Zkouškové období a syndrom úmrtí v rodině

Zkouškové období je tady a Mark Thoma připomenul už poněkud starší článek Mika Adamse o souvislosti zkouškového období a četnosti výskytů úmrtí babiček.

Mike Adams sbíral data o studentech v průběhu 20 let. Z nich je patrné (viz graf), že zatímco v průběhu semestru není prakticky není žádná závislost mezi rizikem úmrtí v rodině a známkou studenta, v průběhu zkoušek se to dramaticky mění. Propadající student má v průběhu závěrečných zkoušek 50krát vyšší šanci, že mu zemře člen rodiny, než student prospívající se známkou A - samozřejmě měřeno počtem přinesených omluvenek.

Míra úmrtnosti členů rodiny v době mimo zkoušky (čtverečky), v průběhu polosemestrálních zkoušek (kolečka) a v období závěrečných zkoušek (trojúhelníky) v závislosti na známce studenta (A,B,C,D,F).

Zdroj: Mike Adams (1990) The Dead Grandmother/Exam Syndrome and the Potential Downfall Of American Society [pdf]

Adams má pro tuto silnou závislost jediné vysvětlení - že se členové rodiny bojí u své propadající ratolesti mnohem víc než v případě dobře prospívajících studentů a že jim tedy hrozí větší riziko infarktu a podobných zdraví ohrožujících incidentů.

Zatímco u nás se nosí omluvenky od lékaře, v USA (a podobně ve Velké Británii nebo ve Francii) je omluvenkou zemřelá babička. Zakořeněná tradice je dokonce tak silná, že babičky v období zkoušek umírají 24krát častěji než dědečkové.

Co víc, úmrtnost členů rodiny v průběhu zkoušek se ve sledovaném období výrazně zvyšovala, jak ukazuje následující graf.

Míra úmrtnosti členů rodiny v průběhu zkoušek v letech 1968-1988.

Zdroj: Mike Adams (1990) The Dead Grandmother/Exam Syndrome and the Potential Downfall Of American Society [pdf]

Autor z toho vyvozuje, že existuje jen několik způsobů, jak do budoucna nevyvraždit Američany poskytováním univerzitního vzdělání. Buď přestat zkoušet, nebo na univerzity pouštět jen sirotky, a nebo donutit studenty, aby lhali svým rodinám o tom, že se přihlásili na univerzitu.

Ještě že u nás fungují ty omluvenky.