středa 23. února 2011

Proč by měly OSVČ platit jiné odvody než zaměstnanci?


Do obhajoby rozdílné výše odvodů pro OSVČ a zaměstnance se tentokrát pustil Petr Šafránek z Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců České republiky. Téma už bylo mnohokrát diskutováno, například u výzkumníků, ale protože ho vláda zřejmě v blízké době hodlá znovu otevřít, tak stojí za to si argumenty zopakovat.

Za výchozí bod můžeme vzít situaci, kdy je zdanění zaměstnanců a OSVČ stejné (pod zdaněním zde mám na mysli souhrnnou míru odvodů na sociální a zdravotní zabezpečení a daň z příjmu). To se zdá být spravedlivé, ale ekonomicky to nemusí být smysluplné. Vláda totiž kromě vlastních daňových příjmů může daňový systém optimalizovat tak, aby byl co nejméně distortivní, nebo aby kompenzoval existující externality.

V první řadě vyřídíme otázku nespravedlnosti. Je samo o sobě nespravedlivé danit zaměstnance a OSVČ jinou sazbou? V principu ne, protože si každý může zvolit, zda chce být zaměstnancem nebo OSVČ. V některých oborech je to zřejmě obtížnější než v jiných, ale i tak lze spravedlností argumentovat jen v omezené míře.
Zbývají tedy pozitivní ekonomické argumenty. Tím prvním je rozdílná distortivnost zdanění u zaměstnanců a OSVČ. Distorze se u proporcionálního zdanění projevují tak, že s rostoucí daňovou sazbou klesá ochota lidí pracovat, případně někteří lidé přestanou pracovat úplně. Pokud by ochota pracovat klesala u OSVČ rychleji než u zaměstanců (distorze u OSVČ by tedy byla vyšší), pak by mělo smysl danit OSVČ nižší sazbou - vedlo by to k efektivnější alokaci práce a stát by zároveň zřejmě snížil náklady na vyplácené sociální dávky nezaměstnaným.

Bohužel neexistují žádné robustní teoretické argumenty, proč by tomu tak mělo být (sice lze vykonstruovat složité teoretické případy, kdy tomu tak bude, ale stejně tak lze vykonstruovat i podobné protipříklady). Rovněž empirická evidence je veškerá žádná - rozhodně si nejsem vědom žádné věrohodné studie pro Českou republiku (kvůli endogenitě volby mezi zaměstnáním a OSVČ to ostatně není ani nic lehkého).

Druhým argumentem je kompenzace pozitivních externalit, které živnostníci mohou vytvářet. Příkladem je potenciální inovativnost, za kterou nejsou kompenzováni trhem. Samotné slovo podnikatel indikuje, že by se mělo jednat o člověka, který je ochotný podnikat něco nového, možná společensky prospěšného, co obyčejný zaměstnanec nedokáže. U takových činností přitom existuje možnost, že jejich původce není schopen tyto společenské přínosy v plné míře internalizovat. Pak má smysl takovou činnost podporovat například nižší daňovou zátěží OSVČ.

Bohužel empirická evidence mluví v neprospěch takového argumentu. Samozřejmě, že někteří podnikatelé jsou inovativní, ale je jich taková menšina, že plošné daňové zvýhodnění je mimořádně neefektivní. Erik Hurst a Ben Pugsley z University of Chicago zkoumají motivaci podnikatelů k tomu, aby se stali podnikateli, na detailním souboru amerických malých firem (Non Pecuniary Benefits of Small Business Ownership [pdf]) a konstatují:

Ukazujeme, že naprostá většina malých firem nesplňuje teoretický koncept "podnikatele". Specificky, téměř všechny malé firmy zůstávají malé, nechtějí růst, neinovují a nechtějí inovovat. Zadruhé, pomocí dat z Panel Study of Entrepreneurial Dynamics ukazujeme, že primární motivací většiny majitelů malých firem k podnikání jsou nepeněžní benefity (např. být svým vlastním pánem, schopnost kontrolovat rozvržení času).

Nepeněžní benefity však nevytváří žádnou pozitivní společenskou externalitu, a proto nemá žádný význam je daňově zvýhodňovat.

Samozřejmě, že v České republice se mohou důvody k volbě živnostenského podnikání lišit, ale opravdu máme jakýkoliv důkaz toho, že by čeští drobní podnikatelé byli inovativnější než Američané?

V České republice přitom existuje minimálně jeden další hojně využíváný důvod pro preferenci OSVČ před zaměstnaneckým poměrem, který je společensky přinejmenším problematický - dobrovolná nebo vynucená daňová arbitráž. Lidé se logicky snaží minimalizovat vlastní daňovou povinnost a jsou ochotní na to vynaložit jinak zbytečné náklady. V českých podmínkách k tomu patří dobře známý švarc-systém. Z hlediska těchto neproduktivních nákladů je diferenciace daňové zátěže vysloveně nežádoucí.

Přitom i v případě vyrovnaného daňového zatížení přiznaného příjmu jsou drobní podnikatelé v průměru zřejmě ve výhodě - kvůli nepřiznaným příjmům nebo naopak soukromé spotřebě vyúčtované jako obchodní náklady. To je samozřejmě velmi citlivé téma a v českých podmínkách neexistují spolehlivá čísla.

V případě amerických podnikatelů však výzkum proběhnul. V jednom z řady článků na toto téma Erik Hurst, Geng Li a Benjamin Pugsley používají průzkumy spotřebního chování podnikatelů a nepodnikatelů a přiznané příjmy podnikatelů a nepodnikatelů z mnoha dostupných zdrojů. (Are Household Surveys Like Tax Forms: Evidence from Income Underreporting of the Self-Employed [pdf], více jsem o problematice psal zde). Zjišťují, že podnikatelé vykazují mnohem vyšší spotřebu než nepodnikatelé se stejným vykázaným příjmem a srovnatelnými charakteristikami, a konstatují, že drobní podnikatelé zamlčují v průměru 30% svých příjmů.

