Rozhlas, problém černého pasažéra a hudební a filmový průmysl

Na začátku 20.let minulého století začali podnikatelé v USA uvažovat nad novou službou - rozhlasovým vysíláním. Narazili však na zdánlivě neřešitelný problém -- jak přimět zákazníky, aby za rozhlasové vysílání platili?

Rozhlasové vysílání je klasickým příkladem problému černého pasažéra - firma nabídne svým zákazníkům ekonomický statek, který však mohou využívat i všichni ostatní, bez ohledu na to, zda zaplatili či ne (uvažme, že v tehdejší době nebyly šifrované kanály technologicky možné a masový rozvoj kabelového rozhlasu taktéž ne).

Firmy si tak lámaly hlavu, jak udělat z rozhlasového vysílání rentabilní podnikání. Problém zašel tak daleko, že tehdejší ministr obchodu prohlásil, že nevidí žádnou praktickou možnost, jak přimět posluchače za příjem vysílání platit. Někteří se domnívali, že nakonec bude muset rozhlasové vysílání poskytovat stát.

Problém se nakonec vyřešil na tehdejší dobu nečekaně, i když dnes takové rešení nikoho nepřekvapí. V roce 1922 začalo AT&T s rozhlasovým vysíláním s vkládanou reklamou. Rozhlasové vysílání tak velmi rychle dosáhlo obrovského rozmachu a stačilo přitom málo -- jen najít vhodný obchodní model. I dnes je nešifrované televizní a rozhlasové vysílání poskytované soukromými subjekty zcela dominantní.

Proč o tom píšu? Protože ve stejné situaci se dnes nachází filmový a hudební průmysl. Masovému kopírování audiovizuálních děl nelze v současném světě zabránit ani marnými pokusy o technickou ochranu záznamu, ani exemplárními tresty uvalovanými na několik jedinců. Stejně tak jsou zbytečné i hlasy volající po tom, aby vláda více kontrolovala datové toky na internetu.

Ve skutečnosti stačí najít nový obchodní model. Filmový a hudební průmysl k tomu pomalu spěje, a to přes veškeré stížnosti a se strnulostí sobě vlastní. I my budeme mít nakonec přístup ke většině audiovizuálního obsahu buď bez placení nebo za paušál. Schválně neříkám, že zdarma, protože náklady nakonec někdo zaplatit musí. Platby budou ale probíhat jinými kanály a filmový a hudební průmysl si nakonec přijde na své. Možná, že už to nebude tolik, co dříve, ale stále dost na to, aby i nadále fungoval.

Univerzity jako výborné investiční společnosti

Americké univerzity umějí spravovat svůj finanční majetek velmi dobře a všem z nejbohatší padesátky se podařilo svůj majetek mezi roky 2006 a 2007 výrazně rozmnožit (samozřejmě nejen díky dobrým investicím, ale i díky nezanedbatelným darům). Na špičce se dlouhodobě drží Harvard University, která svých 29 miliard dolarů investičního portfolia za rok zhodnotila na 35 miliard. S odstupem následují Yale, Stanford a Princeton.

University of Chicago se vyhoupla na 13.místo s 6,1 miliardami dolarů. Pro zajímavost, Princeton University v současnosti vlastní finanční majetek ve výši 1,9 milionu dolarů na jednoho studenta.

Univerzity často mají svoje vlastní dceřiné investiční společnosti, které portfolio spravují. Obzvláště Harvard Management Company je dobře známá -- jen samotná investiční společnost má 200 zaměstnanců. Zajímavá je poměrně riskantní strategie HMC -- 45% portfolia je uloženo v akciích.

Obrovská finanční portfolia, která dnes nejlepší univerzity vlastní, tak trochu zpochybňují smysl velmi populárních darů ve prospěch své alma mater. Mezní užitek darovaných peněz pro univerzitu je totiž v situaci, kdy už univerzita má na účtech desítky miliard, velmi malý. Kromě toho investiční strategie orientovaná na akcie napovídá, že se jedná o dlouhodobé investice a že univerzita nemá zájem velkou část peněz v blízké době utratit.

