Alvarez, Atkeson a Kehoe [pdf] propojili dva problémy, ve kterých se ekonomickému modelování zatím příliš nedaří - modelování dopadů monetární politiky a modelování střednědobého vývoje měnových kurzů - a tvrdí, že úpravy monetárních modelů jsou nevyhnutelné.
Současné rovnovážné modely zabývající se dopady změn úrokových měr na ekonomiku, ať už ty neoklasické nebo ty neokeynesiánské, vycházejí z rozhodování racionálního investora a vedou na rovnice rozkládající efekt změny úrokové míry na reálný (tj. dopad na reálné veličiny) a nominální (inflační) efekt. Velmi zjednodušeně řečeno, úroková míra se rovná součtu členu vyjadřujícího dopad na ekonomický růst, členu vyjadřujícího dopad na inflaci a členu vyjadřujícího rizikovou prémii spojenou s nejistotou ve vývoji budoucích veličin.
Stávající modely se dominantně zaměřovaly na charakteristiku prvních dvou členů, zatímco riziková prémie byla obvykle konstantou ponechávanou stranou zájmu. Alvarez, Atkeson a Kehoe si však berou do ruky velmi jednoduchý příklad otevřené ekonomiky a ukazují, že to možná bylo docela špatně.
Pokud se totiž odvodí podobné rovnice pro otevřenou ekonomiku, získáme vztah známý jako parita úrokových měr - úrokový diferenciál mezi dvěma zeměmi se rovná očekávané změně měnového kurzu plus rizikové prémii. Empirickému testování parity úrokových měr se s proměnlivými úspěchy zabývají stovky studií. Další stovky studií se věnují problematice predikce měnového kurzu ve střednědobém horizontu. Řada těchto studií se shoduje v tom, že měnové kurzy jsou ve střednědobném horizontu náhodné procházky - tedy že jejich očekávané střední hodnoty nelze predikovat.
Jak to tedy sjednotit se zmíněnou paritou úrokových měr, která poskytuje jasný vztah mezi úrokovým diferenciálem a měnovými kurzy? Alvarez, Atkeson a Kehoe tvrdí, že klíč je v tom, že změny v úrokovém diferenciálu neovlivňují vývoj očekávané střední hodnoty měnových kurzů, ale vývoj rizikové prémie.
Zmíněnou úvahu lze rozšířit i na další vztahy popisující dopady monetární politiky - třeba na výše zmíněný rozklad změn úrokové míry na reálný a nominální efekt. Týká se nejen změn měnového kurzu, ale třeba i vývoje úrokové křivky. Autoři tvrdí, že bychom se měli více soustředit na popis chování rizikové prémie. Monetární politika nemá dopady jen na střední hodnoty veličin, ale i na jejich rozptyly, což se projevuje právě změnami v rizikových prémiích. A ve střednědobém horizontu jsou dopady na rozptyly dominantní, a je velkou chybou je zanedbávat.
Je dost dobře možné, že modelování vlivů monetární politiky zažije výrazné změny. Tohle ještě bude stát za to sledovat.
Zdroj: Alvarez, Atkeson, Kehoe (2007) If Exchange Rates Are Random Walks, Then Almost Everything We Say About Monetary Policy is Wrong [pdf]
Žádné komentáře:
Okomentovat