Pokud američtí drobní podnikatelé zamlčují 30% příjmů, kolik toto procento činí v České republice? (To vypadá téměř jako rétorická otázka - v Česku to přece musí být více. Ve skutečnosti tak průkazná data pro Českou republiku nemáme, takže nelze činit přímé závěry, ale i samotné číslo pro USA je velmi indikativní.)

Šafránkova argumentace

Teď se však obraťme k argumentům, které jsou často používané ve prospěch nižšího zdanění OSVČ. Mnoho z nich shrnuje právě na začátku citovaný Petr Šafránek. Ten používá vehementní rétoriku, nicméně ne ekonomickou logiku.

Filipika proti sjednocení daňové zátěže začíná takto:

Fakticky totiž nejde o nic jiného než o státní ekonomickou likvidaci živnostníků a podstatné části ostatních OSVČ, tedy těch, kteří paradoxně po státu nechtějí žádné sociální dávky a nestojí fronty před úřady práce.

Jak už jsme argumentovali, nemáme žádné důkazy, ani teoretické ani empirické, které by ukazovaly, že daňová zátěž je více distortivní u OSVČ než u zaměstnanců. Ano, vyšší daňová zátěž zvyšuje náklady práce a snižuje zaměstnanost, takže z tohoto hlediska je nižší zdanění prospěšnější, ale to platí zrovna tak u zaměstnanců jako u OSVČ. Není to argument pro rozdílné zdanění.

Další (nikterak nové) argumenty jsou založené na tom, že život živnostníka je obtížnější než život zaměstnance:

Mají jen tu drzost, že na rozdíl od zaměstnanců nečekají, až jim někdo přinese práci až pod nos a zaplatí jim všechny pracovní pomůcky (od propisky až po počítač, mobil a služební auto), ale starají se sami o sebe. Na rozdíl od zaměstnanců navíc ručí za způsobené škody celým svým majetkem. O někým placené dovolené, stravenkách či odstupném si mohou nechat jen zdát. ... Základním požadavkem živnostníků by mohl být „zákoník podnikání“, který by každé OSVČ garantoval minimálně čtyři týdny státem placené dovolené, státní stravenky, odstupné v případě ukončení činnosti, státem zapůjčená a provozně hrazená auta, notebooky, mobily atd. atd. Když rovné podmínky se zaměstnanci, tak opravdu rovné – a ve všem!

Ani jeden z těchto argumentů není platný. Věci jako čtyřtýdenní "placená" dovolená nebo odstupné zvyšují náklady práce u zaměstnanců, a zaměstnanci jsou za tyto "výhody" kompenzováni nižší mzdou. OSVČ si klidně může svou čtyřtýdenní "placenou" dovolenou zařídit sám ze svého zisku (a stejně jako zaměstnanci se mu odpovídajícím způsobem sniží běžná mzda). Argument, že si něco takového řada OSVČ nemůže dovolit, protože tolik nevydělá, indikuje, že nejsou tak produktivní jako zaměstnanec - přitom ale neexistuje důvod, aby stát podporoval nedostatečnou produktivitu nižším zdaněním.

Stejně tak je to s onou nutností obstarávat (i u OSVČ daňově uznatelné) propisky, mobily, počítače a služební auta. Je možné, že obstarávání těchto pomůcek je pro OSVČ zátěží. Ale to je jen argument pro to, aby stát nemotivoval lidi pomocí daňového zvýhodnění k tomu, aby se stávali OSVČ. Pokud je efektivnější, aby obstarávání propisek a mobilů ve větší firmě řešila konkrétní osoba, zatímco ostatní zaměstnanci se budou věnovat rozumnější činnosti, pak daňové zvýhodňování OSVČ jen představuje podporu neefektivity.

Stejně tak je to i s argumentem, že činnost OSVČ je z hlediska příjmů rizikovější než v případě zaměstnance (a že OSVČ ručí celým svým majetkem). Ano, je to pravda. Ale OSVČ by za takové vyšší riziko měla být kompenzována vyšším očekávaným tržním příjmem. Pokud není, pak je ze společenského hlediska opět nesmyslné, aby stát podporoval daňovým zvýhodněním větší riziko, které není doprovázené vyšším očekávaným výnosem.

Závěrem

Zkrátka a dobře - většina argumentů používaných ve prospěch nižšího zdanění OSVČ je mylných. Navíc ty, které alespoň z teoretického hlediska mylné nejsou (inovativnost, nebo rozdíly v distorzivních účincích zdanění), nemají oporu v empirických datech. V České republice je sice spolehlivých studií pomálu, ale evidence ze zahraničí je více než jen indikativní.

Je však vhodné závěrem uvést alespoň jeden argument, který je jak teoreticky platný a zřejmě by našel i oporu v datech, který mluví ve prospěch nižšího zdanění OSVČ - a sice možnost daňových úniků (pro jistotu berme tento argument jako čistě spekulativní). OSVČ díky často volněji vedenému účetnictví mají možná lepší možnost zamlčovat danitelné příjmy než velké firmy se zaměstnanci (mluvíme o DPFO ze zaměstnaneckých mezd). Motivace k zamlčování příjmů přitom roste s výší daňové sazby - a díky tomu se u zdanění OSVČ rychleji dostaneme na vrchol Lafferovy křivky než u danění zaměstnanců. Z hlediska výběru daně je tedy v tomto případě bylo smysluplné používat pro OSVČ nižší míru daňové zátěže. Takový argument je však společensky těžko přijatelný, a proto ho od zastánců rozdílného zdanění OSVČ a zaměstnanců zřejmě neuslyšíme.