Bez ohledu na mezní užitek finančních darů se však daří univerzitám získávat prostředky tímto způsobem čím dál lépe.

Elasticita smrti

Někdy nemají vědci co dělat, a tak si hledají výzkumná témata pro zpestření. Většinou z toho vyjdou ptákoviny, občas něco zajímavého.

Wojciech Kopczuk z University of British Columbia a Joel Slemrod z University of Michigan se nechali inspirovat pozorováním, že v prvním týdnu roku 2000 zemřelo v newyorských nemocnicích o 50,8% lidí více, než v posledním týdnu roku 1999. Podle New York Times se lidé tak těšili na Nový rok 2000, že se dokázali udržet při životě o něco déle, aby ho zažili ... a pak klidně mohli umřít. A výzkumný úkol byl na světě. Výsledkem byl článek "Dying to Save Taxes: Evidence from Estate Tax Returns on the Death Elasticity" [pdf]

Kopczuk a Slemrod prošli stávající literaturu a zjistili, že bylo dříve doloženo, že lidé ochotně posouvají datum svatby, pokud je očekávána změna v daňových podmínkách. Podobně je to například s rozením dětí. A když to jde z rozením dětí, jde to i s umíráním?

Existují články, které dokumentují, že Židé umírají méně v týdnu před pesachem (obdobou židovských Velikonoc) než po něm. Podobně Číňané umírají výrazně méně před významnými svátky než po nich. Úvaha je ta, že se lidé na svátky natolik těší, že se jim ještě nechce umřít, a tím také dokážou smrt oddálit.

Kopczuk a Slemrod si řekli, že když takhle mohou fungovat svátky, mohou podobně fungovat i finanční motivátory. Jejich hypotéza tedy zní, že pokud se bude blížit změna daňového systému snižující dědické daně, budou se umírající snažit dožít výhodnějšího daňového systému. Podstatou je altruismus v rodině a snaha odkázat potomům co největší jmění.

Co autoři zjistili? V době kolem daňové reformy každá potenciální daňová úspora ve výši 10.000 USD zvyšuje pravděpodobnost dožití se nového systému o 1,6%. Zdálo by se, že když lidé mají tu správnou motivaci, dokáží alespoň částečně ovlivnit dobu dožití. Důchodová elasticita smrti je tak nenulová. Autoři však přiznávají, že ve skutečnosti možná nejde o skutečnou elasticitu, ale jen falšování úmrtních listů pozůstalými ve snaze ušetřit na daních. A konečně také nevíme, jak moc museli autoři kopat v datech (tedy provozovat data-mining), aby požadované výsledky získali.

Ať už je skutečnost jakákoliv, museli si autoři alespoň užít dost legrace při prezentování výsledků na seminářích.

Odškodnění církví a časová konzistence vládní politiky

Vláda schválila způsob odškodnění církví za zabavené majetky. Kromě vrácení půdy má jít o finanční náhradu o současné hodnotě 83 miliard korun, která se rozloží do 60 ročních splátek ve výši 4,3 miliardy. To odpovídá úrokové sazbě z dluhu ve výši 4,85% a celkové výplatě zhruba 270 miliard korun.

O tom, jestli je vyplacená částka nízká nebo vysoká, je obtížné spekulovat. Stejně tak je obtížné říci, jestli je úroková sazba nízká nebo vysoká -- Česká republika nemá s takto dlouhodobými závazky zkušenosti. Vůbec první emise padesátiletých dluhopisů proběhla v listopadu 2007 a dosáhlo se u ní průměrné úrokové míry právě 4,85%, ale z jedné emise těžko hodnotit. Střednědobé dluhopisy se české vládě každopádně daří emitovat s nižší úrokovou sazbou.

Co je však zvláštní, je právě volba takového dlouhodobého splácení. Vládní politika (a to kteréhokoliv státu) je časově nekonzistentní a mění se ještě rychleji, než se střídají politické strany.

Vláda zvolila vyrovnaní se s církvemi proto, aby dokončila odluku od státu. Výplata 4,3 miliard po dobu 60 let by měla být posledním závazkem vlády vůči církvím (spolu s dobíhajícími platbami za jednotlivé kněží). Představme si ale situaci v roce 2067, který by měl být posledním rokem splácení dluhu. Spokojí se církve s tím, že v roce 2067 získají několik miliard a v roce 2068 již náhle nic?

