Pokles Dow Jones Industrial Average po zamítnutí Paulsonova plánu: zhruba 400 bodů, čili zhruba 4% Výše balíčku: 700 mld USD Tržní kapitalizace obchodovaných firem v USA: zhruba 17 bil USD 700 mld / 17 bil ~ 4%
Trh to tedy spočítal správně :-).
P.S. Samozřejmě jsem si vědom všech opomenutí - apriorní rozdělení, pravděpodobnost, že plán bude stejně schválen, rozsah čisté pomoci, rebounce trhu atd. Tato hrubá kalkulace nepředstavuje žádné investiční doporučení :-)).
Morální hazard je v poslední době jedním z nejčastěji zmiňovaných ekonomických pojmů. V řadě případů se však používá chybně. Co se tedy pod pojmem morální hazard po ekonomické stránce skutečně rozumí?
Morální hazard je situace, kdy si je jedinec vědom, že neponese v plné míře (negativní) následky svého jednání, a proto se chová jinak (obvykle riskatněji), než kdyby tyto následky skutečně nesl. Dotyčný jedinec si je přitom vědom toho, že tyto následky mohou nastat a že je v konečném důsledku ponese někdo jiný.
Co tedy morální hazard v ekonomické teorii zejména není:
Robert Shimer se obává, že bailout může mít negativní dopady na formování ekonomických struktur po celém světě. A má pravdu.
Lidová tvořivost na sebe nenechala dlouho čekat. Američané jsou posedlí zkratkami, a tak už vědí, jak bailout pojmenovat, aby zkratka hezky vyzněla (díky Petrovi Ch.).
Na scénu ale přichází i Joker a Dark Bailout:
John McCain a Barack Obama se střetli v první ze třech předvolebních debat - tentokrát na téma zahraniční politika. Výsledek? Nuda, nuda a zase nuda.
Postoje Obamy i McCaina jsou v tomto ohledu v podstatě známé a liší se od sebe o dost méně, než by si Češi mohli myslet. Z českého pohledu stál za zmínku výrok Baracka Obamy, který nepotěší odpůrce radaru - Obama se vyslovil pro pokračování výstavby protiraketové obrany, pokud se systém ukáže po technické stránce jako funkční.
Ve světle pádů a slučování bank by otázka měla spíše znít: O kolik se finanční sektor zmenší? Matěj Šuster v komentářích upozornil na článek Arnolda Klinga, který mimo jiné porovnává stav finančního sektoru v průběhu Velké deprese a nyní:
Warren Buffett prostřednictvím své investiční firmy Berkshire Hathaway koupil akcie Goldman Sachs za 5 miliard USD, plus opce na akcie za dalších 5 miliard.
Sází Buffett na kvalitu Goldman Sachs? Nikoliv, ve skutečnosti sází na to, že bailout amerického ministerstva financí projde. A ani se tím netají:
Dá se za takové situace Buffettovi věřit, když přijde s prohlášením, že bailout je naprosto nezbytný?
Po koupi podílu v Goldman Sachs ztratil takový Buffettův výrok jakoukoliv výpovědní hodnotu.
Od současné finanční krize trochu zpět do minulosti. Pavel Kohout píše:
Tohle tvrzení má přinejmenším dvě vady. Zaprvé, kouká se na historická data z pohledu dnešního investora, který ví, kam se ekonomika následně vydala. Zadruhé, kouká se na investiční příležitosti z pohledu dnešního investora, který má k dispozici dostatek finančních prostředků. A teď vysvětlení.
Po nějakou tu dobu to vypadalo, že americké ministerstvo financí společně s Fedem postupují vůči finančním institucím, které se ocitly v problémech, relativně tvrdě. Akcionáři Bear Stearns o svou firmu v podstatě přišli, stejně jako vlastníci Lehman Brothers. Merrill Lynch se snaží zachránit spojením s Bank of America. Pojišťovna AIG a hypoteční instituce Fannie Mae a Freddie Mac byly sice zachráněny masivní podporou, ale za mohutného krvácení stávajících akcionářů. Problémy nedopadly na věřitele, jejichž úvěry byly zachráněny, což možná není úplně správné (i když zde je to trochu složitější), ale dá se říct, že se vláda s morálním hazardem vypořádávala lépe než obvykle.
Nový plán ministra financí Henryho Paulsona, který hodlá vysekat finanční průmysl z problémů pomocí 700 miliard dolarů státní pomoci, však zcela likviduje veškeré snahy o časově konzistentní politiku.
Několik velmi stručných a neucelených poznámek.
1. Nejprve otázka, na kterou by dnes rád znal odpověď každý. Byl bankrot Lehman Brothers, (pravděpodobný) nucený prodej Merrill Lynch a podobně nucený odprodej pojišťovny AIG do rukou státu tou hlavní ranou, nebo nás to nejhorší ještě čeká? Opravdu těžko říct. Zatím se zdá, že trh nezanevřel na finanční sektor jako takový. I když Goldman Sachs včera oznámil velmi špatné hospodářské výsledky, trh banku neposlal ke dnu - po ranním propadu se akcie vzpamatovaly a na konci dne tak ztrácely jen necelá dvě procenta. To je nadějná zpráva - akcie firem, které ohlásily bankrot, se sice logicky zhroutily, investoři ale neodepisují zbytek finančního sektoru bez toho, aby měli důvod. Panika tedy (alespoň zatím) nenastala.