Kromě tohoto argumentu budou zastánci rozdílného zdanění muset vynaložit ještě hodně práce, aby předložili ekonomicky fundovaný a věrohodný důkaz ve prospěch svého tvrzení. Zatím tahají v debatě za kratší konec (a ten se spíše ještě zkracuje než aby se prodlužoval). Všichni dobře víme, že nízké zdanění práce více motivuje k práci - ale rozdíly mezi OSVČ a zaměstnanci se v tomto ohledu hledají jen obtížně.

28 komentářů:

  1. ... bohuzel s ni souhlasim, tak se nemuzeme ani hadat. Nicmene, kdyz uz tak pekne citujete americke studie, neda mi to abych se nezeptal: prokazal nekdo empiricky platnost Lafferovy křivky na mikrourovni? Ja mel za to, ze je to ideologicky mytus, ktery na makro urovni plati tak mozna v nefunkcnich statech, ktery nemaji kapacitu vybrat zadny dane.

    OdpovědětVymazat
  2. Pavel Filip, Domažlice23. února 2011 v 9:59

    Přece jen bych měl konkrétní argument proti. Proč bych jako OSVČ měl odvádět stejné POJISTNÉ na sociální zabezpečení jako zaměstnanec, když mám menší rozsah krytí ze systému sociálního zabezpečení než zaměstnanec (http://portal.mpsv.cz...ins_prava)? Přece pokud si půjdu sjednat do pojišťovny nějaké pojištění a dají mi na výběr dva produkty, každý s různě velkým rozsahem pojistného krytí, také nebudu platit stejné pojistné u jednoho i u druhého produktu.

    OdpovědětVymazat
  3. BudaFriend: Záleží na tom, zda uvažujete krátké, nebo dlouhé období.

    OdpovědětVymazat
  4. Pavel Filip, Domažlice23. února 2011 v 10:31

    Omlouvám se, k www adrese mi byly - hezky česky řečeno - systémově přieditovány redundantní znaky. Správně je takto:

    http://portal.mpsv.cz...e/ins_prava

    OdpovědětVymazat
  5. Pavel Filip: Ano, to je rozumný argument, i když neplatí v každé takové situaci. Zaměstnanec je totiž oproti OSVČ přeci jen v nevýhodě, protože nemá přesné informace o platební schopnosti zaměstnavatele (zatímco OSVČ vždy ví, kolik vydělala). OSVČ tedy narozdíl od zaměstnanců má snažší možnost ukončit činnost v okamžiku, kdy vidí, že se její podnikání řítí k zániku. (Otázka smysluplnosti samotného zákona na ochranu zaměstnanců při platební neschopnosti je možná na jinou debatu, ale neznám přesné ekonomické dopady v ČR, abych to hodnotil.)

    Nicméně jsou případy, kdy OSVČ v dobré víře odvede práci a nedostane za ni zaplaceno, což ho donutí ukončit podnikání. V takové situaci je skutečně oproti zaměstnanci v nevýhodě (neznám přesně zákonnou úpravu a zdroj prostředků, odkud se náhrada dlužných mezd vyplácí, ale po ekonomické stránce tomu tak je).

    Teď ale podstatná otázka - jak velký tento rozdíl bude kvantitativně? Čísla nemám, ale bude to určitě velmi málo v porovnání se současným rozdílem v daňové zátěži.

    Souhlasím ale s vámi, že tohle jsou alespoň argumenty, které mají ekonomickou logiku.

    OdpovědětVymazat
  6. je podla mna rub existencie zakonniku prace.
    Zakonnik prace je primarne urceny pre ludi, co nastupia po skole do zamestnania a odidu na dochodok zo zlatymi hodinkami. Ale to jaksi nevyhovuje kazdemu.

    Podla mna sa na to treba pozerat, ako na ventil spokojnosti populacie.
    t.j. primarny benefit existencie zivnostnikov je ciste neekonomicky.

    OdpovědětVymazat
  7. Nejprve odpovím na něco, na co se zřejmě neptáte (i když jste otázku tak položil). Lafferova křivka jako taková není vůbec žádný ideologický mýtus a mikroekonomický důkaz si můžete provést sám. Stačí se zeptat v práci kolegů, kolik z nich by chodilo do práce, kdyby daň činila 100% (a tedy by každý z nich pracoval zadarmo). Odpověď samozřejmě je, že by nepřišel nikdo. Pak ale je daňový výběr nula, a to je méně, než když je daňová sazba třeba 30%. Důkaz proveden.

    Vy se ale asi ptáte na něco jiného. Zřejmě chcete vidět, jestli se naše ekonomika při stávajících daňových sazbách nachází (alespoň pro některé daně) na klesající části Lafferovy křivky. To je mnohem relevantnější otázka, protože zatímco existence Lafferovy křivky jako takové je samozřejmá, možná se její vrchol nachází při tak vysokých daňových sazbách, že se nemusíme bát, že bychom byli na její klesající části.

