Státní dluh na metr čtvereční

Redakci Hospodářských novin: Porovnání mají věc osvětlovat, ne naopak.

Přestože se Hospodářské noviny snaží profilovat jako deník pro ekonomicky alespoň částečně vzdělané lidi, nelze očekávat, že se každý orientuje v každém ekonomickém problému. Proto je v pořádku, když se pro snadnější pochopení problému snaží věc ilustrovat příhodným porovnáním.

Takový je i případ výše státního dluhu. Absolutní hodnota, tedy zhruba 1,2 bilionu korun, má z ekonomického hlediska vypovídací hodnotu pouze tehdy, pokud známe také výši HDP. Proto je pro ilustraci vhodnější volit jiné ukazatele.

Malárie v Africe a "nicnedělání" rozvinutého světa

Jan Čulík se opět rozhořčil, tentokrát kvůli tomu, že rozvinutý svět prý ignoruje malárii v Africe:

Na malárii každoročně umírá v Africe přes milion dětí, zejména do věku pěti let, kdy ještě nemají vyvinutou imunitu. Malárie v Africe existuje dosud hlavně proto, že se africké země navzájem nedokážou dohodnout na koordinovaném postupu na likvidaci tohoto parazita tak, jak se to před časem radikálně provedlo v Evropě. Vnějši svět jim v tom nepomůže. Že umírají miliony dětí, nikoho moc nezajímá. [zvýraznění přidáno]

To je docela silný argument. Jan Čulík ho získal na základě rozhovoru s vědci na University of Glasgow, kteří si mu postěžovali, že na "základě morálních argumentů nemůžou dostat peníze na výzkum, musí to být ekonomické argumenty".

A jaká je skutečnost?

To bude legrační předvolební kampaň - ČSSD rovnou může aplikovat své předsevzetí z minulého týdne

Minulý týden se ČSSD zavázala k velmi významnému a velice chvályhodnému kroku:

Čtvrtým z bodů, o kterých informoval předseda ČSSD Jiří Paroubek, je, aby při návrhu nových výdajů rozpočtu bylo vždy přesně popsáno, jak jim zajistit finanční krytí.

Nic takového jsme doposud v české politice neviděli a je potřeba ČSSD za tento krok pochválit. Kéž by takové byly všechny politické strany.

Neuplynul ani týden a ČSSD má jedinečnou možnost prokázat, že to se svým prohlášením myslí vážně.

Že by lidé z ČSSD četli tento blog?

Před dvěma týdny jsem žehral na katastrofální situaci při plánování rozpočtových příjmů a výdajů. Jde o to, že jednotlivé strany navrhují zvyšování státních výdajů (zejména těch mandatorních, které lze jen obtížně vrátit zpět) nebo naopak snižování daňových příjmů, aniž by se příliš trápily středně- a dlouhodobými dopady na státní rozpočet. Navrhoval jsem vytvoření nezávislého Parlamentního úřadu pro rozpočet, jakousi analogii amerického Congressional Budget Office, který by prováděl nezávislé a časově konzistentní vyhodnocování dopadů předložených návrhů na státní rozpočet.

Jak udělat medvědí službu myšlence volného trhu

Zaslepená obhajoba je horší než žádná obhajoba.

Finanční krizi posledních dvou let lze zdůvodňovat velmi širokou řadou faktorů - někteří argumentují nevhodnou regulací a zákonodárstvím, jiní nevhodnou politikou centrálních bank či tržním selháním. Detailnější pohled potom odhalí nevhodně nastavené kontrolní mechanismy, morální hazard, či individuálně racionální motivační faktory s ignorovanými externalitami směřujícími ke kumulaci systémového rizika.

Pokud se začneme zabývat těmito podrobnostmi, brzy zjistíme, že hranice mezi selháním regulace a selháním trhu je často mlhavá. Dejme tomu, že regulátor vytvoří pravidla pro vytváření finančních výkazů a pro výpočet rizikovosti finančních institucí, na což finanční instituce zareagují ukrýváním rizikových aktiv do mimorozvahových položek, které pak způsobí problémy se solventností. Jedná se v takovém případě o selhání regulátora (nevhodná regulace), selhání trhu (coby systému, který by ukrývání aktiv odhalil a včas zareagoval snížením tržního ocenění takových institucí), nebo jde selhání jednotlivých institucí a lidí, kteří reagovali na pohnutky a aktiva ukrývali s očekáváním, že v případě systémového kolapsu do hry vstoupí vláda a ztráty zaplatí?