Když Jiří Paroubek vloni oznámil, že ČSSD bude oficiálně podporovat Jana Švejnara jako kandidáta na prezidenta České republiky, byla to v podstatě strategická volba. Vzhledem k oficiální politice ČSSD byl Švejnar ekonomicky příliš liberální a politicky příliš proamerický. Paroubek ale usoudil, že Švejnar má nejlepší předpoklady porazit Václava Klause, a tak šla ideologie stranou a zvítězil čirý pragmatismus.
Zdroj: Týden
Může se projekt strany, která by prosazovala zájmy svých přívrženců napříč zeměmi, v Evropské unii prosadit?
Pokud k tomu dojde, byla by to velmi dobrá zpráva pro zastánce další politické integrace Evropy. To je poněkud paradoxní, protože Declan Ganley bojuje proti Lisabonské smlouvě, která je vnímána právě jako jeden ze symbolů evropské politické integrace (i když proti Lisabonské smlouvě lze bojovat i z různých jiných důvodů).
Od zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC), který vyvolal masivní zájem médií a téměř panické obavy v otázkách vývoje klimatu, uplynul rok a půl, takže stojí za to se podívat, kam jsme se za tu dobu pohnuli.
S nominací Sarah Palin na viceprezidentku USA se Aljaška samozřejmě dostala do popředí zájmu sdělovacích prostředků, takže se o ní lze dozvědět celou řadu zajímavostí.
V USA je poměrně běžné, že v jednotlivých státech Unie není hlavní město zároveň největším městem daného státu. Jedním z důvodů je překotný vývoj v průběhu kolonizace Severní Ameriky, kdy se jednotlivé státy připojovaly k Unii. Státy byly velmi mladé, a tak se hlavní město často vybíralo z několika kandidátských městeček. Teprve v průběhu doby vykrystalizovala dominantní ekonomická centra. Státní byrokracie je však poněkud méně pružná (stačí si vzpomenout na pravidelné diskuse o přesunu Evropského parlamentu), a tak správa státní moci zůstala tam, kde byla původně umístěna.
Ve většině případů to zase až tak nevadí, protože jsou hlavní města dobře dostupná. Aljaška je však extrémní.
Tohle je informace hlavně pro ty, které zajímá pokračování diskuse ohledně vzniku Milton Friedman Institute na University of Chicago. Tvrdá kritika petice proti založení MFI z pera Johna Cochrana nezůstala bez odezvy. Odpověděl jeden z nejhlasitějších odpůrců, Yali Amit z Department of Statistics. Obrázek si každý může udělat sám.
Bez ohledu na odpověď Yali Amita se na projektu dále pokračuje. Teď přijde na řadu získávání peněz od dárců. Cílem zůstává 200 milionů dolarů.
Poslední dobou jsem blog poněkud zanedbával, protože mě zaměstnávaly věci s větší prioritou. PDF je ke stažení zde. Přípomínky jsou vítány. Samozřejmě se jedná o velmi předběžnou verzi.
Na serveru boingboing se objevil článek o podivně asociálním jednání studentů ekonomie. Článek cituje práci Robert H. Frank, Thomas Gilovich, and Dennis T. Regan, "Does Studying Economics Inhibit Cooperation?" z loňského roku, která cituje ještě starší práci Gerald Marwell, and Ruth E. Ames, "Economists free ride, does anyone else? : Experiments on the provision of public goods, IV".
Ten úplně prvotní článek popisuje výsledky experimentu, kdy skupina jedinců dostala do rukou peníze, které měla rozdělit na dvě hromádky - soukromou a veřejnou. Peníze ze soukromé hromádky si daná osoba mohla nechat, peníze z veřejné hromádky se vynásobily určitým číslem větším než jedna (a zřejmě menším než počet účastníků), a poté se rozdělily rovnoměrně mezi všechny zúčastněné.
Google se vydal cestou "když ti nevyhovuje žádný produkt na trhu, je třeba si ho udělat sám" a uveřejnil beta verzi zbrusu nového prohlížeče Google Chrome. Co všechno má Chrome přinést, tvůrci celkem vtipně shrnuli v komiksové podobě.
Celý prohlížeč ke open source, renderovací jádro založené na Webkitu, prohlížeč má zvládat velmi rychle zpracovávat rozsáhlé Javascriptové aplikace a jednotlivé komponenty prohlížeče poběží jako samostatné procesy, takže když se zhroutí rendering jedné stránky, vše ostatní poběží dál. O detailech nemá cenu psát, určitě to udělají jiní. A samozřejmě je zatím ještě předčasné výsledek hodnotit, i když historické úspěchy Google dávají důvod k optimismu.
Z diskuze k jednomu z předchozích příspěvků:
Takový názor není zdaleka ojedinělý a je bohužel mylný. Proč není obchod s emisemi v rozporu se snahou snižovat emise skleníkových plynů?
"Eat local" se stalo společným heslem odpůrců globalizace a zastánců potřeby snižování emisí. Myšlenkou je, že lokálně pěstovaná produkce potravin má menší dopady na životní prostředí, protože se nemusí převážet tisíce kilometrů a spotřebovává se tam, kde byla vyprodukována.
Snižování produkce skleníkových plynů je jistě záslužná činnost, je však dobré porovnat přínosy s náklady a posoudit alternativy.
