Nelinearita a keynesiánské modely

Základní keynesiánský model i jeho neokeynesiánské varianty jsou ve své podstatě lineární. To znamená, že dopady změn exogenně modelovaných veličin na veličiny endogenní je stejný, ať už se ekonomika nachází v jakémkoliv stavu.

Takové modely jsou obvykle intepretovány jako aproximace prvního řádu kolem nějakého stacionárního bodu. Pokud ekonomika kolísá v blízkosti tohoto bodu, pak z hladkosti funkcí popisujících chování ekonomiky vyplývá "rozumnost" takové aproximace.

Pokud se ale ekonomika od bodu, okolo kterého byl model (alespoň pomyslně) linerizován, odchýlí příliš, původní aproximace se stává nepřesnou. Možným způsobem, jak tuto nepřesnost odhadnout, je proto aproximovat model okolo jiného bodu, ve kterém se ekonomika právě nachází, a používat nově odhadnuté koeficienty.
Takovým postupem například nyní argumentuje Obamova administrativa. Ta dospěla k bodovému odhadu multiplikátoru vládních výdajů ve výši 1,57 a slova kritiků, že takový odhad je příliš optimistický a podceňuje vytěsňovací efekty, odmítla argumentem, že nyní se ekonomika nachází ve stavu hluboko pod potenciálním produktem, kde je účinnost vládních výdajů vyšší, protože nevytěsňují zdroje z jiných produktivních aktivit. Místo aproximace ekonomiky kolem dlouhodobě rovnovážného stavu je pro účely odhadování účinnosti výdajového balíčku potřeba model odhadnout v jiném bodě, který se nachází hluboko pod rovnovážným stavem.

Taková úvaha není neopodstatněná, má však háček. Cílem Obamova plánu není lokální účinek kolem bodu pod rovnovážným stavem. Cílem je přivést ekonomiku zpět k rovnovážnému stavu. Tam však zřejmě platí jiná lokální dynamika, kterou je potřeba vzít úvahu. Čím větší bude balíček, tím menší bude mezní efekt přidaného dolaru.

Pokud chcete celý problém zamotat ještě více, stačí číst Krugmanovy sloupky. Ačkoliv Paul Krugman při svých odhadech potřebné velikosti balíčku často keynesiánskými multiplikátory operuje (a nevadí mu, že je bere jako konstantní), nemůžete se ubránit dojmu, že jeho rétorika naznačuje mnohem složitější nelineární dynamiku, než kterou jsme tu popsali.

Už nějaký čas totiž varuje, že Obamův balíček je "příliš malý a příliš opatrný" a hrozí neúspěchem. Jak taková slova interpretovat?

1. Krugman má na mysli model s více stabilními dlouhodobými rovnovážnými stavy. Nyní ekonomika konverguje k tomu špatnému s nízkou produktivitou, ze kterého se nedokáže sama dostat. Pouze dostatečně velký balíček dokáže ekonomiku "nakopnout" natolik, aby se dostala do onoho žádoucího rovnovážného stavu v okolí potenciálního produktu.

   Pokud tedy bude balíček příliš malý, ekonomika se vrátí zpět do nežádoucího rovnovážného stavu a vynaložené prostředky přijdou vniveč.

   Pokud je tahle interpretace správná, pak Obamova administrativa, přemýšlející o lokálním účinku multiplikátorů, dělá všechno špatně. Prioritou je vytvořit masivní balík výdajů, a to za každou cenu. Zde se odráží ono Krugmanovo "lepší velikost balíčku přestřelit než podcenit". Faktem je, že taková úvaha nemá prakticky žádnou známou empirickou podporu.

2. Krugmanovo stanovisko je spíše normativní a Krugman má na mysli, že je správné, aby veškerý výpadek pracovních míst byl nahrazen pomocí vládních výdajů - cokoliv jiného je neúspěch. Vláda zkrátka nemá dát ekonomice jen počáteční impuls a nechat ekonomiku, aby si s tvorbou pracovních míst poradila hlavně sama. Je úkolem vlády, aby pracovní místa přímo vytvářela.

   Tak je možné interpretovat jeho slova o tom, že Obamův plán, slibující vytvoření nebo záchranu 3,5 milionu pracovních míst, není dostatečný. Krugman říká: "3,5 milionu pracovních míst ode dneška do dvou let však není dost pro ekonomiku, která již ztratila 4,4 milionu pracovních míst a ztrácí 600 tisíc dalších každý měsíc."

   Tenhle pohled je nebezpečnější v tom, že Krugman jako by neočekával, že ekonomika sama dokáže vytvořit pracovní místa i bez Obamova balíčku. Znamená to, že odteď je vytváření pracovních míst úkolem vlády? To by byla dramatická změna v chápání hospodářské politiky v USA, změna nepochybně k horšímu.

   Narozdíl od bodu a. tady zase Krugman jakoukoliv nelinearity ignoruje. Vychází ze současných odhadů účinnosti fiskální politiky, ačkoliv cílem jeho zásahů je dovést ekonomiku do stavu, kde se systém chová jinak.

3. Krugman si svými výroky jen připravuje půdu pro to, aby jednou mohl říct "Já vám to říkal!". To by ale bylo značně cynické a zkusme na to teď raději nemyslet.

Vrtá mě hlavou, jak moc o takových věcech stávající administrativa přemýšlí. Lokální aproximace chování ekonomiky mají smysl ve stabilních časech. Zastánci balíčků argumentují, že jsme v časech značně nestabilních, ale linearita jim nějak nevadí. Přitom to není v případě tak rozsáhlého vládního programu žádná zanedbatelná otázka.