úterý 20. ledna 2009

Implementační zpoždění


Barack Obama (který se právě stal oficiálně prezidentem) připravuje masivní výdajový balíček, kterým hodlá bojovat proti současné ekonomické recesi. Obamovým balíčkem se inspirují i někteří čeští ekonomové, kteří by rádi viděli jeho obdobu i v České republice.

Vážným problémem fiskální výdajové politiky je však implementační zpoždění - než se zvýšení výdajů schválí a projekty rozjedou, uplyne často dlouhá doba. Tento problém je podstatný zejména u investic do infrastruktury a nyní je ještě umocněn obrovským rozsahem plánovaných výdajových programů.
Nechme hovořit přímo Kongresový rozpočtový úřad (Congressional Budget Office, CBO) prostřednictvím AP:

Méně než polovina z 30 miliard dolarů naplánovaných na stavbu dálnic Demokraty v Kongresu bude do ekonomiky uvolněna v průběhu příštích čtyřech let. Do září 2010 bude z těchto prostředků uvolněno méně než 4 miliardy dolarů.

Celkem bude do 30.září (konec rozpočtového období) uvolněno pouze 26 miliard z celkem 374 miliard infrastrukturních výdajů, tedy pouze 7 procent. Pouze každý sedmý dolar z masivního 18,5 miliardového investičního programu pro efektivní využití energie a obnovitelné energetické zdroje bude spotřebován v průběhu příštího roku a půl.

Další programy, jako rozvoj vysokorychlostního internetového připojení na venkově, nezačnou v průběhu příštích několika let. Pouze jedna čtvrtina z projektů na čistou pitnou vodu může být dokončena v příštím roce a půl.

Vzhledem k tomu, že i většina těch pesimistických scénářů předpokládá konec recese do konce roku 2009, mine se dominantní část rozpočtových výdajů na infrastrukturu coby prostředek pro boji s recesí zcela účinkem.

Když k tomu v českých podmínkách připočteme i pomalost úřednického aparátu a proslulou tendenci dělat "chyby a opomenutí" vedoucí k výrazným navyšováním nákladů na projekty (lehce omluvitelné "nutným spěchem"), pak v domácím prostředí z podobné výdajové strategie kouká hlavně masivní černá díra na veřejné peníze, zcela neúčinná v boji s hospodářským útlumem.

8 komentářů:

  1. \"i většina těch pesimistických scénářů předpokládá konec recese do konce roku 2009\"

    Jsem optimista a nevím zdali většina, ale předpokládám konec recese do konce roku 2012\"

    V současnosti se nacházíme v jedné ze čtyř možností - laciné vstupy a laciné peníze. Je to nevyhnutelný scénář do konce roku 2009. Tím bude teprve ukončena příjemná část recese.

    Pak bude ještě nevyhnutelné pokračování ve scénáři drahé vstupy a drahé peníze (masivní inflace, nebo spíš nedostatek peněz, jak kdo chce).

    Pan Elliott to věděl již velmi, převelmi dávno.

    OdpovědětVymazat
  2. Nerozumím tomu, školy na to nemám. Ale nefunguje to tak, že i očekávaný příjem v roce 2011 může ovlivnit současnost - např. proto že té firmě snáze banka půjčí?

    OdpovědětVymazat
  3. Už více než rok mají analytici konec krize \"nadohled\". Napřed šlo o pár týdnů, pak měsíců, teď to počítají na čtvrtletí.

    OdpovědětVymazat
  4. Pk: Může, to je velmi správná úvaha. Problém je ale jinde, a sice ve vytěsňování soukromých investic vládními.

    Všichni ekonomové se shodnou, že snažit se tlačit růst ekonomiky, která je v růstové fázi hospodářského cyklu, ještě více nahoru pomocí vládních výdajů je kontraproduktivní. Vládní investice totiž pak vytěsňují investice soukromé, které jsou obvykle produktivnější.

    Nynější úvaha zastánců fiskálního stimulu spočívá v tom, že ekonomika je ve výjimečném stavu, kdy si soukromý sektor nedokáže pomoci sám - protože firmy očekávají nízkou poptávku, neinvestují, a protože lidé očekávají špatné časy, tak raději šetří a nespotřebovávají. Pak musí přijít vláda, která bude investovat bez ohledu na to, jakou budoucnost lidé očekávají, a tím se podaří ekonomiku opět \"nastartovat\". Fiskální expanze tak získává pro zastánce této úvahy své opodstatnění.

    Co se ale stane, když příprava projektů bude trvat tři roky a vláda začně zběsile investovat v roce 2011, kdy bude ekonomika již opět v růstové fázi? Ilustrovat to lze právě na výdajích na infrastrukturu. Vládní poptávka zaměstná velkou část stavebních firem, takže se stavební práce zdraží, což poškodí firmy, které v té době budou chtít investovat. V konečném důsledků může být takový masivní vládní investiční program ze společenského hlediska zcela kontraproduktivní (a dopad takové politiky na očekávaný příjem bude záporný).

    OdpovědětVymazat
  5. O/T: pokud bych si směl do budoucna objednat nějaký příspěvek, co něco na téma keynesiánského \"paradoxu úspor\"?