    Jsem přesvědčený, že z hlediska celkových daní na vrcholu Lafferovy křivky nejsme a nejsme ani moc blízko (to samozřejmě automaticky neznamená, že bychom měli daně dále zvyšovat, protože vrchol Lafferovy křivky představuje maximální daňový výnos, nikoliv optimální míru zdanění). Zřejmě však existují úzce vymezené daně, kde na vrcholu nebo za vrcholem už můžeme být, obzvláště pokud vezmeme v úvahu úniky mimo ekonomiku. Klasickým příkladem jsou nedávné změny ve zdanění pohonných hmot, kdy řada tranzitujících vozidel začala tankovat v zahraničí. Podobně mohly dopadnout například pokusy se šrotovným, které jsem detailně rozebíral zde:
    http://pinus.bloguje.cz...-auto.php

    Jak správně podotýká #13, je v tomto případě třeba rozlišovat krátké a dlouhé období. Například zvýšení zdanění kapitálu povede krátkodobě ke zvýšení daňového výnosu, ale dlouhodobě zpomalí akumulaci kapitálu, takže v budoucnu může daňový výnos klesnout. Rozhodující pak je čistá současná hodnota daňových výnosů.

    Tyto dynamické efekty není snadné modelovat, ale měli bychom o nich vážně přemýšlet. Nevěřím pofidérním \"analýzám\" jako je tato:
    http://www.petrmach.cz...php?ID=291
    ale přeci jen literatura existuje. Metodologicky se mi například líbí článek od Mathiase Trabandta a Haralda Uhliga, který krátce rozebírám zde:
    http://pinus.bloguje.cz...nguje.php
    (článek je jinak o něčem jiném). Trabandt a Uhlig pomocí modelu ukazují, že zdanění práce i kapitálu je v EU i USA většinou na správné straně Lafferovy křivky, která bere v úvahu dynamické efekty (tedy zvýšení daní by zvýšilo čistou současnou hodnotu současných a budoucích daňových výnosů), i když zdanění kapitálu v některých evropských zemích je již velmi blízko vrcholu.

    Myslím, že takový závěr i odpovídá střízlivé ekonomické intuici.

    OdpovědětVymazat
  8. Vážený,

    většinu argumentů považujete za mylné Vy. To v žádném případě neznamená, že jsou mylné. Vaše argumenty se pohybují pouze v teoretické rovině.
    Napadají mě otázky:
    1) Když má OSVČ tak velké daňové zvýhodnění, proč je stále většina lidí v zaměstnaneckém poměru? Vždyť v dnešní době trvá zařízení živnostenského listu cca 3 dny, ale většinou rychleji.
    2) Jak inovativní bude zaměstnanec oproti podnikateli? Má k tomu zaměstnanec motivaci? Jak velkou motivaci k inovacím má podnikatel?
    3) V čem a komu pomůže vyšší zdanění OSVČ? (Netvrdím, že je to nepodstatná skupina lidí, nicméně stále to je minorita.)
    4) Tvrdíte, že zaměstnanecké výhody, jsou výhodami v uvozovkách - tedy jakože nejsou. Proč na ně lidi potom tedy tak dají a koukají?

    Otázek mě napadá ještě docela dost, ale tady se stejně nic nevyřeší...

    Závěrem chci říct, že Váš článek je velice demagogický a nemá základ v reálu. Jsem rád, že jste to ve svém článku uvedl, i když si toho nejspíš moc lidí nevšimlo :).
    Myšlenka na konec: Pokud by u nás bylo víc zodpovědných dospělých, kteří se nechtějí nechat vodit za ručičku, než lidí kteří se bojí se svým životem něco udělat, měli bychom se všichni lépe. Naneštěstí dav bude vždycky davem.

    P.S.: Myslet znamená hovno vědět. Takže s chutí do praxe.

    OdpovědětVymazat
  9. Pane ovčene pinusi
    Prozápadní civilizace již za krátko to vše budou mít za sebou. K tomuto tvrzení nepotřebuji ani žádné data a výzkumy . Civilizace včetně té americké se chová jak ten nejhorší ekonom. Negramota. A vono by to rado poučovalo, proč ? Protože to má školu. Na tyto počty stačí základní vzdělání.
    http://blisty.cz/art/47425.html

    OdpovědětVymazat
  10. V vlastní praxe: najímám OSVČ jako subdodavatele podle potřeby (grafiky, programátory atd). Nedokážu je zaměstnat natrvalo, protože zakázky nemám trvale ve stejném rozsahu. Jejich volba nechat se zaměstnat je tak velmi omezená, protože (zjednodušeně) by se museli nechat zaměstnat např. na dva půlúvazky u dvou zaměstnavatelů (nicméně často pro ně nemám práci i delší dobu, potřebuji flexibilitu), nebo by musel pracovní trh umožňovat ukončovat zaměstnanecký poměr kdykoli bez dalších nákladů na obou stranách.
    Poslední možností pak je, že by cena jejich práce klesla natolik, abych si je mohl dovolit zaměstnat natrvalo, v tom případě ale analogicky klesnou odvody státu.

    Laicky mi z toho vychází, že snížené odvody pro OSVČ takto v určitých případech nahrazují flexibilitu pracovního trhu.

    OdpovědětVymazat
  11. Pavel Filip, Domažlice24. února 2011 v 11:48

    Děkuji Vám za reakci na můj příspěvek.

    OdpovědětVymazat
  12. \"Pokud američtí drobní podnikatelé zamlčují 30% příjmů, kolik toto procento činí v České republice?\"

    A kolik by teprve zamlčovali, kdyby pro ně platilo v podstatě 45% zdanění, jako platí pro zaměstnance....

    Kdyby odvody zaměstnance činily ~ 20%, tak stát zajde na úbytě. Pokud by odvody OSVČ měly být 45%, tak bude daňová optimalizace zatraceně vysoká. Což mi připomíná, že data o příjmové nerovnosti z dob, kdy byla MargTax rate ~ 70% budou zřejmě velmi objektivní...

