neděle 21. března 2010

Proč dotace na tvorbu nových pracovních míst moc nefungují (a nebo jsou opravdu drahé)


Boj s nezaměstnaností se z pochopitelných důvodů stává jedním z hlavních bodů předvolební kampaně a strany se předhánějí v návrzích, jak s ní bojovat. Realitou však je, že vláda má jen velmi omezené možnosti, jak nezaměstnanost snížit, dokud nedojde k obnovení ekonomického růstu - a i potom nezaměstnanost obvykle klesá jen pozvolna.

Jedním z nápadů, se kterým přišla ODS, jsou dotace na vznik nových pracovních míst:

Zaměstnavatel, který vytvoří nové pracovní místo na dobu neurčitou pro nezaměstnaného, absolventa nebo rodiče po skončení rodičovské, dostane na jeden rok slevu 3 600 Kč na sociálním pojištění. Stát za něj na dva roky převezme garanci výplaty 75 % případného čtyřměsíčního odstupného s měsíční výpovědní lhůtou.

O takové myšlence se diskutovalo v USA i některých zemích západní Evropy a je to myšlenka velmi problematická. Obtíž spočívá přesně v tom, o čem jsem psal minule - v substitutabilitě dotací.
Vláda totiž nedokáže rozlišit, kde dotace skutečně vedla k přijetí člověka, který by jinak zůstal nezaměstnaný, a kde firma získala dotaci na nově přijatého, kterého by zaměstnala i bez dotace.

V případě dotací na nová pracovní místa je přitom přirozená fluktuace pracovních míst vysoká, a to i v průběhu recese. Abychom si představili šíři problému, podívejme se na malý početní příklad s využitím dat z Bureau of Labor Statistics, konkrétně Job Openings and Labor Turnover Survey. V případě České republiky je přirozená fluktuace zaměstnanců o nižší, ale jako hrubý odhad to postačí. Abych tuto nižší fluktuaci vykompenzoval, záměrně hodně nadsadím předpokládanou úspěšnost vládního programu.

Dejme tomu, že se pomocí dotací na vznik nových pracovních míst podaří snížit nezaměstnanost o jedno procento v průběhu jednoho roku (to je ono nadsazení, protože na slevu ve výši 3600 Kč vláda mnoho firem nenaláká). I v průběhu recese, kterou nyní zažíváme, jsou každý měsíc přijímána zhruba 3 procenta celkové pracovní síly do nového zaměstnání (viz graf), za rok tedy celkem 36%.

Přestože se v řadě případů jedná o krátkodobá zaměstnání, která nespadají do kategorie, kterou používá ODS, i tak je zřejmé, že i v případě tak (hypoteticky) úspěšného programu je počet přirozeně vznikajících volných pozic o řád vyšší než počet míst, která program skutečně vytvoří.

Protože stát nedokáže rozhodnout, které z oněch pozic byly skutečně vytvořeny díky dotacím, bude muset zaplatit dotace všem. Na každé pracovní místo, skutečně vytvořené pomocí dotačního programu, vláda poskytne dotaci na několik desítek pracovních míst, které by vznikly i tak.

Proto jsem velmi skeptický co se týče účinnosti takového programu. Buď nebude mít velký dopad, protože dotace bude příliš malá, nebo bude mimořádně drahý.

2 komentáře:

  1. Díky za pěkný článek, kdysi o tom pěkně psal na svém blogu Mankiw. Jenom bych podotknul, že jsem v nějakých skriptech viděl čísla a zatímco v USA byla opravdu fluktuace okolo 35%/rok, v Evropě a ČR to bylo jen cca 5%/rok.
    Myslím, že i když jde o opatření drahé, je z reálných alternativ nejférovější a nejúčinnější. Nebo ne?

    OdpovědětVymazat
  2. Pokud stát vytváří místa pro nezaměstnané sám, tak většinou jde o nejméně účinné formy aktivní politiky zaměstnanosti (v porovnání s asistencí hledání míst nebo rekvalifikacemi u skutečně hodnocených subkontraktorů). Tohle ale zní jako nějaká plošná podpora tvorby pracovních míst, která se v některých modelech (Caballero) dá ospravedlňit nějakou frikcí (appropriability). Samozřejmě, že zneužívání v ČR by asi bylo problém.

    OdpovědětVymazat