Šedesát milionů za rozvoz maturitních otázek?

Neuvěřitelně předražené náklady na organizaci státních maturit, které vyčísluje státní příspěvková organizace CERMAT, se opět zvýší o absurdně vysokou položku.

CERMAT vypsal výběrové řízení na rozvoz maturitních otázek za 58 milionů korun. Při 1500 školách a dvou zkušebních termínech to znamená, že rozvoj zásilky do jedné školy stojí dvacet tisíc korun.

Nebo jinak - při 100 tisících studentech jenom zaslání otázek vyjde každého studenta na 600 Kč (platí státní rozpočet).

Při podávání přihlášky na vysokou školu do USA je potřeba vyplnit testy (GRE, TOEFL apod.). Zhruba 100 dolarů za test se řadě lidí zdá být celkem dost. Státní maturitní zkoušky už nyní mají provozní náklady více než 3000 Kč na studenta, a to nezapočítáváme vstupní investice, vysoce přesahující půl miliardy korun.

Jsem zastáncem standardizovaných maturit (v nějaké formě). Pokud je maturita zkouškou, kterou stát v určitých situacích vyžaduje, pak by měl také zajistit, aby byly nároky na její složení pro každého stejné. V současné podobě se však ze státních maturit stává černá díra na peníze. CERMAT, což by měla být státní organizace, se zcela vymknul nákladové kontrole.

Daňová amnestie - akce s nejistým výsledkem

Eduard Janota plánuje daňovou amnestii. Velké strany jsou proti - to není překvapivé, v předvolebním období, kdy noviny každý den odkrývají nějakou korupční aféru, souhlas s takovou amnestií politické body nepřidá. Vyplatí se však obecně takový krok?

Daňová amnestie je populární pojem pro dočasné legislativní opatření, v rámci kterého mohou obyvatelé převést do země peníze a jiná aktiva, držená v zahraničí za účelem vyhnutí se placení daně z příjmů či majetku. Převáděná aktiva budou zatížena určitou daní, občan se však vyhne jiným potenciálním postihům. Česká republika by nebyla zdaleka jedinou zemí, která by k takovému opatření přistoupila - za příklad se u nás dává Itálie, ale daňová amnestie proběhla z rozvinutých zemí i ve Francii, Irsku, Švýcarsku, Belgii, Austrálii, či na Novém Zélandě, a provádějí ji jednotlivé státy USA.

Česká republika vítězí na olympiádě ve Vancouveru

Zatímco Slováci mají díky skvělému draftu svou první zlatou medaili ze zimní olympiády, Češi vítězí v anketě deníku Huffington Post o nejlepší oblečení zahajovacího ceremoniálu (druhou Litvu a třetí Estonsko drtíme rozdílem třídy).

Kartelizace snižuje blahobyt

Oligopolní dohody zmenšují spotřebitelům možnost výběru.

Jak přimět Google, aby opravil hrubku v Google Maps?

Google Maps je sice přeložený do češtiny, nicméně v českých popiskách má hrubku jako hrom.

Při psaní velkých písmen v názvu našeho státu se dělají soustavné chyby, pramenící zřejmě z odlišného pravidla v české a anglické verzi. Tak tedy: česky se píše Česká republika, zatímco anglicky Czech Republic.

Na Google Maps to však mají špatně:

Na české pobočce Googlu jsem chybu již několikrát urgoval. Na zhruba třetí pokus jsem již obdržel i odpověď, že se omlouvají a okamžitě to jdou řešit. Od té doby však již uplynulo několik měsíců.

Jak přimět Google, aby odstranil hrubku, na kterou se denně dívají statisíce lidí?

Založte Parlamentní úřad pro rozpočet

Jan Mládek přemýšlí o National Economic Council, Česká republika ale potřebuje Congressional Budget Office.