Situace bude podle mého velmi připomínat situaci s autorskými právy. Kdykoliv se blíží doba vypršení zajímavých práv, zajistí si filmový a hudební průmysl prodloužení ochranné lhůty o další desítky let. Nevidím důvod, proč by se církve měly chovat jinak, a to i kdyby jejich představitelé tvrdili opak -- za 60 let už budou stejně rozhodovat jiní.

I z toho důvodu by mělo být odškodnění církvi provedeno mnohem rychleji.

Jsou dnes hospodářské a finanční krize horší než dříve?

V souvislosti s událostmi posledních dvou týdnů, kdy řada světových akciových trhů prudce oslabila, se objevily hlasy, že globalizace a rozvoj informačních technologií dnes dělají světové finanční trhy zranitelnějšími než dříve. Šok na v jedné zemi se během minut přelije po celém světě, a tím se celá finanční krize prohloubí. Není to pravda.

Fed srazil úrokové sazby o 75 základních bodů

To je hlavní zpráva dne. Ke snížení úroků na 3,5% došlo mimo běžná zasedání Federal Open Market Committee, tedy pravděpodobně v reakci na včerejší poklesy cen na světových akciových trzích (v USA byl Martin Luther King Day, takže se neobchodovalo).

Nutno podotknout, že trh výrazný pokles sazeb očekával, jak je patrné z grafu. Překvapivé je tedy spíše to, že k poklesu došlo už nyní a teď jsou všichni zvědaví na to, co se bude dít na pravidelném meetingu.

Pravděpodobnostní rozdělení očekávané úrokové sazby stanovené na zasedání FOMC na konci ledna

Zdroj: Federal Reserve Bank of Cleveland

Fed tak zřejmě reaguje na prudce rostoucí obavy z recese, která však už zřejmě tak jako tak nastala. Recesi tak nezabrání, ale alespoň ji chce zmírnit, podobně jako v roce 2001.

Problémem by pro Fed mohla být inflace, která se za poslední rok vyhoupla ze 2% na 4%. James Hamilton na Econbrowseru se inflace nebojí. Inflace byla v posledním roce tažená hlavně potravinami a surovinami, a to jsou zaprvé externí šoky, se kterými nejde pomocí monetární politiky moc dělat, a zadruhé vykazují nižší autokorelaci a tedy i menší pravděpodobnost, že budou nadále pokračovat. Úrokové míry na desetileté dluhopisy se pohybují pod 4 procenty, takže vysokou inflaci neočekává ani trh. Všichni věří, že dnešní Fed umí pracovat lépe než Fed ve stagflačních 70.letech, a tedy doufejme, že tomu tak skutečně je.

Snížení úroků jistě pomůže akciovému trhu a také trhu s nemovitostmi. Domnívám se však, že obavy, že další pokles trhu s nemovitostmi výrazně ovlivní spotřebitelskou poptávku, jsou nadhodnocovány - přestože nemovitost představuje velkou část kapitálu domácnosti, snížení její ceny nemá tak velký dopad jako snížení hodnoty jiných aktiv, protože zároveň klesají i ceny ostatních nemovitostí. A pokud byly ceny nemovitostí nadhodnocené, tak je pokles cen vlastně pozitivní záležitostí.

Na další pokračování vývoje si musíme počkat do konce ledna, kdy je pravidelné zasedání FOMC. Uvidíme také, jak na snížení amerických sazeb zareaguje Evropská centrální banka.

Dynamika největších firem

V roce 1971 byla IBM americkou firmou s největší tržní kapitalizací. Dnes je žebříček o dost odlišný.

Autorská práva 4500 let po smrti autora?

Tak si to představují v Egyptě. Poslanci egyptského parlamentu chtějí přijmout zákon, podle kterého by Egypt vyžadoval poplatky za kopie uměleckých předmětů. Zákon by platil celosvětově a vztahoval by se například i na Chufuovu pyramidu, postavenou v 26.století před naším letopočtem.

