

Henri Ducard (Ra's Al Ghul): Of course. Over the ages our weapons have grown more sophisticated. With Gotham we tried a new one. Economics.
Blogger podnikající v USA poukazuje na službu Priceline.com, pomocí které lze získat v amerických městech velmi levné ubytování v hotelích (zde je původní článek):
Na Priceline.com skutečně navrhuje cenu zákazník, i když to není tak jednoduché, jak výše uvedený komentář naznačuje. Ekonomický mechanismus Priceline.com je sám o sobě velmi zajímavý.
Aneb jak funguje mechanismus emisních povolenek a jak mu naši poslanci vůbec nerozumí.
Martin Froněk na Leblogu ve svém zajímavém příspěvku upozorňuje na návrh zákona, kterým se chce Česká republika jednostranně zavázat k postupnému snižování emisí tak, aby v roce 2050 Česká republika dosáhla snížení emisí o 50% oproti dnešnímu stavu.
Pod návrhem zákona jsou podepsaní poslanci Böhnisch, Ambrozek, Zaorálek, Hašek, Wolf, Látka a "další".
Plánovaný Milton Friedman Institute se nerodí snadno. Nesouhlas se ozval i zevnitř univerzity - 101 profesorů a vyučujících (8% celkového poctu) podepsalo petici proti jeho vytvoření.
Milton Friedman Institute se tak načas stal na univerzitě politicky ožehavým tématem. Někteří odpůrci institutu si neberou servítky. Naproti tomu zastánci v rámci univerzity se snažili spíše zklidňovat situaci.
Vypadá to skoro jako Fantasy Football v reálném životě. V Brazílii vznikají investiční firmy, které podepisují smlouvy s mladými hráči, hráče následně půjčují fotbalovým klubům a pokud z hráče vyroste mladá hvězda, prodají ho do Evropy a s klubem a hráčem se rozdělí o zisk.
Pro nepříliš finančně silné kluby je to způsob, jak diverzifikovat riziko. Prodej hráčů do Evropy je pro ně vítaným zdrojem příjmů - jen málokterý nadějný hráč ale vyroste v přestupovou bombu. Spoluprací s investičními firmami si tak zajišťují stabilnější zdroj příjmů. Pro investory ochotné nést riziko je to zase zajímavá finanční investice.
Je podobný mechanismus pro menší kluby perspektivní? Záleží asi hlavně na tom, jak ho přijmou fanoušci, kterým by systém pronajímání hráčů mohl připadat jako příliš neosobní. Identifikace fanoušků z kluby je pro fotbal klíčovou záležitostí. Už dnes ale ve fotbale existují složité vlastnické struktury a nevypadá to, že by se fanoušci odvraceli.
Hyperinflace podle oficiálních čísel dosáhla v Zimbabwe 2,2 milionu procent ročně a neustále se zrychluje.
Zimbabwská vláda je nepoučitelná a v součinnosti s centrální bankou tiskne nové a nové peníze. Nejnověji vydává stomiliardovou bankovku.
Musí to zřejmě tak být. ČSA oznámily další zvyšování palivového příplatku:
ČSA buď nějakým způsobem vymyslely do Toronta úspornější trasu, posunuly Toronto blíže ku Praze, a nebo používají pro let do Toronta levnější kerosin.
Ve skutečnosti to ale nebude tak žhavé.
Evropská komise pokračuje ve svém boji za levnější SMS ze zahraničí.
Ani na mě takové ceny za SMS dojem neudělají. Obecně je mobilní komunikace v Evropě celkem drahá, ať už je to z jakéhokoliv důvodu (cenová strategie operátorů, vysoká poptávka, nedostatek konkurence, systém administrativně stanovovaných propojovacích poplatků, nebo snaha operátorů se zahojit třeba po fiasku s UMTS licencemi).
ČSSD je proti podpisu česko-americké smlouvy o vybudování protiraketového radaru na územi České republiky. Ohání se mimo jiné tím, že si většina obyvatel radar nepřeje. ODS je pro radar a argumentuje, že většinový názor obyvatelstva není v této otázce podstatný.
ODS je proti ratifikaci Lisabonské smlouvy. Ohání se mimo jiné tím, že si Lisabonskou smlouvu většina obyvatel nepřeje. ČSSD je pro smlouvu a mimo jiné argumentuje, že většinový názor obyvatelstva není v této otázce podstatný.
