středa 28. ledna 2009

Boj proti krizi, multiplikátory, volební programy a tak dále


ČSSD je v poslední době mnohem aktivnější v představování nejrůznějších hospodářských opatření na boj s hospodářskou krizí. Není divu, zaprvé na to má více času, za druhé za své návrhy coby opoziční strana nenese v podstatě žádnou odpovědnost.

Když už ale ČSSD přinesla tolik návrhů, můžeme se na ně blíže podívat. Základním materiálem budiž prezentace návrhu boje proti krizi.
Nejprve je dobré si připomenout, jak takové opatření proti krizi vypadá. Je to takové, které pomůže krizi zmírnit a zároveň je dočasné, tedy takové, které bude po skončení krize opět zrušeno. Navrhování nejrůznějších trvalých opatření je v podstatě jen snaha bez odporu pokoutně protlačit svůj volební program - a to by mělo být řečeno na rovinu.

Jak to tedy vypadá v případě protikrizových opatření ČSSD? Některá 'protikrizová' opatření mají být trvalá, a i ta dočasná mají většinou trvat do konce roku 2011. Vypadá to, že se ČSSD připravuje na opravdu dlouhou recesi - a nebo ještě spíše očekává, že po volbách v roce 2010 změní dočasnost v trvalost.

Když se podíváme na jednotlivé body programu, nazvaného "Návrhy ČSSD na posílení sociálního státu a podporu hospodářského růstu", není v něm prakticky nic, co by mělo hospodářský růst posílit. Prakticky všechny body se týkají zvyšování nejrůznějších sociálních dávek, zpomalování deregulace, nebo zvyšování(!!!) některých daní a jsou nápadně v souladu s volebním programem ČSSD.

Jediné dvě výjimky tvoří návrh na snížení nízké sazby DPH (což je rovněž bod jako vystřižený z volebního programu) a na dotování nákupu nového automobilu při odevzdání starého, tedy ono šrotovné, za které už Jahn sklidil oprávněnou kritiku.

Hospodářský produkt lze v krátkém období (při konstantních technologiích) povzbudit pouze dvěma způsoby: a) lidé budou více pracovat, b) firmy budou intenzivněji využívat kapitálové statky. Vyšší sociální dávky a vyšší daně však ani jednomu příliš nepomohou.

Kuriózní je, že jedna z klíčových postav stojících za tímto programem, Jiří Havel, se snaží argumentovat ve prospěch vyšších daní pomocí keynesiánských multiplikátorů. Myšlenka spočívá v tom, že multiplikátor vládních výdajů je podle keynesiánské teorie vyšší než daňový multiplikátor, a tedy že lze zvýšit hospodářský produkt tím, že vybrané daně stát utratí přímo pomocí vládních výdajů.

Tato logika zcela abstrahuje od distortivních negativních účinků vyšších daní a mezi ekonomy nepanuje vůbec shoda mezi směrem znaménka nerovnosti mezi oběma multiplikátory. To je ale jedno, řekněme, že keynesiánskou hypotézu pro nynějšek přijmeme. Kde je problém? Problém spočívá v tom, že opatření navrhovaná ČSSD nepředstavují vládní výdaje, ale takzvané transferové platby (vláda nestaví silnice, ale jen přerozděluje peníze mezi lidmi). A multiplikátor transferových plateb je i v keynesiánské teorii stejný jako daňový multiplikátor.

Ani podle keynesiánské teorie tedy zmíněné přerozdělení daní do transferových plateb nic nepřinese a jediné, co nám zůstane, jsou neefektivity spojené s daňovou zátěží.

1 komentář:

  1. S krizí je možné bojovat jen jednou cestou - efektivitou.

    Krize si svou daň vybere bez ohleu na opatření zprava, nebo zleva.

    A každý kdo si myslí, že nějaké opatření pomůže a zrealizuje jej, musí mít i povinnost ji po nějakém údobí, nejlépe průběžně vyhodnocovat.

    Současné lití peněz do USA ekonomiky bude mít jen jeden efekt. Delší a hlubší pokračování. Ono totiž lití peněz, je krajně neefektivní.

    A současné socialistické bláboly? Není nutné je brát vážně. Prolém nastane, až se dostanou k možnosti je realizovat.

    OdpovědětVymazat