Egyptská vláda tak k dokonalosti dohání debaty o tom, zda mají autorská práva trvat ještě 50, 70, či 90 let po smrti autora. A pro jistotu si výtěžek ponechá do své kapsy. Není však jasné, jak by chtěl Egypt poplatky v zahraničí vymáhat.

Egyptští poslanci argumentují tím, že z egyptských památek (údajně neoprávněně) těží jiní - například do Las Vegas přijíždí ročně 35 milionů návštěvníků, aby se mimo jiné podívali na kopie luxorských památek, zatímco do Luxoru zavítá "jen" 6 milionů lidí ročně. Peníze mají prý jít na opravu památek, tahle představa je však iluzorní - případné příjmy jen uvolňují prostředky původně určené na správu památek, které by nově pokryly jiné náklady egyptského státu.

Kdyby se egyptská vláda raději snažila zpříjemnit návštěvu Egypta, aby turisté například nemuseli jezdit na prohlídku historických míst s ozbrojenými eskortami, vydělala by jistě mnohem více. Je smutné, že země s jedním z největších kulturních dědictví lidstva se musí uchylovat k tak absurdním návrhům místo toho, aby se postarala o efektivní správu a využití svého kulturního fondu.

Do primárek v Iowě zbývá týden

A jak to vypadá na predikčních trzích?

U demokratů dál neochvějně vede Hillary Clinton, která nabírá zpět body ztracené v první polovině prosince. Barack Obama je na tom přesně obráceně - sice mnohem lépe než v listopadu, ale i tak v posledním týdnu rychle ztrácí. Ostatním kandidátům nejsou dávány prakticky žádné šance.

U republikánů je situace mnohem méně přehledná. Přestože Rudy Giuliani nikdy neměl tak silnou pozici jako Hillary Clinton u demokratů, stále by na tom výrazně lépe než ostatní kandidáti. V prosinci však o svůj náskok téměř přišel a dohnal ho Mitt Romney. Bez šancí však nejsou ani John McCain, který prožívá malé politické znovuzrození, a před Vánocemi často zmiňovaný Mike Huckabee. U republikánů tak budou první primárky velmi důležité.

Vánoce jako čas na dokončení článků?

Osel.cz zmiňuje studii, podle které v posledních letech výrazně narůstá počet článků, odeslaný do odborných časopisů v době Vánoc. Akademici tak zřejmě využívají času, kdy nemají tolik práce se studenty, aby dokončili nedodělky - a pilování finálních verzí rozhodně nepatří mezi ty nejoblíbenější činnosti. Autoři studie uzavírají:

I když je Štědrý den ideální příležitostí provést nerušeně důležité experimenty, apelujeme na kolegy vědce, aby vypnuli své laptopy a užili si aspoň trochu vánoční atmosféru.

Z vlastního pozorování musím potvrdit, že na studii rozhodně něco bude.

Teorie permanentního příjmu a výdaje za jídlo v čase

Milton Friedman přišel v roce 1957 s teorií, že lidé neodvozují svou spotřebu od výše svých aktuálních příjmů, ale od výše očekávaných příjmů v průběhu svého života. V dobách, kdy je příjem vyšší, by měli lidé spořit, a úspory utrácet v obdobích, kdy jsou příjmy nižší. Tahle teorie, rozpracovaná v řadě modelů, získala název hypotéza permanentního příjmu (permanent income hypothesis).

Myšlenka je to velmi jednoduchá, ale naráží na spoustu empirických pozorování, které ji zdánlivě jasně vyvracejí. Jedním z těchto pozorování je i skutečnost, že domácnosti, ve kterých jsou manželé kolem 55-60 roku věku, začínají prudce snižovat výdaje za jídlo. To je podle hypotézy permanentního příjmu úplně špatně - lidé by si měli v průběhu života naspořit dostatek peněz na to, aby se alespoň v jídle nemuseli příliš uskrovňovat.