Vidí v tom někdo nějakou zákonitost?
Milan Vodička na iDnes píše o nedostatku vody v Zaragoze:
Pokud je něco vzácné (jako voda v Zaragoze), mělo by to být drahé. Místo toho, aby voda odpovídajícím způsobem zdražila, uchylují se však úřady k těžko pochopitelným přídělovým opatřením.
Šéf FIFA Sepp Blatter si zřejmě popletl slovíčka. Podle něj je Cristiano Ronaldo, v současnosti zřejmě nejlepší fotbalista světa, který zcela dobrovolně a s velkou pompou podepsal královskou smlouvu v Manchester United, zajišťující mu plat 120 tisíc liber týdně, novodobým otrokem (v češtině například tady). Blatterovi vadí, že Manchester United po Ronaldovi chce, aby dodržel platnou smlouvu a nechce svého nejlepšího hráče prodat do Realu Madrid.
Nedávná diskuse na Leblogu a můj předchozí příspěvěk dostávají nový impuls.
Etická komise Zlínské univerzity dospěla po třech měsících zkoumání k závěru, že (dnes už bývalý) děkan Jaroslav Světlík opsal většinu habilitační práce ze své doktorské práce. Případ není žádnou novinkou, ale citovaný článek obsahuje celý sled výroků svědčících o tom, jaké u nás panují představy o akademické práci.
Existují lidé, kteří jsou přesvědčeni, že existence finančních trhů, na kterých se obchodují komoditní futures, je jednou z příčin vysoké volatility zemědělských produktů a surovin. Zkrátka že spekulanti manipulují s cenami, což má negativní dopady na výrobce i spotřebitele.
Tak tomu prý je podle britského premiéra Gordona Browna a analýzy, jejíž zpracování trvalo 10 měsíců. A nebo je to spíš úplně naopak, jak tomu velí ekonomická logika: lidé potravinami plýtvají, protože jsou stále dost levné?
Vysoké ceny potravin opět nutí politiky k sebezviditelňování v soutěži, kdo přijde se šílenějším zajímavějším nápadem, jak ceny stlačit dolů. Nyní je to Gordon Brown a plýtvání.
Tohle téma diskutují Gary Becker a Richard Posner. A zejména Becker se domnívá, že nespecializovné papírové noviny to mají spočítané.
V USA klesá význam papírových novin od počátků televizního vysílání a Internet tento ústup ze slávy dále urychlil. Noviny ztratily svou obrovskou výhodu - informační monopol, který jim umožňoval spojovat do jednoho balíku velké množství produktů, které si čtenář musel nutně koupit, počínaje všeobecným zpravodajstvím, přes finanční zprávy, po sport, reklamy, názory a nejrůznější přílohy. Internet dnes tohle všechno nabízí v oddělené podobě. Větším problémem je naopak efektivní filtrování kvalitních informací, ale to dnes dělá řada bloggerů nebo informačních agregátorů.
Libor Dušek na Leblogu píchnul do vosího hnízda problematiky plagiátorství na českých univerzitách. Tohle téma je diskutované už dlouhou dobu a týká se nejen studentských prací, ale i tvorby samotných pedagogů. Asi nejznámějším případem (stále poněkud nevyjasněného) plagiátorství mezi pedogogy a vědci je bývalý prorektor Ivo Budil ze Západočeské univerzity, ale na seznam akademických hříšníků kandiduje i Jaroslav Světlík, zřejmě neuvěřitelně naivní děkan Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, který opsal část své habilitační práce ze své vlastní práce doktorské. Na tom by ještě nemuselo být nic nesprávného, výzkum je proces, ve kterém se často přepracovávají výsledky předchozích prací, musí ale být zřejmé, co už bylo jednou publikováno. Světlíkův problém spočíval ale mimo jiné v tom, že závěry habilitační práce se doslovně kryly se závěry doktorské práce, což naznačuje, že mnoho nových poznatků habilitační práce nepřinesla.
Vypadá to, že se opět blíží projednávání podpor pro český filmový průmysl, a tak se na stránkách českého tisku začaly opět objevovat články o tom, jak jsou na tom česká filmová studia špatně, a jak je zapotřebí zavést "daňové pobídky" (rozuměj státní dotace soukromým subjektům).