    \"Ukazujeme, že naprostá většina malých firem nesplňuje teoretický koncept \"podnikatele\". Specificky, téměř všechny malé firmy zůstávají malé, nechtějí růst, neinovují a nechtějí inovovat\"

    Proč mi to připadá jako \"většina houslistů do 15ti let hraje mizerně, nechtějí hrát lépe, necvičí a nechtějí cvičit\"...? (pokud pominu to, že nevidím nic ekonomicky neefektivního na snaze zůstat malou firmou)... \"čím víc houslistů, tím víc najdete dobrých houslistů\" (čím víc OSVČ, tím více budou OSVČ jako celek inovativní) to nějak nevyvrací...

    Na druhou stranu ale jak tu bylo zmíněno se jedná o alternativu k flexibilnímu pracovnímu trhu. Pokud to daňové zvýhodnění bude zrušeno, tak tím bude trh práce méně flexibilní. Nízké daně pro OSVČ jako cesta k flexibilnímu trhu práce je docela dobré second-best řešení, ne? :))

    OdpovědětVymazat
  13. Tohle dobře chápu a je to naprosto smysluplný důvod, proč existují OSVČ (sám jsem takto dlouhá léta jako OSVČ pracoval). Ale nijak to nezdůvodňuje, proč by OSVČ měly mít odlišnou míru zdanění. Ano, zvýšením odvodů OSVČ některé OSVČ bezesporu ukončí činnost. Ale kompenzačním snížením odvodů zaměstnanců, tak aby celá operace byla rozpočtově neutrální, zase budou mít firmy více motivace nabírat zaměstnance (sám to píšete ve své předposlední větě - cena práce zaměstnanců se sníží).

    Ano, je možné, že negativní efekt na OSVČ bude větší než pozitivní efekt na zaměstnance - sám to zdůrazňuji v článku. Ale NIKDO nepřišel s jediným argumentem, proč by to tak mělo být. Ani já takový věrohodný empirický potvrzený argument neznám - a věřte mi, že kdybych ho znal, tak budu první, kdo ho použije, protože mně rozhodně jde o efektivní výběr daní. Jediný existující efekt, který ale nepůsobí skrze zaměstnanost, nýbrž skrze daňové úniky, je ten, který jsem popsal v článku - viz také má následující odpověď ondrovi.

    OdpovědětVymazat
  14. K otázce zamlčování příjmů - souhlasím, vždyť tento argument sám v článku používám (nazývám ho spekulativní, aby si to snad někdo nevyložil jako mé paušální obvinování OSVČ jako skupiny z nelegálního chování). Je to jediný významný ekonomicky podložený argument, který lze v této diskusi použít. Překvapivě je to také jediný argument, který zastánci nižšího zdanění OSVČ NEPOUŽÍVAJÍ. Zřejmě proto, že to z politického hlediska zní velmi špatně - nezvyšujte nám daně, nebo budeme ještě více \"optimalizovat\".

    Nechci z toho dělat diskusi o morálce a bičovat tady OSVČ za daňovou \"optimalizaci\", protože to je irelevantní. Pokud daňové úniky se sazbou daně prudce rostou a stát tomu nedokáže zabránit (například zlepšenými kontrolami nebo přímočařejšími zákony), pak stát tomu samozřejmě musí přizpůsobit daňovou politiku a z hlediska daňové politiky je naprosto racionální o tom hovořit. Ale v okamžiku, kdy takové politické rozhodnutí činíme, bychom si také měli nalít čistého vína a jasně popsat faktory, proč není smysluplné daně pro OSVČ zvyšovat.

    V otázce houslistů ale nesouhlasím. Takto neadresná podpora jako je snížení daňové zátěže pro všechny OSVČ je mimořádně neefektivní z hlediska plýtvání daňovými příjmy. Stát také všem houslistům neplatí konzervatoř, ale konzervatoř si vybírá jen ty perspektivní, kteří mohou něčeho dosáhnout. Podobně stát nedává všem univerzitním pedagogům bez rozdílu výzkumný grant, ať už má nebo nemá nějakou šanci něco vybádat, nýbrž se konají grantové soutěže. A tady je to stejné - pokud chceme podporovat inovace je naprosto absurdní to dělat takto neadresně.

    A když už jsme u inovací - není vůbec jasné, proč by se stát při podpoře inovací měl zaměřit právě na OSVČ. Veškerá data ukazují, že (ať se nám to líbí nebo ne) naprostou většinu inovací provádějí větší zaměstnanecké firmy. Neměly by pak být v odvodech zvýhodněné právě tyto firmy, a ne OSVČ? Ale to už se dostáváme mimo téma

    A aby nezanikla klíčová myšlenka - samozřejmě jsem jednoznačně pro, aby práce bylo málo zatížená distorzními daněmi. Ale tady se bavíme o tom, proč danit dvě skupiny obyvatel dramaticky odlišnými sazbami. Viz také má odpověď Michalovi výše.

    OdpovědětVymazat
  15. Všichni to tu řeší z ekonomického pohledu, ale zapomínáte na jeden celkem zásadní pohled - sociologický - tím, že se člověk stává OSVČ přebírá odpovědnost sám za sebe a zvykne si narozdíl od zaměstnance počítat s rizikem a plánovat dopředu. OSVČ typicky nemá každodenní práci, nebo alespoň má období, kdy je práce méně.

    V dlouhodobém horizontu je tak OSVČ pro stát zajímavější, protože do budoucna myslí víc na své zajištění a je jistá pravděpodobnost, že např. na stáří bude vyžadovat menší sociální podporu.

    OdpovědětVymazat
  16. Ale já netvrdím, že OSVČ provádí víc inovací - jenom říkám, že to tvrzení, které jsem citoval není v rozporu s tvrzením (netvrdím že pravdivým!), že člověk, který se dnes rozhodne být OSVČ bude více inovativní než člověk, který se rozhodne být zaměstnanec. OSVČ jako celek mohou být celkem neinovantivní, ovšem titíž lidé jako zaměstnanci na tom mohou být ještě hůř - a to je to, oč tu běží :) Možná to ta studie postihuje nějak líp, ale z toho, co jsi citoval, mi to zrovna nepřipadá.