Spravedlnost a efektivita amerických primárek

Americké primárky se blíží, již 3.ledna se začíná v Iowě. Systém výběru kandidátů na prezidenta u obou hlavních stran je zvláštní. Kandidáti procházejí posloupností primárních voleb v jednotlivých státech USA, které určí, který z kandidátů bude daným státem podpořen na celonárodní konferenci v létě 2008. První primárky se konají již zmíněného 3.ledna v Iowě, a poslední až v červnu. Všeobecně se má za to, že výsledky počátečních voleb ve velké míře ovlivňují rozhodování voličů ve státech, kde se primárky konají později. Ve státech jako jsou Iowa nebo New Hampshire, ačkoliv jsou jinak poměrně bezvýznamné, tak má volební kampaň nesmírnou intenzitu.

Co je horšího než hyperinflace?

Když není inflaci jak měřit.

Další pokračování z nekonečného seriálu o devastaci Zimbabwe přináší BBC news. Poté, co Robert Mugabe nechal zmrazit ceny, aniž by sanoval monetární politiku, došlo k jedinému možnému scénáři - obchody zejí prázdnotou, protože se do nich výrobcům nevyplácí dodávat. Zimbabwský statistický úřad tak čelí problému, jak vypočítat míru inflace, když v obchodech není zboží, podle které by šla inflace určit.

Chybějí i základní potraviny, které se však vesele prodávají na černém trhu za mnohonásobky oficiálně zmrazených cen, a to bez ohledu na vysoké tresty, které zúčastněným hrozí. Statistický úřad by tak mohl převzít ceny z černých trhů, ale jak Mugabemu zdůvodnit vytvoření cenového indexu z dat, které oficiálně neexistují?

Zmrazení cen je prakticky vždy kontraproduktivní. Žádná vláda nedokáže černému trhu zabránit a sankce jen dále zvyšují ceny, protože si prodávající do cen zahrnou rizikovou přirážku spojenou s nebezpečím potrestání. Kupujícím se navíc dále zvyšuje skutečná (stínová) cena o vlastní rizika a obtíže spojené s pololegálním obchodováním. To skutečnou míru inflace jen dále zvyšuje. Oficiálně udávaná míra inflace změřená ze silně nedostatkového zboží tak skutečnou inflaci značně podhodnocuje.

Keynes a volný obchod

V roce 1919 byl John Maynard Keynes z volného obchodu nadšený:

What an extraordinary episode in the economic progress of man that age was which came to an end in August 1914! ... The inhabitant of London could order by telephone, sipping his morning tea in bed, the various products of the whole earth, in such quantity as he might see fit, and reasonably expect their early delivery upon his doorstep.

Keynes (1919, p.10) The economic consequences of peace

V roce 1933 ale bylo vše jinak:

I sympathize, therefore, with those who would minimize, rather than with those who would maximize, economic entanglement among nations. Ideas, knowledge, science, hospitality, travel - these are the things which should of their nature be international. But let goods be homespun whenever it is reasonably and conveniently possible, and, above all, let finance be primarily national.

Keynes (1933, p.3) National self-sufficiency

Velká hospodářská krize Keynese silně ovlivnila. Naštěstí dnes žijeme ve světě, kde většina zemí Keynesovu změnu názoru nevyslyšela.

Zdroj: Buera, Monge-Naranjo, Primiceri (2007) Learning the wealth of nations [pdf]

Chtějí řetězce zničit své dodavatele?

Anketa u článku na aktuálně.cz, týkajícího se úvah o regulaci maloobchodních řetězců, se ptá, zda je třeba regulovat řetězce. Téměř 80 procent lidí zaškrtlo možnost "Ano, jinak by zničily dodavatele a pak si mohly dělat se zákazníky cokoliv".

Bylo by zajímavé zjistit, co by řetězce se zákazníky dělaly, kdyby skutečně dodavatele zničily. Pravděpodobně by pořádaly dny otevřených dveří v prázdných supermarketech, do kterých by nebylo co dodávat.

Maloobchodní řetězce ve skutečnosti nemají jediný důvod likvidovat dodavatele - tím by jen snížili konkurenci na dodavatelském trhu a umožnili ostatním dodavatelům, aby se vůči nim chovali monopolně. Ano, řetězce budou s dodavateli vyjednávat opravdu tvrdě (a také to tak dělají). Ale o skutečnou likvidaci rozhodně nemají zájem.

