat potraviny, a souběžně s tím vzniknou jednoduché technologie 3D-tisku (tj. výroby čehokoli na koleně)? V důsledku prudce poklesne potřeba převážet věci odněkud někam a klesne drasticky poptávka po palivech. Neboli jinak řečeno, ropa pořád bude číslo jedna, ale poptávka po ní bude srovnatelná s poptávkou po kalafuně, která je číslem jedna pro promazávání houslových smyčců.

    Jsem si vědom toho, že je to podlý krok stranou, ale myslím, že cele v intencích předpokladu o nečekaných zvratech vývoje lidské společnosti, který je dlouhodobě nepredikovatelný.

    Ale to, co je potřeba říci, je druhá strana mince -- lidé _musí_ dlouhodobě predikovat, protože bez odhadu budoucnosti (s vědomím nízké věrohodnosti takového odhadu) by museli zůstat sedět na zadku. A to nejde. Vpřed, zpátky ni krok.

    OdpovědětVymazat
  4. Když ekonomické spekulace, predikce a modely odporují základním termodynamickým zákonům, jsou chybné. Jsou naivní všechny předpovědi obsahující podmínky \"pokud JEN vyřešíme..\" Neni v nich řečeno KDO, JAK, do KDY a s JAK MOC investovanou energií. A to je klíčové. Zjistilo by se, že mnohé iluze jsou energeticky nedomyšlené.

    Veškeré, tedy i nepředpokládané změny společnosti však stále budou podléhat základním termodynamickým zákonům. http://cs.wikipedia.org...%C3%A1kon Vlastně právě kvůli nim se budou změny dít. Bez pochopení termodynamiky nelze vést jakoukoliv smsluplnou debatu o energiích. O jejich záskávání, distribuci nebo i úsporách. Představy o tom jak-která-energie-co-nahradí (navíc když ji známe ve fázi pokusů) jsou jemně řečeno dětinské.

    Jakmile bude překročena únosná míra energetických nákladů na zužitkování energetických zdrojů, tak energie sice latentně bude dost, ale jen tak mimo naši dostupnost. Nebo ve formě, kdy vysoká míra entropie neumožní její smysluplné využití. Nepůjde ani snížit tuto vysokou energetickou entropii. (nepůjde tlumit výkyvy např. v klimatu které budou jejím průvodním jevem)

    Veškeré čerpání a spalování fosilních energií je jen změna energetické formy z nízkého stupně entropie (uspořádaný stav ve sloučeninách uhlíku) na vyšší míru entropie. (méně uspořádaný stav = vesměs jako CO2 + teplo, nebo jiné záření) Takový stav nelze (a člověk aníi neví jak) udržovat rovnovážný věčně, natož pak při exponenciálním růstu civilizační spotřeby. A teď vůbec nejde o \"množství\" ropy nebo bůhvíčeho co někde vykutáme.

    Obecněji prostě nelze více vynaloženou energií produkovat více \"uspořádané\" energie (např. elektřiny) aby se tím v uzavřeném systému zároveň nedělalo více té \"neuspořádané\". Výsledkem je to, že dojde k inflačnímu stavu a ztrátě energetické rovnováhy. Zvýšená entropie (chaotičnost) uzavřeného_systému=Země přeroste do nevratné, nestabilní situace. Někteří tomu říkají oteplování, jiní mrznutí, jiní to popírají, další si dělají legraci, ale vesměs půjde o to, že původně uspořádaný energetický systém bude nevratně rozkolísán a destabilizován. Nebude žádná metoda=nástroj, který by to změnil k lepšímu=stabilnějšímu. Musel by totiž být energeticky silnější než souhrn těch nestabilit. Aby nevznikla jen zas další úvrať v kyvadle.

    Člověk je svou energetickou destrukcí (neudržitelnou spotřebou) tou přímou destabilizující příčinou. Byť v objemu celkové energetické bilance Země je to příčina relativně malá, přesto je však dostatečnou kapkou k přetečení plného, energeticky vyváženého poháru. Další následky už budou vesměs nezávislé na lidském konání.

    Elvis: ta věta začínající \"Co když--\" mi příjde už jako holá fantazie.

    OdpovědětVymazat
  5. Ano, jistě -- však to mě být příklad obtížně předvídatelného vývoje. Nepředvídatelnost je dána tím, že se nenajde substitut (auta za kočáry, uran za ropu), ale \"něco se změní\" v životním stylu a požadavcích společnosti díky zdánlivě zcela nesouvisejícímu rozvoji -- podobně jako když začal klesat počet odběratelů novin kvůli \"počítačům\".

    Na druhou stranu ty předpoklady nejsou technicky zcela neralistické...

    OdpovědětVymazat
  6. Elvis: Jednu poznámku k vašemu tvrzení:

    \"V důsledku prudce poklesne potřeba převážet věci odněkud někam a klesne drasticky poptávka po palivech. Neboli jinak řečeno, ropa pořád bude číslo jedna, ale poptávka po ní bude srovnatelná s poptávkou po kalafuně, která je číslem jedna pro promazávání houslových smyčců. \"

    Je asi dobré vyvrátit mylnou představu, že dominantním zdrojem použití ropy je přeprava zboží. Například v USA je na osobní a nákladní přepravu spotřebováno zhruba 70% ropy, zbytek je topení a další. Když se podíváme na rozdělení těch 70%, tak v USA je poměr benzínu a nafty zhruba 4:1 (zdroj International Energy Agency (IEA) Statistics Division. 2006. Energy Balances of OECD Countries). Vzhledem k tomu, že osobní auta na naftu v USA prakticky neexistují, lze říci, že ten poměr zhruba odpovídá i poměru spotřeby osobní a nákladní přepravy (odmysleme teď přepravu vajíček od babičky ve vašem osobním autě).