    A pak mě napadá ještě jiná záležitost - a totiž fakt, že člověk fungující jako OSVČ čelí výrazně jiné motivační struktuře než člověk pracující jako zaměstnanec (a typicky také výrazně \"lepší\" ve smyslu efektivity). Takže ekonomika, ve které je více OSVČ může být efektivnější než ekonomika, kde ti samí lidé budou raději vyhledávat zaměstnanecký poměr; stejně tak tito lidé možná budou volit \"pravicovější\" strany, což bude snižovat externalitu jménem vláda.

    Ale ona se do toho bohužel míchá jiná otázka - a totiž celkového zdanění. Myslím, že bys dostal diametrálně odlišné odpovědi, kdyby ses ptal na to, zda snížit odvody zaměstnanců na úroveň OSVČ vs. zvýšit odvody OSVČ na úroveň zaměstnanců. Což přesně nebylo tvrzením tvého článku, ale obávám se, že tohle je možná větší faktor než to, jestli stát poškozuje víc zaměstnance nebo OSVČ.

    BTW: mám trošku problém nazývat, že když mi stát nesebere 60% mého příjmu, ale jenom 40, tak mě tím \"podporuje\"...

    OdpovědětVymazat
  17. Napadla mě ještě jedna otázka: řekněme, že skutečně není žádný argument, proč by měli OSVČ a zaměstnanci čelit jinému zdanění. Jedná se však o dvě skupiny ekonomických subjektů, které se obecně pohybují ve výrazně jiném prostředí - počínaje flexibilitou kontraktů, konče třeba odpovědností a vystavení se zisku nebo ztrátě.

    Jaký je argument pro to, aby měly tyto dvě skupiny stejnou daňovou sazbu?

    OdpovědětVymazat
  18. pinus: \"Stačí se zeptat v práci kolegů, kolik z nich by chodilo do práce, kdyby daň činila 100% (a tedy by každý z nich pracoval zadarmo). Odpověď samozřejmě je, že by nepřišel nikdo. Pak ale je daňový výběr nula\"

    Velky omyl. Tohle by _mozna_ platilo, kdyby stat vsechny vybrane penize spalil, jenze ono se normalne predpoklada, ze vybrane dane budou zpatky prerozdeleny. Neboli dane by byly 100 %, ale bylo by \"zadarmo\" bydleni, energie, jidlo na pridel, etc. Pak by nemala cast lidi byla ochotna pracovat, vcetne tech kteri by na tom tratili. Samozrejme nerikam, ze by to byl efektivni a dlohodobe stabilni ekonomicky system, ale tvrdit, ze pri 100 % dani se nevybere vubec nic, je nesmysl.

    OdpovědětVymazat
  19. Chces-li oponentum zavrit predem pusu, vyfutruj sve pojednani cizimi vyrazy a odkazy na mezinarodni studie. Tak jen kratce. Vtipny je uz zaver profesoru z univerzity (podnikal nekdy nejaky z nich) o neinovativnosti drobnych podnikatelu. Ta inovace totiz spociva nariklad v napadu prodat panu profesorovi kafe zrovna na ulici po ktere chodi, nabidnout mu motel na 556 km higway po ktere zrovna ve 0:24 jede, zarámovat mu jeho vysokoskolsky diplom... Predstava, ze inovaci predstavuje vyroba i-fonu a vymysleni satelitniho spojeni odrazem od povrch mesice je padla na hlavu a veskrze \"univerzitni\". Ostatne, jak vypada svet bez teto \"prizemni\" inovace jsme se mohli vsichni na vlastni kuzi presvedcit mezi lety 48-89. Tehdy byly argumenty pro tazeni proti drobnym podnikatelum velmi podobne.
    Ano sjednotme podminky. A zrusme zakonik prace. Prave ty tisice OSVC dokazuji, ze se bez nej da docela dobre zit.

    OdpovědětVymazat
  20. Jsem zamestnanec i OSVC (vedlejsi cinnost). Zadne sve prijmy nezatajim - konzultace jsou byznys pro pravnicke osoby a to jde vzdy pres banku. V soucasne dobe udavam vydaje procentem z prijmu (pausal), danim tedy vse. Pri soucasne vysi odvodu a vydajovych pausalu je to jednoduche, efektivni a na danich to nestoji tak moc. Mohl bych sice neco usetrit vedenim danove evidence, ale je to prace navic, vydaje navic - na to si prilis cenim sveho casu.

    Jak se zachovam jako OSVC pokud mi bude Kalousek snizovat pausal a zvysovat odvody je myslim nasnade. Nacpu do nakladu vsechno co pujde, dosahnu vyssich vydaju nez pausalem. Bude to prace navic, ale kdyz uz tomu budu venovat cas a energii, udelam vse proto abych odvadel pokud mozno jeste mene nez nyni.

    Doufam ze presne takovy vysledek ocekavate, protoze prave to, tedy danova optimalizace, se u vetsiny OSVC stane. A to nemluvim o tech, kdo mohou hotovostni prijmy zatajit (drobne sluzby, maloobchod).

    OdpovědětVymazat
  21. Já vím, že jsi mluvil explicitně o rozdílném zdanění - ale přiznávám, že mi momentálně chybí nějaká metoda, jak od sebe odlišit vliv \"nižších daní\" a vliv \"rozdílných daní\".

