pondělí 16. června 2008

Irské ne


Referenda mají často tu nepříjemnou vlastnost, že se zvrhnou v hlasování o něčem úplně jiném. Ačkoliv může být otázka jednoznačně daná, voliči si klidně můžou (celkem legitimně) vyložit všelidové hlasování jako příležitost k protestu proti vládě, spíše než k vyjádření svého názoru o konkrétní otázce. Nutkání využít svůj hlas jako formu protestu bude o to silnější, čím méně bezprostředně relevantní je otázka v referendu pro život voličů.

Hlasování o věcech jako je Lisabonská smlouva poskytuje v tomto směru téměř ideální příležitost. Protestní hlasy přispěly k tomu, že neprošla předchozí verze, tehdy ještě označovaná jako ústavní smlouva. Tehdy se však záporně vyjádřily i některé větší země. Nynější ne zaznělo z maličkého Irska, které si tentokrát jako jediné trouflo předložit občanům smlouvu v referendu. Irské ne popudilo některé politiky z velkých zemí evropského jádra. Poslanec německého parlamentu za SPD Axel Schäfer se nechal slyšet:

Před veškerý respekt k irskému hlasování nemůžeme dovolit, aby byla obrovská většina Evropy podvedena menšinou z menšiny z menšiny. Jsme neuvěřitelně zklamáni. Domníváme se, že je opravdu nestoudné, aby země, která získala největší prospěch z členství v EU dělala takové věci. Neexistuje žádná jiná Evropa než ta představovaná touto smlouvou.

Axel Schäfer je veselá kopa. Zaprvé, zapomíná, že Irsko jako jediné předložilo smlouvu ke schválení referendem, zatímco ve všech ostatních zemích o ní rozhoduje několik set poslanců. Tak jaká menšina z menšiny? Pokud se v současném systému musí země vyslovit jednotlivě, nemůže mít Irsku za zlé, že rozhodovalo smlouvu v referendu. Jediná celoevropsky spravedlivá alternativa (jeden člověk = jeden hlas) je nechat hlasovat všech téměř 500 milionů lidí najednou v jednom hlasování. Jenže takový mechanismus je pro naprostou většinu dnešních politiků nepřijatelný.

Zadruhé, je pravda, že Irsko benefitovalo ze strukturální pomoci EU. Ovšem není pravda, že se tato pomoc stala jediným faktorem růstu. Stačí se podívat na Řecko nebo Portugalsko, které získaly podobně mohutnou pomoc a ani zdaleka se Irsku nepřibližují. Irsko se vyšvihlo hlavně díky vlastním ekonomickým reformám.

Zatřetí, jiná Evropa samozřejmě existuje. Stávající evropská politická reprezentace na to jde špatně. Sám si klidně dokážu představit evropskou ústavu, pokud o ni lidé budou stát. Rozhodnutí, zda více akcentovat samostatné země, nebo se orientovat na užší politickou unii ve stylu USA, je rozhodnutí politické, a obě varianty mají pro a proti. Jenže předkládat lidem znovu a znovu obrovský balík textu, ve kterém se mísí technické detaily se zásadními otázkami, je spolehlivou cestou, jak nepřesvědčit nikoho.

Evropští politici by udělali lépe, kdyby podruhé odmítnutou ústavní smlouvu v současné podobě poslali k ledu a místo ní se věnovali užitečnějším věcem. Například reformám zoufalé zemědělské politiky. Pak se možná budou i obyvatelé cítit více jako Evropané a myšlenky na ústavní smlouvu přijmou vřeleji.

1 komentář:

  1. \"orientovat na užší politickou unii ve stylu USA\"
    Evropa má jinou hystorii. Unie USA vznikla z potřeby ekonomické kooperace. Evropě je nějak vnucována mocensky, politickým rozhodnutím nevycházející z ekonomických potřeb. To nikdy nefungovalo a fungovat nebude. Pouze se do toho utopí sposta peněz.

    OdpovědětVymazat