V diskuzi na Leblogu jsem poznamenal, že existují objektivní důvody proti příliš vysokým mezním daňovým sazbám v horních daňových pásmech.
Na tuto poznámku překvapeně zareagoval jeden ze čtenářů:
Z této reakce vyplývá, že je vhodné vysvětlit rozdíl mezi individuální racionalitou a dynamickou optimalitou v rovnováze.
Pokud se dívám na statický svět, kde nás zajímá pouze dopad mých rozhodnutí na mě samotného, pak je samozřejmě individuálně racionální daně neplatit. Proto lidé neradi platí daně a jejich placení se nezřídka snaží vyhýbat.
Z toho však nijak nevyplývá rozpor s výše uvedeným tvrzením. Náš svět je totiž dynamický a neustále se uplatňují efekty všeobecné rovnováhy. Představme si svět se dvěma skupinami lidí - chudou většinou a bohatou menšinou. Pokud se chudá menšina rozhodne, že zavede vyšší daně pro bohaté a bude z nich financovat sociální programy pro chudé, nevyplývá z toho, že se chudí budou mít lépe.
Zaprvé, v krátkém období vyšší daně z příjmů "motivují" lidi, aby méně pracovali, čímž se snižuje daňový základ. Existuje přitom přinejmenším teoretická možnost, že celkový daňový výběr při zvýšení daní poklesne (to když se daňový systém nachází v klesající části Lafferovy křivky). Někteří ekonomové tvrdí, že tato možnost je velmi reálná, já jsem v tomto směru přeci jen trochu skeptický (z hlediska krátkého období).
Spornost prvního argumentu však nevadí, protože druhý argument je mnohem silnější. Z hlediska dlouhého období totiž nadměrné zdanění zpomaluje ekonomický růst. Tím, že ekonomika poroste pomaleji, nejenže poroste pomaleji daňové inkaso, ale zároveň porostou pomaleji i mzdy - takže chudá většina bude poškozena daleko více než jen potenciálním výpadkem daní. Vysoké mezní daně z příjmů zkrátka nejsou dynamicky optimální.
Problémem daňových mechanismů generovaných endogenně politickým procesem se zabývá politická ekonomie v makroekonomii. Pro zájemce: Jedním z prvních seriozních článků v této oblasti je Krusell, Quadrini a Ríos-Rull (1997), z těch novějších jsou to články od trojice Acemoglu, Golosov, Tsyvinski nebo od dvojice Werning, Farhi.
\"Z hlediska dlouhého období totiž nadměrné zdanění zpomaluje ekonomický růst.\" To je rozumna myslienka, len ci si to uvedomuje aj ta chudobna mensina (volici)? V komentari na Leblogu naznacujes, ze privysoke zdanenie nehrozi, lebo je nevyhodne aj pre chudobnych - otazka je, ci su bezni ludia v realnom svete dostatocne racionalni, aby sa tym riadili? (ked napr. vidim volebne prieskumy tu vedla na Slovensku, som v tejto otazke skor skepticky...)
OdpovědětVymazatEste ma napada - ak ma byt hlavnym argumentom pre vyber danoveho systemu efektivita, da sa pomocou teorie urcit konkretna hranica progresivity, od ktorej je uz neefektivny? Odkazovane papere som necital, ale predpokladam ze ak aj v nich taketo vysledky su, zrejme budu zavisle od pouzitych parametrov, uzitkovych funkcii a konkretneho tvaru modelu - a teda urcit takuto hranicu v realnom svete moze byt narocne. Aj preto si myslim, ze okrem efektivity je pri daniach nutne zohladnovat aj kriteria \"spravodlivosti\" - vsak politika ma byt prave aj o sutazi nazorov a hodnot.