    \"Ale obavam se, ze tento argument hovori pro nizsi zdaneni zamestnancu, kteri jsou kvuli rigidnimu pracovnimu pravu vystaveni vyssim nedanovym distorzim. Samozrejme, ze lze vymyslet ruzna komplikovana schemata, jak se ruzne distorze muzou vzajemne kompenzovat, ale stoji za to se nad tim aspon zamyslet.\"

    No...třeba to, že nižší zdanění OSVČ žene lidi pryč z pracovních poměrů, což vede k nižší nedaňové distorzi, to zas tak komplikované není :) A \"princip opatrnosti\" si každý může vykládat jinak - když budu chtít, tak třeba prohlásím, že princip opatrnosti je \"zachování statutu quo\" :) Já bych prosazoval názor, že je to tak složité, že o tom nelze říct s rozumnou mírou jistoty celkem vůbec nic....

    K té studii: fakt, že mnoho vlastníků small business nechce růst je zcela irelevantní k míře inovací. Jsem-li konzultant, pak zřejmě mojí komparativní výhodou je ta oblast, kde konzultuji. Pokud bych chtěl \"růst\", pak bych zřejmě musel změnit svůj popis práce a stát se managerem, a to logicky dost lidí \"nechce\". Co z toho vyplývá o mé inovaci vzhledem ke službám, které poskutuji? Vůbec nic. (ale nemám čas to číst celé...třeba tam toho je víc) Mám kamaráda (OSVČ), který podniká v IT; z hlediska té studie by asi byl totálně neinovativní, jen tady udělal pár pěkných projektů, které pro jeho zákazníky byla docela hezká inovace. Růst myslím nechce, to poslední, o co má chuť se starat, jsou zaměstnanci....

    OdpovědětVymazat
  22. \"No...třeba to, že nižší zdanění OSVČ žene lidi pryč z pracovních poměrů, což vede k nižší nedaňové distorzi, to zas tak komplikované není :)\"

    Naopak, je a velmi. Ano, nižší zdanění povede k tendenci k přesunu lidí k OSVČ. Ale dopady na efektivitu mohou být velmi zvrácené kvůli cílené daňové arbitráži. Dejme tomu, že jako OSVČ zaplatím o 50000 Kč ročně méně na dani než jako zaměstnanec. Pak budu ochoten opustit zaměstnaneckou pozici a dělat tutéž práci jako OSVČ, a přitom čelit vyššímu riziku, trávit čas jednáním z úřady, vést učetnictví, vyplňovat daňová přiznání, a to do té míry, pokud náklady všech těchto naprosto neproduktivních činností nepřevýší 50000 Kč. Ano, stát nedokáže vybrané daně využít tak efektivně jako soukromý sektor, ale přesto lze usoudit, že efektivita využití daní je nenulová, zatímco vynaložené náklady na vyhnutí se placení dani mají efektivitu nulovou. Přesně o tom je hojně rozšířený švarc-systém.

    Největší katastrofa je, že lidé v diskusi na Finmagu i autor článku samotný mají naprosto zvrácenou a nesmyslnou logiku, protože tvrdí, že právě kvůli těmto neproduktivním nákladům spojeným s výkonem OSVČ by měl stát OSVČ zvýhodnit. To nemají ani základní ekonomické chápání? Odkdy má stát podporovat neefektivitu?

    \"ale nemám čas to číst celé...třeba tam toho je víc\"

    S autory se znám osobně, takže vím i víc, než je v té studii. A není to jen o tom, že by nechtěli růst - oni i odpovídají, že ani nechtějí inovovat, a skutečně neinovují.

    Příklad s tvým kamarádem je hezký, ale pokud firma zaplatila hodnotu inovace, pak se jedná o trhem internalizovanou inovaci a není potřeba ji nějak dotovat. Argument o dotaci (resp. nižším zdanění inovujících) se vztahuje na inovace, jejich společenská hodnota není plně internalizovaná, takže jich trh produkuje nižší než optimální množství, a proto lze přemýšlet o subvenci.

    Myslím, že v této diskusi jsem se už zcela vyčerpal.

    OdpovědětVymazat
  23. Tomáš Fejfar: Mají sociologové nějakou vypracovanou studii na toto téma? Výsledky by mě opravdu zajímaly.

    Nevěřící Tomáš: Vše, co jste popsal, jsou běžné tržní procesy, za které podnikateli zaplatí klienti skrze tržní ceny, takže je není potřeba nijak daňově zvýhodňovat. Inovace, o kterých hovoříme a které má potenciálně smysl podporovat daňovými výhodami, jsou takové, kde trh nedokáže plně internalizovat společenský prospěch.

    Kromě toho, když si stojíte za tím příkladem s motelem na km 556, proč u nás stát podporuje, aby ho provozovaly OSVČ, a ne třeba s.r.o. s pěti zaměstnanci, kteří musí platit odvody v plné výši?

    OdpovědětVymazat
  24. Zdá se mi, že pinus je placen z daní. Kdyby politická verbeš a její vysocí úředníci nekradli (samozřejmě, že to neplatí na ty poctivé jednotlivce), nemuselo by se přemýšlet, kde ještě okrást daňové poplatníky, nemusely by vznikat schodky v rozpočtech a nemusel by pi?nus psát takové studie (bláboly) a mohl by místo toho třeba něco inovovat. A mohlo by se \"sbližovat\" zdanění mezi OSVČ a zaměstnanci a to tím, že zaměstnancům by se daňová zátěž snižovala, pokud mají pocit, že je nespravedlivá....
    OSVČ když nepracuje, nic nemá. Zaměstnanec když víc jak půl pracovního dne prosedí na internetu diskuzemi, dostane to zaplaceno. Když by mu na to zaměstnavatel (třeba i OSVČ) na to přišel a potrestal ho finančně, tak může být popotahován za omezování osobní svobody, špiclování a já nevím za co ještě. Případné soudní tahanice seberou tolik času a peněz, že nezbude čas na inovace. Odkaz na výhody zaměstnance už tady dán byl, takže nemá cenu o tom dál polemizovat.