Je obdivuhodné, že redakce aktuálně.cz vyplodila anketní odpověď, která obsahuje tak fatální logický protiklad.

Zároveň ale tenhle příklad ukazuje, jak malou vypovídací schopnost mají takové ankety. Výsledky jakoby naznačují, že téměř 80% respondentů cítí určitou sociální zodpovědnost vůči dodavatelům a jsou ochotni platit vyšší ceny za potraviny výměnou za to, že řetězce umožní dodavatelům dosáhnout vyšších zisků. Realita je ale taková, že velká většina lidí dává při nakupování primární důraz na cenu bez ohledu na to, jak daný řetězec jedná se svými dodavateli.

A pokud si mám udělat představu o skutečných pohnutkách lidí na základě výsledků ankety nebo na základě reálného nákupního chování, jednoznačně volím druhou možnost.

Proč je Phillipsova křivka pro každou zemi jiná?

Protože záleží na geografii.

Alex Tabarrok na Marginal Revolution upozorňuje na zajímavý jev z oblasti ekonomické geografie. Gregor Smith totiž přišel na to [pdf], že japonská Phillipsova křivka vypadá jako Japonsko.

Náhoda? John Palmer z EclectEcon vzápětí přišel na to, že kanadská Phillipsova křivka vypadá jako Kanada. Alex sice poznamenává, že se oba výzkumníci pravděpodobně zbláznili, protože každý ví, že podle Marshallovské makroekonomie musí Phillipsova křivka vypadat jako Marshallovy ostrovy, ale není nic snažšího než vyvrátit Alexovo tvrzení dalším průkazným faktem.

Měsíční data pro Českou republiku skutečně geografickou závislost tvaru Phillipsovy křivky dokládají. Trochu to kazí jen malý výlet do Bratislavy a také nejnovější data úplně vpravo. Možná ale má Phillipsova křivka i prognostickou schopnost a naznačuje, že Češi brzy zaútočí na Tatry.

Ekonoblogosféra

Tematicky srovnané nejznámější ekonomické blogy přináší Portfolio.com (via blog Café Hayek, který patří do blogovací mafie na hayekovské George Mason University).

Statistiky, kterým není vhodné věřit

Když provádíte výzkum a chcete za každou cenu prokázat, že máte pravdu, existuje spousta způsobů, jak to udělat, aby nebylo snadné přijít na to, že výsledky nejsou úplně košer. Z hlediska vědy je to z dlouhodobého hlediska jedno - dobré metody a výsledky jsou právě ty, které přežily mnoho ověřování a lze se tak spolehnout na to, že nejsou výsledkem chyby nebo záměrného zkreslení výsledků. Není ale překvapivé, že ti, kteří jsou zaměření na krátkodobý užitek, se přesto budou snažit prokázat svou pravdu i za cenu svévolného zkreslení výsledků v naději, že na to nikdo nepřijde, nebo že až na to někdo přijde, tak už to bude jedno.

Přesto je i z hlediska krátkodobého úspěchu klíčové, aby výsledky studie nebyly úplně mimo mísu. A právě jednu takovou studii zmiňují Lidové noviny.

Firma Infopharm vypracovala studii o tom, kolik životů lze v České republice zachránit, pokud by se zavedlo plošné očkování proti pneumokokům:

„Propočítali jsme, že by se plošnou vakcinací dalo u dětí ročně zabránit 28 úmrtím,“ řekl Josef Suchopár z Infopharmu, který za peníze výrobce studii dělal.

Problém je v tom, že data ukazují, že ročně zemřou na nákazu pneumokokem nula až tři děti. Co na to Josef Suchopár?

„To jsou případy, kdy se jednoznačně ví, že dítě zemřelo na následky pneumokokové infekce,“ říká Suchopár. „Naše číslo je odhad případů, kdy pneumokok byl prvotní impulz a vyvolal kaskádu dějů, na jejímž konci byla smrt z jiné příčiny.“

Hmm, tak se dělají věrohodné studie. Opravdu bych chtěl vidět tu metodiku.

