Komu patří vítr?

Jedním ze základních předpokladů fungující ekonomiky jsou dobře definovaná a vymahatelná vlastnická práva. Pokud totiž existuje nějaký užitečný statek, k němuž nejsou vlastnická práva jasně stanovena (ať už je statek určený do soukromých nebo veřejných rukou), dojde dříve nebo později k debatě o tom, komu vlastně patří.

S vývojem společnosti se mění i náhled na to, co je a co není užitečný statek. V souvislosti s rozvojem větrných elektráren se v Německu nyní rozhořely spory o to, komu patří vítr. Jak uvádí článek, vítr je v Německu po právní stránce volný statek, tedy nikomu nepatří. Stavba větrných turbín však spadá pod územní plánování.

Problém je v tom, že není jasné, jakým způsobem se mohou vrtule vzájemně ovlivňovat a jak daleko by tedy měly od sebe stát. A běžné stavební normy nejsou použitelné, protože jedna vrtule může ovlivnit větrné proudy stovky metrů daleko, s čímž standardní povolovací řízení pro stavbu budov nepočítá.

V okamžiku, kdy lze vítr využít a navíc jeho užívání jedním člověkěm ovlivňuje možnost užívání někým druhým, přestává být vítr po ekonomické stránce volným statkem, a právo se s tím bude muset vypořádat.

V současné době jednotlivé vesnice staví vrtule v těsném sousedství katastrů jiných vesnic - a ty, které stojí více na západ, mají díky převažujícímu západnímu proudění výhodu. To se postiženým vesnicím nelíbí, a proto podávají žaloby. Stěžují si na snížení výkonu vlastních větrných elektráren, nebo i na vibrace způsobené turbulencemi ostatních vrtulí.

V ideálním případě se sousední vesnice dohodnou, například na společném provozu. Jinak bude muset rozhodnout soud, případně vláda s nějakým novým územním předpisem. Pro úplnost - Coaseho teorém sice říká, že vzájemnou dohodou lze dosáhnout vždy Pareto optimálního výsledku, obě strany však mohou optimálně chtít jít k soudu, pokud každá z nich odlišně vyhodnocuje pravděpodobnost výhry.