    Takže závěr je: první inovace by měla být - jak zlikvidovat korupci, poslat prostě bručet politické zloděje a zloděje ve státních a polostátních institucích a navázané kmotrovské mafie (samozřejmě, že to neplatí na ty poctivé jednotlivce). Jinak se bude pořád místo přemýšlení o dalších inovacích, přemýšlet jak odrbat OSVČ a OSVČ bude místo inovací přemýšlet jak se ochránit před politickou bandou zlodějů...
    Hezkou sobotu i neděli poctivým pracujícím (jak zaměstnancům, tak OSVČ).

    A ještě zkuste doma(!) zapřemýšlet, kolik odvodů do státní kasy se schová a zaplatíte, když si koupíte například jeden rohlík. Možná jednoduší by bylo zapřemýšlet, která daň se neodvádí. Kolik peněz odvedou státu ti, kteří se podílí na výrobě a kolik odvodů musí zaplatit ti, kteří si ho koupí. Možná zjistíte, že si výrobci rozdělí desetník a zbytek dostane stát.

    OdpovědětVymazat
  25. \"Přesto lze usoudit, že efektivita využití daní je nenulová.\" Někdo by si třeba mohl myslet, že efektivita využití daní je záporná. Obávám se, že to postihnout pozitivní analýzou nelze, nebo aspoň ne jednoduše.

    OdpovědětVymazat
  26. Článek je jinak výborný, ale mám problém s týmž výrokem jako samozer výše, ač jiným způsobem, a jako BudaFriendovi na začátku mi přijde spíš ideologicky předpojatý než chladně racionální jako vaše nejlepší chvíle. Třeba já znám řadu lidí, kteří by pracovali i při 100% zdanění, ať už z workoholismu nebo altruismu, ačkoli jistě v menším objemu než dnes. A koneckonců spousta lidí už zadarmo pracuje, na internetu zvláště.

    Přitom takový předem daný výsledek vašeho myšlenkového experimentu není pro podstatu argumentu zásadně důležitý; sotva by kdo rozporoval, že výnos při sazbě 100% bude nule dost blízko na to, aby Rolleova věta šla použít.

    Ostatně, také se vždycky automaticky předpokládá, že se nacházíme na té klesající části L. k. za vrcholem a čím víc race to the bottom, tím líp, ale empirické argumenty je schopen předložit málokdo, natož aby byly silné. (Ale koukám, že k tomu už jste se vyjadřoval.)

    OdpovědětVymazat
  27. No..asi tě už chápu. Kromě toho, že náklady na vyplnění daňového přiznání, sociálky a zdravotky jsou u OSVČ pracující v režimu schwartz systém zanedbatelné a tím pádem to není dobrý příklad, ale jinak jo.

    Z hlediska té inovace ale nesouhlasím. Tvůj argument v podstatě je: OSVČ neprovádí základní \"výzkum\", stát by neměl subvencovat aplikovatelný (tzn. internalizovatelný) výzkum, tudíž stát by neměl subvencovat OSVČ.

    Argument protistrany zní: odměna OSVČ v sobě mimo jiné obsahuje internalizovaný zisk z inovací, náklady mrtvé váhy v případě inovací jsou značné, tudíž by stát neměl tolik danit OSVČ. Nebo aspoň tak jsem to vždycky chápal.... samozřejmě \"toť otázka\", ale je fakt, že s velikostí firmy se možnost inovace spíše snižuje.

    A když tak čtu, na co se v té studii ptali, tak bych je nejradši poslal vydělávat :) Firma, která inovuje, aby dohnala / vytlačila konkurenci, tak vlastně neinovuje. To je tak trochu ten inženýrský pohled, že když dvě firmy dělají na tomtéž, tak je to vlastně mrhání zdrojů.....

    OdpovědětVymazat
  28. Copak je to za \"ropáka\", ten pinus. Je zřejmě, že nikdy nepracoval, resp.nevydělával si na obživu coby OSVČ v Čechách. Známé psychologicko sociologické pravidlo: Neposuzuj nikoho, pokud sis nevyzkoušel chodit v jeho botách. OSVČ v Čechách a kdekoli na světě přece nepředstavuje pouze osobu, která vlastní minifirmu, kde se zuřivě snaží inovovat, ale spadá do této sféry celá řada malých živností, které lze jen těžko z pohledu inovativnosti či neinovativnosti posuzovat. Jsou věci resp. pracovní postupy, které vyžadují jistý tradiční přístup. Inovace pak zcela jistě spočívá ve zcela jiném přístupu, a tim může být \"využívání pracovní doby\". Zkrátka jste v práci FURT. Mezi vůbec nejlepší schopnost \"inovativně pracovat\" coby zaměstnanec patří zřejmě to, že zaměstnanec si může v pracovní době bloumat novinami či internetem při pití kávy nebo může kecat s kolegou o stupidních televizních seriálech zcela a výlučně za peníze zaměstnavatele , kdežto jedinec - OSVČ si surfuje a čte noviny, pije kávu zcela a výlučně ve své režii. Nemá cenu dále zde vyjmenovávat různé příklady a plkat teoretická rádobymoudra, která jsou evidentně po přečtení pinusblábolu zbytečná. Jdu pít kafe za své a při té příležitosti se inovativně zamyslím, co přináší společnosti nejrůznější teoretické bláboly a co každodenní rukodělná práce OSVČ. Zdarec.

    OdpovědětVymazat