Akademický podvod masivních rozměrů

U nás se zabýváme tím, jestli Ivo Budil opisoval nebo neopisoval. Ať už je to jakkoliv, proti nedávnému rozsáhlému skandálu na poli teoretické fyziky je Budil žabař.

Všechno detailně popisuje článek na Ars Technica. Skupina mladých vědců a studentů, z nichž významná část byla z Turecka, si vytvářela publikace bezostyšnou copy&paste kompilací existujících článků. V některých případech okopírovali i abstrakt, jen změnili název. Dva PhD na Middle East Technical University v Ankaře tímto způsobem za 22 měsíců vytvořili 40 článků, než si toho někdo všimnul.

Co je však horší, tyto články se plagiátorům podařilo v desítkách případů úspěšně publikovat ve významných odborných časopisech. Jeden se dokonce dostal do Journal of High Energy Physics. Ušetřen nezůstal ani Czechoslovak Journal of Physics, kam se podařilo propašovat dva plagiáty. O tom, jak "podobné" (nebo spíš identické) některé práce byly, se je možné přesvědčit porovnáním originálu s plagiátem.

Nyní jsou již dotyčné články s omluvou stažené z webu. Někteří vědci se však domnívají, že je to jen vrcholek ledovce a že problém je daleko rozšířenější. To svědčí o tom, že hodnotící proces není příliš důkladný.

Nedokážu si dobře představit, že by něco podobného bylo v takovém měřítku možné u nejlepších ekonomických journalů (i když kdo ví, jak to chodí na lokální úrovni). Koneckonců si každý recenzent dnes může text článku kdykoliv vygooglovat na webu a najít tak případný skutečný originál. Řada ekonomů upozorňuje, že kvalita článků v řadě časopisů je kolísavá, ale takový plagiarismus na vysoké úrovni by byl ukrutnou ostudou. Neuvěřitelně dlouhý recenzenční proces (nezřídka v řádu let) při schvalování článků v ekonomických journalech, na který si mnozí oprávněně stěžují, tak má alespoň malou výhodu - že se na případné kopírování snad snáze přijde.

Rozhovor s Ľubošem Pástorem

Slovenský blog Radostná veda přináší rozhovor s Ľubošem Pástorem.

Ľuboš Pástor bezesporu patří mezi Čechy a Slováky, kteří to v ekonomii dotáhli nejdále. Je profesorem na Graduate School of Business na University of Chicago a jeho příklad ukazuje, že i našinec má šanci prorazit.

Maraton sice zaběhnu líp než Ľuboš, ale zase bych chtěl mít jeho publikace ;-).

K čemu jsou kontroly na letištích

Úřad pro bezpečnost dopravy (Transportation Security Administration) vypracoval studii, ve které zkoumal kvalitu bezpečnostních kontrol na letištích v San Franciscu, Los Angeles a na chigagském O'Hare.

Výsledky jsou katastrofální. V Chicagu se podařilo pronést bezpečnostními kontrolami materiál pro sestavení bomby v 60% případů. Ještě hůře dopadlo Los Angeles, kde se materiál nepodařilo objevit v 75% případů. San Francisco na tom bylo lépe, z pouhými 20% (USA Today zmiňuje, že v San Franciscu má narozdíl od Chicaga a Los Angeles bezpečnost na letišti na starosti soukromá firma).

Je pravda, že testy jsou přísné. Figuranti se nesnaží pronést celé bomby, ale jednotlivé součástky. Stejně tak je ale naivní, že si případný terorista ponese v kufříku bombu o velikostí cihly.

Celá studie ukazuje dvě věci. Zaprvé, případnému koncentrovanému úsilí provést bombový útok nemohou bezpečnostní kontroly zabránit - mohou ho jen znesnadnit. Taková snaha je sice chvályhodná, ale odradí jen méně odhodlané teroristické skupiny. Všichni tak létáme s vědomím, že pravděpodobnost útoku je prostě dost malá na to, abychom ji byli ochotni akceptovat.

Zadruhé, teroristické skupiny na letadla od 11.září 2001 prostě neútočí. Kdyby se o to cíleně snažily, tak se jim to i podaří a my už o jejich úspěších dávno víme ze zpráv.