České noviny minulý týden přinesly rozhovory se dvěma muži, kteří mají velkou šanci, že budou spoluutvářet hospodářskou politiku České republiky v příštích čtyřech letech. Bohuslav Sobotka rozprávěl s Hospodářskými novinami (Máme absolutní morální právo zvednout daně bohatým), zatímco Jan Mládek s Lidovými novinami (Rozpočet bude nutné nějak uplácat).

Několik poznámek, seřazených od nejméně důležité k té nejdůležitější.

Nekonzistence mezi růstem ekonomiky a růstem akciových kurzů?

Sobotní hádanka.

Ekonomika USA (a podobně ostatní vyspělé ekonomiky) roste zhruba o 2% ročně. Dlouhodobý výnos z držení diverzifikovaného akciového portfolia (měřený např. růstem S&P 500) je zhruba 8% ročně. Obě čísla jsou očištěná o inflaci.

To ale znamená, že poměr tržního ocenění firem a jejich výkonu diverguje k nekonečnu. Z nějakého důvodu si v reálném vyjádření ceníme jednotku produkce každým rokem více a více. Kde je chyba?

Skutečně zvyšují černé odběry elektřiny ceny koncovým zákazníkům?

O tom, jak ČEZ zachází s lidmi, které podezírá z černých odběrů elektřiny, se v posledních dnech napsalo dost. Nechme stranou právní stránku věci a podívejme se na problém z hlediska ekonomické teorie. Martin Roman, šéf ČEZ, totiž tvrdí, že černé odběry elektřiny zvyšují ceny energií poctivě platícím zákazníkům. Je tomu skutečně tak?

Martin Roman například o odboru netechnických ztrát v rozhovoru pro iHned řekl:

Šetří peníze poctivým zákazníkům. Ti, co kradou elektřinu, ji nekradou na úkor ČEZ, ale na úkor poctivých, kteří za ně platí.

Takové tvrzení ale není vůbec zřejmé a závisí na tom, jak vypadá tvorba ceny elektrické energie. Protože kvůli množství regulací a oligopolnímu postavení distributorů se cena elektřiny tvoří velmi komplikovaným způsobem, podíváme se na některé zjednodušené případy.

Proč se akademický ekonomický výzkum koncentruje v USA?

Ekonomickému výzkumu dominují americké univerzity. Ačkoliv se přesné pořadí v nejrůznějších žebříčcích liší, bude první třicítka vypadat velmi podobně - velká většina budou univerzity v USA a sem tam se objeví nějaká evropská škola (třeba London School of Economics, Toulouse, University of London, Oxford atd.)

Není to tím, že by výzkumu zcela dominovali Američané - je to proto, že na amerických univerzitách učí a studují ti nejlepší lidé, ať už jsou to Američané, Evropané, nebo jsou odjinud. Časy se sice postupně mění, technologie umožňuje být v kontaktu i přes velké geografické vzdálenosti, ale rozdíly se zmenšují jen pomalu.

Státní maturity - drahé a v nedohlednu

Jednotná maturitní zkouška se zřejmě ani v roce 2011 neuskuteční. Vloni v červnu jsem nevěřil Jiřímu Havlovi, když chtěl odložit zavedení zkoušky z roku 2010 na rok 2011. Nyní chce Jiří Havel odklad o další rok. To už ani nikoho nemůže překvapit.

Kamojedov na VÚČAKO má však další dobrou poznámku (s lehkým uzarděním kopíruji):

Katedra absurdního výzkumu: Dopad výběru školy na globální oteplování

V USA se dlouho diskutuje o reformě školství. Jedním z akcentovaných přístupů je přitom dát rodičům více na výběr, do jaké školy děti posílat, a omezit tradiční svážení dětí do škol (busing) pomocí známých žlutých autobusů. Celá problematika je sama o sobě dost složitá (v americkém školním systému mají například silnou pozici odbory), ovšem jsou lidé, kteří ji dokážou udělat ještě složitější.

Skupina výzkumníků se totiž rozhodla, že bude zkoumat dopady této vzdělávací politiky na produkci emisí (Vehicle Emissions during Children’s School Commuting: Impacts of Education Policy (via Don Boudreaux). Výběr školy se totiž zdá být ekologickou hrozbou.