Tento příspěvek je přímou reakcí do diskuse na aktualne.cz, takže nezasvěceným pomůže, když si nejprve přečtou příspěvek Daniela Münicha.
Dan Münich upozornil na zajímavý fakt - totiž že absolventi přírodovědeckých fakult vykazují v období od 6 měsíců do 1 roku od ukončení studia vyšší míru nezaměstnanosti než absolventi jiných fakult týž vysokých škol. Dokumentoval to na údajích za rok 2009 pro šest vysokých škol.
Jedním ze střednědobých cílů nového programu ČSSD je dostat Českou republiku do patnácti let mezi deset ekonomicky nejvyspělejších zemí EU. Řekl to Jan Mládek a tato prognóza se prý opírá o analýzu Valtra Komárka.
Je něco takového realistické?
Kandidáti ucházející se o místo na University of Chicago se zabývají převážně akademickým výzkumem. Čas od času se ale objeví výjimky - poslední byl Leo Bursztyn z Harvardu. Ten se společně s Lucasem Coffmanem zabýval chováním rodin a školní docházkou v nejchudších čtvrtích brazilského hlavního města [The Schooling Decision: Family Preferences, Intergenerational Conflict and Moral Hazard in Brazilian Favelas pdf]. V těchto oblastech mají školy většinou velmi špatnou úroveň a školní docházka (ačkoliv povinná) je často mizerná. Leo a Lucas se snaží hledat metody, jak školní docházku zlepšit.
Server cracked.com sestavil žebříček profesí s nejhoršími expertními odhady. Navzdory všeobecnému přesvědčení nezařadil experty na akciové trhy na první místo.
Pablo Kaluza, Andrea Kölzsch, Michael Gastner a Bernd Blasius (The complex network of global cargo ship movements) zpracovali data z lodních deníků nákladních lodí zaznamenaná v průběhu jednoho roku a vytvořili mapu hustoty lodního provozu (viz Wired Science).
Nedávno jsem psal o tom, jak problematická mohou být zveřejňovaná čísla týkající se globální chudoby. Stojí tedy za to se podívat na nejnovější výzkum, který se snaží pracovat s konzistentními daty. Jak se vyvíjí globální chudoba a nerovnost?
Podíváme se na dva články - jeden od významného profesora rozvojové ekonomie Anguse Deatona z Princetonu, druhý od dvojice Maxim Pinkovskiy a Xavier Sala-i-Martin. Stojí za to upozornit, že data se týkají období do roku 2006 - nezahrnují tedy nedávný nárůst cen ropy a následný růst cen potravin. Ty mohou globální chudobu zhoršit, nicméně v žadném případě nemohou zvrátit dlouhodobý trend. Další upozornění jsou poté v textu.
... lepší než v celé řadě odborně se tvářících internetových článků a diskusí. Party at the Fed!
Spolužák Christian Opp má článek modelující cyklus expanze, stability a úpadku nových průmyslových odvětví. Model je založený na modelu technologických zlepšení (quality ladders, Grossman a Helpman, 1991) a klíčovou roli v něm hrají fondy rizikového kapitálu (venture capital).
V Christianově modelu fondy rizikového kapitálu nejen poskytují financování vynálezcům, kteří mají nápady, ale nemají peníze, ale rovněž mají schopnost rozlišit dobré projekty od těch špatných, takže je fond schopen s větší pravděpodobností financovat pouze dobré projekty.
Bureau of Labor Statistics od roku 2003 pravidelně dělá průzkumy, ve kterých se dotazuje vybrané skupiny lidí na to, jakým způsobem tráví čas. Průzkum se nazývá American Time Use Survey a je velmi detailní - dotazovaní detailně odpovídají, co a přesně kdy dělali v průběhu předchozího dne.
V předchozím příspěvku jsem upozorňoval na to, že měření chudoby pomocí relativních ukazatelů a jejich následné porovnávání napříč heterogenními zeměmi je značně zavádějící. Nyní se podíváme na to, jak lze vytvářet nekonzistentní časové řady ukazatelů absolutní chudoby.
Světová banka publikuje pravidelné zprávy (mimo jiné World Development Reports), ve kterých uvádí ukazatele globální chudoby. Vzhledem k nejrůznějším obtížím se získáváním dat a jejich věrohodností se takové ukazatele konstruují poměrně těžko, nicméně pokud se používá konzistentní metodika, pak mají časové řady alespoň nějakou vypovídací schopnost.