    OdpovědětVymazat
  6. Matej: Muze byt, shodou okolnosti jsem pred par dny premyslel o tom, jak hodne lidi paradox uspor pouziva jako argument, ale casto jim neni jasny mechanismus.

    OdpovědětVymazat
  7. z rozhovoru s Peter Schiff, investičný analytik a majiteľ brokerskej firmy Euro Pacific Capital,
    citujem :
    Takže stimulácia spotreby podľa vás asi nie je najlepší recept.
    Samozrejme. Vláda tomu nerozumie. Nikto tomu nerozumie. Oni si naozaj myslia, že situáciu vyriešia tým, že opäť naštartujú spotrebu. To sa však nesmie, takto sa dopracujeme až ku krachu. Niektorí ľudia nechápu, že môj súčasný pesimizmus sa netýka aktuálnej krízy ako takej, ale spôsobu, akým sa s ňou vyrovnávajú politici.

    Čo sa stane, keď vám budú naďalej dávať dôvody na pesimizmus?
    Zmení sa to na naozaj obrovský problém. Uvidíme, koľko ekonomických stimulov a záchranných balíčkov znesieme, kým príde hyperinflácia, dolár ostane bezcenný a Spojené štáty sa zmenia na Zimbabwe. Proces vynárania sa pritom ešte ani nezačal. Neodrážame sa od dna, zatiaľ stále bagrujeme hlbšie a hlbšie.

    Aké zlé to teda ešte bude? Spomenuli ste hrozbu hyperinflácie...
    Viac ani netreba hovoriť, to je zrejme najhoršie, čo sa dá čakať. Keď máte hyperinfláciu, vyletia do nebies úrokové sadzby, vygumujú sa dolárové aktíva, ľudia, čo si sporia na dôchodok, odrazu nebudú mať nič. Bude to hrozné. Popritom bude vláda problém prehlbovať rozširovaním svojho vplyvu, budú sa obmedzovať občianske práva a slobody. Najhoršie je, že nikto nespochybňuje, čo vláda teraz robí. Len sa prizeráme, ako nám štát narastá. Pritom si treba uvedomiť, že čím väčší vplyv štátu, tým horšie pre ekonomiku. A tým horšie sa bude v tejto krajine žiť.
    Trúfate si odhadnúť, ako dlho bude ekonomike trvať, kým sa opäť postaví na nohy?
    Pri súčasnej politike nikdy. Musí sa zmeniť prístup vlády. Teraz potrebujeme múdry štát, nie silný štát. Potrebujeme nižšie dane, ale najskôr treba znížiť výdavky, aby nám nenarastal deficit. Potrebujeme masívne zredukovať výdavkovú stranu rozpočtu.

    Prevzate z ETREND.sk

    OdpovědětVymazat
  8. z rozhovoru s Gerard Celente , už vyše dvadsať rokov poskytuje prognózy do budúcnosti a v amerických médiách si za to vyslúžil prezývku Nostradamus.

    >>>

    Rovnako však vlády a centrálne banky reagovali aj teraz. Znížili sadzby a pripravili niekoľkostomiliardové záchranné balíčky.
    Presne tak. To je jediné, čo vedia. Znížiť úroky alebo vytlačiť nové peniaze.

    Podľa vás to teda nie je východisko z krízy?
    A čo som hlúpy?! Samozrejme, že to nie je riešenie. Len to povedie k hyperinflácii a nárastu cien. A robia to stále tí istí ľudia.

    Hlavný ekonóm Medzinárodného menového fondu Olivier Blanchard predpovedá, že kríza sa neskončí skôr ako v polovici roka 2010. Aký je váš názor?
    Mne je jedno, čo hovorí Blanchard. Prečo by som mal a vôbec ktokoľvek počúvať, čo si myslia ľudia, ktorí ani nevideli, že nejaká kríza môže prepuknúť a ani netušili, kedy sa to stane. A títo ľudia teraz vravia, čo sa stane alebo nestane najbližšie? Prečo by im mal niekto veriť? Hovoriť kedy sa skončí kríza, je úplný nezmysel. To sú typické byrokratické vyhlásenia. Neexistuje nič, čím by mohol niekto podporiť svoje tvrdenia o tom, kedy sa kríza skončí. Ani ja neviem, kedy sa skončí, ale som si istý, že bude trvať prinajmenšom desať rokov. Prinajmenšom.
    Ak teda prijaté opatrenia nepomôžu, čo mohli vlády spraviť, aby situáciu zlepšili?
    Nemali robiť nič. To, čo je zlé pre Wall Street, je dobré pre podnikateľov a malé podniky. Súkať peniaze do obrovských finančných korporácií a výrobných podnikov je mrhanie peniazmi. Mali ich nechať padnúť, však si za situáciu, do ktorej sa dostali, môžu sami. Na ich mieste mohlo vyrásť niečo nové a zdravšie. Peniaze sa takto opäť dostali len k privilegovaným, ktorí podľa vlády sú príliš veľkí na to, aby padli. Keď sa podnikateľ dostane do problémov, kto mu pomôže? Nikto. V tejto krajine bude revolúcia.

    OdpovědětVymazat