Velká část diskuse o současné recesi se v USA točí kolem účinnosti fiskální politiky. Obamova administrativa přišla přitom s konkrétními čísly, která kvantifikovala dopady výdajového balíčku. Ta čísla měla velmi široký interval spolehlivosti a vzápětí se objevily výsledky dalších studií používajících jiné modely, které se snažily přijít s kvantifikací porovnatelných veličin, avšak se zcela odlišnými výsledky. Můžeme tak říci, že spektrum odhadů účinnosti Obamova balíčku je opravdu mimořádně široké a jako základ pro robustní hospodářskou politiku velmi problematické.
Makroekonomičtí skeptici jistě poznamenají, že takové modely jsou k ničemu. Přesto však má podobné modelování svou hodnotu. Ačkoliv výsledky modelů jsou výrazně odlišné, máme díky jejich explicitní formulaci možnost je do detailů rozpitvat a porovnat, abychom zjistili, odkud (z jakých předpokladů) rozdílné výsledky vlastně pocházejí. A následně můžeme vést alespoň jakousi smysluplnou diskusi o tom, který z modelů dává větší smysl.
Protože povědomí o tom, jak takový model vlastně vzniká, je v širších kruzích spíše mlhavé, nebude podle mého na škodu, když se s touto metodologií seznámíme poněkud blíže.