Angus Deaton (via William Easterly) ve své nedávné předsednické přednášce na konferenci American Economic Association v Atlantě upozornil na velmi neobvyklou metodologii, jakou Světová banka používá pro výpočet počtu lidí, kteří na světě žijí v chudobě. Ta vedla k tomu, že kvůli bohatnutí Indie Světová banka v roce 2005 zvýšila odhad počtu lidí žijících v chudobě o 500 milionů.
Rozhovor s Eduardem Janotou vyšel včera na iDnes, takže ho asi již mnozí viděli. Je to docela smutné čtení - Janota, který na ministerstvu financí strávil tolik let, se ani nesnaží skrývat své rozčarování. A nebere si servítky, takže je jasné, že na ministerstvo se už nevrátí, ani kdyby v budoucnu ještě někdy chtěl.
Další odkaz je na rozhovory s profesory z University of Chicago, kterých se ptá John Cassidy z The New Yorker. Postupně (na odkazované stránce odspodu) přichází na řadu Richard Posner, Gene Fama, John Cochrane, Gary Becker, James Heckman, Kevin Murphy a Raghu Rajan. Cassidyho mimo jiné zajímá názor na současnou finanční a ekonomickou krizi, na teorie, které jsou spojované s Chicagem - racionální očekávání, hypotéza efektivních trhů - a na to, co se vlastně rozumí pod pojmem Chicago School. Mimořádně doporučeníhodné (i když dlouhé) čtení.
Záleží na tom, jak definujete chudobu, resp. jak ji definuje Eurostat.
Podle Eurostatu, trpí v Česku chudobou 9% populace, což je nejméně ve celé Evropské unii. Na druhém místě je Slovensko s 11%, pak teprve následují státy západní Evropy.
Kde je potíž? Eurostat definuje chudobu jako život s příjmem nižším než je 60% průměru ekvivalizovaného mediánu v dané zemi. Jestli jste chudý nebo bohatý, nezáleží tedy jen na tom, jaký příjem máte, ale i v jaké zemi žijete.
I do českého tisku [iDnes, iHned] pronikly výsledky nové studie Cross-national patterns of gender differences in mathematics: A meta-analysis, kterou napsaly Nicole Else-Quest, Janet Hyde a Marcia Linn. V ní porovnávají průměrné výsledky z matematických testů u velmi rozsáhlého vzorku chlapců a dívek napříč věkovými skupinami a nacházejí jen malé rozdíly.
To samo o sobě není tak překvapivé. K podobným závěrům dospěla i řada dalších studií. Co je však zarážející, je skutečnost, že první věta v článku, motivující celou studii, zní:
Podobně si přisadily i Hospodářské noviny:
Tento problém jsme si zde již vysvětlili v tomto blog postu. Průměrné výsledky mezi chlapci a dívkami se skutečně liši jen zanedbatelně, tento fakt je však pro zastoupení ve špičkovém výzkumu irelevantní. Co rozhoduje, je rozptyl schopností. A ten je větší u chlapců než u děvčat - proto jsou chlapci více zastoupení ve skupině velmi špatných i velmi dobrých výsledků.
Akademický život s sebou přináší pravidelnost v podobě ročního cyklu. V oblasti ekonomie a financí na univerzitách vždy v lednu probíhají přijímací přednášky (job market talks), na kterých (skoro)absolventi doktorských programů představují svůj výzkum a ucházejí se o asistentské pozice. Jak trh práce v oblasti ekonomie probíhá, popsal už dříve Libor Dušek. Z českých univerzit systematicky zve kandidáty zřejmě jen CERGE-EI, zde je seznam seminářů z loňského roku.
Protože v Čechách se o akademickém výzkumu v ekonomii příliš nemluví, stojí za to se podívat, jakému výzkumu se věnují začínající nadějní ekonomové.
Předpisy na ochranu spotřebitele jsou často zdůvodňovány nutností napravit nerovný vztah spotřebitele a firmy v tržním prostředí. Protože je firma neporovnatelně větší, je spotřebitel v nevýhodě a je třeba ho před takovým tržním prostředím chránit.
Jedním z příkladů jsou i nedávné snahy evropských i českých státních orgánů stanovovat maximální ceny u některých služeb mobilních operátorů nebo bank. České banky mají v porovnání se zahraničím výrazně nadstandardní poplatky za velmi základní služby. Nový zákon o platebním styku měl některé poplatky (například za blokaci karty) zakázat a tím ochránit klienty před "bankovní zvůlí". Žádné překvapení se však nekonalo a banky poplatky jen přejmenovaly nebo přesunuly na jiné služby.