Loni byla velmi aktivní Mirka Spáčilová na stránkach iDnes, nyní štafetu převzala Irena Hejdová na aktualne.cz.
Ekonomové bývají kritizováni za to, že často používají veličiny jako HDP nebo reálné příjmy obyvatel jako měřítko blahobytu. Poukazují na to, že blahobyt nelze měřit pouze penězi, zkrátka že některé věci si za peníze nekoupíš.
Ve skutečnosti HDP nebo reálné příjmy s blahobytem velmi úzce souvisejí. Betsey Stevenson a Justin Wolfers nedávno zpracovali studii, ve které ukazují, že bohatší lidé se opravdu cítí spokojenější. Kromě toho jsou tyto veličiny v datech silně korelované s měřítky kvality života. Ačkoliv veličiny jako HDP nebo příjmy obyvatelstva v žádném případě nemohou pojmout celé kvalitativní spektrum lidského blahobytu, patří k jeho nejlepším jednorozměrným agregacím. To souvisí se vzájemnou kauzalitou hmotného bohatství a blahobytu - bohatší společnost si může dovolit vynakládat více usilí na zlepšení celkových životních podmínek a zároveň lepší životní podmínky vedou k vyšší produktivitě.
A jak změnit věci k lepšímu?
Jedním z argumentů kritiků soukromého spoření na důchod je jeho potenciálně větší rizikovost. Pokud člověk spoří prostřednictvím důchodového fondu, existuje riziko, že finanční trhy poklesnou a člověk tak bude poté, co odpracuje desítky let, potenciálně odkázán na nižší důchod. Je to však v porovnání se státem poskytovaným průběžným systémem o tolik horší?
Snad jedině to, že už to jen těžko může být horší. A také to, že lidem už znečištění znepříjemňuje život natolik, že s tím chtějí něco dělat a obětovat zdroje na nápravu ekologických škod. Bohužel jim v tom často brání neflexibilní státní aparát.
Obsáhlý článek Jamese Fallowse na The Atlantic ekologickou situaci v Číně široce rozebírá. Nechybí samozřejmě ani poznámky k organizaci olympijských her a týkající se problémů s kvalitou vzduchu v Pekingu.
James Heckman vytvořil další obsáhlou práci zabývající se rolí vzdělání, výchovy v rodině a kognitivních a mimokognitivních schopností na ekonomické výsledky jednotlivců [pdf, 95 stran]. Zdůrazňuje, že pokud se dětem nedostane dostatečné výchovy a vzdělání, těžko se to v dospělosti dohání:
Chicagské metro se dostalo mezi deset nejobdivuhodnějších meter na světě. Magazín Wired komentuje, že chicagské L (familiární zkratka pro elevated train) je obvykle nacpané a pekelně hlučné, ale obyvatelé Chicaga své metro prostě milují.
Tuhle lásku jsem dodnes nepochopil, protože když nadzemka projíždí centrem Chicaga, zní to, jako kdyby se blížílo zemětřesení. Metro na úrovni druhého patra domů vypadá pro návštěvníka atraktivně, ale ulice pod ním jsou celkem temné. Jedinou výhodou je, že se člověk dostane v centru z vlaku na ulici velmi rychle, narozdíl třeba od hluboko zakopaných tunelů pražského metra.
Referenda mají často tu nepříjemnou vlastnost, že se zvrhnou v hlasování o něčem úplně jiném. Ačkoliv může být otázka jednoznačně daná, voliči si klidně můžou (celkem legitimně) vyložit všelidové hlasování jako příležitost k protestu proti vládě, spíše než k vyjádření svého názoru o konkrétní otázce. Nutkání využít svůj hlas jako formu protestu bude o to silnější, čím méně bezprostředně relevantní je otázka v referendu pro život voličů.
Hlasování o věcech jako je Lisabonská smlouva poskytuje v tomto směru téměř ideální příležitost. Protestní hlasy přispěly k tomu, že neprošla předchozí verze, tehdy ještě označovaná jako ústavní smlouva. Tehdy se však záporně vyjádřily i některé větší země. Nynější ne zaznělo z maličkého Irska, které si tentokrát jako jediné trouflo předložit občanům smlouvu v referendu.