Zvýšené bezpečnostní kontroly nejsou úplně zbytečné. Protože však stoprocentní bezpečnost nelze nikdy zajistit (to je stejné jako se statistickým testováním), je jen otázkou, jak daleko je s kontrolami třeba jít. Kontroly totiž stojí spoustu peněz a času a znepříjemňují život cestujícím - od front u detektorů, přes zabavování parfémů až po nucené vyklízení letišť v případě prolomení bezpečnosti (a to se nestává ojediněle). V určitém momentu totiž můžeme zjistit, že by bylo vynaložené úsilí a prostředky lepší věnovat na něco úplně jiného.

P.S. Paradoxně nejhorší "výslech" jsme nezažili v USA, ale na letišti v Praze před letem do Atlanty. Zaměstnankyně Delty brala svou roli velmi vážně a 20 minut nás "grilovala" otázkami ve stylu: "Opravdu jste po dobu svého pobytu v Čechách nikomu nepůjčoval svůj mobilní telefon nikomu cizímu? Mohl mít během pobytu v Čechách někdo bez vašeho vědomí přístup k vašemu laptopu?"

Jak vytvořit riskantní portfolio

United Auto Workers (UAW), odborová organizace sdružující zaměstnance v americkém automobilovém průmsylu, se (snad konečně) dohodla s General Motors na podmínkách, za kterých dojde k vyrovnání naakumulovaných budoucích závazků vyplývajících z lékařské péče, kterou je General Motors povinna hradit podle současných dohod. Závazky, jejichž diskontovaná současná hodnota je odhadována zhruba na 50 miliard dolarů, táhly General Motors nezadržitelně ke dnu. Že k dohodě nakonec dojde, bylo jasné dlouho předem (nikdo neměl zájem poslat General Motors do konkurzního řízení), otázkou jen bylo, jaké budou podmínky vyrovnání.

Podle současného návrhu by mohla UAW získat zhruba 17% podíl v General Motors. Stala by se tak největším akcionářem koncernu.

Ačkoliv vlastnický podíl dává UAW možnost výrazně promlouvat do řízení firmy nejen z pozice zástupců zaměstnanců, ale i spoluvlastníků, možná by šéfové odborů měli začít přemýšlet nad tím, jak diverzifikovat investiční portfolio - už v zájmu svých zaměstnanců. Riziko různých důchodových fondů řízených zaměstnavatelem a podobných budoucích závazků zaměstnavatele vůči svým zaměstnancům spočívá v tom, že krach zaměstnavatele dopadne na zaměstnance hned dvakrát - přijde o práci a zároveň se s velkou pravděpodobností rozplynou i budoucí pohledávky za zaměstnavatelem.

Dohodou mezi UAW a General Motors si zaměstnanci v tomto směru moc nepomohli - budoucí závazky převzala místo zaměstnavatele organizace, jejíž prosperita teď na prosperitě zaměstnavatele přímo závisí. Takhle se vyvážené investiční portfolio nebuduje.

Nobelova squadra

James Heckman (2000), Roger Myerson (2007), Gary Becker (1992), Robert Lucas (1995). Chybí už jen Robert Fogel (1993). Fotografie z pondělní tiskové konference

Autor: Fernando Perez

Hurwicz, Maskin, Myerson a Nobelova cena za mechanism design

Letošní laureáti Ceny Švédské centrální banky za ekonomii jsou trochu překvapující, i když si cenu rozhodně zaslouží.

Proč překvapující? Zaprvé - rozhodně nepatřili mezi často zmiňované horké kandidáty. Zadruhé - ačkoliv pracovali ve stejné oblasti, nikdy úzce nespolupracovali. Zatřetí - mechanism design je oblastí, která v současné době není předmětem primárního zájmu. Začtvrté - za související oblast teorie her získali Aumann a Schelling Nobelovu cenu před dvěma lety.

Nobelovu cenu za ekonomii pro rok 2007 získávají...

Leonid Hurwicz z University of Minnesota, Eric Maskin z Princeton University a Roger Myerson z University of Chicago. Komise ocenila jejich teoretickou práci v oblasti mechanism design.