Gideon Gono, guvernér centrální banky Zimbabwe, poskytl vyjímečný rozhovor pro Newsweek (via Marginal Revolution). V Gonových slovech nelze přehlédnout náznaky pocitů velikášství - sám sebe pasuje do role spasitele zimbabwské ekonomiky. A zároveň nechápe nebo záměrně ignoruje základní principy ekonomie.
Nyní například můžeme pochopit, proč je v Zimbabwe taková hyperinflace. Gono totiž věří, že tisknutím peněz zachraňuje obyčejné lidi:
Jak přesně lze zajistit přežití lidí tisknutím bezcenných papírků?
A kdyby se Gono mohl vrátit o pět let zpět, co přesně by změnil, aby zabránil rozvratu země?
Gono však přes katastrofickou situaci neztrácí optimismus. Na otázku, zda bude rok 2009 lepší než ten předchozí, odpovídá:
Velikášské sklony se u Gona projevují nejen tím, že si nechal postavit dům se 47 ložnicemi, ale také odpovědí na otázku, zda považuje svoje působení v čele centrální banky za úspěch.
Konečně další ekonomickou perlu si Gono nechal do odpovědi na otázku, proč nechal zavřít akciovou burzu a zda ji znovu otevře:
Gono má zřejmě pocit, že se na akciovém trhu vytvořila cenová bublina. Ve skutečnosti to byl Gono, kdo vytvořil pravý opak - de facto peněžní antibublinu. Pokud je inflace v řádech trilionů procent, pak se nemůže divit, že se tržní ocenění obchodovaných firem pohybuje v triliardách peněžních jednotek - a to bez ohledu na riziko vyvlastnění, které je zcela určitě nezanedbatelné. Ocenění na burze spíše odráží skutečnou rychlost tisknutí peněz, narozdíl od té oficiálně udávané.
Je přitom i dost dobře možné, že nominální ceny na akciovém trhu rostou rychleji než ceny zboží. Protože se velká část obchodu s hmotným zbožím buď dolarizovala nebo přešla na barterový obchod, byl akciový trh alespoň nějakou možností, jak se domácí měny zbavit - a kupovat akcie, které umožňují (i když rizikově) přesunovat spotřebu ze současnosti do budoucnosti.
Velmi zajímavé a bezesporu i inspirující, ale zajímavější by bylo, jak se tento člověk dostal tam kde je.
OdpovědětVymazat