    Celkem je tedy na nákladní přepravu spotřebováno zhruba 15% celkové spotřeby ropy. I kdybychom se naprosto oprostili od přepravy zboží, k žádné drastické změně závislosti na ropě nedojde.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji, to jsem nevěděl. Ale mění to něco? Skutečně mi šlo hlavně o příklad vývoje, který je nepredikovatelný, protože pokles potřeby není způsoben substitutem. Pokud si Američané jezdí \"jen tak pro radost\", tak by šlo nahradit ten argument např. prudkým zlevněním a zkvalitněním počítačových sítí, které by umožnilo rozsáhlejší práci z domova. (Což je náhodou mnohem menší sci-fi než ten první koncept.)

    Ale přece jen mi Vaše úvaha diesel vs benzín vrtá hlavou. Ohromný objem zboží se dnes vyrábí v Asii a vozí se odtud. Objem mezinárodního obchodu \"s věcmi\", tedy nejen virtuálního, stále roste -- třeba banány. Spotřeba paliv na dovoz tohoto zboží jsou zahrnuty ve vaší statistice? A rozvoz pizzy -- a obecně cesty pracovní, ne soukromé?

    Navíc si nejsem jistý, nakolik jsou USA v této statistice reprezentativní. Omlouvám se, musím utíkat do práce, takže nemám čas hledat data o spotřebě ropy na hlavu v jednotlivých státech, jen narychlo jsem našel třeba http://earthtrends.wri.org...p;ccID= a zdá se, že prostě Američané jezdí trochu moc.

    Ani jsem se nestihl podívat, co v těch datech vlastně je, předpokládám, že i letecká doprava. Nevím, kolik se v celosvětovém měřítku přepravuje letecky zboží, ale když jsem naposledy letěl, v Ruzyni jsem viděl největší letadlo v životě, čínské, které nevezlo lidi, ale zboží. A bylo jich tam víc. Je mi jasné, že statisticky to může být drobek, ale udělalo to na mě dojem, to letadlo bylo velikánské jak barák :-)

    Ještě připomenu jednu věc. Můj kamarád se náhodou stěhoval do USA 14. září 2001. Říkal, že letiště byla úplně prázdná. A prý tak vydržela ještě hodně dlouho. V té době se hodně mluvilo o tom, jak služební cesty a poletování z místa na místo nahradí kvalitní videokonference a firmy, které to provozují, si už zálibně mnuly ruce. Nestalo se to. Ale přijít to klidně může. Osobně jsem letěl letadlem asi desetkrát v životě, pokaždé služebně. Většinu těch cest bylo možno vyřešit vzdáleně. V naší firmě, která má pobočky v Číně, Rusku a několika postsovětských zemích, je telekonference (ne video, jen zvuk, naštěstí!) denní chleba, ale létá se tak jednou do roka. Pokud jsem pochopil, v USA je létání daleko běžnější. Třeba se to taky změní -- nelétat je totiž o dost levnější.

    Celkově mám dojem, že 70 % spotřeby ropy na přepravu je trochu moc. Něco jistě sežere i topení. A ropa by se přitom měla používat spíše na výrobu plastických hmot a podobně -- tady je dost nezastupitelná.


    No, omlouvám se za digresi a zdravím.

    OdpovědětVymazat
  8. Elvis: Nejsem s vami vubec ve sporu co se tyce nepredikovatelnosti vyvoje. Opravdu mi slo jen o ty udaje ohledne podilu nakladni prepravy na celkove spotrebe ropy, ktera je mensi, nez by si mnozi mysleli.

    V tomto smeru je to velmi podobne jako predstavy lidi o tom, jak se podili preprava zbozi na celkove ekologicke zatezi vyroby zbozi. Kdyz se to vezme u potravin a zapocte se zatez spojena se zemedelstvim atd., tak vyjde, ze preprava od vyrobce do obchodu se podili mene nez 10% (jestli si to dobre pamatuju, videl jsem cislo 4%). To naprosto zabiji argumenty, ktere horuji za lokalni produkci potravin - ve velke vetsine pripadu je totiz ekologictejsi potraviny vyrobit v klimaticky priznivejsim pasu (s mensi zemedelskou zatezi v podobe hnojiv apod.) a pak je proste dovezt.

    Hruba cisla o spotrebe paliv, ktera jsem zminoval, se tykala spotreby v USA. Americane opravdu jezdi vic nez Evropane a rovnez jezdi auty s vetsi spotrebou. Nevim, nakolik je do cisel zapocitana zahranicni namorni preprava, ale neocekavam, ze by to vysledky nejak zvratilo. Zaoceanska lodni preprava je vubec nejefektivnejsi zpusob prepravy, ktery mame, vice nez o rad efektivnejsi nez automobilova - vzdalenosti jsou sice obrovske, ale naklady na kilometr mizive.

    Letecka preprava je naopak dominantne osobni - v roce 2006 celosvetove zhruba 2 miliardy cestujicich a jen zhruba 30 milionu tun nakladu.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za vysvětlení, to jsou zajímavé informace, především zdůvodnění, proč nepreferovat lokální produkci. Myslím, že něco z toho jsem už někde četl, snad v Lomborgově _Skeptickém ekologovi_, ale ne takhle na jednom místě.

    Těším se na Váš další článek.

    OdpovědětVymazat
  10. ... zatim neni on-line cely dostupny, ale vypada to, ze jsou na tom vedci jeste hure, nez jsme doufali. ;-) http://zpravy.idnes.cz...avarna_bos

    OdpovědětVymazat